Lidi, dávejte si pozor na pusu

Tak si vám musím postěžovat. Já sice mňoukám, ale to je tím, že mluvit mě nikdo neučil. Doufám, že po přečtení tohoto zápisu to moje přítulkyně napraví. Představte si, co mi včera provedla.
Šla si lehnout, všude tma, ale já jsem si chtěl ještě trochu povídat. Mňoukajíc blížil jsem se k lůžku své drahé bytosti. A ona na to: "Maxíku, ty potvoro, protivná, umňoukaná..." Tak jsem si ještě zamňoukal a odcházel jsem ke skříni. Přítulkyni to nějak došlo a tak začala jinak: "Maxíku, pojď ke mně. Já to tak nemyslela, netušila jsem, že tomu takhle rozumíš. Tak se nezlob." Tak jsem se nezlobil, vrátil jsem se k posteli, na výzvu, abych hupnul do peřin, jsem reagoval. Tak jsem konečně dokázal, že rozumím lidské řeči. Kámoška na mne totiž mluvila stále stejným tónem. Kdybych nerozuměl slovům, podle tónu bych nepoznal, že mi říká potvoro místo zlatíčko. Tak doufám, že už budu slyšet jen samá krásná slova.
No, a dneska bychom mohli začít s výukou lidské řeči.