Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 98 z 1439. července 2010 | Autor: Puff
Výlet
3. 7.
Tak a je to tady. Máme sbaleno a připravenou přenosnou celu. Jupí, vyrážíme. Dostal jsme skvělé místo na zadní sedadlo a byl jsem i s boxem přikurtován. Chviličku hlasitě protestuju. Ale už se těším, kam dorazíme, tak radši ztichnu, nebo mě ještě vyloží na nějakým odpočívadle.
Dorazili jsme k Ajuš babi na chalupu. Vím, že už jsem tu byl, ale znovu všechno pečlivě prozkoumávám. Chalupa je velká. Lilís zalezla pod postel a celej víkend kromě noci nevylezla. Na večer mě Ajuš pustila i ven, bez vodítka, jen mi nechala klasicky rolničku. Trošku jsme se spolu prošli po zahradě, ale začlo se stmívat, tak mě zahnala dovnitř. Nevím proč, ale babi mi nevoní. Chce mě hladit, tak se bráním ...4. července 2010 | Autor: Eliška ik-ík
Vápník a obláčky
Ík-ik, zdravím,
milý deníčku, jsem do hloubi duše uražená, znechucená, ponížená. A pěkně naštvaná. Začínám mít podezření, že ty dvě dvounohý kočky, co si mě k sobě nastěhovaly, asi vůbec kočky nejsou. Já už si to myslim delší dobu a nasvědčuje tomu spousta věcí. Tak zaprvé, jsou hrozně velký, určitě váží o hodně víc, než to uječený vodící psisko, který bydlí ve vedlejším pokoji. Žádná pořádná srst jim neroste, jenom sem tam něco, ale jinak jsou pěkně opelichaný. Tak na sebe místo toho navlíkaj různý látkový kožíšky, některý jsou na dotek moc příjemný, rozhodně víc, než ta jejich holá kůže, brrr.
K dovršení toho všeho neuměj chodit pořádně po všech čtyřech, jen někdy to dost nemotorně ...4. července 2010 | Autor: Eliška ik-ík
Kapitola 1. Nitě a kočimpiáda
Ik-ik-ik, (tak jsem zase tady,)
a víte, že to tady vůbec neni špatný? Ty stromečky, zahrádka a maminka s rodinou mi pořád občas ještě trochu chybí, ale každej den toho zažívám tolik novýho, že kočka skoro zapomíná na jedno pro druhý. Ty dvě obrovský dvounohý kočky, co si mě sem přivedly, jsou docela hodný, vůbec se teď nemusim starat o jídlo, neni mi horko ani zima, pořád se se mnou někdo mazlí a o zábavu mám taky postaráno. Já vám povim, takový věci, co tady dostávám k papání, to jsou teda dobroty, to jsem nikdy neviděla.
Kdybych měla mluvit sama za sebe, tak to škrabadýlko, co mi sem daly, by mohlo bejt určitě větší, ale moc místa tady neni. Taky nechápu, proč jim tak strašně vadí, když ...4. července 2010 | Autor: Eliška ik-ík
Prolog
Ik-ík, (Ahoj,)
koukám tu na to jak z jara. Z druhýho. Kdybych na to koukala jak z léta, tak už z třetího. Krásný to tu máte. Takovejch koček. A všechny si tu píšou deníčky. To bych měla taky, aspoň to zkusit, protože kdybych něco nechtěla zkoušet, nebyla bych asi normální kočka.
Ale já nejsem jen tak ledajaká, to si zas nemyslete. Tak předně jsem od všeho něco. Jasně, od všeho, dokonce i nějakou tu modrou krev v sobě mám, i když teda sama moc přesně nevim, jakou. Táta byl prej pěknej chlap, asi ušlechtilej, i když možná jen na půl. Nějakej takovej ten polodlouhosrstej chlupáč, nevim, jestli někomu někde utek, nebo byl z nechtěnýho, nebo snad dokonce chtěnýho křížení, ale ať tak nebo tak, ...2. července 2010 | Autor: Puff
Já čumím
Zdravím kočičí osazenstvo a jejich posluhovače.
Opět se u nás kutilo a tentokrát se myslelo i na mě. Od včera čučím z okna. Né, že bych nečučel i předtím. Ale máme v okně síť a tudíž čučím skoro z otevřeného. Je to fakt paráda.
A zítra jedu na výlet, tak sem zvědav, co z toho vyleze.
Nemám moc času, musím jít mrknout, co se děje venku.
Kočičinám zdar1. července 2010 | Autor: Cristian de Claire
Druhý pohled na Valtice
Nazdar, i já zdravím všechny spřízněné kočičí i nekočičí duše. A také já musím okomentovat ze svého úhlu pohledu ty slavné Valtice.
Je fakt, že přípravy i samotný odjezd z domova probíhaly v klidu. Dokonce i první půlka cesty, způsobně jsme s Kačkou oba „přemýšleli“, až se krmička bála, jestli nás nenechala doma, když nás vůbec nebylo slyšet. Pak auto zastavilo, tak jsem celkem logicky očekával odnos a brzké vypuštění do většího životního prostoru (klece nebo pokoje), ale zrada!!! Do auta nastoupila nějaká dvounožka s podezřelým zavazadlem a auto se zase rozjelo. V zápětí dvounožka zavazadlo otevřela a z něj se vynořila kocouří hlava a za ní celý kocour – pravda, ještě malý, ale byl tam! ...30. června 2010 | Autor: Catherine de Claire
Už jsem velká holka, i na výstavě
Vážení kočičí přátelé,
opět po delší době píšu novinky ze života princezny.
První novinka už tak docela novinka není, protože to brácha už poněkud neomaleně prásknul dřív. Jsem velká holka. Začátkem mého devátého měsíce jsem si uvědomila, že mi ke štěstí něco chybí, a to něco jsou děti – moje. Aby byly děti, je třeba sehnati vhodného kocoura. Protože se v mém dosahu žádní nevyskytují, vysvětlovala jsem krmičce, že mě má buď pustit za kocourem, nebo nějakého pustit za mnou. Aby to shánění měla jednodušší, zpívala jsem každou noc árie (co kdyby se v okruhu 5 km nějaký vyskytoval) a pilně trénovala neodolatelně svůdné pózy. Ale krmička je někdy fakt těžce nechápavá. Nejdřív se mi smála, po ...28. června 2010 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Prognoza
1. 5. 2010 14.20
Jsem políbenej kocour. Jsem kocour políbenej pod třešní. Kvetoucí. Políbenej holkou. Prostřední. Takže taky celkem kvetoucí. Mlasknul jsem jí pusu. Čumákovku. Povídala, že díky mně neuschne. Jsem rád! Jsem rád užitečnej kocour a neuschnutí prostřední holky považuji za velmi užitečný čin, protože právě ona nejvíc uznává, že když mne milujeme, není co řešit a klidně můžeme jíst Lipánka jednou lžičkou. Podle velké holky nehygienické, podle mne velmi chutné.
15.00
Jsem předvídavej kocour. Prognozy jsou součástí mé vědecké činnosti. Tušil jsem to. Tušil jsem, že zas budu inspirativní. Kocour. Uštědřením pusy čumákovky prostřední holce jsem inspiroval nejmladší holku. ...27. června 2010 | Autor: Adélka Prskoš
O udatném mňaucholovu a skvěle vycvičených dvounožcích
Ahoj modrokocouřáci!
Dlouho jsem nic nenatlapkovala, protože se nedělo nic zajímavého. Znáte to: spánek, jídlo, spánek, hraní, jídlo, spánek... Každodenní kočičí radosti. Až teď, přišlo léto, a s ním... mouchy... Teda, my jim doma říkáme mňauchy...
Pokaždé, když holka pouští domů oknem čerstvý vzduch, nějaká přiletí, a to je moje chvíle. Maruš se taky občas snaží, ale jen tak, aby se neřeklo, jednou, dvakrát vyskočí, a když mňauchu nechytí, lehne si, jako že ji vlastně vůbec nechtěla ulovit, a jen se protahovala. To já ne – skáču, a běhám, a volám ji: „Pojď sem, jen si tak zahrajeme na honěnou, slibuju, že tě nesním! Leda bys mi sama vlétla do tlamičky, za to bych samozřejmě nemohla.“ Ale ...27. června 2010 | Autor: Eliášek
Jak jsem těžce pracoval
Milí kočičáci,
vzhledem k tomu, že se nám to léto nějak ve velkém rozjíždí - byť panička přitáhne onen papír (potvrzující, že úspěšně zvládla další rok ve škole) až zítra, už si kuje plány, co bude dělat. Její plán naprosto schvaluji - jejím přáním je být aspoň týden doma, aby si mohla ten domov pořádně užít. Se mnou a s barvama (které mám taky rád, není nad to paničce řádně zkazit malbu). Jenže, když jsme u toho malování - nekazím malby a kresby, kde jsem objektem já. Jeden takový obraz nám visí dokonce nad postelí. Líbí se mi - vyjadřuje mě v mé oblíbené činnosti, a to ve spánku. Navíc jsou tam krásné kontrasty...
Ale k dnešku. Panička mi vyprávěla, že vstávala nadvakrát. To je, když ...22. června 2010 | Autor: Baruška (3)
Proč se jmenuji kocour Baruška
Nepamatuji se, kde jsem se narodil, ale ujala se mne a ještě několika koček a kocourů jedna hodná paní a u té jsme bydleli. Nebylo nám zle, také jsme dostali jména. Byl jsem taková chlupatá koulička a panička měla za to, že jsem roztomilá kočička, a říkala mi Baruško. Zvykl jsem si na jméno - nu proč ne, ani jsem zatím rozdíl mezi kočkou a kocourem nepociťoval. Nějakou dobu jsme s paničkou bydleli, ale jednou se stalo, že se panička už neprobudila. Odvezli ji pryč. A co s námi? Nějakou dobu nás trochu krmili sousedé, slavné to nebylo. Měl jsem pořád hlad a moc jsem vyrostl, byl jsem samá tlapka a ocásek. Ten jsem měl hezky huňatý, takže byl ze mne nejvíc vidět. Jednou nás ale sebrali a ...22. června 2010 | Autor: Baruška (3)
Jak jsem se ztratil
Bydlil jsem u své nové paničky již asi měsíc a měl jsem prozkoumaný celý byt. Zbýval mi balkon, kam jsem sice chodil, ale bylo to nějaké divné. Byl trochu víc nad zemí, než jsem byl zvyklý, ale pro zdatného kocoura jako já to byla maličkost. Zvláště, když se pode mnou stále procházeli holubi a jiná ptačí cháska a já se na ně musel koukat jen z výšky a nemohl jsem je prohnat. Jednou jsem to už nevydržel. Vyčíhal jsem si, až bude panička v pokoji a neuvidí na mne, a skočil jsem dolů. Ptáci se rozprchli a já zůstal najednou v křoví sám a nevěděl jsem, jak zpět. A ta panička jako naschvál, vůbec na balkon nešla, aby mne zachránila. Začal jsem žalostně mňoukat (to já umím moc dobře) a snažil se ...17. června 2010 | Autor: Maxmilián Rybomil
Nemocný Maxík
Sluníčko konečně vyšlo, ale já jsem začal mizet. Už delší dobu jsem kašlal a pak si najednou přítulkyně uvědomila, že sotva dýchám. Nebo naopak. Dýchám jako pes po lovu. Krom toho jsem stále vyhledával místa, abych nebyl vidět. Tak mě nakonec přítulkyně hodila do kabely a vyrazili jsme. My nejezdíme žádným vozítkem, my chodíme pěšmo a já se obvykle nesu.
Byly doby, kdy mě přítulkyně nosila k vetovi pod bundou a já jsem zalézal do rukávu, nebo jsem vystrčil hlavičku mezi knoflíky na kabátě. Jenže od té doby mám přeci jen nějaké to kilíčko navíc, tak už to nejde.
Místo přepravky používáme kabelu. Je to kabela pro přenášení malých domácích šelem, ale vyhovuje spíš přítulkyni. Ta ...16. června 2010 | Autor: Agátka Christie
Vášnivé noci s Agátkou
Je ticho. Blahodárné ticho. Celá rodina spí a já se začínám nořit do vyčerpaného spánku. Snad se konečně vyspím... snad... A pak se to ozve. Ten zvuk. Ten příšerný zvuk. Zvuk kočičích drápků. Cítím jak se mi napínají všechny svaly v těle, zatínám zuby a potlačuji hysterii. Nemusím se ani dívat, vím přesně, odkud ten zvuk pochází. Agátka stojí na zadních tlapkách na parapetu a drápe na okno. Vytrvale. Každou noc. Každou noc několikrát. Stojí a drápe a občas přitom rozčileně pomňaukává.
Muž vedle mne se probouzí: jak dlouho tohle ještě můžeme vydržet?!?
AGÁTO!!! Vztyčím se na posteli. Okamžitě toho nech!
Pootočí hlavičku, loupne po mě okem a nepřestává. Musím vstát a udělat pár kroků ...15. června 2010 | Autor: Puff
Hlásím se z blázince
Tak přechodně nazývám ten náš novej bejvák. Blázinec to fakt je. Neustále se přináší nové a nové krabice, které se následně montují a vznikají z nich zajímavé věci. Ovšem značně zmenšují moje území. Já s tím montováním ochotně pomáhám. A jako vždy nejsem vůbec pochopem. Neustále od posluhovače slyším slova typu: „vypadni; mazej odsaď; jestli to na tebe spadne, tak je z tebe placka a já se budu smát; ty už seš tu zas?; tys tu chyběl;" a podobně. No jo, Peťa je někdy svéráznej a ze začátku ze mě radost neměl, ale Ajuš by mě nedala, a stejně, co si budem povídat, pán sem tu já a on si může trhnout nohou. Beztak mě má nakonec rád, i když to málokdy přizná. Posluhovačka říká, že je to tím, že ...15. června 2010 | Autor: Světluška
Kdo lítá v žitě
Přátelé hazardéři, zdravím vás. Opět se hlásím z místa činu - nepoškozená a navrácená do svého původního teritoria. Bylo to o fousek, ale uznale musím prohlásit, že na mě nebylo zanecháno žádných následků, ačkoli by se dalo směle říct, že dvounožci páchali na moji mňausobu téměř trestnou činnost. Ale popořadě...
Všechno začalo onou malou kočičí celou, kterou, kamarádi, určitě všichni znáte. Jakmile se u nás doma na chodbě tahle věc objeví, zavelím povel ke zdekování se do úkrytů a do vteřiny není po gangu ani stopy. Budiž mi přičteno k dobru, že jsem se bránila usilovně a statečně. Naše dvounožka však použila hrubého násilí a já s Matějem jsme byli zavřeni každý do jednoho arestu. Byli ...12. června 2010 | Autor: Cecil
Panu Profesorovi s láskou
Pane Profesore Piškote.
Tisíckrát jsem si na Vás vzpomenul při svém dvouměsíčním soužití s bandou chlupatých raubířů, které si z pouhého ženského rozmaru pořídila Jasmína. Sotva se z půlkočky stala kočkou celou a naší, rozmnožila se a svými čtyřmi potomky zaplnila celou naši útulnou domácnost, a co hůř, posléze i zahradu. Kam jsem se pohnul, narazil jsem na černobílého zbojníka. Není proto divu, že ve dnech deštivých, a že jich letos bylo, jsem se uchyloval do vyšších pater, jako je skříň nebo lednička, kam ti nenechavci zatím nevlezli. Útěchou mi byly Vaše deníčky, věděl jsem, že v tom nejsem sám. Jen oschla poslední dešťová kapka navštěvoval jsem domov, (jak Vy, pane Profesore, říkáte) ...8. června 2010 | Autor: Mňouk
Tak už je doma klídek!
Opravdu, doma už mám zase svůj starý pořádek a klídek. Přijely náklaďáky, lešení mizelo jak jarní sníh, a po několika dnech už je dům i zahrádka zase naše! Chodíme se s Ríčou vyhřívat na terasu, můžeme si na zahrádce zalézt na naše oblíbená místečka... zkrátka, teď už bude rámus dělat jen náš páníček, a od něho mi to skoro vůbec nevadí! Mňau.5. června 2010 | Autor: Alex z Líšně
Budu umělcem...
Čau mnau přátelé,
je to už nějaký čas, kdy ufonci odletěli na jiné planety, a musím říct, že dvounožci, co si je vyzvedli k odletu, vypadali nadmíru dobře, voněli po kočičím způsobu a všichni mě obdivovali. Nejprve jsem ufonkům zkontroloval raketu k odletu, jestli se nepoláme, a ufonci opravdu odletí... Po tom fiasku s odletem naší raketou, kdy se vrátili, jsem nechtěl nic riskovat :-). Teď, když se u nás rozhostil klid a mír, nelezl mi pořád někdo do pelechu k paničce, nevyžíral mističky, nebral mi moje myšky a neotravoval mou maličkost, jsem si vážně oddychl a začal trénovat svou pěveckou kariéru. Zjistil jsem totiž, že mám opravdu velké nadání a byla by škoda ho promrhat bezduchým ...4. června 2010 | Autor: Trevor Z Hvozdnice
Oslava narozenin
Ahoj kočičky a kočičáci, tak jsem po roce opět tady a chtěl bych se vám svěřit se svým zážitkem z mých prvních narozenin. Mimochodem, bylo to 16. května a zrovna vyšlo takové pěkné počasí.
Inu, můj narozeninový den začal jako každý jiný... bylo to v neděli a páníčkové se rozhodli nikam se mnou necestovat a zůstat doma v Praze... ráno jsem se vzbudil a už už jsem se chystal svoje lidi vzbudit, jako to dělám každé ráno. Vždycky se tiše přikradu a začnu lehce mňoukat. Když nereagují přidám na intenzitě mňoukání a začnu je packou škrábat po nose a paničku taky ve vlasech. To moje pošťuchování už je většinou probudí, mají slabé spaní. Tak jak jsem říkal, chystal jsem se svoje lidi probudit, ale ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 
