Kočičí deníčky

Stránka 43 z 143

12. listopadu 2007 | Autor: Monty Jack

Výlet

Tak jsem prožil svůj první výlet za rodinou dvounožců. Moji dvounožci se rozhodli, že už jsem dost velkej, a tak mě vezmou na návštěvu k jejich rodině. Maminku jsem viděl naposledy, když jsme se stěhovali, ale nemohl jsem si jí užít, jelikož jsem se kvůli tomu chaosu všeho bál. Dvounožci měli díky tomu o mě trochu pochyby, prý že mě uvidí teprve až zas pojedeme dom, ale to se zmýlili. Musel jsem jim předvést, že nejsem ani trochu strašpytel, a po chvilce okukování jsem se hned s maminkou a tatínkem kamarádil. Maminka se zařekla, že až přijde o svého kocourka (to měla koucouře celý život), že už žádného nechce, ale ze mě byla úplně unešená (taky že jsem fešák a umím krásný kukuč, pokud tedy ...

12. listopadu 2007 | Autor: Bertrand

Jak to všechno začalo...

Jmenuji se Bertrand a jsem ocelot skříňový. A takoví se nerodí, takoví se prostě občas v kočičí populaci vyskytnou. A tak to bylo i se mnou. Teď už je mi víc než rok, ale když zašátrám ve své paměti... Co se pamatuji, prostě jsem se jednoho dne vyskytl na chodníku, kolem chodila spousta dvounohých živočichů a legračně žvatlali. Prý: "to je pěkné koťátko," a "hele, nezašlápni to," a takové pitominky. Jak jsem je tak sledoval, objevila se poblíž odporná čtyřnohá obluda, divně na mně řvala, ale tak přerývaně, jako by u toho kuckala, ocasem mlátila nevkusně na všechny strany a vůbec vypadala dost podezřele. Já jsem se tedy vůbec nebál, to bych rád zdůraznil, ale mi říkalo, že se mám zvětšit. ...

11. listopadu 2007 | Autor: Bertík Briliant Vetřelec Šikulkasohn

Já, já, já, jenom já...

Ahoj ahoj, Daník říkal, že o mně už s Áďou do svých deníčků napsali, tak se nebudu zdržovat s velkým představováním. Jen napíšu, že když jsem se narodil, měl jsem dvě sestřičky, s kterýma jsem tropil spoustu šaškáren. Jednou si mě odnesli do protějšího domu, ale protože to byli lidi, které jsem důvěrně znal od malička, tak jsem se tím nijak nestresoval a suverénně jsem si prohlížel nové doma jako Napoleon bojiště s jasnou představou, že tady budu pánem já. A tak se i stalo. Mám tady podřízeného Daníka, kterej mě poslouchá na slovo - teda na kousnutí do ucha - a pánečka, kterej od radosti, že jsem rozšířil řady jeho kočičí smečky, si vždy, když mě vidí, radostně cosi brblá pod fousy. ...

10. listopadu 2007 | Autor: Martin Ručinský (Růča)

Otevřený dopis Martě Kubišové

Milá Marto, škrábu Ti, protože jedině Ty, se svou duší naplněnou touhou pomáhat utlačovaným, trápeným a bezprizorním zvířátkům, můžeš pochopit a případně pomoci mé ztrápené dušince, která naplněná depresí lká nad nepřízní osudu a nad tím, co mi v několika posledních dnech provedla má dvounožkyně, bytost, jež se sice staví do úlohy mé mamky, ale přitom tento týden tak zákeřně zaútočila na mojí existenci, že proti ní Japonci v Pearl Harboru byli pěkní vomáčkové. Tak zaprvé - ZNIČILA MI KOČKODROM, potvora!!! Prkno, které pro mne sice neznamenalo svět, ale most ze švestky na terasu, po němž jsem překonal výšiny a v kteroukoliv dobu tlapkou zabušil na sklo, aby mne vpustili do pokoje (no ...

9. listopadu 2007 | Autor: Zuzi

Zuzi jako koření

Přeji příjemný páteční večer. V posledním článku jsem psala, že potřebuji klid, ale že opět co nevidět napíšu. Důkaz místo slibů - tady máte zápisek o tom, jak kořením život svým kočkomilům. Brzy budu moudrá jako sova. Kromě toho, že mám na obličejíku náznak držáku brýlí, se také ráda vzdělávám. Ovšem tak, že mí kočkomilové z toho rostou dva metry vysoko. Velká panička si čte noviny? Jdu se mazlit a "čistě náhodou" si lehnu přímo doprostřed novin. Páníček něco rýsuje? Jdu, vyskočím mu na klín... a vzápětí na stůl, kde si sednu přesně na nejpodstatnější část výkresu a nevinně se rozhlížím kolem. Pokud mě něco přinutí seskočit, tak je to malá panička píšící úkol, však i na sešitu se sedí ...

9. listopadu 2007 | Autor: Chilli

Brácha Milhouse

Holky a kluci... já su tak šťastné... Že mi naši do MOJEHO!!! bytu nasadili vetřelce už někteří víte. Nejprve jsem na něj syčel - vypadá divně, ale pořád lépe než Sváťa. Pořád po mě skákal, tak jsem ho za trest zakousl nebo mu dal výchovný pohlavek :-) Zabral mi pelíšek, stal se ze mě homeless, tedy vlastně pelíšekless... Dneska už je to ale všechno jinak. V pelíšku spíme spolu, na záchod chodíme spolu, zahrabáváme po sobě... to sem nepatří... běháme po bytě spolu, a tak vůbec... skoro všechno teď děláme spolu. Je to prima mít parťáka. Už nejsem smutný, nemňoukám ve dveřích na mamku s taťkou. Mám bráchu a mám ho rád!!!

8. listopadu 2007 | Autor: Samson Swift May blobs, CZ

Jak jsem byl na výstavě

Tak vám musím něco říct. V neděli jsem byl na výstavě. A ne jen tak ledajaké. Zúčastnil jsem se MVK v Ústí nad Labem. A bylo to celkem fajn. Sice jsem byl skoro celou dobu jen v kleci, kolem chodili lidi a říkali, jaká jsem hezká kočička. Ale já nejsem kočička! Jsem šesti měsíční kocourek a taky jsem velký fešák. Získal jsem V1 a dokonce jsem byl skoro i v nominaci BIS. Sice nevím, co to znamená, ale jelikož mě moje Martinka moc chválila a říkala, že jsem její šikulínek, tak to bylo asi moc dobře. Prý pojedeme na další výstavu přímo do hlavního města! Takže jestli mě budete chtít vidět na vlastní oči, tak 15.12. mě můžete spatřit v Praze :-)

8. listopadu 2007 | Autor: Mignon

O zrzavé smršti v mém doposud klidném životě

Abych doplnil své předchozí vyprávění, musím zas napsat pár řádků. Přistěhování mývalího bráchy se uskutečnilo, s tím už se chlubil Cairo ve svém deníčku. Jelikož je ale nad slunce jasné, že jsem trochu jiného názoru na tu rezavou smršť než Cairo, chci se s vámi o své trápení trochu podělit. Takže je to tak, malého jsem nemohl vystát asi týden, ale nemohl jsem ho dávat do latě hned od začátku, protože ho urputně bránil Cairo, trochu jsem teda nechápal, proč ho brání, a tak jsem zfackoval alespoň jeho (chi, koukal na mě vždycky jak puk). Po týdnu, kdy jsem byl mrzutý na všechny strany (a to mi dvounožci podstrojovali, ale já tu jejich strategii znám, a tak jsem si dopřával jen když mě nikdo ...

7. listopadu 2007 | Autor: Rebecca

Kapitola druhá, útok blech, zuby, pravá zadní

"... už zase píšeš? To je nuda!" Povím Vám, co se mi od posledka všechno stalo. Tak za prvé: Mám blechy! "... no, koušou mě, mrchy, a děsně to svědí..." Když to panička zjistila, byla strašně překvapená, vůbec nemohla uvěřit, seděla u internetu a zkoumala, jestli brouci, které mi našla v kožíšku, jsou vážně blechy, protože já zatím vůbec nechodím ven, a tak sama nevím, odkud se na mě vzaly. Nejdřív jsem se bála, aby mě nevyhodili, ale panička mě vzala do náruče a řekla mi, že mě má ráda i s každou mojí bleškou. S páníčkem mi dali za krk takovou páchnoucí vodičku, což nebylo fér, protože jsem si to nemohla olízat, ale snažila jsem se ze všech sil, tlapkou jsem si to otírala, jak se ...

6. listopadu 2007 | Autor: Šišoun Čičik

Mám dvojníka!!!

Tak si představte, to se takhle jednou dívám na stránky Modrého kocouře a nevěřím svým očím. Sedím si na nějakém pařezu, mám kšíry a dívám se kolem. Já a v lese? A na kšírech? Jak jsem se tam dostala? Že by v narkoze? Po bližším ohledání zjišťuju, že to nejsem já, je to můj dvojník! Prohlížím si nechápavě jeho fotky, jako koťata jsme vypadali stejně, teď jsme skoro stejní, jen mám víc bílé. Teda Tomišáku, pěkně sis vybarvil ten kožíšek :o)

6. listopadu 2007 | Autor: Beata z Panského dvora

Poslední Beatčina výstava

Tak to máme!! Beuška získala svůj 3. CAC a je Champion s trvalou chovností!!! Hurá, volám hurá!!! Věděla jsem, že to bude horor, ale že až takový, to jsem si nechtěla připustit. Ale pěkně od rána. Vstávala jsem hodně brzy, protože jsem to chtěla všechno stihnout. Nakrmila jsem Beušku, kočička si došla i na záchod, a to bylo první pozitivum. V celkovém součtu ale poslední, což jsem naštěstí nevěděla. Nechtěla do přepravky, vzpouzela se jako koza před řeznictvím, nakonec byla do boudičky vtlačena ocáskem tam. Po naložení do auta začala kňourat, po přiložení další přepravky s Pelly, už syčela. Celou cestu do Plzně vykřikovala, já jí odpovídala, že neboj, jsem tu s tebou. Pak přistoupila ...

5. listopadu 2007 | Autor: Martin Ručinský (Růča)

Jak jsem přišel do rodiny a ke svému jménu

Ahoj kocouřové a dvounožci kočkomilové, tak se mamka konečně odhodlala, aby mému hebkému pětikilovému veličenstvu také založila deníček. Že jí to ale trvalo, no mňáááucta! Konečně budu mít prostor pro své příběhy a postřehy. Co se mé spisovatelské dráhy týče, jsem zatím začátečník, i když už jsem jednou publikoval, a to v jakémsi bylténu k jednomu zdejšímu festiválku, dokonce fotku mi tam mamka dala (se chtěla pochlubit, co má doma za chlapa!), ale Půlitrova cena nedorazila.... Jo a to mi připomíná, že jsem nedostal autorskou odměnu!!! No nic, tam k mé kočičí osobě - jsou mi tři roky, 1. října jsem oslavil ve své povedené rodince třetí dovezeniny, narozeniny mám jinak někdy v srpnu. To ...

2. listopadu 2007 | Autor: Cairo

O mizení

Tak se s Vámi musím podělit o mou novou zábavu, v novém bytě už asi týden máme novou kuchyň. V kuchyni je zatím díra, kterou dvounožci zakryli s tím, že časem do ní přijde myčka. Jenže v tom je to dobrodružství, jak někde něco zamaskují, tak to pro mě je prostě ta nejokatější pozvánka to zamaskované místo pořádně prozkoumat. Taky že jsem hned začal, nejprve jsem se nastěhoval do krabice, kterou ucpali dvounožci tu díru, že při tom na mě spadl lavor s cibulí a i nějaká brambora mi bylo docela jedno, byl jsem schovanej a to mi zatím stačilo. Stalo se, že mě dvounožkyně v krabici vyhmátla a nebo mě našel mrňous, a to jsem pak vyklidil pole. Pak jsem trpělivě sledoval situaci ohledně otevíraných ...

1. listopadu 2007 | Autor: Zuzi

Nebude pokračovatele rodu...

Milý deníčku, tento zápisek nebude tak veselý jako byly ty minulé, ani zase nebudu dělat své oblíbené přednášky. Byla jsem totiž na kastraci. Kočkomilové nejdřív plánovali, že by mi jednou koťátka dopřáli a až pak mě nechali kastrovat, ale nakonec se rozhodli to udělat už teď. Mám totiž přístup na zahradu a často se zaběhnu po okolních zahradách, kde se to kocoury prý hemží. A co kdybych se náhodou zaběhla a měla koťata, dokázala bych se o ně postarat? Když bych neměla denně plnou misku, ale musela nakrmit sebe i koťátka? Tolik koček už skončilo zatoulaných u popelnic, a měly i se svými koťaty těžký život. To byly nejdůležitější důvody, proč se rozhodli mě nechat kastrovat. Malá i velká ...

1. listopadu 2007 | Autor: Monty Jack

O Montym

Ahoj, jsem Monty a s bráchou jsem popohnal dvounožkyni ať o mě napíše, s mou pomocí, pár řádků. Už jsou mi 4 měsíce a vážím něco přes 3 kg, jsem krásně zrzavej a asi díky tomu trochu (dost) číslo. V nové rodině jsem skoro měsíc a všechny jsem si omotal kolem drápku. Na dvounožcích se mi hezky chrní, když mě chce zbít Mignon, tak se k nim běžím schovat, a když potřebuju podrbat nebo si popovídat, tak stačí zavrkat (zatím prý vrkám srandovně, ale s Cairem trénuju a tak za pár měsíců jim to ukážu). Prostě se mám docela dobře, v Cairovi mám nového kámoše, je trochu větší a když ho morduju, tak mě nakonec přepere, ale jinak je fajn, rád si s ním hraju na honěnou a pak fackovanou (ale to jen jako, ...

31. října 2007 | Autor: Šišoun Čičik

Brzy bude koupelna zase moje :o)

Letí to strašně rychle, venku už se sluníčko moc neukazuje, a když, tak nehřeje jako v létě. Ven nás panička nechce brát, i když jí občas prosím u dveří. Amber taky může... Ale prý je tam zima a nelíbilo by se nám tam. Tak ji musíme věřit. Moc se toho nezměnilo, prcek si pořád myslí, že je kočka. Možná čím dál víc, už jí i naše granule :o) Dvířkama do koupelny se pořád dostane, ale už jí to dělá problémy. Zadní nohy musí zvednout, plazit se po břiše a pak vypadne :oD Je to legrace jí pozorovat. A taky se se mnou honí, a když se jí schovám, příšerně kňučí. Včera se mi povedlo se zamaskovat v dece na gauči, nemohla mě najít, a když šla kolem, dostala pohlavek :o) Panička se zlobila, ale ...

31. října 2007 | Autor: Mňouk

Už jsme zase spolu

Ahoj kočičáci a kočkomilové - moje panička si užívala skoro měsíc volno, nejdřív trochu marodila a pak 2 týdny dovolené. To byl pro mě ráj. Doma jsem mohl být kdykoliv, mistička pořád plná, pomazlit se podle chuti (mojí :-) ) a ven jsem taky šel na zamňouknutí. A pak najednou takové divné přípravy, v pokojíčku se objevil kufr a velká taška - a to už vím, že se chystá něco nemilého! A tak jsem se snažil tu tašku zalehnout, aby do ní nemohli dávat věci... ale bylo to marné. Poslední pomazlení, šeptala mi do ouška, "jen na pár dní" - a zůstal jsem sám. To se o mě pak naoplátku starají "mladí". Jejich Riči mě docela rád zlobí a je u nás skoro pořád, tomu se nestýská, ten je spokojený všude. ...

31. října 2007 | Autor: Cairo

Stěhování

Tak po nastěhování nového bráchy přišlo přestěhování do nového bytu. Nejprve to vypadalo hodně nevinně, sem tam něco zmizelo, sem tam nám něco dvounožkyně řekla, ale nic, co by napovídalo velké změně. Najednou jednoho dne se doma objevila hromada krabic, dvounožci jí naskládali do obýváku a tak jsme vše mohli očuchat a osídlit. Potom, co dvounožkyně začala plnit krabice, se nám také nic nezdálo divné, prostě další zábava, museli jsme pomáhat, to je přece naše povinnost (dvounožkyně to nazvala překážením), někdy jsme v krabici i vysílením z pomáhání usnuli, ale naštěstí jsme nebyli zabaleni, i když jsme byli skoro neviditelní. Ale pak sranda skončila, dvounožci začali odvážet krabice a my ...

30. října 2007 | Autor: Jaffa z Lužinek

Měl jsem návštěvu

Takhle odpoledne v úterý minulý týden mě volala mami domů. Byl jsem v dílně a na půdě, tam já bývám, když jsme sami doma, protože se tam fakt nenudím. Tak třeba pozoruju okolí ze všech dostupných oken, křičím na kolemjdoucí kocoury, hlídkuji v okně směřujícím do zahrady, aby se nám nezatoulala drůbež, procházím se po dílně a kontroluji naše psice, jejich i své misky, no prostě mám tam celý den co dělat. No tak jak mě volala, přihnal jsem se domů, ale už při cestě z prádelny se mi něco zdálo fakt divné. Zdálo se mi, že slyším známý hlas. Hlas, který mám rád, který mě provázel mým dětstvím. Ano, nespletl jsem se!!! V pokoji stála MOJE Věruna. Přijela z Londýna. Přijela a ani mi nenapsala!!! ...

28. října 2007 | Autor: Tonička Kočičková

O mé rodině a jiné zvířeně

Tak vám musím napsat, jak se mě snažili skamarádit s našimi pejskami. Pejsky přišly - no, respektive se přiřítily, rozevlátý, rozesmátý, ufuněný - to my, kočičky neděláme. Tak jsem na to koukala tak jako mírně s opovržením. Když jdu na návštěvu, chovám se distingovaně a nevrhám se na všechny a neolizuju je a tak... no, raděj jsem zalezla pod postel. Pejsky se tam nevešly, tak jsem měla klid. Pak se šly pejsky podívat do kuchyně, protože to je ostatně jedna z nejzajímavějších místností v bytě, to jim chválím. Využila jsem toho a vylezla jsem si na židli. Když se pejsky zase objevily, narvaly se pod postel. Nevím, jak se jim to podařilo, skoro bych řekla, že udělaly nějakej rekord v ...

<< Starší 39 40 41 42 43 44 45 46 47 Novější >>