Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 101 z 14326. října 2010 | Autor: Cecil
Dementi
Musím dementovat své tvrzení z minulého deníčku, že panička, po vzoru Jihočičské čtyřčlenné smečky, systematicky pracovala na čtyřčlenné smečce frýdeckomístecké. Koncem července se u nás objevila hodná paní s přepravkou, nastěhovala do ní nic netušící koťata, nechala mi spoustu dobrotek a odjela. Druhý den odjela i panička, prý na dovolenou a odpočinout si. Pché, od čeho si chce odpočinout, nechápu. Copak chození do práce a starost o 2 až 6 koček plus vlčici je nějaká námaha? Mě i Jasmínku dostala na starost Merlinova panička a vlčice se přestěhovala dočasně k paniččině bráchovi. To vám byl klídek, to byla pohodička. Nikdo mi nežužlal ucho (ještě, že nemám ocásek), nekradl hračky, nezbaštil ...25. října 2010 | Autor: Chico I.
Co jsem komu udělal?
Ahoj kočičáci,
dlouho jsem se neozval, to víte léto, sluníčko, spousta kočiček.
Ale teď musím. Tlapkuje můj páníček, protože já nemůžu.
Včera po obědě jsem se šel podívat za kočičkou Micinkou, které pomáhám hlídat její koťátka (určitě i moje). Protože vím, že moji páníci mají strach, když jdu ven, tak chodím jen do zahrad za domem. A že jich u nás je. Jsem venku chviličku a hned se vrátím, abych pániky moc netrápil. Samo, že k nikomu cizímu blíž nechodím.
Ale včera??? Brrrrrr.
Zase jsem prozkoumával zahrady - těch myšek, co jsem už domů přinesl ukázat, se ani nedopočítám. Najednou, jak tak hopsám, něco zasyčelo a já jsem ucítil strašnou ránu do pravé přední tlapky a pak se ozval hrom ...19. října 2010 | Autor: Piškot Pišutka
Mňaularm pana Profesora
Jsem kocour! Jsem dost šťastnej kocour, protože mám své holky. Velkou, prostřední a nejmladší. Mám své území, kde je dostatek spisoven, relaxačních míst i dostatek hřišť na fotbálek a jiné kratochvilné zábavy. Taky mám téměř jistotu, že nevyhynu, protože holka umí venku ulovit celkem chutná sousta a spolehlivě mi je nosí. Tak. Jsem šťastnej kocour, ale nejsem lhostejnej kocour. Není mi jedno, že jsou některé kočlegyně a kočlegové, kteří šťastní nejsou, protože nemají své holky, nebo kluky, to je jedno, nemají své teplé spisovny a své jistoty plných misek.
A jedné takové kočlegyni je věnován můj dnešní Mňaularm!! Nejdřív jsem se zmňaularmoval já, to když holka zas koukala na mňounitor a ...10. října 2010 | Autor: Eliášek
Buď vítán mezi námi
Milí kočičáci,
přistěhoval se k nám pes. A ne ledajaký malý uštěkaný psík, ale hezky štěně labradora. Chtěl ho paniččin bratr a má ho. Byl bych vám to napsal dříve, jenže má drahocenná panička spěchala do knihovny se svými spolužačkami, zakopla, shodila pití a bylo po klávesnici. Prvních pár dní jsem pěkně sabotoval. Žádného psa nechci, nechtěl jsem a chtít nebudu, aby bylo jasno. Panička se tváří stejně - na záchod jí do pokoje nechodí, ale rozcupoval tam vatu a všechno tahá. Štěká. A chce... chce... se mnou navázat, dalo by se říct, přátelský vztah. Po pár dnech jsem se vrátil domů (a Gábinka sprdla paničku natolik, že panička už polohluchá při odchodu Gábi pravila: "Ahoj a za půl ...7. října 2010 | Autor: Ládík (bratři z popelnice)
Kapitola třináctá a poslední - Honzík aneb Třináctá komnata kam nikdo nesmí
Ten, kdo dočetl moje vyprávění až sem, jistě si povšimnul, že jsem velmi málo psala o svém doma ve smyslu bytu. Ano, je to tak. Doma v bytě žije náš nejstarší žijící kocour Honzík a měl být vlastně kapitolou první. Všichni, o kterých jsem tu psala - Jiřinka, Ládík s Matýskem, Emil, Vlaďka, Milánek s Maxem, Matylda, Miluška s Maruškou, Věruška a Ňáňa, přišli až po něm.
Honzík je první a zatím jediný, kterého jsme si s manželem sami cíleně sehnali. Po odchodu Fandíka 6. listopadu 2001 mně bylo doma ukrutně smutno. Venku u domu jsme měli několik vlastních i přitoulaných mazlíků, ale domů přesadit nikdo z nich nešel. Začínala zima a přeci jsem v Brněnském Inzertxepresu našla jeden inzerát. ...30. září 2010 | Autor: Cristian de Claire
Kristiánkovo léto
Zdravím, kočičí přátelé,
jak už psala ségra, od Valtic uběhl už nějaký ten pátek. Můj kožíšek doznal letních změn asi dva měsíce před tím Kaččiným, tak jsem už byl na krmiččiny výlevy ohledně bezprizorních chlupů poletujících po našem království zvyklý. Navíc jsem měl i jiné starosti - na začátku července na mě bylo spácháno násilí. Byl jsem odchycen, uvězněn a unesen k vetovi, a nakonec ještě opuštěn. Nevím přesně, co všechno mi vet provedl, protože si pamatuji jen jednu vosu, po které jsem usnul, a druhou, která mě probudila. Bylo mi divně (aby nedošlo k omylu, neměl jsem strach, ten já nemám nikdy, byl jsem jen poněkud znepokojen). Byl jsem zrazený, zřejmě i zraněný a opuštěný. Byl ...28. září 2010 | Autor: Ládík (bratři z popelnice)
Kapitola dvanáctá - Ňáňa aneb Černý přízrak
Ano, ano, Ňáňa je ten černý kocourek od chaty a fenky Asty z vinohradu. Ano, je to bratr naší Věrušky, ale jeho příběh je klasický a daleko jednodušší než příběh jeho sestry.
Když mladý kocourek dospěl, samozřejmě hnán hormony se začal toulat a zdivočel. Vídala jsem ho málo, ale vídala. Byl hubený a hlavně býval dobitý od kocouřích šarvátek. Domů ho to netáhlo, nebylo proč. Od podzimu do léta tam u nich nikdo nepobýval, jezdili zřídka nasypat pytel granulí feně. A hladový kocour cítil jídlo a slyšel lidské hlasy.
Z jara 2009 se "Betmen", jak jsme mu říkali, nastěhoval k nám na zahradu, odkud se vydával na své výpravy. A jak jinak, mně se hladového a určitě nešťastného ...27. září 2010 | Autor: Catherine de Claire
Letní události
Dobrý den všem kočičákům a kočkomilům.
Od výstavy ve Valticích už uběhlo pár měsíců. Jen pár dní po té, co jsme se vrátili domů, začala krmička ve zvýšené míře nadávat, že po bytě poletuje nějak moc hnědých chlupů. Aby ne, venku slunko hnalo teplotu přes 30 celsiů, snad si nemyslela, že v tom vedru se budu trápit v zimním kožichu!!! Během jednoho měsíce jsem se změnila z kočky sibiřské na kočku evropskou. Přišel srpen, chlupů volně povlávajících po bytě ubylo a mně bylo v letním kožíšku příjemně, tak jsem moc nechápala, proč při pohledu na mě má krmička tak zoufalý výraz. Pak nás s bráchou zase jednou večer napudrovala a zastřihla drápky. To snad ne, mám prázdninovou náladu i kožíšek, ...27. září 2010 | Autor: Sugar
Mám prázdný sáček...
Jednoho dne my čtyřnožkyně sebrala misky a že do rána nesmím jíst! Tak jsem si řikal, že je to asi jedna z jejich nálad a nebo zavádí nějaký nový kočkomoresy...
Jenže ráno přišel čtyřnožec, vzal přenosnou bednu, strčil mě do ní, nedal mi ani na cestu najíst ani napít, zavřel mě tam, šoupl do auta a už jsme jeli.
Tak jsem tak v autě přemýšlel, co se asi děje, panička nikde, chování vůči mně opavdu nehorázné:-( Od večera žíznivý, hladový, a teď ještě nějaká cesta neznámo kam... co se tady sakra děje??? Konečně jsme zastavili a já skončil u nějakého čtyřnožce v bílém plášti, položili mě na stůl a já dostal nějakou jehlu do zadečku... No a víc si nepamatuji, probral jsem se až doma, měl jsem ...25. září 2010 | Autor: Benjamin Moravia Glance*CZ
Kuřecí sen
Tak s tou taktikou jsem zatím moc nepohnul, ale asi by mi to bylo stejně "....." platný, protože mazlitelka uklidila peříčka do výšin, kam já ani rarach nedosáhneme. Rarach se sice při každé mé hře s mazlitelkou domáhá "v jeho rukou" mučícího nástroje, ale má to marný, mazlitelka je na mé straně. A je ještě jeden důvod, proč by moje pracně vymyšlená taktika neměla úspěchu. Rarach, ochuzen o "mučící nástroj", přešel na taktiku masáží. Ono, když se řekne masáž, tak to by si i lecjaký mazlitel dal říci a dobrovolně se dal k dispozici, ale pod taktovkou ruky našeho raracha to opravdu nedoporučuji. Nevím, jestli mě má tak rád, a proto provádí masáže tak důkladně, ...25. září 2010 | Autor: Charlie (7)
Můj první týden života u člověků
Z deníku kocoura Modroočka – oranžovoočka Charlieho
Tak se vám hlásím z nového bydliště. Jsem tady už týden a poměrně rychle jsem si zvykl. Byt mám hezký, dostal jsem gauč, deky, spoustu hraček, sem tam mi patří i koupelna. Tu ale musím půjčovat svým člověkům, ale vždycky si sednu před dveře a tak křičím, že to nevydrží a pustí mě dovnitř. Pak lozím všude možně, už jsem byl i za pračkou a ve vaně, a zkoumám, co bych mohl objevit a s čím bych si mohl hrát. Naposledy mě zaujala ta velká prosklená věc, kde na sebe člověčice pouštěla spoustu vody. Přiblížil jsem se s prosebným kňouráním blíž, dokonce se otevřely dveře a nebyl bych to já, kdybych nešel prostor prozkoumat. Ale víte co? Zasáhla ...24. září 2010 | Autor: Maxmilián Rybomil
Cesta
Jak už jsem mnohokrát napsal, jsem nejraději doma. Také bych chtěl mít doma svou přítulkyni. Ta však teskní po mém bráchovi. Brácha sice neteskní, ale co by pro nás neudělal. Hledali jsme tedy kompromis. Já do toho moc mluvit nemohl, neb ti dva dvounožci jednali za mými zády. Na bráchu jsem se však také těšil.
Trochu jsem doufal, že zase začne něco soptit a letadla nepoletí. Trochu jsem zoufal, když jsem viděl nešťastně šťastnou přitulkyni. Přítulkyně byla velmi neposedná, pořád se o něco strachovala... Přeměřovala mojí přenosnou kabelu a vzdychala. Vzala mě k veterináři a zoufala.
Nakonec vytáhla tu svou tašku, do které se tak rád schovávám, a začalo balení kůží a dárků. Věděl ...23. září 2010 | Autor: Ládík (bratři z popelnice)
Kapitola jedenáctá - Věruška druhým jménem Olinka aneb Doslova naše nejdražší
Přišel rok 2009 a ten pro nás začal velmi smutně. V únoru 2009 odešli za duhový most poslední dva potomci naší první kočky Pepíny, 2. února Jarda a 15. února Béďa. S jejich odchodem současně odešlo vše, co bylo spojeno s Pepínou, a zůstaly jen vzpomínky.
Dlouho nám ale nebylo souzeno, aby nás bylo méně. Minule jsem se zmínila o podzimu roku 2007. Někdy v září, možná v říjnu 2007, majitelé jednoho domku s vinohradem zde odložili dvě odrostlá, vymazlená koťata - tříbarevnou kočičku a černého kocourka. Nebyli to místní, domek jim sloužil jako chata.
Příběh je to asi takový: Koťata se narodila vesnické kočce, ale odchována byla doma pro potěchu dětem. Koťata odrostla, tak co s nimi? ...22. září 2010 | Autor: Čert Čertus
Proč Čert?
Jednoho dne mojí macechu kouslo klíště. Klíště tak vzteklé, až se jí z toho zapálil mozek. Buňky v něm rejdily z místa na místo a nakonec se usídlily ve velkém mozku (lat. phalon felis catus).
Následky toho byly zcela jasné, macecha chtěla kočku.
Získat kocoura z útulku nebyl problém. Dvojnožci si ho pojmenovali Macíček. Po první zimě strávené ve společné domácnosti zesílil a byl přejmenován na Buřta.
No a Buřt nám pěkně začal prošlapávat cestičku. Chudinka z počátku nesměl do ložnice, o průchozích dvířkách si mohl jen snít, krmili ho hnusnými levnými granulemi a byl jedináček. To macecha napravila, když mu vyhlédla v útulku stříbrného kamaráda (původem z britských ostrovů). Že přivezla ...21. září 2010 | Autor: Benjamin Moravia Glance*CZ
Můj vstup do hry
Tak a jsem tady - v novém městě, v jiné rodině. Moje nová rodina je "obohacena" o jednoho menšího zástupce, ale ještě nevím, zda se jedná o mazlitele nebo kočičáka. Na zemi je stejně obratný jako já, pokouší se jíst moje jídlo, i záchůdek by chtěl mít společný se mnou, ale trochu pokulhává ve skoku z křesla na křeslo. No, uvidíme jak se to tady vyvrbí - zatím si od něj držím určitý distanc, od konkurenta jednoho. Taky mě včera napadlo, že bych to vyvrbení mohl uspíšit, a nabídl jsem mu pár kočičáckých hraček, jestli se chytí. To byla ale velká, veliká chyba. Malý nevypočitatelný zástupce všechny hračky nahamounil k sobě a nechce se rozdělit - teď jsou prý jeho a nedá je z ruky. To ...20. září 2010 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Degustace
6. 7. 2010
Jsem dojetej kocour. Dojel jsem na vášeň. Svou. K tyčinkám. Dojel jsem na ni poté, co jsem s velkou chutí rozehrál oblíbenou hru Najdi si potmě svého kocoura. Na hru máme s holkou zcela odlišný názor... Já ji miluju. Hru. No dobře, holku taky, ale hru možná někdy víc. Holka ji nesnáší. Hra se hraje tak, že potřebujeme jednoho kocoura. Dále potřebujeme kuchyni, ve které je kocour večer zavřený. Dále potřebujeme holku, která trvá na tom, že večer už kocour nikde venku pobíhat nebude. A že dá hodně velikej pozor, aby jí kocour z kuchyně neutekl. Pak už potřebujeme jenom dveře do kuchyně, které když holka otevře, tak se jimi sebemenší škvírou protáhne mourovatý hbitý had a s vítězným ...17. září 2010 | Autor: Ládík (bratři z popelnice)
Mezihra číslo 2 aneb Dva roky bez přírůstků
Roky 2007 a 2008 byly pro nás celkem klidné a dobré roky. Dobré byly v tom, že nikdo z naší ustálené kočičí bandy neodešel a ani se neobjevil žádný nový přírůstek. Nebudu zapírat to, že se nikdo další neobjevil, mě potěšilo stejně, jako že byli všichni živí a až na jednu výjimku zdraví.
Měli jsme v té době stále své dva venkovní kocoury od naší Pepíny - Béďu a Jardu, měli jsme Jiřinku, Matýska s Ládíkem, Emila, Vlaďku, Milánka s Maxem, Milušku s Maruškou a v zimě u nás bydlela Matylda. Měli jsme kočičí domek s poměrně velkou venkovní voliérou, i ostatní okna v domku jsme opatřili zabezpečenými balkónky. Ven jsme měli v úmyslu pouštět pouze Vlaďku, jak už jsem psala, ta měla a má naši ...15. září 2010 | Autor: Fousek
Mazaný Fousek
Nikdy bych nevěřila, čeho všeho je náš kočičák schopen.
Předvedl nám to o tomto víkendu, když ráno přiběhl z „noční“, zbaštil misku granulí a uvelebil se k hlubokému posilujícímu spánku v křesle, kde vydržel až do večera. Navečer se probral, hrnul se k misce a už hypnotizoval dveře, mrskaje ocasem, že chce být bezodkladně puštěn ven. Bylo mu vyhověno, i když jsme se podivovali, že jde ven asi o 2 hodiny dřív. Šla jsem chystat večeři, neuběhlo ani deset minut a náš kočičák stojí za dveřmi na terasu, ťuká hlavičkou do skla a ještě to vypadá, že prosí. Vyděsila jsem si. Co mu proboha je? Nechala večeři večeří, rodina počká, a letěla kocourovi otevřít. Vysloveně se vřítil dovnitř, divně cukal ...14. září 2010 | Autor: Ládík (bratři z popelnice)
Kapitola devátá a desátá - Miluška a Maruška aneb Plašanky z meze
28. srpna 2006 Matylda ke krmení nepřišla a bylo jasné, že přišel její den. Neobjevila se ani celý další týden a už, už jsme mysleli, že... ale po týdnu se objevila na svém místě krásná, štíhlá a hladová. Dostala svůj příděl, který v mžiku snědla, poodešla a čekala dál a tak dostala nášup. Odešla, ale do večera přišla ještě dvakrát. Ubezpečila nás tedy, že koťata jsou a ona potřebuje hodně jíst, aby je uživila. Dala nám to svým apetitem jasně a srozumitelně najevo, a tak začala akce hledání koťat. Se souhlasem sousedů jsme pročesali okolní zahrady i zpustlou zahradu, odkud Matylda pocházela. Nic, nic jsme neobjevili a Matylda navíc klamala tělem, od krmení odcházela vždy jiným směrem. Smířit ...10. září 2010 | Autor: Ládík (bratři z popelnice)
Kapitola osmá - Zimní kočka Matylda aneb Klasický příběh
Příběh Matyldy je klasický příběh kočky, které zůstane opuštěná, protože jí zemře majitel.
Matylda se začala objevovat na našem kompostě někdy začátkem léta 2006. Číhala, ale spíš nás hypnotizovala pohledem, jak jinak, cítila jídlo.
Z doslechu záme její příběh. Kočku si před lety pořídil na vzdálenější zahrádku starší pán. Každý den na zahrádku chodil, kočce nosil jídlo, kočka se zdržovala na zahrádce. My jsme ji nikdy před tím nezahlédli. Matylda (to jméno jsme jí dali my) rodila koťata, vždy měla prý krásná koťata a děda je vždy prý nějak udal. Pak přišlo pozdní jaro roku 2006, děda onemocněl, skončil v LDN, kde později zemřel. Zahrada zůstala opuštěná, zpustla, dodnes tam nikdo ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 
