Jako tucet myší?!

Tuhle jsem slyšel z pokoje podivné zvuky, a když jsem se přiběhl podívat, co se děje, zjistil jsem, že se panička s velkým funěním pokouší dostat do mé skrýše pod postelí. Mám tam prima místečko, kam se uchyluju vždycky, když je velká sháňka po někom, "kdo vytáhl z květináče hyacintu i s cibulí a bůhvíkam ji schoval". Panička už měla pod postelí vsoukanou přední polovinu těla, a kdyby se nezasekla svým impozantním pozadím, jistě by tam nasoukala i tu zadní. Vytahovala odtamtud mé šustící úlovky, do kterých se dá příležitostně i schovat, a přitom si stěžovala, že "my snad doma nemáme ani jednu neprokousanou igelitku". Rozvinula pak rádobyduchaplnou úvahu, že pěstování koček je věc zhola neužitečná, a záminka, že jsou jimi loveny myši, se ukazuje zcela mylnou, když jedna kočka (a významně se na mě podívala) udělá v domácnosti tolik škody, co tucet myší. Měl jsem těch osobních útoků právě dost a radši jsem se vrátil do kuchyně ke své rozdělané práci. Zanedlouho se mi povedlo prokousat otvor do pytle s granulema tak velký, že se granulky daly vyhrabovat tlapkou a s příjemným cvakáním rozhazovat po místnosti.
Tím však nebyl mému utrpení konec. Nedávno se mi totiž stala taková věc: zkusmo jsem prolézal páníčkovu poličku, jestli mě něco zajímavého necvrnkne do čenichu, a jak jsem tak čenichal, cvrnklo. Páníček tu měl pro mě připravený dárek v podobě jakési malé myšičky na řetízku. Nejdřív jsem myšku jen tak normálně honil po pokoji, vyhazoval do vzduchu, číhal na ni zpoza křesla a zahrabával do koberce, ale pak jsem zjistil, že při kousání skvěle chřupe. Dokonce se mi jí podařilo rozlousknout a vnitřek, který byl zajímavější, jsem si dobře uschoval.
Večer se páníček vrátil z práce, vypadal dost nervózně a hned zapojil paničku do hledání jakési flešky (asi blešky?), kterou si prý určitě ukládal na polici. Po nálezu prokousaného víčka jsem se stal hlavním podezřelým já, ačkoli já jsem žádnou blešku nikdy neměl, narozdíl třeba od Muffa, kterého museli už několikrát odblešovat, a taky mívá v srsti zelené kuličky, a jednou byl dokonce celej žlutej, když se vyválel v pampeliškách, a celkově není tak elegantní šelma jako já. Ale to jsem odbočil.
Od onoho večera se páníčci chovají dost divně. Často lezou po čtyřech, šátrají pod skříněma, zastrkují pod ně vařečky a kvedlají tam s nima; zkrátka se zdá, že si to nějak popletli. Včera večer dokonce páníček objevil můj ateliér za lednicí. Vyrábím tam z úplně obyčejných věcí umělecké artefakty. Například normální míček, který ve zverimexu koupíte za 27 Kč, jsem přetvořil v komolý rotační kužel, z paniččina balzámu na rty v tyčince tam vystavuji sousoší "Tři kusy, z toho jeden lepivej" a většina ostatních surovin je součástí připravovaného happeningu "Svět v troskách aneb Páníčkova smrt".
Nicméně přes neutuchající zvědavost dvounožců a jejich trapné pokusy o plížení zůstává můj hlavní stan zatím neodhalen. Páníček ať si pořídí jinou blešku a panička nechť si laskavě uvědomí, že tucet myší by jí v posteli nevrnělo.

Sdílejte!  |  O sdílení

10 komentářů

Reklama
Reklama