Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 40 z 14331. srpna 2007 | Autor: Samson Swift May blobs, CZ
Jak jsem se stěhoval
Jednoho krásného letního odpoledne se stalo něco, co jsem už dlouho tušil, že se stane. Víte, bydlel jsem se svojí maminkou Haničkou, taťkou Jaffou a sestřičkou a bratříčky, s tetou Beatkou a jejími dětmi doma a lidská mami mi pořád říkala, že si pro mě přijedou a odvezou si mě. Ale kam? Já nezlobil. Moc. Kdo si pro mě přijede? Ufouni? Všude o tom mluví, že zase někoho unesli, a teď si přijdou i pro mě.
Jednoho dne se to stalo. Hraju si s mamčou s setřičkou a bratříčky a najednou to tu bylo! Můj bráška se ztratil! A další den sestřička! Tak už to řádí i u nás, ve Starém Pařezově, říkal jsem si. No, ještě že mám ještě brášku a oba rodiče. Lidská mami říkala, že taťku by nikdo nechtěl, že ...31. srpna 2007 | Autor: Jenny (2)
Pozor, přichází Jenny
Ahoj, já jsem Jenny.
Jsem kočička, která má ráda spousty věcí, a jsem strašně hravá. Mám ráda jídlo a ráda spím a mazlím se, ale ze všeho nejradši něco zkoumám a někam lezu. Moje panička říká, že jsem až moc aktivní. Ráda provádím různé lumpárny, to někam zalezu a pak mě nemůžou najít. Nebo na někoho skočím. A někdy dostanu i vynadáno, ale potom mě moje panička vezme do náručí a mazlíme se. Panička se na mě usměje a se smíchem mi říká, že jsem jak šicí stroj. Ale proč, to pochopit nedokážu.
Ale jak to všechno začalo? Jeden deštivý večer jsem zaslechla velký hluk. Nevěděla jsem, co to je, nevěděla jsem, kde jsem. Nic jsem neviděla, ale narazila jsem na měkký čumáček. Bylo mi teplo, tak ...30. srpna 2007 | Autor: Bismarc of Magic Wood, CZ
Kouzlo kocouří osobnosti
Panička se mě snaží od prvních dnů vychovávat a to i přesto, že je úplný začátečník. Podle nějakých vyčtených rad, které pořád někde hledala (a stále hledá), mě po příjezdu do nového domova nechala jen v kuchyni a otevřené dveře jen do velkého pokoje. Měl jsem tam záchůdek a mističky, a co bylo za dalšími dveřmi jsem mohl jen tušit. Někdy na malou chvíli nebo na delší chvíli zmizela a nechala mě samotného. Vždycky vypojila všechny šňůry ze zásuvek, od elektriky, jak tomu říká. No ale ty mě stejně nikdy moc nezajímaly. Spíš všechno prolézt, to je ono!
Takže první týden panička pořád zavírala všechny ty dveře, ale já byl zvědavý víc a víc. V jednom pokoji totiž každý večer zmizel ten malý ...30. srpna 2007 | Autor: Zuzi
Hravý kotě, co nikde nechybí? Celá já!
Říká se, že koťata jsou hravá, a ani já nejsem výjimkou. No jistě - nemůžete se spolehnout, že budu hravá vždy a za všech okolností. Když bůh, ten obří, krásný kocour, rozdával nevyzpytatelnost a schopnost překvapit ostatní, šla jsem dvakrát.
Dnes 30. 8. jsem dostala novou hračku. Je to gumová koule s výčnělky - takový měkký ježeček. Oranžová barva, a když se do toho pořádně bouchne, svítí to. 12 korun, nekupte to. Malá a velká panička (mimochodem - tímto zdravím svou velkou paničku, která čtením tohoto deníčku fláká pracovní dobu) došly domů a já je běžela uvítat. Hned mě vítaly také a daly přede mě tu věc, jak budu reagovat. Malá panička, co mi pomáhá psát tento deníček, s tím gumovým ...27. srpna 2007 | Autor: Micinka (7)
Hraní
Strašně ráda si hraju venku na dvoře s poletujícíma peříčkama, a tak mi moje Lenka udělala doma hračku z peříček a mám ji pověšenou na provázku na bidle u kamen, a je to super za tím pobíhat a chytat...27. srpna 2007 | Autor: Micinka (7)
Hamání
Dne 2. 8. jsem ochutnal poprvý konzervu whiskas junior paštika s hovězím masem a moc mi nechutnala, tak mi moje Lenka koupila friskies s lososem a rybou, a byla moc dobrá, já mám ráda kousky masa.27. srpna 2007 | Autor: Zuzi
Vaše kočka to ví... nebo neví? Aneb instinkty
Už mě znáte. Víte, kdo jsem, i mé zážitky z prvního veterináře. Dnes vám budu vyprávět o instinktech kočky, kontkrétně mě.
Možná jste už někde slyšeli, že kočky léčí. Jak to jen děláme? Samy nevíme. Faktem ovšem je, že není nic lepšího, než kočka držící na klíně, aby jste si ji mohli hladit, a když vás odmění spokojeným předením (což já ráda), panuje všeobecná spokojenost.
Mé nejstarší paničce je 97 let. Už jen leží. Ale občas mě k ní dávají, aby si mě hladila, a já vždycky držím. (Dobře, jednou jsem jí skočila na hlavu. Ale už to nikdy neudělám. Stará panička zavřela ložnici, kde leží nejstarší panička, abych tam nevběhla, ale já už tam byla.) Někdy se cukám a nenechám se od někoho ...24. srpna 2007 | Autor: Zuzi
Kdo vlastně jsem?
Včera jsem vám napsala, jaká byla moje první návštěva veterináře. Ale víte vůbec, kdo vám to píše? Jistě, jsem ve Zlaté knize koček, tam nehodlám chybět, ale odtamtud se toho o mně tolik neodzvíte. Ale právě se dozvědět můžete, ráda se vám představím.
Když mě coby asi tříměsíční vezli do mého nového bydliště, malá panička přemýšlela, jak mě pojmenovat. Měla jsem být Rosey (Rouzi) nebo Suzie (Sjuzi). Ale páníček řekl, že v žádném případě, že když už, tak Zuzi.
Takže se jmenuju Zuzanka, ale slyším na Zuzi.
V mém prvním bydlišti zůstala ještě moje sestřička,která ale vypadá trochu jinak než já. Je celá bílá, jen občas má mourovaté fleky. Já jsem zepředu bílá a na zádech mourovatá - ...24. srpna 2007 | Autor: Bismarc of Magic Wood, CZ
Můj tajný kocouří plán
Když jsem byl od maminky pryč a trvalo to několik dnů, tušil jsem, že už se tam nevrátím. Přemýšlel jsem, jak to tady v novém domově vůbec zvládnu.
Co bych vlastně chtěl? Asi, aby to bylo všechno, jak bych chtěl já, podle mě... Ale to musí zůstat paničce utajeno. Protože kdyby tohle všechno věděla, nejsem si jistý, jestli zrovna ona by si to nakonec nerozmyslela a nepořídila by si raději plyšáka.
Takže můj tajný kocouří plán pro začátek:
1) Chodit všude, kde se mi zachce.
2) Ležet kdykoliv a kdekoliv na místech, kde se mi zachce.
3) Spát v posteli, kdy se mi zachce.
4) Jíst jen to, co budu chtít, a já mám nejraději ty mňam granulky, tuňáka, maso a sýrové bombóny.
5) Hrát ...23. srpna 2007 | Autor: Zuzi
Předevčírem - poprvé u veterináře!
Tak, konečně i já mám svůj deníček, kam si budu pravidelně zapisovat, co jsem prožila. Za ty dva měsíce, co jsem u svých páníčků, už jsem navyváděla dost lumpáren, ale předevčírem bylo jedno mé velké poprvé - byla jsem u veterináře!
V autě jsem se ze začátku trochu vrtěla, ale pak jsem klidně ležela v náručí své malé paničky, když jsme vystoupili, přešli jsme silnici a vešli do čekárny. To už mě měla velká panička. Když v tom do čekárny přišla jakási slečna se psem, on se po mě tak mlsně koukal... Ale já jsem statečná, prostě jsem jen ležela dál v paniččině náruči.
Pan veterinář nás zavolal a velká panička řekla, že jsme tam poprvé, položila mě na nějaký stolek. Pán se podíval, jestli ...23. srpna 2007 | Autor: Hugo (2)
Moje vzpomínky: aneb co udělala mamka špatně
Dnes jsme se s mamkou rozhodli, že si trošku zavzpomínáme na naše společné trápení. Panička se k tomu dlouho odhodlávala, protože na své chovatelské neúspěchy není moc pyšná (a doufá, že ostatní kočkomilové ji odpustí a pochopí, že i když udělala velkou chybu, vše bylo v dobrém úmyslu), tento příspěvek ale píšeme v naději, že by náš příběh mohl být poučením pro případné nezkušené dvojnožce, jako byla ona.
Než si mě mamka pořizovala, přemýšlela, jakého kocouře by chtěla. Už jako malé holčičce jí učaroval jeden ruský modrý kocourek Gorbik, a tak se rozhodla, že si taky jednoho takového fešáka pořídí. Strávila dny na internetu pročítáním informací o mém plemenu a také sháněním nějaké té malé ...22. srpna 2007 | Autor: Mikuláš
Alternativní léčba
"Pomohu každému. Však bylin veškerých síla na můj neduh slába!"
- praví a své čelo zasmuší prastará kořenná bába.
Však náhle bolest jí pomine, když její kocourek tmavý
hebký svůj ocásek ovine
kol její bolavé hlavy!20. srpna 2007 | Autor: Hugo (2)
Jak jsem se stěhoval do teplých krajů
Moje maminka se jednoho dne z ničeho nic rozhodla, že vyrazí do světa. Sbalila si kufry a odjela pryč. Na hlídání mi zařídila novou tetu (svoji sestru) a ta se nastěhovala do bytu místo mé paničky, aby se o mě mohla starat. Mamince se v novém domově moc líbilo, dokonce měla místo mě i malou útěchu- zrzavého kocoura Rubiho. Ale velmi brzo ji přepadly stesky, moc jsem jí chyběl a strašně se jí stýskalo, že musí v postýlce usínat beze mě. A tak po dlouhém zvažování pro a proti mi koupila letenku do Barcelony a já se vydal na výlet. Od pana doktora jsem na cestu dostal nějaké prášečky, prý mě to mělo uklidnit, ale i tak jsem na letišti mňoukal jako pominutý a moc se bál. Naštěstí cesta trvala ...18. srpna 2007 | Autor: Bismarc of Magic Wood, CZ
Zkoušejí snad, co vydržím ?
První den v novém domově si budu pamatovat hodně dlouho, možná navždy... Nepočítám večer, co jsme přijeli už za tmy a já jsem za chvíli usnul. I noc byla docela dobrá, byl jsem ve velkém pokoji, kde spala i panička. Na záchod i k mističkám kousek. Docela často jsem se budil, protože jsem byl zvědavý a chtěl všechno prozkoumat. Panička se bála, že budu mňoukat po mamince, brášcích a sestřičkách. Některá koťátka to prý dělají. Moje menší ségry teď možná brečí, napadlo mě. Měl jsem sice na krajíčku, ale já to zvládnu, jsem přece kocour! Paničku tedy občas vzbudilo jen to, když jsem hupl z gauče na zem, nebo s něčím rachotil. Nevěděl jsem, kde se mám pořádně uvelebit, a tak jsem ležel chvíli tu, ...15. srpna 2007 | Autor: Mikuláš
Dobrý dvounožec ještě žije
Vzpomínáte, jak jsem tuhle tlapkoval o kulhavé kočičce u nás pod keřem, jak se na ni vymňoukla odchytovka MP a útulek též?
Takže už se jí nožička trošku uzdravila sama, i když asi trošku nakřivo. Postupně jí začali papání nosit ještě asi 3 další dvounožci z našeho vchodu. Všiml jsem si rozličných mističek, naposledy tam byly 3 barevné, to mě i dvounožce úplně dojalo. Kočenka už si chodí jen pro jídlo, už jsem ji tady dlouho neviděl, ale mlíčko s vodou bývá vypité. Přece jen je ještě hodně horko a sucho.
Tímto děkuji všem hodným dvounožcům, kteří se občas postarají i o toulavé kocouře, jsou-li nemocní. Mňouk!14. srpna 2007 | Autor: Scheilla
Ptačí hnízdo
Šla jsem na strom jako vždy ale najednou...
... ptačí hnízdo. A ptáčci. Hráli jsme si a najednou ďob ďob a ptáček mě klovnul do hlavičky. Od té doby si s ptáčky nehraju. Ale přesto jsme tam šli s Miou. Nejdřív mi na to mňoukla, že je to oběd. A ptáčka chytla a snědla. Naše paní nám vynadala a šli jsme za trest spát bez večeře. A tak to skončilo.11. srpna 2007 | Autor: Bismarc of Magic Wood, CZ
Jsem náhrada za psa, no fuj!
Milé kočandy a kočičáci,
musím si do deníčku hned na začátku naškrábnout, jak to vlastně se mnou bylo a proč jsem vlastně tady a ne jinde. Panička si vždycky přála nějaké zvířátko. Otřesu se znechuceně při představě, že na prvním místě jejích přání bylo vždy psisko. Já jsem vlastně taková náhrada... panička mi to sice nikdy neříká, ale vím to. Často mě totiž chce vycvičit, jako by se ze mě měl stát opravdu nějaký poslušný pejsek. Jenže já jí vždy hned zavčasu připomenu, že jsem kocour, to je jasné.
Jediná zvířátka, co moje panička kdy měla, byla taková ta havěť jako jsou křečci a papoušci. Teď už je dospělá, tak už jí takové přihlouplé nápady naštěstí přešly. Loni ale byla kamarádce, ...9. srpna 2007 | Autor: Kitty Čihurová
Mám kámošku!
Ahoj... kocouři a kočky... tak vám zase píšu. Bylo to asi 3 dny po tom, co jsem přišla do toho krásnýho domečku. Kája - tak říkají tomu pejskovi, a ona je na mě docela hodná. Už na ní nesyčím, ale hraju si s ní. Když jdeme v noci spát, dám Káje packu na ucho a začnu jí tahat. Mám ji docela ráda. Honíme se spolu, někdy jí dokonce užeru i z mističky, ale jí to nevadí. Kája dělá něco, co vůbec nechápu: když přijde panička s pánem, tak po nich začne skákat a vydává nějaký zvuk, kterýho se docela bojim. V domku je ještě jedno zvíře, já mu říkám Šedivka, ale pán mu říká Sisi. Ona nemůže jít ven z klece, chudák, je tam pořád zavřená. K nám domů chodí nějaká malá dvounožice. Pořád mě tahá za ocas a ...6. srpna 2007 | Autor: Mikuláš
Zloděj!
Tedy ale teď jsem se doopravdy naštval!
Jdu se kouknout z balkónu a zkontrolovat, je-li kóča v pořádku, když TU JSEM HO UVIDĚL!!!
Byl rezavý a pojídal granulky s její misky pod keřem.
Tedy opravdu nechápu, že ležela o kus dál vedle, slunila se a klidně ho tam nechala. Jsem rozhořčen! Kdybych mohl, zakousnu ho!6. srpna 2007 | Autor: Mikuláš
Jak jsme jednali s Městskou policií
Takže milé kočky, kocouřové a koťata, pokračuji v popisu osudu zraněné kočičky v keři před naším domem.
Z ordinace Útulku MP Brno nám e-mňaukli, že se máme obrátit na strážníky městské policie, ale že útulek je stejně už kocouřů plný až po střechu. Vzpomínám si, že tam o mě sice hezky pečovali, měl jsem čistý kotec, písek, vodu, hračku i škrabadlo - vše jen pro sebe, ale přece jen jsem rád, že už mám svůj domov.
Takže moje dvounožkyně zašla do té policejní budovy, všechno jim tam nahlásila a poprosila o pomoc. Oni že prý jedině, jestli ta kočka je moc zraněná, jinak že do normálního útulku nemůže. Před chvílí tudy jeli v autě s majáčkem, zastavili, koukli na ten keř a zase odjeli. ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 
