Mít deníček je pro kocoura moc IN, tak s ním taky začnu...

Milí kočandy a kočičáci,

tak jsem se právě rozhodl, že můj život stojí za to hezky pěkně nadrápnout do deníčku. Protože přece nejsem jen tak ledajaký kocour... a mít svůj deníček, to je teď moc IN :o) Zatím o mě říkají, že jsem ještě kotě... to oslovení - kotě, no tfuuj!!! Ale nejsem nějaká urážlivá slečinka, tak budiž... nechám je zatím při tom...

Když zavzpomínám na dobu, kdy jsem byl opravdu ještě malý, musím uznat, že to bylo celkem fajn. Narodilo se nás celkem sedm sourozenců, miminek. V dopise, který mamka psala taťkovi (ten u nás totiž nebydlel), bylo: „Jeden kluk je celej jako ty, hlavu má jak melounek, pupek jako březí vlk a pusu nezavře, ani když je po jeho“ ... psala o mě, jak jináč... Jasně, už od narození jsem se vždycky hezky hodně napapal... To se to potom spinkalo v teple u mamky, brášků a sestřiček... Ještě se o nás starala teta a strejda. Strejda byl moc fajn, vždycky jsem se u něj stočil do klubíčka a zahříval se. Rozumějte, kočandy a kočičáči, píšu o čtyřnohém strejdovi a tetě... naší krve... Taky tam bylo ještě jedno uňafaný psisko, ale to mě moc nezajímalo.

Dvounožec byl samozřejmě taky někdy doma, vlastně byla - naše panička. Ta mě trochu zajímala... jak jsme rostli, už nám nestačilo mlíčko, začala nám sypat do mističky takové kamínky, prý granule... no docela doooobrý. A masíčko... hmmm, ještě lepší. Taky nám házela míček a všelijak si s námi hrála. Takže dvojnožce bych celkem bral... ale všeho moc škodí samozřejmě. Na to pozor, kočandy a kočičáci!!! Když nás přijelo okukovat spoustu takových dvojnožců, velkých i malých, to už jsem byl z toho docela unavený. Pořád nás všechny chovali, okukovali, fotili... že by jeden vyrostl.

Jak jsem navíc mohl tušit, že jedna taková a její malý dvounožec mě navždy odvezou pryč? Prý na mazlíka... no tfuuj... ale jak jsem řekl, nejsem žádná urážlivka... nechám je chvíli při tom... že mazlík a kotě... ale žádný čičičičíííí ať na mě nezkoušej, jsem přece pořádnej kocour! No dobře, teprve budu...

Takže to je pro zatím vše, nic se nemá napoprvé přehánět, že kočandy a kočičáci? Zase brzy nadrápnu...

Váš Mário, Bismarc