Bitka o myší ucho

Tedy kocouři, teď jsem na rozpacích. Kdo by dnes měl do deníčku psát. Děj patří Vetřelcům, ale já jsem asi lepší „válečný“ zpravodaj.
Dne 18.8. v dopoledních hodinách proběhla u nás v Maxíkově „Veliká bitka o myší ucho“. Tedy už hodně dlouho jsem neviděl, aby se moji dvounožci tak smáli. Smát jsem se musel i já, ale pak jsem to nevydržel a zalezl jsem do skříně. Na počátku jsem se ale bitky zúčastnil také.
U nás máme dost pomůcek pro výcvik kočičáků. Dlouho byly tyto pomůcky nevyužity, ale pak se tu objevili Vetřelci a jak rostli, začali tyto pomůcky využívat k tréninku pro život. (Chudáci, ještě netuší, že se budou muset živit sami.)
Moje přítulkyně seděla u počítače a najednou se přihnal Agi, následován mnou. Agi měl totiž něco v tlamičce a já jsem nevěděl, co to je, a chtěl jsem to také. Hned za mnou se vřítil do pokoje Koko. Začala „Velká bitka o cosi“. Bylo to modré, maličké, filcové. Co to mohlo být?
Ale když se na Agina vrhl Koko, tak jsem nechal ty mrňouse na pokoji. Po chvíli to nevydržela přítelkyně, musela zjistit, co to je, to modré. Je největší, tak nám tu věc prostě zabavila. Ale jen na moment. Ona totiž hned poznala, že to modré je ucho od naší velké sisalové myši. A tak nás nechala dál „v pračce“.
Kluci se bili jako o život. Pak ale Koko skočil na topení a shodil maličký košíček. Koko za ním seskočil na zem a košíček mu padl akorát na hlavu, jako vojenská přilba. Jenže překáželo velké ucho (toho košíku). Koko se v košíku utopil, snažil se košíku zbavit, ale po lině mu to pěkně klouzalo, a tak se proti Agimu řítila „opancéřovaná příšera“. Oba zapomněli na ucho. Začali se přetahovat o košík. Pak asi Agimu přišlo líto, že nemá kam strčit hlavu, tak ji nacpal do malé konvičky na zalévání. Začal pobíhat s tou konvičkou a dvounožci se smáli a smáli. Agimu se podařilo vyproštění, ale okamžitě se pokusil o nové „opancéřování“. Chtěl jsem se na oba dvounožce zlobit, že mají z Vetřelců legraci, ale nemohl jsem. Tady se už dlouho nikdo takhle nesmál.
Myší ucho zůstalo zapomenuto, Vetřelci se unavili a já jsem měl konečně klid.
A co říci závěrem? V zápalu boje všichni zapomněli, proč vlastně bitka vznikla, a tak zůstali všichni nezraněni, nebyly napáchány žádné válečné škody. Lidi by se od nás koček mohli učit.

(Ucho pak našla přítulkyně v košíčku na kolíčky, když odpoledne věšela prádlo.)

Škoda, že přítulkyně neumí zacházet s foťákem. Tak tato významná událost nebyla natočena. Lidstvo tak přišlo o možnost vidět dokumentární film o velké válce, která vznikla pro něco, o co vlastně nikdo nestál.