Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 47 z 14323. ledna 2008 | Autor: Megie (2)
Tak už jsem doma...
Konečně doma! Včera si pro mě panička přijela s páníčkem, zrovna jsem seděla pod křeslem, panička toho kocoura zrovna měla návštěvu, takovou babu, vůbec se mi nelíbila, panička kocoura mojí paničce říkala, že ji koucour nemá rád, že už na ni několikrát vyjel, mně taky zrovna moc "nevoněla". Panička mě zradila, místo aby šla hned ke mně, tak si šla hladit kocoura, to jsem se teda urazila a začla trucovat, ať si to užijou. Nejdřív jsem vůbec nechtěla vylézt z pod křesla a drápkama jsem se držela, co mohla, a když mě teda nakonec dostali do ruky, nechtěla jsem na sebe připnout vodítko, nesl mě páníček, přítel mojí paničky, protože strašně škrábu, oni ale neví, že je to strach, že mě šoupnou k ...23. ledna 2008 | Autor: Bertrand
Jako tucet myší?!
Tuhle jsem slyšel z pokoje podivné zvuky, a když jsem se přiběhl podívat, co se děje, zjistil jsem, že se panička s velkým funěním pokouší dostat do mé skrýše pod postelí. Mám tam prima místečko, kam se uchyluju vždycky, když je velká sháňka po někom, "kdo vytáhl z květináče hyacintu i s cibulí a bůhvíkam ji schoval". Panička už měla pod postelí vsoukanou přední polovinu těla, a kdyby se nezasekla svým impozantním pozadím, jistě by tam nasoukala i tu zadní. Vytahovala odtamtud mé šustící úlovky, do kterých se dá příležitostně i schovat, a přitom si stěžovala, že "my snad doma nemáme ani jednu neprokousanou igelitku". Rozvinula pak rádobyduchaplnou úvahu, že pěstování koček je věc zhola ...22. ledna 2008 | Autor: Matýsek (17)
Hrozně smutnej den
Tak dneska jsme měli doma móóóc smutnej den. Panička si přečetla nějakou příšernou zprávu na internetu a normálně vypnula počítač a vlezla do postele a brečela a brečela. Když jsme za ní přišli, ať neblbne a jde si hrát, tak si nás přitáhla a strašně pevně nás držela a povídala nám o kočičce, kterou někdo strašlivě umučil. A ten někdo prý byly děti, teda ne jeden sadista, ale kupa nedospělejch lidiček, který tu kočičku utýrali jen tak pro zábavu a ještě se tím chlubili. Lidičky o něco starší, než moje Justínka, s kterou se tak báječně divočí i mazlinká, na kterou se těším, že za mnou přijede. Tak teď si to probírám - mám já se začít bát dětí, lidí, psů, vlastně všeho? Můžeme my kočky, ...22. ledna 2008 | Autor: Falco von Štatl
Česání a lá velký boj
Ahojky milý deníčku, no to byl teda víkend! Nevím jako, jestli panička měla v úmyslu zkazit dny, kdy máme možnost strávit spolu nejvíce času, nebo co vlastně měla za lubem. Tak je ti tak sobota podvečer, byl jsem moc spokojený, panička nikam večer nešla, tak jsme byli pěkně spolu. A najednou koukám, co ji to popadlo. Vrhla se na mě s nepřítelem číslo 1. Ano, správně tušíš, byl to kartáč. To víš, nechtěl jsem držet, nemám česání rád. A tak jsem ti tak ve skrytu duše doufal, že to panička vzdá jako vždycky, protože jsem se cukal a nechtěl jsem držet. Jenže ejhle! Tu potvoru to bavit nepřestalo! Tak jsem se rozhodl použít svoje tajné zbraně: nejdřív jsem ji začal umývat ruku a protože vím, že ...22. ledna 2008 | Autor: Tonička Kočičková
Jak jsem málem dostala kočičník
Tedy vážené kocouřstvo, musím říct, že jsem se tenhle víkend naprosto vyděsila, až jsem z toho málem dostala kočičník (psotník asi dostat nemůžu).
Totiž.. pořád jsem někam cestovala. Nejdřív jsme jeli k "tetě" na chalupu, tam už to znám. Mohla jsem si tam navíc tentokrát chodit, jak jsem chtěla, tak jsem si tam taky chodila, jak jsem chtěla, a vždycky jsem vylezla do půlky schodů, kam se za mnou nedostal pes, a měla jsem strašnou bžundu z toho, že on dole kňoučí a nemůže za mnou. Cheche!
Domácí kočka se se mnou chtěla kamarádit, ale já se zase takhle s kočkama moc nekamarádím, co kdyby se nám pak nasáčkovala do pelíšku a ještě bych se s ní musela dělit o páníčky, jídlo, myšky a tunel. ...21. ledna 2008 | Autor: Pacička
Noc rošťáren
To jsem se tedy zas jednou vyřádila. A na hodně dlouho. Páníčci si zařídili novou ložnici - postel, skříně, spoustu kytek. Nechápu, jak je možné, že normálně usnuli, když já jsem byla vzhůru skoro celou noc a prováděla jsem průzkum. Začala jsem zásuvkami s prádlem. Jsem technický talent, proto se mi je hned napoprvé podařilo otevřít a mohla jsem si vyzkoušet prádlo své paničky. Musím podotknout, že má sice dobrý vkus, ale já osobně bych spíš dala přednost leopardímu vzoru. Další v pořadí byla vysoká skříň, na které byla spousta kytek. Mysleli si, že tam nevyskočím, ale po několika pokusech se mi to podařilo, i když mě bříško plné kapsiček táhlo spíš dolů. Octla jsem se v ráji. Tolik zeleně ...21. ledna 2008 | Autor: Micínek Jelínek
Taky něco o babičce
Děda pořád píše, jak je dobrý, jak se stará, jak k němu chodím nechat se drbat pod krkem, hladit bříško, hladit tlapky, ale už nenapíše, jak to všechno je. Samozřejmě, že má pravdu. Ale taky měl napsat, jak to u nás chodí.
Když přijde děda dopoledne z nákupu, uvaří si s babičkou kávu. Babička si sedne do houpacího křesla, děda na sedačku. Chvíli čekám, pak pomalu přijdu k němu, vyskočím vedle něj a dělám jakože nic. Po chvilce se jen tak ledabyle zvednu a přitlapkám k dědovi. Má natažené nohy na stole (prý relaxuje), já si na ně sednu a v tu chvíli jsem jeho. Vrním, usínám, spokojeně nastavím hlavičku, pak bříško... To je vám kočičáčci pohoda.
Po obědě je to opačně. Taky už proto, že děda ...21. ledna 2008 | Autor: Frankie Peli*CZ
Jak to všechno dopadlo.
Ahojte všichni, dodržují včerejší slib. To auto se začalo hýbat,já seděl v přepravce, ani jsem nedutal. Pořád jsem doufal, že když budu hodný, tak si mne maminka nechá. Jeli jsme dlouhou dobu než to auto zastavilo, rychle jsem otevřel oči, abych viděl, co se bude dít. Maminka mne vzala i s tou přepravkou a někam mne nesla, nesla mne do nějakého baráku, bylo tam cítit moc cizích, pro mne neznámých vůní. Bál jsem se! Vešli jsme do nějaké místnosti, tam mne i s přepravkou položila na nějaký stůl a vyndala mne. Byla tam nějaká úplně cizí dvounožkyně, hladila mne, hezky na mne mluvila, ale já jí nechtěl, chtěl jsem svojí maminku! Kocouřové, představte si, ta cizí dvounožkyně byla na mne jako med, ...20. ledna 2008 | Autor: Frankie Peli*CZ
Co se dělo dál.
Ahoj kocouřové a dvounožci. Pokračuji ve psaní, jak jsem vám včera slíbil. Tak maminka už je doma, tak by mělo být všechno v pořádku. Jó, doma ano, ale něco se dělo se mnou. Nevěděl jsem ale co. Byl jsem takový nějaký smutný, pořád mne to někam táhlo, nevěděl jsem kam. Chodil po baráku a hledal jsem, také Barunka byla divná, když jsem se k ní přiblížil, tak se jí to nelíbilo, buď mne odháněla, nebo utekla. Nebavilo mne spaní ani škrábání a hlazení, které jsem měl moc rád. Pořád mne to někam hnalo, přestalo mi chutnat papání, jsem si říkal, co to se mnou je, určitě jsem nemocný! Co se mnou bude? K tomu všemu trápení, co jsem měl sám se sebou, maminka každý večer zavřela Barunku do kuchyně. ...19. ledna 2008 | Autor: Frankie Peli*CZ
Jak jsme protestovali.
Ahoj, zdravím všechny kocouře a samozřejmě také dvounožce k nim příslušející. Já jsem Frankie*PELI, ale doma mi říkají Matěj. Rozhodl jsem se, že vám napíšu, jaké podivnosti se u nás v poslední době děly. Tak, ze všeho nejdříve zmizela naše maminka, dvounožkyně. Byla pryč hodně dní, což se mně a ani Barunce vůbec nelíbilo. Úplně zbytečně nám tatínek dvounožec vysvětloval, že odjela hlídat Johanku. Jó, Johanku známe, byla u nás na podzim dlouhou dobu, tak nechápu, proč musela zase za ní jezdit. Po domluvě s Barunkou jsme se rozhodli, že se nám to nelíbí, a proto budeme protestovat! Milí kocouřové, vám nemusím vysvětlovat, jak se protestuje. Pro dvounožce, kocouřové protestují tak, že mooooc ...19. ledna 2008 | Autor: Edouš
Začínáme aneb úvodníček
Milý deníčku, dnes, 19. ledna, jsem se rozhodl uveřejnit můj první záznam, snad mi to vydrží a budu psát častěji. Jmenuji se Edouš, Eduard či Dušan ... toť podle paniččina rozpoložení. Doma jsem kočičí jedináček a tudíž poměrně rozmazlovaný, ale šlo by to zajisté ještě víc :D. Nevím, jestli tě to zajímá, ale paničku mám moc rád ... mazlení, spaní pod peřinou či jídlo mi dopřeje jen ona, ale jídlo je přední :D.
Doma jsem pánem a také se tak chovám! Vše je moje a zbytky nechám dvounožcům, ale nic se nemá přehánět ... to podle kočičích pravidel jistě zná každá kočka či kocour. Mám rád svoje pohodlí, což znamená vrcholek škrábadla a naplněné mističky, to mi stačí.
A jak jsem se vlastně ...19. ledna 2008 | Autor: Micínek Jelínek
Musím být trpělivý
Musím mít trpělivost.
Psal jsem nedávno, jak musím pomáhat dědovi. Ne, že by mě do něčeho nutil. Naopak. Vždycky mě posílá pryč a říká, že na to stačí sám. Přitom jsem hbitější a čilejší než on. Zatímco on se chystá ke skříni s nářadím, já už tam na něho čekám. Než se rozhodne, proč tam vlastně přišel, já už jsem na třetí poličce a vybírám nářadí. A tak to jde stále dokola. Ale posledně mě děda naštval.
Babička mu říká, že je potřeba upevnit příchytku na dvířkách kuchyňské linky. Ještě se pořádně nedomluvili, jestli to udělá hned nebo až někdy příště, já už měl vybraný šroubovák. Jemně jsem ho dědovi shodil na zem, ale on ho zvedl a dal zpátky. Copak už je na tom tak špatně, že nerozezná ...19. ledna 2008 | Autor: Megie (2)
Mrouskání
Je to už pár týdnů (přesněji tři), co jsem u své nové rodiny. Moje nová panička si se mnou ráda hraje, ze začátku jsem neměla ráda, když mě někdo bral do náruče, teď už se na chvilku nechám, jsem ráda, že se se mnou mazlí většinou, když sama za nimi přijdu, občas panička se se mnou chtěla mazlit, ale já zrovna neměla náladu. Nejraději se mazlím ráno. Když slyším, že panička vstává, s upozorněním - "vrknutím" - ji skočím na postel a dožaduji se mazlení, paničce se moc nelíbí, že ji olizuju prsty, které mě hladily, ale myslim, že si už celkem zvykla. Poslední dobou nemám na mazlení náladu ani chuť, vše začalo jednou sobotní nocí, když jsem začala mňoukat. Panička nejdřív nevěděla, co se mnou, ...19. ledna 2008 | Autor: Megie (2)
Nový domov
Ahoj, jmenuji se Megie a jsem modrá britka, a jsou mi tři roky.
Před třemi týdny jsem dostala novou paničku a musim říct, že se mi ze začátku vůbec nelíbila! Když mě moje bývalá panička strkala ven z přepravky do náruče té nové, vůbec se mi nechtělo, a tak jsem to dávala najevo, vrčela jsem a drápala.
Bohužel lidské ruce mě přemohly a já s vykulenýma očima seděla v úplně cizím autě s nějakými lidmi, v tu chvíli bych nejradši utekla zpátky domů, ale ruce mě pevně držely.
Moje nová panička na mě mluvila, ale já jsem ji nevnímala, chtěla jsem prozkoumat auto, ale to mi bylo zakázáno, protože jsme ujížděli neznámo kam.
Cestou jsem se uklidnila a začala se mazlit, a dokonce i vrňet. Najednou ...18. ledna 2008 | Autor: Pacička
E-Packa
Milý deníčku, tak žiju v novém pelíšku už víc než rok a až teď jsem zjistila, že se můžu realizovat i tady - na stránkách Modrého kocouře. Okamžitě jsem toho musela využít - zaregistrovat se a vytvořit si své vlastní kočkoalbum. Byl to nelehký úkol vybrat své nejlepší fotky, protože já buď většinu času prospím anebo lítám jak splašená, že není možné mě vyfotit. Ale povedlo se a já můžu vstoupit do velkého virtuálního světa plného spřízněných kočičích duší, hbitých paciček a mlsných tlamiček.
Takže děkuji za tyto úžasné stránky plné informací a krásných fotek! PAC a pusu, Vaše PACička.18. ledna 2008 | Autor: Daník (Dany Aikon)
Bouda na kocoura
Ahoj kočky a kocouři, musím si normálně postěžovat. Prý jsou boudy jen pro psy, pcháá! Já mám taky boudu. Teda ušili ji na mě moji dvounožci. Hned to vysvětlím. Mám sice teplý a huňatý kožíšek a britce přiměřenou tukovou izolaci, ale znáte to, jeden si rád pohoví v teplíčku. Takové nahřáté bříško... hmmmmm. Napřed jsem lehával na akvárku. Když svítila zářivka, tak to přes horní víko pěkně hřálo a panička se smála, že hlídám rybičky, aby nám je nějaká kočka nesežrala. No co, ať se směje, hlavně, že je teplo. Jenže najednou začalo akvárko jaksi prosakovat, bylo v něm míň a míň vody, ta tekla po nábytku na parkety. To jste měli vidět, jak se dvojnožci rozpohybovali! Žádný ležení u televize! ...16. ledna 2008 | Autor: Milhouse
Uvrněné trdlo
Když jsem zjistil, že si brácha Chilli píše deníček, pohoršeně jsem se na něj podíval a říkal si: "Jsi snad holka?" ... Ha ha, později jsem zjistil, že vlastně jo. Každopádně bych si nikdy nepomyslel, že bych si ho mohl psát také, přestože holka nejsem (zatím).
Chtěl jsem být v rodině za drsňáka, co se nenechá jen tak nadarmo a zadarmo osahávat. Nějaký čas mi to i vydrželo, ale asi se mi nějak splašily hormony, protože se ze mě stalo uvrněné trdlo.
Vrním už při pouhém pohledu, vrním, když je mamka na záchodě (sorry mamko) a já můžu strčit pacičku škvírou pod dveřma a ona mě za ní chytne, vrním, když na mě mluví, vrním i když na mě nikdo nekouká ani mě za packu nechytá - to hlavně ráno, ...15. ledna 2008 | Autor: Falco von Štatl
Začínáme
Můj milý deníčku, na úvod ti o sobě prozradím pár základních informací. Jmenuji se Falco a žiji ve společné domácnosti ještě se dvěma kočičáky a svými lidmi. Moji spolukočičáci se jmenují Tůča a Gudla. Tůča je mladý kocouř, je mu 1,5 roku. Na svůj věk je ovšem poněkud "větší", jak už napovídá jeho jméno. Zkrátka zbaští, na co přijde, a nebere ohled na to, jestli je to moje nebo Gudlinky:-(
Gudlinka je kočena, a to moc krásná. Je ale ještě hodně malinká, nemá ani rok, je to naše koťátko. Protože je malinká, tak na ni beru ohled a nekočkuji se s ní, ale Tůča ji to vynahrazuje. Často se spolu perou a mě to trošku znervózňuje, protože jenom přece mám už rád svůj klídek. A teď k mojí paničce. ...15. ledna 2008 | Autor: Micínek Jelínek
Milý deníčku...
Mám starost. Už několik dní mně nenapsala Floppynka. Řádí rýmy, chřipky, dvounožci jsou nachlazení. Ještěže nemusím jezdit autobusem nebo tramvají. Tam bych to určitě schytal. Tak jsem rád, že se můžu vyhřívat na topení.
Ale ať si nikdo nemyslí, že se jen tak válím. Kdepak. Co já toho musím za den stihnout, to by se leckterý kocouř – nebo dokonce dvounožec – divil. Ráno, sotva vstanu, tak mě čeká spásání travičky na dobré trávení. S dědou jsme už zasadili další. Pak se nasnídám. Následuje toaleta. A ta bývá u nás kočičkovatých dlouhá. Někdy ještě ze spánku si začnu lízat tlapky, ani o tom nevím. Následuje každodenní rituál. Proletím bytem jako ohnivá čára. Jednou, dvakrát, a když nereaguji ...15. ledna 2008 | Autor: Martin Ručinský (Růča)
Poslední smutný zápisek
V pondělí 14. 1. 2008 během dopoledne nám Růča odešel do kočičího nebíčka. Asi ho srazilo auto a on odešel umřít domů, bohužel do pelíšku nedošel a Lucinka ho našla ležet na dvorku.
Doufáme, že jeho trápení nebylo dlouhé.
Bohužel si ani moc neužil svého nového pelíšku, který jsme pro nás a hlavně pro jeho heboučké tělíčko s Lucinkou připravily - tahle fotka je jedna z posledních.
Moc nám chybí. V našich srdcích zůstane napořád.
Laďka a Lucinka
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 
