Chalupní příhody

Růženka si do svého deníčku napsala, jak se měla u dědy o minulém víkendu. Jenže já to také neměl lehké. Byl jsem sice na chalupě, kde to znám a mám to tam moc rád, ale bylo tam ještě něco! U pana Ponožky v přepravce jsem cítil cosi jako kočku, ale cizí. Na chalupě se to vyřítilo z bedýnky ven a hned to začalo hopsat po panu Ponožkovi. Ten tomu dal packu a odkráčel ven. Já si to chtěl očmuchat, ale naježilo se to a skákalo to ke mně jak na pérkách. Řekl jsem si, že se nebudu raději přibližovat, a utekl jsem ven. To malé něco je kočičí miminko, které ve třech týdnech někdo odebral mamince a hodní lidé ho zachránili. Teď mu je šest neděl a je malinké a hubené. Ale energie má na rozdávání. Pořád se naježovalo a hopsalo. Tedy řeknu vám, to jsou věci!
Tento víkend taťka sloužil, a protože bylo celý týden odporné horko a u nás v paneláku neklesl teploměr pod 27 stupňů, mamka rozhodla, že jsme už vaření dost, zabalila nás a jeli jsme na chalupu. Babička nás vyzvedla a hurá do hor. Jeli jsme všichni – Růženka, pan Ponožka, já a zase to malé kotítko. Já už věděl, co mě čeká. Hned, jak to šlo, tak jsem zmizel. Rozruch pak obstarávala Růženka, která kotě viděla poprvé. Zase se stala hadem, jako tenkrát, když ji mamka přinesla k nám domů. Vrčela a syčela na všechny. Včetně mě a mamky a babičky a pana Ponožky. Prostě všichni jsme byli osyčeni. :o). Ale ona to kotě nenechala na pokoji. Pořád za ním chodila v poloplazu a čmuchala k němu. Kotě jí začalo postupně ignorovat, jen občas se otočilo, co že to má za zády, a bylo osyčeno dvojnásobně.
Nejhorší bylo, když si ho mamka ňuchňala. Prý že potřebuje teplo a kontakt. To se tedy nelíbilo ani mě! Za trest jsem byl celou noc pryč a nespal s mamkou v pelíšku. Růža se nenechala ani podrbat. Ovšem jiná situace nastala, když se ze soboty na neděli přihnala bouřka. Tu nemám rád a tak, když jsem slyšel mamku, jak mě volá na zápraží, přihnal jsem se ze stodoly jako blesk a byl jsem moc rád, že jsem u ní.

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama