Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 105 z 14317. března 2011 | Autor: Eliška z Lužných záhrad
Tak už som mačka (skoro) domáca
Asi mesiac po kastrácii som už bývala viac s Ginom na terase ako v opustenej záhrade. Ale chodila som tam občas na lov a naučila som tam chodiť aj jeho. Často som ostala spať pri terasových dverách. Gino tam mal aj búdu, tam som sa ale bála vojsť. Dvojnožkyňa mi robila rôzne pelechy z papierových krabíc, vystlala ich handrami a senom, do tých som niekedy aj vliezla, keď moc fúkalo, aj Gino do nich veľmi rád liezol. A potom som si povedala, že keď o to tak stojí, spravím jej radosť a pri kŕmení som sa začala tváriť, že si AKOŽE nevšimnem, keď ma občas pohladká. Hladkala ma častejšie a viac a ja som zistila, že je to vlastne celkom príjemné a pred kŕmením som nastavovala hlavu a chrbát na ...17. března 2011 | Autor: Eliška z Lužných záhrad
Čo bolo so mnou ďalej
Keď som ostala bez detí, bála som sa, či to nebude ako predtým, že ostanem zasa sama, ale dvojnožkyňa na mňa naďalej každý deň volávala „Eliškaaaaa, papaaať!!!“ a ja som z opustenej záhrady vždy pribehla a najedla som sa. Dvojnožkyňa sa snažila prísť ku mne stále bližšie, prihovárala sa mi, kým som jedla, a skúšala ma aj kŕmiť všelijakými dobrotami z ruky. Najskôr som sa bála zobrať si niečo priamo z ruky, ale po pár dňoch som sa osmelila a nič zlé sa mi nestalo. A často som po jedle ostala neďaleko, nechcelo sa mi byť samej. Keď si dvojnožkyňa sadla na terasu - sama alebo s tým puberťáckym kocúrom Ginom, prišla som a ľahla som si dva-tri metre od nej a len som sa na ňu dívala. Aj ona sa ...16. března 2011 | Autor: Eliška z Lužných záhrad
Ako som prišla o deti
Aiša, Ziva a Gipsy rástli a ja som mala nervy z toho, že si ich dvojnožci brávajú na ruky a hladkajú. Občas dobehol aj kocúrik Gino, narástol a bol na decká hrozne zvedavý. Kým boli menšie, som ho k nim nepustila – jedna dobre mierená facka a bolo mu jasné, že si má držať odstup. Ale potom začal byť doternejší, skúšal sa priblížiť z rôznych strán, tak som ho nakoniec nechala. Nijak deckám neubližoval, len sa s nimi chcel hrať. Bol vtedy ale trikrát väčší ako oni, tak sa ho báli a syčali naňho ako veľké. Ale po čase sa s ním už občas tlapkovali poza dosky, keď mali krytý chrbát. Dvojnožkyňa povedala, že vraj Gipsy má už dohodnutú budúcu rodinu. Tomu som teda nerozumela, ale pre istotu som ...16. března 2011 | Autor: Eliška z Lužných záhrad
Ako to bolo ďalej s mačatami, mnou a dvojnožkyňou
Mačiatka v novej skrýši neostali utajené dlho. Schovala som ich medzi dosky za dom, ale neuvedomila som si, že okno spálne dvojnožcov je hneď vedľa. Keď tí moji mrňúsovia mraučali, keď som od nich v noci odchádzala na lov, dvojnožkyňa ich začula. Na druhý deň sa nenápadne prechádzala okolo a jedno z mojich mačiat sa prezradilo zamňaukaním. Dvojnožkyňa vravela, že táto skrýša je lepšia, ani na mačiatka nedosiahla, len povedala, že nevie, čo bude, keď začne pršať, že asi mačatá budú potom moknúť. Jedlo mi začala dávať neďaleko, tak som aspoň nemusela za ním behať okolo celého domu. Dvojnožkyňu som od mojich detí zaháňala vrčaním a asi sa ma fakt bála, lebo k nim moc nechodila, len občas ...16. března 2011 | Autor: Eliška z Lužných záhrad
Čo priniesla jar (a leto)
Zjara – to som ešte nemala ani rok - sa zrazu so mnou začali nejako veľmi kamarátiť kocúri z okolia. A tak sa stalo, že mi akosi narástlo bruško a behalo sa mi čím ďalej ťažšie. Lovila som si myšky v opustenej záhrade a na poli a ľuďom som sa zasa vyhýbala dôslednejšie. Tak aj „mojej“ dvojnožkyni som sa málokedy poriadne ukázala a ona si moje bruško ani nevšimla. Asi sa vzdala myšlienky, že by sme sa skamarátili, a zatúžila po kožúšku, ktorý by mohla aj pohladkať. Tak som v júni 2010 zistila, že sa u nich na terase zabývalo cudzie tigrované mača Gino, ktoré sa nikde v okolí dovtedy nevyskytovalo. Dvojnožkyňa ho odniekiaľ doviezla v tej veľkej vrčiacej plechovke na kolesách. Ani som sa s ním ...16. března 2011 | Autor: Eliška z Lužných záhrad
Ako sme sa zoznámili
Narodila som sa niekedy v júni 2009. Maminka ľuďom moc neverila a tak nás aj s bráchom schovávala mimo ich dosahu. Obaja sme čierni ako správne mafiánske mačky, ja mám len chumáčik bielych chĺpkov na hrudi, a bráško tam má pekný biely fliačik. Bývali sme v kúte za doskami v rozostavanej kôlni na dvore mojej terajšej dvojnohej rodiny. Dlho nás nikto ani nezahliadol, len sa dvojnožci čudovali, prečo ich pes tak často chodí ku kôlni a čmuchá a čmuchá. Našťastie sa k nám nemohol dostať. Jedla moc nebolo, ale maminka sa snažila ako mohla, a tak sme nejako prežili. Keď už nás dvojnožci zo dva-tri-krát zahliadli, boli sme dosť veľkí na to, aby sme okamžite zmizli. Maminka nás varovala, že ľuďom sa ...16. března 2011 | Autor: Čertík čili Čertice
Jak jsme našli kočičí miniaturu.
Jednoho chladného červencového dne roku 2009 potkal táta nedaleko naší mírně zanedbané vysočinské rezidence malé černé klubíčko. Sotva by si ho všiml, ale klubíčko na něj několikrát mňouklo, když šel kolem tam a zpět pro noviny. Pomyslel si, že je to nějaký nový sousedovic přírůstek na výletě, a odešel spokojeně dovnitř. Později začalo pršet a táta se byl raději ven podívat, jestli tam návštěvník ještě není. Nebyl.
Nastal víkend a my přijely s mámou na plánovaný pracovněrekreační pobyt. Táta nám vyprávěl o klubíčku, které jednou potkal a pak někam zmizlo. Nedalo mi to a šla jsem se podívat okolo domu, jestli tam malinkého návštěvníka někde neuvidím. Najednou jsem zaslechla podivné pískání, ...15. března 2011 | Autor: Bertrand
Jak jsem dostal vlastní orloj a umělé akvárko
Na město se snesla vlahá březnová noc. Hvězdy na nebi se tetelily jako myšky třesoucí se před kocourem, měsíc se kulatil jak miska s mlíčkem a temný vládce noci ležel na komíně, ocáskem povlával do rytmu vánku a ušiska ladil na šepot všehomíra. Místo na komínovém trůně mi tentokrát zajistil Willard, který přišel na bezva způsob, jak donutit paničku otevřít po příchodu z práce okna dokořán a ne jenom na skulinku. Technické detaily jeho postupu prozrazovat nebudu, za zmínku ale stojí fakt, že záchůdek pak panička drhla savem a smrad větrala snad hodinu.
Otevřeným oknem jsem proskočil tak rychle, že pažravá ničemnice se poplašeně rozhlédla, protože měla dojem, že mě vidí dvakrát. I když mi ...14. března 2011 | Autor: Eliášek
Psí a kočičí mafián
Zneužil jsem faktu, že má panička je líná, lhostejná a mám dojem, že většina věcí je jí jedno. Takže zatímco kolem druhé nakráčela domů, neboť si byla koupit kabát, můj spací rekord byl v háji. Poslouchal jsem její výklad toho "jak nemohla pořádně kašlat, protože to by bylo hodně nápadný," a zjistil, že si jde vařit oběd. Spíš ohřát. Měla si ohřát brambory, špenát a maso, ovšem dle všeho jí kašel zmáhal a připravila si maso ve stavu studeném a netvářila se, že si ho hodlá ohřát. Totéž chtěla učinit i s bramborami a špenátem, ovšem byla svým bratříčkem varována, že brambory jsou nedovařené, a na to se vyfláknout nelze. Během toho, co si dala ohřát brambory, se z neznámých příčin rozhodla, že ...14. března 2011 | Autor: Gábinka (2)
Přišlo jaro
Po delší době se hlásím z našeho domova.
Jako vždy mám co dělat. Aktuální plán zněl zlomit světový rekord ve spánku, což se prokázalo v našich podmínkách skoro nereálným. Vypadalo to jednoduše - měli jsme místnost s jídlem, záchodkem a babičinou postelí, ovšem realita byla jiná. V pátek přijel králík, protože příbuzenstvo naší rodinky jede kamsi na hory.
Ale i tak, proč se nevrhnout na rekord. Jenže, panička chytila dosti záludnou formu kašle, což se neobtěžovala skrývat. Následně ještě ke všemu měla žehlit, což byla pohroma. Každých pět minut nás chodila hladit, následně se ptát, co tam dělá ta kytka, potom přišla zakašlat svou ódu. Smířili jsme se s tím, že nám občas přijde předvést, co ...11. března 2011 | Autor: Chandler
Nové království
Ahoj kamarádi,
tak jsem konečně dvounožkyni dokousal k tomu, aby tu za mě zase něco naškrábala.
Víte, je to teď takové divné období. Dvounožci jsou pořád někde pryč a vracejí se unavení, ani moc hrát si už nechtějí. Jsou celí zacákaní od nějaké barvy a jsou divně cítit. Pořád mi ale slibují, že brzo bude lépe. Že mi teď opravují a velebí nové, větší království. A že tam bude dost místa i na vysoké škrabadlo, na kterém se s nimi budu moci kočkovat.
A tak jim věřím a odpouštím jim, že se vracejí teď tak pozdě. Sám jsem na ty jejich sliby zvědavý. Prý to tam musejí ještě domalovat a zabezpečit, aby se mi nic nestalo. A pak bude velké stěhování všech mých věcí do mého nového sídla. ...10. března 2011 | Autor: Fluffy Jack
Písek...
Mňauvajs kočičáčci,
moji drazí chlupatí přátelé. Neuvěřili byste, co ta moje holka zase vyvedla. No packu na srdce, jako povedlo se jí to, to jo... nic proti tomuhle jejímu nápadu... :-D :-D :-D já jsem nadšenej.
To si vám takhle žůžo lenošim na holčiný pelešině vystlaný polštářema, když slyšim šramot a šoupání a bouchání, no a prostě všechno, co se slyšet dá, když jde někdo domů. Tak jsem spustil svojí obvyklou árii... jako aby si dvounožáci nemysleli, že celej den jen ležim a kulový dělám... no samozřejmě, že ležim, ale ukazovat jim to nebudu, to dá rozum :-D no takže jsem začal řvát jak protrženej, aby laskavě ty dveře co nejdřív otevřeli. No hned mně bylo jasný, že došla holka, ...9. března 2011 | Autor: Willard
Na střeše (Willardova verze)
Nevěřili byste, jak vobrovitánská šelma ze mě vyrostla. Už tomu budou bezmála dva roky, co chodim po tomhle drsnym světě a lovim všechno, co bzučí a cvrliká. Od svýho dětství sem děsně vyrost, mám ňákejch pět kilo a rozhodující slovo ve všech záležitostech. Sem tak zhruba vo polovinu větší než můj nevlastní bráchanec Bertranďák, a i dyž ho zatim nechávám žít v domnění, že je king, všichni asi tušíte, že ho mam dost na háku. Bertranďák je v jistejch věcech dost protřelej a nebejt vobčasnýho přeprání z mý strany, ani by ho nenapadlo, že jsem větší šelmisko než von.
Před nějakym čáskem si zvyknul chodit na střechu. Nechápal sem, co na tom má, když kapsičky jsou vevnitř v kuchyni, ale stejně ...9. března 2011 | Autor: Bertrand
Na střeše (Bertrandova verze)
Z místečka, kde jsem seděl, byl parádní výhled po okolí. Slunce mi pražilo do kožichu, štěkavci uvázaní do oprátek se plahočili kdesi dole pode mnou a mírný vánek mě lehce lechtal po ouškách. Z dálky sem doléhalo vrčení aut, šumění stromů a halekání na mně zcela neznámou bestii, které se doporučoval urychlený návrat domů. Krásný rozhled mi kazil pouze páníček, jehož horní polovina těla trčela ze střešního okna, šermovala rukama a řvala, že si pro mě přijde. „Nekřič na něj, nebo se lekne a spadne,“ fňukal někde paniččí hlas. „To bych mu doporučoval!“ mínil páníček a velmi naléhavě paničku žádal, ať sundá jakéhosi kocoura. Páníčkovo dobře živené a do půl těla vysvlečené tělo mi kazilo ...7. března 2011 | Autor: Bertrand
Provozní problémy v ocelotáriu
Milí přátelé, tolerovaní dvounožci! Došlo tady k jistým dohadům, jakpak se má sir Bertrand, jestli neumřel hlady, jestli se mu nepřihodilo něco zlého a jestli se vynalézá v dobré kondici. Chtěl bych vás všechny ujistit, že se cítím velmi dobře a cítil bych se ještě líp, kdyby se mi hladovec Willard včera nepokusil zkomzumovat levou zadní tlapu k večeři. Důvody mého odmlčení leží čistě na straně dvounožců. Přihodila se mi totiž loni v provozu ocelotária taková drobná nesnázička. Panička (celým jménem PAžravá NIČemnice), nespokojena zřejmě s páníkovými hygienickými návyky, poslala jednoho dne páníka k vodě. Páníček, maje šelmí výchovu sira Bertranda, nevyrazil ale k vodě, nýbrž na lov. Už ...3. března 2011 | Autor: Žofré
Máme odpočívadlo
Konečně došlo na dlouho slibované odpočívadlo, samozřejmě, že nemalou zásluhu mám na tom mám právě já. S plným nasazením a mnohokrát i za svištění novin vzduchem jsem se pustil do cílené devastace opěrek u sedací soupravy, a protože paničce se moje moderně pojatá úprava potahů moc nezamlouvala, tak se raději dala do přestavby našeho bytu. Stejně nechápu, na co máme doma tolik kytek, když nejsou pro mě na okusování.
Den D. Ráno odjela a něž jsme se se Skubynkou vyspinkali, tak už byla doma a dovezla spousty věcí, které začala oblékat do moc pěkného kožíšku, ten se mi líbil, taky jsem jí pořád asistoval. Já totiž umím i šít. Potom donesla tu strašně řvoucí věc, co žere šroubečky, které se mi ...27. února 2011 | Autor: Muff
Kocourkovy příhody
Milí Modrokocouřáci!
Moje předlouhé odmlčení není způsobeno mnou, nýbrž paničkou, která místo toho, aby dbala o svého rozkošného kocourka, odjela si někam do velkoměsta a nezná tak moje každodenní příhody do nejmenších detailů (vím, že někteří z Vás si zápisky tlapkují sami, ale moje tlapky jsou příliš líné, tak radši počkám na oddanou zapisovatelku). To je úvodem, abyste se nebáli, že jsem snad strádal, protože starší dvounožci u mě zatím prospívají s vyznamenáním: chování kocourka 1, včasné otvírání dveří 1, kvalita jídla 1- (masíčko by mohli krájet na menší kousky), častost jídla 1, nech kocourka spát 2 (nemám rád mazlení, když odpočívám) a konečně nevoz cizí kocoury 2 (Bertrand s ...27. února 2011 | Autor: Missy Arien
Z kočrespondence paní ředitelky Missyčivky Nekompromisní - II
Od: Dvounožkyně snažně žádající
Pro: Paní ředitelku Missyčivku Nenechav.... Nekompromisní
Vážená paní ředitelko,
vzhledem ke kritickým důsledkům nastalé situace na vás apeluji s intenzivní prosbou o okamžité pozastavení pravidelného zmobilnění mého zařízení na odkládání kompenzačních zrakových pomůcek. Zejména si dovoluji konstatovat, že po ukončení spánkového režimu nejsem ještě plně orientována ani v čase, natož v prostoru a pracné vyhledávání odkládacího zařízení rozhodně nepřispívá k pozitivnímu prologu dne. Za nanejvýš znepokojivý považuji fakt, že ani pragmatické uložení odkládacího zařízení do úložných prostor nevedlo k zajištění zařízení. Sice velmi oceňuji Vaše schopnosti a ...26. února 2011 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Demolice
12. 9. 2010
Jsem pilnej a zásadovej kocour. Jsem ve spisovně. Pilně pracuji na spisu. Zásadním a objevném. Pracuji pečlivě a snažím se spis vypilovat k dokonalosti. Nazval jsem ho Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky a nevychováš dvakrát pohromadu. Tečkovanou. Snesenou. Čertem. Poprvé jsem snesenou pohromadu snesl a porušil svou zásadu, že nebudu pohromadě věnovat pozornost. Věnoval jsem. Hodně pozornosti. Mělo to výsledky. Díky usilovné pedagogické činnosti se z původních Blbísů vyklubali nadaní studenti, jejichž badatelské výsledky mi dodnes, hlášeny průběžně holkou, činí radost. Nepochybuji, že ještě větší radost pak činí jejich holkám a klukům. No. Blbiesové ovšem měli vlohy. Studijní. ...26. února 2011 | Autor: Missy Arien
Z kočrespondence paní ředitelky Missyčivky Nekompromisní - I.
Z kočrespondence paní ředitelky Missyčivky Nekompromisní – I.
Vážená paní ředitelka
Missyčivka Nekompromisní
Jihočičsko
Pečlivě pečující
Dvounožkyně
Jihočičsko
Vážená paní ředitelko,
dovoluji si Vás oslovit s následující žádostí. V průběhu přezkumu prezentací a materiálů na nejmenované publikační platformě jsem zjistila, že možnost své záznamové prezentace nevyužíváte, ba přímo na ni rezignujete. V této souvislosti si Vás tedy dovoluji požádat, zda bych zmíněný prostor mohla využít k vlastním zápiskům, ve kterých bych zejména publikovala základní aspekty své vzorné péče o vás a vaše podřízené. Tím by došlo k významnému zefektivnění publikačního prostoru.
Za kladné vyřízení ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 
