Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 34 z 1435. března 2007 | Autor: Montynka
Z temného sklepení
Tak já vám tedy něco povím, dlouho jsem se neozývala, protože panička změnila zaměstnání a nemá čas už zapisovat moje příběhy. A hlavně sem v zimě ani už tak často nejezdí, takže jí svoje příběhy ani nemám kdy vypravovat. Ale tentokrát jí paní domácí telefonovala, takže můžu přispět a varovat všechny ostatní kočičáky a kocouře. Dávejte si kocouři pozor, když jsou někde otevřené dveře – ony se totiž můžou zavřít a dlooooouho je taky nikdo nemusí otevřít. Po mě tuhle po dvou dnech, kdy jsem nepřišla k misce, vyhlašovali pátrání po celé vesnici, než si všimli, že vytrvale mňoukám ze sklepa!
To bylo tak, tady na Moravě už je občas tak krásné jarní počasí, že pan a paní domácí blbnou na zahradě ...3. března 2007 | Autor: Aimee
Moje prožitá hodina ve skříni
Je 8:30 ráno. Můj dvounožec nechal otevřenou skříň, počkám, až zmizí, a šup dovnitř. Mí dvounožci mě zavřeli, ale já o tom nevěděla, a oni o tom, že jsem byla uvnitř. Mí dnounožci si toho všimli o jednu hodinu později, protože jsem mňoukla. Plyne z toho ponaučení, až pujdou do skříně, musím na sebe upozornit.
Ale musíte přiznat, že jsem mazaná!1. března 2007 | Autor: Sir Humphrey Appleby
U paní doktorky
Byl jsem u paní doktorky.
Mazlivá mě tam vzala už minulý týden, to se na mě paní doktorka jen podívala, řekla, že jsem hezký, a pak nás zase poslala domů. Tak jsem si myslel, že je to všechno. Ale ne! Dneska jsem byl opět zavřen do přepravky a vlečen kolem cesty, kde jezdila spousta aut, pak jsme chvíli jeli autobusem a pak koukám, jsme zase na veterině.
Paní doktorka nás poznala a hned říkala: "Budeme odčervovat". Nevěděl jsem, co to znamená, ale brzy jsem to poznal - strčila mi do krku nějaký prášek a pak mě donutila ho polknout - fuj. A pak - víte co!!!??? Ostříhala mi drápky! A Mazlivá s Hravým se na to klidně dívali. To jsem se teda naštval a říkal si, že s nimi nebudu mluvit, ale ...27. února 2007 | Autor: Sir Humphrey Appleby
Na průzkumu
Každý kočičák nebo kočičanda vám řeknou, že v novém teritoriu je nejdůležitější si všechno pořádně prozkoumat. Má to teď být přece vaše území, tak musíte vědět o všem, co se tam šustne.
I já jsem se tímhle pravidlem řídil a s průzkumem jsem začal hned první noc, jakmile dvounožci usnuli. Všechno šlo dobře až do chvíle, kdy jsem ze stolu shodil nějakou podlouhlou krabici (DVD vypalovačku - pozn. paničky), to víte, ještě jsem se v novém prostředí tolik nevyznal, abych mohl dát na všechno pozor. Dvounožci se probudili a já měl po průzkumu.
Další noc se mi ale naskytla výborná příležitost průzkum dokončit - všichni čtyři dvounožci se totiž vymódili a vyrazili na nějaký ples nebo co. Byli dost ...27. února 2007 | Autor: Valentýnek
Jak Valentýnek přežil stěhování.
Konečně nastal pro nás všechny den D a hromady krabic, navršené ve všech místnostech starého bytu, začaly putovat do stěhovacího vozu.
Valentýnek něco "čul" už dlouho, ale stejně byl zaskočený a polekaný nebývalým ruchem, dveřmi dokořán a cizími chlapy, kteří na sebe pokřikovali.
Zpočátku se promenádoval poloprázdnými místnostmi a pletl se všem pod nohy. Pak na něj jeden stěhovák jukl a to bylo signálem k úprku pod postele, pak pod skříň.
"Udělejte něco s tím kocourem, nebo nám uteče na ulici!" zlobil se děda. Ale kam s ním? Nakonec spásný nápad! Dali jsme ho i s pelíškem a miskami do uzaviratelné panelákové šatny. Občas jsem na něho koukla, ale on spokojeně podřimoval v ...26. února 2007 | Autor: Uhlík
Elektrikáři
Ahoj kočíci a kočinky,
dneska mamka byla v železářství a přinesla si nějaké dráty a dlouhé zásuvky a jala se je montovat dohromady. Vydatně jsme jí s Růženkou pomáhali, samozřejmě. Růženka mamce lovila ten kabel a kontrolovala počet šroubků a já koukal, jak se zapojuje zásuvka.
Jenže... jak mamula holila ty drátky, tak jí na zem padaly kousky objímek. Pěkně jedna po druhé, nejdřív zelená, pak modrá a nakonec hnědá. No a Růža snědla ten zelenej. Myslim, že mamka říkala něco jako: "... Bože, ona snědla nulák," a když se Růža chystala na fázi, mamka jí to musela vyndavat z tlaminky.
To vám byla sranda :o)))
Povím vám, není to lehké mít doma takovou divošku jakou je Růža. Jsem z ní někdy ...26. února 2007 | Autor: Chantal Královna noci - Sára
2,4 kg
Hurááá, máme 2,4 kg :-). Konečně trošinku tloustnu... i když pořád jsem hubeňour...26. února 2007 | Autor: Chantal Královna noci - Sára
Mrouskání č.4
Včera 25.2.2007 se dostavily další superhlasité říjecí příznaky :-( Snad to nebude dlouho trvat, aby to naší nemocnou holčičku kočičku moc nevyčerpalo...26. února 2007 | Autor: Chantal Královna noci - Sára
Tak pořád nevíme co mi je :-(
Po dlouhých peripetiích jsme zjistili, že to nejspís žádná epilepsie není. Šli jsme k jiné paní doktorce. Ani si to pořádně nepamatuji, byla jsem úplně oblblá z těch prášků, ale paní dokroka mě píchla do nožičky, kterou mi předtím oholila a vzala mi krev. Zavázala tlapičku a poslala domů. Ještě večer volala, že výsledky nejsou vůbec dobré :-( Mám špatné jaterní testy a vysokou glukozu.
Dnes mi dala prášky, které budu papat. Porblém je v té glukoze, která se mi objevila i v moči včera večer.
Uvidíme, co ukážou další papírky. Doufám, že už zelené nebudou :-(((25. února 2007 | Autor: Maxmilián Rybomil
Za sklem hrdina
Páni, to byl zase týden. Chodím ven, ale mám se stále na pozoru. Je tu plno koček a dost mě vadí Momo. Ta mě nesnáší už od pohledu.
Nedávno jsem se ráno procházel po bytě. Mezí tím přišla Momo na snídani. Já jsem jí zahlédl a už to na mě přišlo. Začal jsem zvracet a zvracet. Ještě, že to neviděli dvounožci odsud. Přítulkyně to rychle uklidila a já jsem zmizel do svého pokoje.
Momo i Panti jsou venkovní kočky, tak ať se tu moc neroztahují. Nedávno mě přítulkyně vzala do náručí a všechno mi tu ukazovala. Za oknem byla Momo. Přišli jsme blíž a Momo začala šílet. Prskat, plácat tlapkami do skla. Chacha, děfče! Máš smůlu! Já se nedám. Mám svou přítulkyni a ta mě ochrání.
Bohužel se ...22. února 2007 | Autor: Nelinka
Navštěva nemocnice
Tak vám řeknu ta moje panička ale vůbec nemá rozum. Dnes jela do nemocnice za babi, já si vlezla do auta a sedla za zadní sklo. Krásně tam hřálo sluníčko, najednou se auto rozjelo a já byla v pasti. Kam mě to zas veze? Bude to bolet? Chodila jsem po autě, až jsem si našla své místo na opěradle za zády paničky. Někam jsme dojeli, chvilku jsem zůstala sama v autě a zase jsme jeli. Teď jsem si lehla na klín a ani nedutala, třásla jsem se a čekala, co bude. Celou cestu mě hladila a uklidňovala. Teprve když jsme zastavili a já zjistila, že jsem doma a ne někde v cizině, tak mi spádl kámen ze srdíčka. Včera totiž přijel Maximo a smrděl špitálem, tak už to má chlapec také za sebou. Šup a oknem ...22. února 2007 | Autor: Chilli
Jsem zase o něco statečnější
Včera odpoledne, když zachrastily klíče v zámku, jsem se tradičně rozběhl s křikem ke dveřím. Mamka přišla!
Ale co to nevidím, naproti soused měl dveře dokořán. Tak jsem se vydal na průzkum. Jenže ten soused má psa. Velkého psa Maxe. Dříve jsem se k němu přiblížil tak na metr, možná dva. Ale včera! Nabral jsem odvahu a šel blíže. Byl jsem tak blízko, že blíž to už asi nešlo. Mamka s panem sousedem na mě koukali s vytřeštěnýma očima, fakt nechápali. Já takový posera! Bývávalo, panáčci! Pak mi Max olízl hlavu, no nic moc. Myslel jsem, že mi chce moji krásnou modrookou hlavičku ukousnout, tak jsem byl v pohotovosti... Naštěstí se nic nestalo. Pak jsem si šel prohlédnout jeho misky, co tam má ...22. února 2007 | Autor: Bastien Baron z prádelního koše
A Hard Day's Night
Nebojte, já zpívat nebudu, i když je o nás kočkách známo, že všechny nádherně zpíváme. Tenhle název jsem zvolil, protože vám chci vyprávět o jednom Perném dnu. Měl to být den jako každý jiný, jenže odpoledne se mělo prát. Já strašně rád peru a jsem děsně šikovnej pomocníček. Prolejzám hromádky roztříděného prádla, jestli tam není něco, co tam nepatří. Pak to musím zkontrolovat v pračce :o)). No a nakonec musím kontrolovat, jestli se buben pračky správně točí. Občas je to lepší než televize. Jediné, co mě nebaví, je ždímání, pračka se tváří, že se každou chvíli rozpadne. :o( Nakonec musím zkontrolovat, jestli se to prádlo vypralo. Kontrolu se snažím provádět dvakrát: přímo v pračce, a potom ...22. února 2007 | Autor: Nelinka
Náš společný život s kotaty
Moje mateřství byla paráda, moc jsem si to užila díky Laky, která mi je pomáhala kojit i vychovávat. Jeden mourek byl zbarvený po mě i ten čumáček měl splasklý, druhý byl po neznámem tatkovi celý mourovatý a čumáček po mě. Vlastně já nejsem nikde rasově přiřazená, ale panička časem zjistila, že jsem britka stříbrná mramorovaná, ale s perským zkřížená. Takže moje srst je polodlouhá a čumáček perský, a mezi polštářky se mi objevila srst. Mně to nevadí, jsem sama se sebou spokojená.
Kluci rostli jako z vody, začali objevovat i jiná místa než teplý pelíšek. Zkoumali okolí, naučili se lézt po škrabadle i na zachůdek. Nejlepší to bylo k večeru, naši místo na telku koukali, jak dovádíme po celém ...21. února 2007 | Autor: Sir Humphrey Appleby
Moji dvounožci
V novém bytě se mnou žijí ještě čtyři dvounožci. Už jsem pochopil, že dva z nich jsou opravdu "moji" a druzí dva jsou se mnou jenom dočasně. Ale to nevadí, zatím tu jsou a můžou mě drbat, to je hlavní.
První z dvounožců je Mazlivá, ta je moje vlastní. Když jí skočím na klín, tak na mě hezky mluví a hladí mě, až mě to vždycky uspí. Taky mi dává jídlo a čistí mi záchodek. To s tím záchodkem je fajn, ale na jídlo mi cpe nějaké hloupé granule, místo aby mi dala kapsičku. Budu muset ještě přijít na to, jak z ní tu kapsičku vymámit.
Druhý z mých vlastních dvounožců je Hravý. Když se nudím, tak si vezme šňůrku a tak dlouho s ní tancuje kolem mě, až se naštvu a začnu ji lovit. Je to velká legrace. ...21. února 2007 | Autor: Sir Humphrey Appleby
Nové jméno, nový život
Tenhle týden se toho tolik stalo a pořád se ještě děje, že jsem si musel založit deníček. Všechno si sem zapíšu, abych si, až budu starý kocour, mohl hovět v křesle a vzpomínat na mládí. (Anebo kdybych se stal slavným a psal paměti, tak abych si aspoň na něco vzpomněl.)
Jmenuju se Humphrey. Celým jménem Sir Humphrey Appleby. Možná se vám tohle jméno zdá trochu divné, ale mně se líbí. Získal jsem ho teprve nedávno, společně s novým domovem a novými lidmi. Do té doby jsem se jmenoval 007/2007, no, uznejte, že Humphrey je lepší. Žil jsem v útulku se spoustou dalších koček, měl jsem tam málo místa a nikdo se se mnou pořádně nepomazlil, prostě otrava.
Jednoho dne se ale všechno změnilo. Zrovna ...21. února 2007 | Autor: Chantal Královna noci - Sára
Epilepsie :-(
Dneska je nám moc smutno. Sárinka má asi epilepsii. První (námi zjištěný) záchvat měla asi před týdnem a dneska přímo v čekárně pana doktora druhý. Hned dostla uklidňující injekci (při které mě pekelně poškrábala - ta injekce totiž štípala...) a recept na prášky. Ty bude papat každý den po dva týdny a pak se uvidí. Už jeden zbodla, ani neví jak :-))
Snad se jí udělá lépe a záchvaty se nebudou opakovat.21. února 2007 | Autor: Chilli
Můžu i tam, kde mě velcí nechtějí
Musím se vám pochlubit, co jsem se naučil. Okoukával jsem dlouho jak to dělají, po pár cvičných pokusech jsem se to naučil. Nic to není... umím si sám OTEVŘÍT DVEŘE!!! :o)21. února 2007 | Autor: Giowanitte Aniger
Mám svou RODINU
Ahojky, musím vám napsat, že se mám výýýborně. Proč taky ne, naši mě obdivují, hladí, tulí se ke mě, dávají mi bašty, co se rozplývají na jazyku, hraju si se spoustou hraček nebo si vegetím na gauči. Ráda se koukám z okna na stromy, kde často sedí ptáčci... já bych je prohnala :o). Baví mě chodit v patách mamině, protože mě často přitulí, pohladí nebo dá něco na zub. Večer si lehnu s mamkou a s taťkou na gauč a koukáme na bednu. Mamka mi každý den češe kožíšek a já si předu, jaké je to bájo. Ne že bych chtěla, ať mi závidíte, dávám vám vědět, protože ze začátku to se mnou bylo trochu nahnuté (bála jsem se ruky, měla jsem zánět dásní a očiček... no však víte). Tak se o mě nemusíte bát, jsem ...19. února 2007 | Autor: Chilli
Asi jsem nemocný :o(
Musel jsem chvíli přemýšlet, zda se Vám svěřím. Trvá to už pár dní a nevím si s tím rady. Jsem asi psychicky nemocný, jinak si nedokážu vysvětlit proč to dělám. Třeba se mi uleví, když Vám to povím.
Jmenuji se Chilli a jsem hysterik!
Že jsem umňoukaný, to se ví, ale to, co předvádím několik nocí, překvapuje i mě samotného. Začnu nevinným mňoukáním, pak mi hlas jakoby přeskočí (asi mutuju) a mňoukám hooodně hlubokým hlasem. A mňoukám a mňoukám až začnu chraptět... chvíli ječím vysokým hlasem, chvíli hodně hlubokým. Mám výdrž a řvu takhle třeba od 22 hodin až do samého rána. Mamka s taťkou už několik nocí nespali a sousedi patrně také ne (bydlíme v paneláku). Tak mě minulý týden vzali k panu ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 
