Vážené kocouřice, vážení kocouřové,
jsem z toho daněk... los... muflon... krá... ne, to ne, ta má rohy, tak nic. Zkrátka jsem z toho normálně tumpachová. Dnes ráno dvounožkyně zmizela na podezřele dlouhou dobu do té místnosti, kde je vana a zrcadlo a umyvadlo a vůbec všechno to, co zoufalí dvounožci potřebují k tomu, aby byli schopni vykonávat hygienu, na což nám, kočkám, stačí drsný jazyk a ohebné tělo. Když se po nekonečně dlouhé době vynořila, tak nebyla sama, ale valil se za ní oblak nějaké vůně a navíc jsem ji málem nepoznala, protože si na čumák nakreslila docela ucházející obličej. Přiblížila jsem se, abych provedla supervizi... a ona začla syčet: "Jedeš, jedeš, ještě mi roztrhneš punčocháče!" Tím mě zmátla... copak někam jedu? Snad vidí, že stojím, ne? Překvapení ovšem pokračovala. Dvounožkyně zašátrala ve skříni a vylovila... hrůza, hrůza, vylovila velikou, chlupatou kočku. A oblékla se do ní. Mezitím vykládala Piškotovi něco o nějakém jednání a zaujatě hleděla do skřínky, kam přede mnou schovávají boty. Tušila jsem, že určitě nemíní vydat mi mé oblíbené škubací papuče, a tak jsem se vzdálila, protože jsem nutně potřebovala dovytahat ze zásuvky zbývajících 5 metrů ozdobné stuhy.
Chybělo mi už jen pár centimetrů, když v předsíni vybuchla sopka. Tedy intenzita zvuku nasvědčovala výbuchu sopky... po bližším poslechu se ukázalo, že dvounožkyně má zřejmě nějaký problém... a asi souvisí se mnou, protože moje jméno se objevovalo poměrně často mezi výrazy, které sem napsat nemohu, protože by byly žalovatelné podle několika pragrafů, včetně urážky na cti. No.
Když jsem nahlédla do předsíně, dvounožkyně směrem ke mně zasyčela: "Ty mi nelez na oči, kvůli tomu prokousnutýmu oteklýmu palci se nevejdu do lodiček!"
Kocouři, to byl šok! Dvounožkyně má ten ústav jistej! Převleče se za kočku,t vrdí, že jedu, i když nejedu, a nakonec chce jít snad sjíždět řeku... a ve dvou lodích... To jako bude přeskakovat z jedné do druhé? Nebo co? Už, už jsem chtěla volat Missy, aby dvounožkyni sáhla na čelo, jestli nemá horečku... v tom je Missy fakt expertka... jenže ono to šílenství pokračovalo, protože dvounožkyně na mě prskla: "A za trest budeš psát deník jak mourovatá." Ani jsem nestihla vykřiknout: "Je zde nějaký lékař?" a prchala jsem pryč, protože mi bylo jasné, že tohle musí být to tropické šílenství na čtyři - AMOK! Pomoooc, zbláznila se mi dvounožkyně... pomoooc... Copak já, tečkovaná, můžu být mourovatá?
Tuto zásadní otázku jsem si kladla v bezpečném úkrytu, z kterého jsem také sledovala, jak si dvounožkyně obouvá takové blýskavé boty, které nosí jen výjimečně, a zvláštními přískoky a s divným výrazem odchází. To bylo před 4 hodinami. Ještě se nevrátila a musím říci, že mi to ani moc nevadí... mohu aspoň v klidu přemýšlet, co to všechno mělo znamenat.
Zatím jsem vymyslela akorát to, že dvounožkyně má jistej ústav a já oboru. Nebo může daněk bydlet v bytě?
Hernajs, teď mi napadlo, škoda, že nejsem sob... Mohla jsem vám napsat tradiční zápisek. A krásný! Plný roztomiloučkých zdrobnělin a lísání. Ale já jsem řekla NE! Když zápisek, tak pravdivej a pro všechny. Nejsem přece žádnej falešnej sob. Jsem daněk. Tečkovanej!
Pssst...moment... ticho... Zdá se mi to, nebo Piškot ze spaní zabručel něco jako „Vůl. Korunovanej“???
Šmňaunkote, nevíte, jestli je amok nakažlivej???
Váš daněk Lasy.
Na fotce mi právě Missy kontroluje teplotu. Nevim, proč mně!! Možná proto, že nedosáhne na čelo dvounožkyni?
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?