Mrouskání

Je to už pár týdnů (přesněji tři), co jsem u své nové rodiny. Moje nová panička si se mnou ráda hraje, ze začátku jsem neměla ráda, když mě někdo bral do náruče, teď už se na chvilku nechám, jsem ráda, že se se mnou mazlí většinou, když sama za nimi přijdu, občas panička se se mnou chtěla mazlit, ale já zrovna neměla náladu. Nejraději se mazlím ráno. Když slyším, že panička vstává, s upozorněním - "vrknutím" - ji skočím na postel a dožaduji se mazlení, paničce se moc nelíbí, že ji olizuju prsty, které mě hladily, ale myslim, že si už celkem zvykla. Poslední dobou nemám na mazlení náladu ani chuť, vše začalo jednou sobotní nocí, když jsem začala mňoukat. Panička nejdřív nevěděla, co se mnou, jestli mi nic nechybí. Chybělo! A to nějaký kocour, toho jsem se dožadovala ustavičním strašným mňoukáním, aby každý pochopil, co chci, většinu času jsem na koberci vystrkovala zadek na moji novou kamarádku, sedmiměsíční štěně, ale to to nepochopilo, chtělo si jen hrát, a tak se stávalo, že jsem měla ocucanou hlavu, konečně to paničce došlo, co chci! A tak se sháněl kocour... nakonec se našel 16.1. a já jsem jela na náštěvu, budu tam až do zítřejší neděle, mojí paničce se po mně stejskalo, tak za mnou jela hned druhý den - čtvrtek - jaké bylo zklamání, že jsem dělala, jako že ji neznám, porád jsem podbíhala tomu krásnému kocourovi, ale ten si mě nevšímal, protože byl u mojí paničky a mazlil se, ale prozradím vám, že už jsme se o něco pokoušeli, panička má strach, že nebudu chtít s ní jet domů, docela jsem se u té paní zabydlela, tak ahóój, zase někdy!

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama