Ahojky kočičáci.
Vím, že si na služebnou stěžuji pořád, ale musím si postěžovat znovu. Strašně moc nás zlobí a my už nevíme, jak si ji vychovat.
Jednoho dne v poledne nám služebnictvo zabavilo žrádlo a večer vodu. Co to jako mělo znamenat?
Vrcholem všeho bylo, že jednoho dne přivezla přepravky a my zvědavci jsme si do nich zalezli sami bez jakýchkoliv protestů. Jenže ona je zavřela a nechtěla nás i přes naše nadávky pustit ven! No odpustili byste jí to?
Tím to ale neskončilo. Naložila nás do auta a odvezla za tou paní, co nám pořád něco bodá do kožíšků. Fajn, mysleli jsme si, že nás zase píchne a pojedeme domů. Jenže jsme se mýlili. Ona chvíli něco domlouvala, ani z přepravek nás nevyndala a najednou odešla. Jenže nás zapomněla v přepravkách u té divně páchnoucí paní. Jak na nás jen mohla zapomenout?
No a ta paní si nás kamsi odnesla, něco nám opravdu píchla do kožíšku a pak už si jen pamatuji, jak se probouzím zase v té ohavné přepravce a je mi strašně špatně. Rozhodnul jsem se, že to dospím, tak to ještě šlo.
Pak zase najednou přesun do té místnosti, kde nás služebná nechala. A ona tam byla! Asi jí došlo, jak strašnou chybu udělala, že nás nechala potupně zavřené a na cizím místě u cizí paní. Podíval jsem se na ni a tak se mi zamotala hlava, že jsem si zase lehnul do klubíčka. Bráška zoufale mňaukal, ale já neměl ani sílu mu odpovědět. Pak si nás služebná odnesla, naložila do auta a bráška usnul. Jenže mně bylo tak špatně, že ač běžně na cestách nemňaukám, teď jsem mňaukal fest.
Když jsme dojeli domů, služebná nás odnesla do pokoje ale zase, ta naše sklerotička, neotevřela dvířka a ještě dvě hodinky nás držela v přepravce. I přes naše naříkání a vyhrožování.
Když nás konečně pustila, tak ani já a ani bráška jsme nějak nemohli dobře vylézt. Udělal jsem pár kroků, zamotal se a spadnul na bok. Nožky nás neposlouchaly a motala se nám hlavička. A ta žízeň! Jenže voda nikde! Bráška i já jsme zkusili skočit k tajné dřezové zásobárně vody, ale nešlo to a služebná se naštvala tak, že mě zavřela zpět do přepravky. Nadával jsem, jak se jen dalo, ale pak byla únava silnější a znovu jsem usnul.
Brášku do přepravky nestrčila, ten v klidu usnul u ní. Po dalším probuzení byla už všude venku tma, lampy svítily a kolem lítala moucha. Ještě trochu jsme se motali, ale už i služebná usoudila, že to je v pořádku. Ale vodu a ani masíčko nám nechtěla dát, i když jsme seděli u krmícího místa.
Až pozdě v noci nám dala do misek vodu. Jů, to byla dobrůtka. Sama služebná se divila, kolik jsme toho vypili. A aby se nám omluvila, spalo naše služebnictvo s námi v pokoji.
Druhý den jsme dostali jídlo i hračky a už bylo vše tak, jak má být. Tedy až na to, že mezi nožičkama něco chybí. A to jsme se to teprve učili pořádně používat. No, pravda je, že bráška na mě přestal naskakovat a chytat mě za krk a já už nemůžu cvrknout na nohu služebné, ale to je jedno. Stejně nám je doma krásně, i když to služebnictvo zlobí.
Tak nevím, máme jim odpustit?
Zatím mňauky, kočičáci. Zase se ozvu, až si budu potřebovat postěžovat na služebnou.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?