Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 4 z 1431. září 2004 | Autor: Lilly
Moje první procházka...
Tak si představte, že mě dneska vytáhli ven... teda vytáhli... moje maminka - ta zrádkyně - mi dala postrojek a šlo se ven. Já postrojek moc nemám ráda, vždycky se mi smějou a říkají, že dělám "chcíplou kočku", protože se sebou plácám z jedný strany na druhou - no, musím uznat, že bych se tomu plácání zasmála taky, protože je fakt "vychytaný" :) ale nějakou tu vážnost si zachovat musím... ale abych se zas vrátila k tomu mýmu prvnímu výletu... máma mě vzala do náručí a šly jsme za dům do parku... tam jsem byla vypuštěná, na vodítku, samozřejmě, a snažila jsem se pár minut dělat "chcíplou kočku", ale nakonec jsem zjistila, že je to tam celkem zajímavý... travička, sluníčko, cvrčci a taky jeden ...1. září 2004 | Autor: Ginny
Jak jsem se stala nemocnou...
Asi před třemi dny se mi začalo nějak špatně dýchat...Trošku jsem i pískala a měla červený ouška od teplotky a tak se to zas neutajilo a jelo se k panu doktorovi...ten řekl, že mám nějakej šelest na plicích, a že se to nedá vyléčit, jen prý musím být statečná a dostat se z toho sama...moje člověčí maminka i tatínek jsou moc smutní, ale pořád mi říkají, že jsem statečná koťátka...tak nevím...dýchá se mi špatně, ale snad se uzdravím...budete mi držet palce?1. září 2004 | Autor: Maxmilián Rybomil
Matička stověžatá - jak jsem se ztratil
Loni v létě nás (mou kámošku a mne) pozvala Marketa na navstěvu. Dvounožci mi pořídili prepravku a vyrazili jsme na dalekou cestu do Prahy. Cestu jsem celkem zvládl a u Markéty se mi také moc libilo. Dostal jsem nové škrabadlo, plno hraček a sáček mých nejoblíbenějších pusinek. Když jsem prozkoumával Markétin pokon, našel jsem si bezva schovku. Tolik se mi tam líbilo, že jsem tam usnul a nechtělo se mi vylézt. Dvounožky mne hledaly, volaly, mňoukaly, bušily do piána, ale mně se ze skrýše nechtělo. Když odešly pryč, zase jsem usnul. Prohledaly úplně fšecko, ale mne nenašly. Nevylezl jsem ani kdyz přišel Markétin tata, ani když se vratily dvounožky. Moje kámoška mě dokonce hledala na ...1. září 2004 | Autor: Theodor
Zase jsem utekl
Já opravdu vím, že se to nemá dělat, ale bylo to tak lákavé, prostě jsem neodolal. Vyskočil jsem oknem (říkají tak těm dvířkám nad velkým pelechem). Nevím, co mně to napadlo, ale prostě jsem se začal bát, no nevím, co to bylo, ale něco mě najednou do domu táhlo, zvláštní energie. Vlezl jsem oknem do místnosti, které říkají sklep a je tam plno černých balónků, které ale špiní kožíšek, tolik věcí!! Zajímavé věci, jako například - tvrdé provázky (asi dráty), skříňky..... Než jsem to všechno stačil prozkoumat, uslyšel jsem známé hlasy. Á jéje, jedna z paniček si to mašírovala přímo ke mně, popadla mě a divně na mě mluvila, asi mě chválila, jinak si to neumím představit. Hned se všichni seběhli - ...31. srpna 2004 | Autor: Micinka (2)
O tom, jak jsem jela poprvé na prázdniny :-)
Už dlouho jsem cítila, že moji dvounožci něco chystají. Pořád si něco špitali a mluvili o tom, jak to tam beze mě asi vydrží.
Nastal den D a to byla spoušť, moje dvounožka pořád něco balila a můj dvounožec to odnášel do té obludy na kolech, co tomu svítí vpředu dvě velké oči (bojím bojím). Nakonec začali balit i můj záchůdek a krmení a hračky a já se vážně začala bát, kam se poděju. Nakonec mi z pelíšku zase udělali přepravku a jela jsem v té obludě a to se mi teda vůbec nezamlouvalo, a tak jsem plakala napřed teňounce, až jsem nakonec řvala jak tygr. Když jsme přijeli na místo, poznala jsem, že jsme u člověčí babičky a dědečka a kočky, jak já si oddychla. Začala jsem lítat po bytě a ...30. srpna 2004 | Autor: Micinka (2)
Můj první den v novém pelíšku.
Zdravím všechny kočky, kocoury a koťata. Řekla jsem si, že si budu psát deník a tak píšu.
Jsem Britská kočka jak má být a narodila jsem se u maminky v Přísnoticích, odkud si mě odvezli do Brna. Teď jsem kočka z města.
Když jsem ty moje dvounožce poprvé uviděla, bylo to 18.6.04 a byl to jeden z těch dnů, kdy tráva krásně voněla, sluníčko hřálo a já chytala muchy a mravence. Byla jsem příjemně naladěná, a proto jsem ani neprotestovala, když si mě odváželi od maminky. Ten den jsem jela poprvé ve velké obludě se svítícíma očima (trošku jsem se bála a bojím do teď).
V novém bytečku mi moji dvounožci nachystali nový pelíšek a všechno, co potřebuju. Všechno jsem si pořádně očuchala a prozkoumala ...30. srpna 2004 | Autor: Ginny
Jak jsme jeli poprvé na výlet za ústeckou člověčí babičkou...
Bylo dopoledne, když v tom se táta s mámou začali připravovat k odjezdu..říkaly jsme si s Lilly, že budeme asi doma..jak pěkně si zařádíme..ale v tom mě máma chytla a už jsem měla postrojek..i Lilly..pak šup do přepravky a už se jelo..vyráželi jsme do Ústí..tam máme totiž naší člověčí babičku..Byly jsme na zadním sedadle, přepravka otevřená a před námi záchůdek...tak jsem pochopila, že tentokrát můžu asi i ven..No bylo to prima, mohla jsem si lézt po autě a objevovat, co je nového...ale byla jsem moc hodná a buď jsem ležela na zadní sedačce nebo mamce na klíně...hmm, prima cesta...30. srpna 2004 | Autor: Ginny
Jak jsem se bála, ztratila navěky svou rodinu a zase jí našla...
Byl už večer a všichni né a né jít spát...jenže já jsem malá koťátka, tak jsem se rozhodla, že usnu na gauči v obýváku...jak si tak hezky spím, najednou mě něco vzbudí..rozhlídnu se a zjistím-jéé, tady nikdo není, ani Lilly, ani člověčí máma a táta...hrozně jsem se vyděsila a začala jsem moooc mňoukat-jak nejvíc to šlo, úplně nahlas...v tom jsem z ložnice zaslechla: "Péťo ( to je moje člověčí maminka), nestalo se něco Ginny?" ... no, ale maminka věděla, že se prostě bojím a tak jsem slyšela: "Ginny, pojď k nám.Už všichni ležíme"...Utíkala jsem tryskem a byla jsem šťastná, že jsem tak zase svou rodinu objevila...I tu zrádkyni Lilly, která mě nechala spát na gauči, aniž by mi řekla, že se jde ...29. srpna 2004 | Autor: Maxmilián Rybomil
Stal jsem se mladším bráškou, dostal jsem opravdové jméno a vůbec co se fšecko stalo během roku 2003
Ten rok 2003 utíkal velmi rychle. Já jsem opanoval domácnost a když dvounožci odešli pryč, dával jsem na fšecko pozor. Jednou přivezli domů krásnou krémovou sedačku. Málem zbořili dům, než ji nastěhovali. Pomáhal jim Oldík. To je straaašně veliký dvounožec, vlastně můj bratranec.Když fšecko nastěhovali, kámoška vytřela a já jsem se začal po sedačče procházet. Nechával jsem za sebou mokré roztomilé stopy. Druhý den jsem měl běhací náladu. Lítal jsem po bytě a řádil jsem jako kulový blesk. A nejvíc po sedačce. To rozzlobilo mojí dvounožku. Chytila mě za krkem za kůži a bylo vidět, že se zlobí. Udělal jsem ten nejnevinnější a udivený pohled. Dvounožka se zacala smát, pustila mě a řekla:"Máš ...29. srpna 2004 | Autor: Jaffa z Lužinek
výpravy
Srpen se blíží ke konci, už je pořádná rosa, když jdu ráno na zahradu. Za pár dní budu mít narozeniny. Bude to v neděli a potom zase odletí strašně daleko naše Věruna. Bude mi chybět, zvykl jsem si s ní spát v posteli, ona chodí dlouho spát, tak s ní koukám na televizi nebo čekám v posteli, pijeme spolu čaj a dneska v noci, když se vrátila z města dali jsme si spolu guláš. Pálil, ale byl jsem statečný. Mimina už všude lezou, dokonce i maší mami do postele a v noci jí přepadají. Taky se perou, tahají se za ocásky i uši a kničí. Ta moje Hanička si tedy užije. Naštěstí už sama baští a nekoušou Haničku. Jo a zase jsem chytil ptáčka, vlastně vlaštovku. A hned 3x. Bylo zle. A taky jsem přinesl ...27. srpna 2004 | Autor: Maxmilián Rybomil
Jak jsme se léčili
Venku byla zima fšude bílo. Kámoška mě vzala na zahrádku, ale moc jsem se bál a zábly mě tlapky. Raději jsem hned utekl domů do teplíčka.
Slavil se Silvestr a Nový rok. To se mi moc líbilo. Sledoval jsem barevná světýlka na obloze a vůbec jsem se nebal toho randálu, který světýlka doprovázel.
Oslavy a fšecko kolem nich skončilo, ale já jsem měl pořád kašel. Injekce se mi ani trochu nelíbily, tabletky jsem odmítal, tak si pan doktor na mne vymyslel takovou ošklivou pastu.Tu mi dvounožci vstříkli do tlamičky a vyplivnout se to nedalo. Nakonec jsem se přestal prát a pastu jsem polykal. Dostával jsem k tomu různé dobrůtky,tak jsem se se vším smiřil. Ale neléčil jsem se sám. Léčil se ...27. srpna 2004 | Autor: Maxmilián Rybomil
Pozdrav od Quida
Strom byl stále oblečený, já měl své kamarady a přijela Lucinka. Lucinka je kamaradka mé dvounžky. Moc jsem se Lucince líbil. Prinesla mi pozdrav od kocourka Quida. Bohužel jsem za něklik dnů dostal od Lucinky balík.Quido nečekaně zemřel a tak mi Lucinka poslala samé kočičí dobrůtky. Pusinky, abych lépe trávil své chloupky, myšky plné vitamínů a sýrová kolečka.....A také jsem dostal hračky. Do té doby jsem měl jenom velikou červenou bambuli, ale tu jsem nakonec rozcupoval. To jsem se najednou měl! Jen mi bylo líto Quida a hlavně Lucinky. Quido zemřel zrovna na její narozeniny. 27. srpna 2004 | Autor: Maxmilián Rybomil
Smutné Vánoce, ale konečně mám domov
Vůbec jsem nevěděl, co se dějě. Dvounožci najednou přinesli domů strom a něco na něj vešeli. Doma to krásně vonělo a já jsem tušil, že se něco chystá. Ale bylo mi smutno. Chyběl mi můj dvounožec, říkaval mi Omegáček, hladil mě a vůbec....Bál jsem se, že mě také pošlou pryč a tak moc jsem si přál tady zůstat. Dvounožci byli vážní, stále si spolu povidali a někdy mluvili take o mně. Tak jsem si s nimi začal také povidat. Řekl jsem jim, jak mi chybí "fousáč", předl jsem na dobrou noc a rano jsem kamarady budil lumpárnami.
Prišel večer, kdy se ten oblečený strom rozsvítil. Dvounožci si rozbalovali nějaké baličky a já jsem tam našel také něco pro sebe. Dostal jsem krásný domeček, kartáč na ...27. srpna 2004 | Autor: Maxmilián Rybomil
A zůstal jsem úplně sám
Za pár dnů bylo doma plno vzrušení. Všude se povalovalo oblečení a knihy a najednou jsem se probudil a doma nebyl vůbec nikdo. Bylo mi moc smutno, ale ještě jsem byl příliš slabý, abych se své přátele snažil najít. Jídlo i pití jsem měl, tak jsem se zase uvelebil na polštářku a spal jsem Odpoledne se moji přátelé vrátili, ale jenom dva. Kam se poděl ten veliký vousáč? Toho jsem pak dlooooouho neviděl.
Protože se tento den se mnou dvounožci nedostali k veterináři, začali mi dávat nějaké odporné tabletky.Byl jsem bláhový. Strašně jsem se bránil. Měl jsem vystrašené oči, z tlamičky se mi pěnilo. Po pár dnech soubojů to dvounožci vzdali. Škoda, netušil jsem, že přijdou další problémy. 27. srpna 2004 | Autor: Theodor
Lepší spaní
Jednou jsem objevil mé páníčky ve velkém pelechu. Dveře byly pootevřené - taková příležitost. Tak jsem jim chtěl udělat radost a povedlo se. Ráno, když se probudili a uviděli mě, jak s nimi spím společně v jednom pelechu, byli fakt velice překvapení.
Mňau!!27. srpna 2004 | Autor: Theodor
Procházka
Taky jsem jednou utekl oknem v ložnici ven - bylo už tma, ale komu by se chtělo sedět pořád doma. Ven vyjdu, jen když je pěkně, a k tomu ještě za dohledu mé paničky. Trochu jsem to tam prozkoumal, potom mě to ale přestalo bavit. Proto jsem šel před ty velké dveře čekat, až mi někdo otevře. Sotva jsem přišel, dveře se otevřely. To bylo radosti, jakoby nikdy v životě neviděli brita!!27. srpna 2004 | Autor: Theodor
Záchod
Dnes jsem spadl do divné mísy jménem záchod. Měl jsem celý mokrý ocásek a ještě mě obviňovali, že jsem se počůral - taková ošklivost.26. srpna 2004 | Autor: Maxmilián Rybomil
Veliký otazník nad budoucností
Ten 4. prosinec byl zvláštní den. Doma vážně nemocný člověk, nemocné kotě a syn, který se chystal do školy za oceán. Co s tím? Nejprve jsem zjišťovala, zda kocourek nemůže nikoho nakazit. Ošetřující lékařka i veterinář potvrdili, že pokud člověk není alergický, kočka doma nevadí. Tak bylo rozhodnuto! Tedy alespoň do synova odjezdu si kocourka necháme. Kocourek se ale vůbec neměl k světu. Kašlal, chrčel, nejedl. Museli jsme s ním k veterináři. Diagnóza - pneumonie. Léčba - injekce s antibiotiky. Na dlouhou dobu bylo o zábavu postaráno. Denně na injekci a to se Kocourovi (jak jsme mu začali říkat) vůbec nelíbilo.
Kocour byl poprvé v bytě. Byl velmi plachý a my jsme očekavali, jak to dopadne ...25. srpna 2004 | Autor: Ginny
Jak jsme se učily lumpačit...
Když se dvounožci nedívají, snažíme se s Lilly lumpačit...To dělá přeci každá kočička, tak i my dvě jsme se do toho "klubu" chtěly přidat...a představte si, dokázaly jsme to...nevím, proč s tím dvounožci tak nadělají, ale už jsme dokázaly rozbít vázu s kytkou-to teda svedla Lilly, protože na mě to bylo moc vysoko, a já jsem pro změnu včera rozbila stojánek na takový to voňavý, jak tomu dvounožci říkají "františek"...tak a jsme v klubu...kdo se ještě přidá?:)25. srpna 2004 | Autor: Ginny
V novém domově
Tak, jak jsem Vám slíbila, tak píšu, jak se mi líbí v novém domově...Celý víkend byl takový uběhaný a naši pořád něco nosili, a jezdilo se taky hodně autem, taky se spinkalo únavou, taky se hodně mňoukalo a utíkalo od paničky, když jsme jeli autem, ale nakonec jsme to zvládli a jsme tady...jsme tu zase všichni a mě a Lilly se tu moc líbí, protože je tu hodně pokojů a můžeme lítat sem a tam a podrážet lidem nohy:)) Počkejte, teď Lilly mňouká, musím to jít prozkoumat...
No tak už jsem zase tady, ona jen nevěděla, kde jsme a nemohla nás najít...takže...jak jsem už říkala, líbí se nám tady a mě nejvíc asi malej gaučík, kterej má dvounožec u sebe v pokoji...můžu skákat za polštáře a schovávat ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 
