2. listopadu 2007  |  Cairo  |  1 025 480 681x / 1x

O mizení

Tak se s Vámi musím podělit o mou novou zábavu, v novém bytě už asi týden máme novou kuchyň. V kuchyni je zatím díra, kterou dvounožci zakryli s tím, že časem do ní přijde myčka. Jenže v tom je to dobrodružství, jak někde něco zamaskují, tak to pro mě je prostě ta nejokatější pozvánka to zamaskované místo pořádně prozkoumat. Taky že jsem hned začal, nejprve jsem se nastěhoval do krabice, kterou ucpali dvounožci tu díru, že při tom na mě spadl lavor s cibulí a i nějaká brambora mi bylo docela jedno, byl jsem schovanej a to mi zatím stačilo. Stalo se, že mě dvounožkyně v krabici vyhmátla a nebo mě našel mrňous, a to jsem pak vyklidil pole. Pak jsem trpělivě sledoval situaci ohledně otevíraných skříněk, některé vysouvací (do těch jsem se nedostal) a některé otevírající (při bližším ohledání bez zadní stěny), od těch mě dvounožkyně odháněla. Ale včera jsem to vyhmátl, dvounožkyně zrovna vařila a nesledovala mě a otevřela při tom skříňku (bez zadní stěny), tak jsem toho využil a hned do ní hupsnul. Dvounožkyně mě zmerčila, až když mi mizel můj chundelatý ocas v útrobách kuchyně (chi, nestačila mě za něj už vytáhnout). Místo toho, aby vařila, strkala hlavu do skříňky a nadávala do díry, v které jsem zmizel, že se na to může vypadnout, mezi tím se za mnou málem vpašoval mrňous, ale ten byl odchycen a skříňka se zavřela. Mě to teda vůbec nevadilo, prolejzal jsem ten velmi zajímavej prostor pod kuchyní a děsně mě to tam bavilo, sem tam houkla dvounožkyně do skřínky, ať vylezu nebo uvidím (říká to furt, ale nikdy jsem nic neviděl), ale to mě ani nehlo. Pak byl klid, jednou mě málem vytáhla dvounožkyně ven, protože jsem si šel po namáhavým zkoumání sednout do skřínky a protáhnout tlapky, ale jak otevřela skříňku a natáhla se po mě, hned jsem zmizel. V tom mžiku jsem si všimnul, jak mrňous a Mignon zvědavě čučej do skříňky, co se tam děje (prostě záviděli). Asi po 1,5 hodině štrachání jsem se teda nechal chytit od dvounožkyně, ta mi hned vynadala a já si provokativně sedl ke skříňce a čekal až půjdou dvounožci do skříňky, že bych se tam zase ztratil. Jenže jak to bývá, když příjdu na nějakou báječnou věc, dvounožci si pak hned dávají bacha, abych neměl možnost to zopakovat. No nic, přemýšlím, že se naučím otevírat tu skříňku, a nebo až poleví v ostražitosti, to se stává hlavně ráno, tak tam vklouznu, aby věděli, jaké mazaného a šikovného kocoura mají doma. Mňau, tak se mějte Cairo.

Sdílejte!  |  O sdílení

Růča  10. listopadu 2007 22:26

Ahoj Cairo, jen pokračuj dál v lumpárnách, je to švanda. Dvounožci stejně nikdy nedocení naši chytrost a nápaditost, oni na to prostě nemají buňky. Pozdravuj brášky, jste moc krásní kluci, zvláště mamka je z vás celá vedle (mýválci se jí moc líbí). Růča a mamka Laďka