Recenze knihy - Jeffrey Moussaieff Masson: Kocour, který pozoroval lidi

1. července 2016  |  barras  |  7 155x / 1x

Autorem knihy je Jeffrey M. Masson (*1941), původem americký spisovatel, dnes žijící na Novém Zélandu; zabývající se mj. také psychologií či etikou, ale také studiem sanskrtu či emocionálním životem zvířat. Je ale také milovníkem koček – jeho novozélandskou domácnost mj. obývá i několik koček, údajně až 5. A právě kladný vztah ke kočkám a zájem o emocionalitu zvířat se snoubí v knize Kocour, který pozoroval lidi.

Příběh kocoura Billího nás zavede do dálné Indie před několika tisíci lety. Billí je krásný, mladý, ale také velmi vzdělaný bengálský kocour (při odposlouchávání lidí se dokonce naučil rozumět i sanskrtu), který si poklidně žije ve svém mangovém háji. V něm také ze své oblíbené větve pozoruje lidi, jak chodí do nedalekého městečka přes „jeho“ území, ale také to, jak se celkově chovají.

Jeho pozornost upoutá především holčička Nandiní, která tudy často chodí se svým bratrem a jejich psem. A právě s ním se Billí jako s prvním zvířecím „přítelem“ dává do řeči o tom, jaké to vlastně je, žít s lidmi, s těmi dvounožci, kteří mají z Billího, jakožto divoké kočky, strach. Billí je samotář a nechápe, jak může pes být lidským „otrokem“ a poslouchat své pány na slovo.

Aby se o lidech a zvířatech dozvěděl víc, vydává se na dlouhou cestu. Postupně se na své pouti setkává s různými zvířaty, která nějak slouží lidem – gepardem, vodním buvolem nebo třeba krávou. Také byste si, podobně jako Billí, mysleli, že se budou tato zvířata, především krávy, které jsou v Indii považovány za posvátné, mít u lidí dobře? Tak vězte, že vás kocour Billí během svého putování a rozhovorů se zvířaty přesvědčí o tom, že ani taková mírumilovná náboženství, jako jsou buddhismus a hinduismus, která v Indii vyznávají, nejsou až tak laskavá ke zvířatům, jak by se na první pohled mohlo zdát. A tak se, obohacen o nové poznatky o lidech, vrací pomalu zpět do svého rodného mangového háje, aby se podíval, jak zde život za dobu, co tu nebyl, pokračuje...

Přestože se však Billí nedozvěděl během svého putování o soužití zvířat s lidmi nic dobrého, je to nakonec právě on, kdo se nechá natolik „unést“ láskou a obdivem k malé Nándíní (ano, k té malé holčičce, kterou na začátku příběhu tajně pozoroval v mangovém háji) a přesvědčí o své lásce k ní i její rodiče, kteří se ho až doposud báli, až se nakonec rozhodne stát se první kočkou na světě, která začala žít s lidmi a nechala se jimi ochočit.

Kniha tak přináší dojemný příběh o přátelství, víře, náboženství, ale i moudrosti, vyprávějící o zrození první kočky domácí, který jistě potěší mnohé milovníky koček.

P.S. Věděli byste, co vlastně znamená slovo billí v hindštině?

Tagy ?

Sdílejte!  |  O sdílení

Recenze knihy - David Michie: Dalajlamova kočka

„... Mě nechali ležet v bahně a radili se, co se mnou. Shodli se na tom, že mě ...

3

  |  19 684x

3. září 2013

Recenze knihy - Karel Čapek: Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku

Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku od Karla Čapka. Originální recenze audioknihy pro Modrého kocouře.cz.

9

  |  8 785x

15. června 2016

gwen  3. července 2016 10:43

Já jsem si tohle léto řekla, že pročtu (znova) celého Vonneguta. Ale hned jak budu mít chvilku čas a náladu, sáhnu po této knížce.

HaniK  1. července 2016 11:07

Jééé, tuhle znám a mám ráda! Super.

Karla z Končin  1. července 2016 10:15

Tuhle knížku vůbec neznám, vypadá moc zajímavě. Děkuju za tip :-)