Když je doma úplně cizí kotě

V noci jsem se vůbec nevyspala, mrňous v domnění, že jsem jeho máma, se mi všemožně cpal do obličeje a převaloval se mi kolem krku, až jsem to vzdala a usnuli jsme. Asi si říkáte: „Blázni!“ Cizí kotě hned do postele, ale víte jak to chodí, prostě jinde spát nechtělo, asi se bálo. Ráno jsem vstala hned jak cinknul budík a hledala malýho, tedy aspoň myslíme, že je to on, ale na sto procent to říct nemůžu.

Byl celej nějakej vystrašenej a když jsem ho chtěla pohladit tak ucuknul. Začala jsem na něj tiše mluvit a vše bylo zase v pořádku. Poznal mě po hlase a bylo dobře. Ringo a Kitty samozřejmě pozorovali všechno z dálky. Rozdala jsem snídaně, ale nikdo nepřišel. Kitty zalezlá za škrabadlem u okna a Ringo jen tak z povzdálí okukoval. Tak sem mrňousovi dala misky s vodou do ložnice, aby se při jídle nevyrušovali. Namočila jsem mu zase malé granulky, bodejť by mu nechutnaly, takový královský papání. A napadlo mě, že takhle malej by si dal určitě mlíčko. Bohužel jiný než normální nebylo, a tak jsem mu nalila na talířek. Pustil se do něj, a tak jsem mu zase nalila a on to zase vylízal do poslední kapičky. Spocíval tři talířky mlíka, až mu to v bříšku škrundalo, tak dostal malou masáž, protože přeci jen jsme nevěděli, jestli je v pořádku, ale pak se vykakal a vypadalo to docela dobře – jestli se tohle slovo vůbec dá použít ve spojení s kočičím produktem. Pak jsem ho chovala, protože se bál a chtěl pořád nahoru. Potom jsme byli v ložnici na posteli, já vyndala peříčka a snažila jsem se ty naše kočkouny trochu rozveselit. A hele! Ringo se chytil, honil peříčka dokola a přitom občas narazil do novýho spolubydlícího. Trochu se občas očichali, ale k ničemu nedošlo. Kitty se pořád ještě bála. Ale proti včerejšku to byl pokrok.

Pak mi přišel e-mail od toho kamaráda, že sestra to kotě už nechce. No co jsem si říkala? Tušila jsem to, už když jsme si ho brali. Ale měl zájem vědět, jak se malýmu daří, a tak jsem mu vše vylíčila. Moc nám děkoval a byl rád, že je prý kotě v dobrých rukou. Mezitím nám koťátek usnul na opěradle pohovky – že by magické kočičí místo?
Chvilku spinkal a já se snažila věnovat kočičákům. Jenže jsem moc nepochodila. Nějak se ke mně neměli. Asi trochu žárlili anebo si nebyli jistý, proč to malý černý tady ještě je. Ringo už se během dne docela osmělil a začal si po bytě vykračovat jako obvykle. Vylezl na pozorovatelnu u okna, prošel se po obýváku, ale oči měl na šťopkách. Kitty zase pozorovala Ringa připravená mu v nejhorším pomoct, i když nevim, nevim. Do večera se nevydala dál než ze dveří ložnice. Ani nejedla. Nic.

I přes to, že mi malej čertík připadal roztomilej, věděla jsem, že nechat si ho by znamenalo moc potíží ve vztahu ke Kitty, a tak jsem se rozhodla, že ho nejdřív ošetříme z toho nejhoršího a pak mu najdeme domov.

Jako na zavolanou přišla zpráva od Filipa, že našel nějakou paní, která by ho chtěla. Odpoledne jsem jí zavolala a zjistila jsem, že má jednu kočičku z útulku, je jí asi rok a bydlí s ní už čtyři měsíce. Je sice hodně bojácná, cizích se bojí, ale chtěla by pro ní kamaráda, protože by ji mohl rozveselit a měla by někoho, s kým by si mohla hrát. Kotě by bylo ideální, protože by si rychle zvyklo a ona by ho lépe přijala než dospělou kočku. Byl tu jeden háček – paní byla z Chomutova. Ne že by to byla nějaká dálka, Modrý kocouř jezdí všude, ale nevěděli jsme, jak to zaonačit s dopravou, protože paní nebyla mobilní a jezdit s kotětem busem není v takové zimě nic moc. Nakonec jsme se rozhodli, že jí mrňouse (tak jsem si mu zvykla říkat) dovezeme.

Večer jsme ho vzali k našemu hodnému veterináři, kde jsme potkali naše známé s kocourkem Whiskym (je ve Zlaté knize :o)), kterého kastrace neminula. Našemu mrňousovi pan doktor vyčistil ouška, dal mu injekci proti roztočům a na červíky a taky jsme mu dopřáli očkování – přece jen je tak trochu náš a paní s ním nebude mít aspoň tolik práce. Zvládl vše na jedničku, a tak jsme se vydali domů.

Když jsme dorazili, volala jsem paní do Chomutova a ta byla tak hodná a pozvala nás na oběd, když jí kocourka prý povezeme takovou dálku. A prý bude svíčková! Tak to už se těším, protože my doma takový jídla moc nevaříme.

Jo a ještě něco. Mrňous si oblíbil starou Ringovu chrastící kuličku obalenou sisalem. Je moc pěkná a hezky chrastí, když se kutálí, jenže Ringo se jí jako malý bál a tak už si s ní nikdy nehrál. Mysleli jsme, že aspoň Kitty se bude líbit, ale nic. Takže kulička pocestuje s Mrňousem, aby měl něco hezkýho na památku. Trochu se bojím, že si u nás moc zvykl a nebude chtít jinam, ale na druhou stranu, co je jeden den v celém jeho životě. Za pár dní si zvykne tam a bude mu dobře.