Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 35 z 14312. března 2007 | Autor: Mi-c-Kai
Vzpomínky na Micinku 15
Zde je vidět, že se o svého dvounožce Roberta starám a občas jej i myji (ne že by to potřeboval), ale z čisté lásky, kterou k němu chovám.
Občas to pro nezasvěcené vypadá, že mi nedají napapat, takže musím okusovat páníčky, abych netrpěla hlady, ale opak je pravdou.
„Miluji své dvounožce tak, že by mne nevyměnili za nic na světě!“12. března 2007 | Autor: Mi-c-Kai
Vzpomínky na Micinku 14
Po rozloučení s naší drahou Micinkou jsem zvědavá, co o mně napíše můj dvounožec Robert nyní.12. března 2007 | Autor: Mi-c-Kai
Vzpomínky na Micinku 13
Zde na tomto místě se rozloučíme s naší drahou a všemi milovanou Micinkou, která nás opustila po těžké nemoci a odešla ke své kočičí bohyni Bubastis dne 8.11.2006.
NIKDY NA TEBE NEZAPOMENEME, vždyť jsi nám dělala společnost celých krásných, dlouhých a nakonec i bolestných 18 let!!!12. března 2007 | Autor: Mi-c-Kai
Vzpomínky na Micinku 12
Když jí bylo chladno. vykukovala na nás zpod deky. To občas na nás pohlédla svým „Smaragdovým okem“.12. března 2007 | Autor: Mi-c-Kai
Vzpomínky na Micinku 11
Pokud jsme nespinkaly a neotravovaly dvounožce tím, že bychom něco „obvykle životu nebezpečného“ chtěly, lákaly jsme se navzájem ke hrátkám. (Buď samy nebo s dvounožci).12. března 2007 | Autor: Mi-c-Kai
Vzpomínky na Micinku 10
Po návratu, jsme dostaly napapat (zde rybu) a já pozorovala Micinku, jak jí ryba (pro ni s máslíčkem) šmakuje. Když dojedla, šla jsem k její misce, protože vždy nechala nějaké zbytečky, a dolízala to, co tam zbylo.
„Co kdyby to měla lepší než já!“12. března 2007 | Autor: Mi-c-Kai
Vzpomínky na Micinku 9
Občas, když bylo pěkné počasí, chodila Micinka na procházku spojenou
s průzkumem v okolí bydliště na vodítku.
Byla trochu zvědavá a zvídavá a vadilo jí, že jí omezuje to „proklaté“ vodítko, kterému se při oblékání úporně bránila. To se z ní stal průzkumník a bojovník ve vysoké trávě. Pohybovala se „plížením – plazením“ a zvědavě očuchávala každý kout a myší díru nebo krtinec.
12. března 2007 | Autor: Mi-c-Kai
Vzpomínky na Micinku 8
Pokud bylo období hub a teplo, odpočívá Julinka nejraději na síti na sušení hub.12. března 2007 | Autor: Mi-c-Kai
Vzpomínky na Micinku 7
Asi po dvou letech, protože moji majitelé mají dobré srdce, jsem dostala k Vánocům pod stromeček nevlastní kočičí sestřičku „Julinku“, vlastním jménem „Gaius Julius Caesar“, jelikož si mysleli, že jde o kocourka.
12. března 2007 | Autor: Mi-c-Kai
Vzpomínky na Micinku 6
Asi po dvou letech, protože moji majitelé mají dobré srdce, jsem dostala k Vánocům pod stromeček nevlastní kočičí sestřičku „Julinku“, vlastním jménem „Gaius Julius Caesar“, jelikož si mysleli, že jde o kocourka.
12. března 2007 | Autor: Mi-c-Kai
Vzpomínky na Micinku 4
Co se stravy týče, jsem tzv. „GURMET“ !
Ráda papám z čínského porcelánu, poněvadž mám „KINDERSTUBE!“ Protože ze mne by měli komplexy i kuchaři v hotelu „SHERATON HILTON“. Mohla bych jim dělat degustátora.
Nejraději mám syrové libové přední hovězí, tzv. kližku, vařené mořské štiky a ze sladkovodních ryb kapra. Také ráda louskám suché krmivo, ale pouze Friskies, a tvrdý nastrouhaný sýr. „Čím dražší,tím lepší! Nejlépe přímo švýcarský Ementál!“12. března 2007 | Autor: Mi-c-Kai
Vzpomínky na Micinku 3
Byla jsem hravá a mazlivá kočička a vyžadovala jsem, aby mě všichni, jež jsem pojala za členy smečky, měli rádi.12. března 2007 | Autor: Mi-c-Kai
Vzpomínky na Micinku 2
Narodila jsem se jako bezdomovec, kterého se ujali dobří lidé, MOJI BUDOUCÍ DVOUNOŽCI (Robert a jeho maminka Anna). Těmi se stali dne 16.02.1988.
Od této chvíle jsem dostala i své jméno, stravu i pelíšek.
Jsem obyčejná evropská kočka, ale pro „RÁDOBYZNALCE“ kočičích plemen
a můj krásný kožíšek, nazvali tuto odrůdu „PAKISTÁNSKOU ŽELVOVINOVOU KOČKOU“.
Pojmenovali mě „Mi-c-Ka-i“, ale říkali mi „Micinko“ nebo „Gismo“. V ranném mládí jsem byla nucena starat se o sebe sama a nedůvěřovat cizím osobám, takže mě viděli jen lidé, k nimž jsem pojala důvěru. Výjimku tvořily děti.
Pokud se chovaly tiše a byly na mne hodné, tj. že mne netahaly za ocásek a neječely jako siréna, měla jsem je ráda. Těm ...12. března 2007 | Autor: Mi-c-Kai
Vzpomínky na Micinku
Tato část deníčku je věnována vzpomínkám na moji kočičí sestřičku
Mi-c-Kai, která již bohužel s námi není.
9. března 2007 | Autor: Matěj D.
Veterinář
Hned druhý den, co si mě ti moji dva pořídili, jsem musel k panu doktorovi. Nechápal jsem, proč se všechna zvířátka v čekárně tak klepou, tak jsem se pořádně uvelebil a než jsme byli na řadě, spokojeně jsem usnul v domnění, že se není čeho bát...
Pan doktor byl velmi hodný, i když dost zvědavý, koukal mi snad všude :)
Zvážil si mě, jsem bobek, co má jen 70g, ale podle toho, jak papám budu velmi rychle o moc větší :)
Okoukl mi očíčka a uši, poslechl si mě, což se mi moc nelíbilo, ale furt to nebylo nic proti tomu, co následovalo, panička mě držela a já najednou ucítil bodnutí v zadečku... Začal jsem vřeštět a protože byla nejblíž, tak jsem jí aspoň kousl, aby pochopila, že tohle jsme si ...9. března 2007 | Autor: Matěj D.
Cesta do nového domova
Protože jsem byl z Prahy a noví páníčkové z Brna, musel jsem absolvovat dlouhou cestu, kterou jsem však, jako všechno :), zvládl na jedničku... Půlku cesty jsem koukal z okna na okolo projíždějící auta a míhající se stromy a druhou jsem prospal střídavě u páníka a paničky.
Ještě v autobuse jsem dostal jako hračku kousek zmuchlaného papírku, ale hrát jsem si s ním začal až cestou trolejbusem, kde jsem měl alespoň publikum, které jsem bavil až na konečnou.
Doma jsem se zabydlel neuvěřitelně rychle, dostal jsem napapat, ukázali mi záchod, ale mé páníčky jsem první dva dny netěšil, protože jsem na něj chodil jen kakat a čůral jsem do postele, velmi rychle jsem ale pochopil, že takhle se to ...8. března 2007 | Autor: Čikita
Smutný Valentýn
Tento den bude pro naši rodinu znamenat už jen vzpomínky na naši malou princeznu. Začal jako každý normální všední den, ale večer se vše obrátilo a štěstí se proměnilo ve smutek a slzy. Vypustili jsem naše dvě chlupaté potvůrky na čerstvý vzduch, ale vrátila se nám už jen jedna... Čikitku jsme volali a volali, ale ona pořád neběžela s mňaukáním domů. Nakonec jsme její tělíčko našli v trávě u silnice, bohužel už mrtvou... Nechápeme to, přitom věděla, že tam nemá chodit, tak proč tam tedy šla?! Byla to kouzelná malá dáma, říkali jsme ji bojovnice za kočičí práva. Byla tak svá, tak troufalá, a jak ráda se mazlila! Byli jsme hrdí na to, že tahle kočička je naše... Moc nám chybí, zbyla tu po ní ...8. března 2007 | Autor: Sir Humphrey Appleby
Třetí týden
Tak, zítra to bude tři týdny, co jsem se nastěhoval do nového bytu. Ani se mi to nechce věřit, mám pocit, jako bych tu bydlel odjakživa - už jsem se úplně zabydlel. Všechna místečka už mám pročmuchaná a prozkoumaná. Úplně nejlepší je to na okně nebo v posteli u dvounožců.
Jo, dvounožci, ty už jsem si taky vycvičil. V noci jim chodím po stole mezi počítači a oni ani nehlesnou. Přes den si sem tam lehnu k Mazlivé na stůl. To se jí potom špatně píše, ale než by mě shodila, radši ťuká, jak se dá. Dokonce už mě včera i hladila, když jsem byl v kuchyni na stole, kam obvykle nesmím. Pak říkala, že je měkká - chacha, to teda je. Mám ji zmáknutou.
S Hravým je to horší, pořád se snaží hrát si na ...8. března 2007 | Autor: Valentýnek
Jak se Valentýnek ztratil
V novém bytě už Valentýnek všechno zná, tak začíná pokukovat, co je za dveřmi. Několikrát si vyšel na chodbu a zkoumal schody nahoru, dolů, stojící výtah, očichal nejbližší rohožky a pak už stál u našeho, že chce domů.
I když se bojí rozjíždějícího se výtahu, nikdy nezapomene využít otevřené dveře a chvíli venku "čmuchá". My mu to dovolujeme a slibujeme, že už brzy půjde na vodítku před dům. Včera nás ten zkoumálek pěkně vystrašil.
Děda přijel z města a hned spustil všechny novinky. Posloucháme, diskutujeme... "Kde je Valda, že mě nevítá?" ... teď nám to došlo. Kocour, který se jindy motá příchozím pod nohy, je pryč. Dědo, nenechal jsi otevřeno na chodbu? Neproklouzl ti mezi nohama? Prý ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 
