Kočičí móda

Z května:

Ahojky kočíčci,

Musím vám napsat, co se u nás teď dělo. Byl jsem z toho celý vykulený.
Na začátku května bylo člověčí volno. Mamka a taťka ale volno neměli, a tak jsem se vydal na chalupu s tetou Luckou a panem Ponožtičkou. Růženka zůstala doma, protože je v pubertě. Mamka se obávala, že někam uteče za kocouřema a už se nevrátí. Jel jsem tedy na dovolenou, bylo to báječné a další týden jsem jel zase. Vždy na pět dní. Měl jsme se tedy moc dobře.

Minulý týden se ale něco stalo. Mamka nám ráno nedala masíčko. Zůstaly jen granulky a voda. Myslel jsem si, že je to trest, ale nevěděl, za co. Vždyť já jsem tak hodný kocourek!

Večer ale zmizely i ty granule a zbyla jen voda! Ne! Vzpomněl jsem si, že přesně takhle to bylo, když mě pak mamka brala k panu doktorovi, a pak už jen vím, jak mi bylo strašně špatně. Málem jsem omdlel... Moje podezření se potvrdilo, když ráno zmizela i miska s vodou, konev na kytky, ze který pijeme, a zavřela se koupelna! Zalezl jsem preventivně pod postel, odhodlán překonat strach z případné „koštětovy“ metody vyndávání kocourů ze zúžených prostor. Přesvědčoval jsem se, že vytrvám. Pak už to šlo ráz na ráz. Kočkotaška do předsíně... zatnul jsem zuby. Kšírky v rukách mamky ... zavřel jsem oči a dělal, že neexistuju. Pak se ale ozvalo: „Růženko, Růženečko!“ Hurááá já nejdu! Růža přihopsala, dostala kšíry a mamka si hodila kočkotašku přes rameno. Chvilku se s Růžou mazlila a pak mi řekla, abych byl hodný (jako vždycky), a obě odešly.

Vrátila se jen mamka s kšírkama v ruce a byla smutná. Nechápal, kde je Růženka, ale měl jsem takový hlad, že jsem myslel jen na jídlo a také jsem to dával hlasitě najevo. Pak mamka zas odešla. Když se vrátila, měla kočkotašku a v ní podivné, smradlavé cosi, co spalo. Dala to do koupelny a zavřela dveře. Hm... Šel jsem si zdřímnout a čekal, co se z toho vyvrbí.

Asi za hodinu a půl jsme slyšeli škrábání. Běželi jsem do koupelny a tamto se probudilo a chodilo. Vypadalo to jako kočka, ale nevonělo to jako kočka. Strašně jsem se toho bál. Motalo se to a běželo to ke mně do pokoje! Preventivně jsem na to syčel a prskal. Pořádně jsem si to prohlídnul, až když si to mamka uložila k sobě do postele. Vypadalo to jako Růža. Mělo to její pacičky, tlapičky, ocásek i tlamičku, ale mělo to bílé tělo. Vůbec jsem tomu nerozumněl. Mamka mi vysvětlovala, že to je Růženka, že byla na operaci a má zašité bříško a že se s ní teď nesmím prát a musím na ní být hodný.

Až druhý den jsem uznal, že to tedy je Růža celá, jen má na sobě tričko. Tedy řeknu vám, to je dneska móda!