Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 3 z 14325. srpna 2004 | Autor: Lilly
uýýýýzzzzzzzzzzzzzzzzzz
Ahoj! Ten nadpis jsem psala sama! Musím se pochlubit! Dvounožec snídal a koukal na takovou věc, kde lítala šipčička, tak jsem se šla taky podívat. K snídani jsem jen čichla, ale chtěla jsem zkusit, do čeho to tlapkuje, a tak jsem tam taky zatlapkovala, když se nedíval :-) Ale musím vám taky napsat, co se mi stalo včera. Já nevím jak vy, ostatní kočičky, ale já miluju chodit kolem vany, když se někdo koupe. Hrozně mě to tam přitahuje, jak to tam voní a jak šumí pěna, a dvounožec navíc vždycky blbne a tak, až se kočička (to jako já) zapomene a pak najednou to žbluňklo... ááá... oni tam mají ve vaně pod pěnou schovanou vodu! Naštěstí mě něco (že by dvounožec?) zespoda chytlo a vyndalo ven, ale ...24. srpna 2004 | Autor: Maxmilián Rybomil
Jak jsem si ty dvounožce nakonec ziskal.
Dorazila jsem domů, už byla tma. U nás doma příjemné teploučko a já myslela na zrzečka. Vyprávěla jsem, co se přihodilo, ale manžel se nevyjářil. Byl to syn, který se začal zlobit. Měla jsem prý mrňouse přinést. Za týden jsme šli spolu se synem opět za babičkou. Zrzeček seděl přede dveřmi na kamenném schůdku a ani nenaříkal. Poseděli jsme s babičkou, dali jsme si "barborkovský punč" a vydali jsme se zpět. Venku byla zima a prokřehlý zrzeček se vydal za námi. To už syn nevydržel. Kocourka si dal pod bundu a vyrazili jsme domů. Cestou jsme koupili šampon, stelivo a granule. O kocourka jsme se střídali. Tulil se pod bundou a smrděl. Přinesli jsme si zrzečka domů, připravili jsme záchůdek, misky ...24. srpna 2004 | Autor: Maxmilián Rybomil
Jak jsem přišel na svět a pak se nám ztratila máma. Bráškové mi fšechno snědli a jak jsem si našel své dvounožce.
Prvni moje příběhy bude psát moje kamarádka, kterou jsem si našel před téměř dvěma roky.
Maxík je podivně nalezený kocourek. Znám ho od narození a přesto je "nalezenec"
Jednoho dne (bylo to v květnu) se u babičky na zahradě objevila kočka -tulačka. Usídlila se ve psí boudě a za pár dnů se ji narodila tři krásna koťátka, kocouři. Šedobílý, rezavobílý a zrzeček. Zrzeček byl nejmenší, ale zato největší bojovník. Nikdo se ho nesměl dotknout. V boudě zalezl až do rohu a jen co se mu podařilo otevřít oči, začal na fšechny zvědavce syčet. Přišlo léto a počasi bylo studené a deštivé. Kocourci měli rýmu, ale nikdo je neléčil. Máma tulačka ještě stačila své "kluky" naučit lovit myši a zmizela. ...19. srpna 2004 | Autor: Ginny
19. 8. 2004
Ahoj všichni,
kdybyste to u nás viděli...Moje panička pořád někde lítá, všude je spousta krabic, pytlů a jiných blbostí a mě a Lilly říká, že se prý stěhujeme...že zítra už všichni budeme v Lounech. Samozřejmě jsme se hrozně bály, protože jsme si s Lilly myslely, že nás chtějí dát zase pryč, do útulku..ale panička nám vysvětlila, že se nemusíme bát, že tam budeme spolu všichni čtyři a k tomu další zvířátka, která jsou s náma v bytě...no, tak vám nevím, jestli se mám těšit...počkejte po víkendu, to Vám řeknu, jestli ten povyk stál za to...
Včera jsme zase byli u paní doktorky a ta nám dala další mastičku na to moje očičko...prý by to tentokrát mělo pomoci, ale mě už to nebaví...panička ...18. srpna 2004 | Autor: Hanička - Hatsepsove Lady smock
Jak to letí
Ach jo, to tak letí, děti mi utekly z pelíšku a všude lezou. Dneska je 18. srpna, zítra je těm maličkým rošťákům měsíc a představte si, včera už baštily masíčko. Asi už jim moje mlíčko nestačí. Mlaskaly při tom tak, že se i Jaffa přišel podívat, ale zase raději utekl, možná se bál, že by ho kousnul ten největší kocourek Metrix. Tan už váží skoro 600 g. Je celý po tátovi. Přední tlapky má skoro tak velké jako já a dovoluje si na mě. Kouše mě. Ale to nevadí, já to vydržím. Horší je, že kousnul i lidského tátu. Doufám, že to nebude dělat často, lidi to bolí, protože nemají chloupky, ty to trochu utlumí. Holčičky jsou ale také pěkné lumpačky, už šplhají a já jsem z toho na nervy, protože bych je ...16. srpna 2004 | Autor: Ginny
Zase u doktora...
16. 8. 04
Ahojte kocouřové a kočindy,
tak abych Vám řekla pravdu, už jsem zjistila, co je to zvířecí pan doktor...Protože jsem měla takovou malou nehodu a narazila jsem do skříně, tak se mi nad očičkem udělalo bebí a nějak mi tam opadala srst-no a samozřejmě se to neutajilo:) a tak se jelo k paní doktorce. Ta byla moc hodná a dala nám mastičku, že by to bebí mělo zmizet, ale navíc mi ještě píchli injekci...to teda byla zrada. Ale protože jsem šikovná koťátka, tak jsem mňoukla jen dvakrát...
Ale nějak se mi to bebí rozlejzá, takže se dneska jelo znovu-dostala jsem zase injekci, tentokrát proti parazitům, prý by mi to mělo pomoct. A týhle injekci už neunikla ani moje drahá sestřička, ...16. srpna 2004 | Autor: Jaffa z Lužinek
úvodník
To je tedy prima věc, že sem Filip přidal deník. Leckdy něco vykonám, tak si to sem budu psát, abych to nemusel nosit v hlavě.
Zpětně to ale psát nebudu, každý den je plno událostí, tak to vezmeme až od současnosti. Přeci jen, mám děti se svojí Hankou. Ale Hanka už to psala. Zatím s nima není příliš legrace, ale prý to teprve přijde.
Jo a chytil jsem ptáčka. Tedy ona to byla jedna malá perlička, které se nám vylíhly na zahradě a já netušil, že to není vetřelec. Prostě tam neměla pobíhat. Mami mi hubovala. Už jsou zavřené v kůlničce. A domů jsem přinesl ptáčka i s větvičkou. Mami zase hubovala, ptáčka mi sebrala, ošetřovala mu natrženou kůži na nožičce a křidélku. Potom ho pustila a to ...16. srpna 2004 | Autor: Hanička - Hatsepsove Lady smock
16.8.2004
Skoro měsíc už jsou na světě moje dětičky. Mají už jména, kluci jsou Matrix a Mercury a holčičky Maya Via a Midnight. A protože je teď každý den plno zážitků, můžu si je tady zaznamenávat.
Tak děti jsou moc čilé. Utíkají mi z domečku a běhají po celé ložnici. Jsem z toho dost nervozní, nejraději jsem, když spí v károvaném pelíšku. Ještě nepapají, jen pijou, ale už začali chodit na záchůdek a celá rodina si to pochvalovala. Jsou celičký po mě. Já jsem taky vzorně čistotná, Jaffa je čuník, někdy čůrá i kam se to namá, ale já jen na určené místo. Tak to učím i děti. A už si i hrají s míčkem, Merkur skáče a přepadá a Metrix se pere jako velký kocour. Dokonce i se mnou. Učím je to, aby nebyli ...16. srpna 2004 | Autor: Hanička - Hatsepsove Lady smock
19. 7.
Mám děti. Čtyři! Můj Jaffa je z toho celý na větvi. CHodí se na ně koukat a nevěří. Dva jsou kluci a dvě holčičky. Já jsem strašně šťastná a moc je mazlím, opečovávám a pořád je krmím. Všichni jsou po mě. Červení tečkovaní, i Jaffíkům táta je takový a moje mami i táta jsou červení tečkovaní. A mimink ajsou krásná a voní. Vůbec nevím, jak jsem se to tak rychle naučila, ale JSEM MAMINKA. 16. srpna 2004 | Autor: Hanička - Hatsepsove Lady smock
v rychlosti
Byly vánoce a už jsem zvyklá. Kocoura i provokuju a pak se schovám nebo křičím a dostane nářez. DOma je pohoda, pozorujeme ptáčky, hrajeme si, občas se schovám, že mě nikdo nenajde. Bude další výstava, už jsme skoro dospělá kočička a mívám mrouskačky. Kocour potom šílí a musí bydlet na půdě.
Na výstavě v Plzni v jsem byla za hvězdu a oba dny mi dali diplom a velkou medail. A líbila jsem se, protože jsem tečkovaná. Jaffa zase pokousal maminku. Je nemožný lump.
A mluvilo se tam i o koťatech. Prý budu určitě starostlivá maminka? Já a mimina? A s kým? Proboha, asi s Jafou!16. srpna 2004 | Autor: Hanička - Hatsepsove Lady smock
První výstava
Odjela naše holka Věruna. Do Anglie, tam prý naše plemeno kočiček vzniklo. Říká se tam Británie. Je mi smutno, protože mě chovala a byla s námi doma. Mami chodí s tátou do práce a vrací se až večer. Někdy i brečím. Kocour Jaffa mi to neulehčuje. Dělá na mě staršího a někdy se i pereme. Utíkám vždycky na skříň, tam nevyleze. Je často bit a říkají mu Dareba.
Zase cesta autem, já jí tak nemám ráda. Nevím, co se děje, stojím a přitom se hýbu, je mi i trochu špatně. Jeli jsme do Pardubic. Tááák daleko a zase jsem celou cestu křičela. Byla tam výstava kočiček, strašně jsem se bála, bylo tam moc lidí, kočičky mňoukaly, prostě stres. Jaffa vyhrál dva diplomy a dvě medaile, já se tak bála, že jsem ...16. srpna 2004 | Autor: Hanička - Hatsepsove Lady smock
Jak si mě přivezli domů
Narodila jsem se loni poslední dubnový den v Teplicích. Klidně jsem si tam bydlela s maminkou a sourozenci a vůbec nic jiného jsem nepotřebovala, naž mlíčko, granulky, kousek masa a místo na hraní a spaní. Jenou v září se ale u nás objevily dvě paní. Neznala jsem je a tak jsem se krčila. Chovaly si mě, ale já pořád zdrhala pod pohovku. No nakonec mě naložily do přepravky a potom jsme jely a jely a já křičela a křičela. Potom jsem zastavily a já celá strachy bez sebe pozorovala, jak se kolem mě začal shon. K bedně čichali psové, škvírkou na mě koukal kocour. Kde to jsem? No přeci DOMA! Každé kotě musí ať chce nebo ne odejít ze svého domova a poznat nový, nové lidi, nové zvyky, založit si ...14. srpna 2004 | Autor: Ginny
Každej jednu
Ahoj, já jsem Ginny a tohle je můj deníček. Protože je to první stránka, asi bych měla začít tím, jak jsem se dostala ke svým dvounožcům, domů. Takže... oni si pro mě přijeli do útulku. Nejdřív jen tak nakukovali k nám, ke koťatům a dalším kočičkám, co u nás byly, pak zase někam odběhli, ale pak se objevili přímo vevnitř. A paní, co se o nás starala, mě vzala a dala mě dvounožce do náruče, ale to jsem byla nějaká rozjetá, tak jsem vyváděla, lezla po pletivu a skoro spadla... tak mě pak dali dvounožcovi. Zatím paní Čermáková, to je ta, co se o nás v útulku starala, povídá: "Filipe," (to je můj dvounožec) "ty vždycky lidem na výstavách říkáš, ať si vezmou rovnou dvě kočičky, že jim nebude ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 
