Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 56 z 1435. dubna 2008 | Autor: Alasca Arien
Šíleně šladká princezna
Milé kočoulničky a milí kočoulečkové,
tak váš zaše ždlavím a jsem moč (a mňaufix... no... nemyslím moč jako moč, ale moč jako moč... chápete?) láda, že vám můžu žaše napíšáčkovat. Ne, vůbeč jšem še nežblážnila ani mi nevypadly žuby, ale rožhodla jsem se, že když teda už še mnou konečně moje žlatá laškavá... žlaťounká laškavounká dvounožkyněčka mluví, takže na oplátku budu tou nejložtomilejší nejšladouňkatější kočičičnečtou pod šluníčtem... no ty jo, tak to nevim, jak takhle vydržím psát dlouho.
No. Takže jšem hned ráno ráníčko ušoudila, že je třeba dát mojí žlaté dvounožkyničce najevo, jaký že pokládeček vžáčný má doma. Chvilinku jsem přemýšlela, ještli nemám začít být stlašně moč ...5. dubna 2008 | Autor: Alasca Arien
Šifra mistra Tečkonarda
--.. /.- // - / --- /.... /.-.. /. //..- / --.. // - /.. //..-. /.- / -.- / - // -.. /.- / -- // -. /.- //.--. /.-. / -.. /. /.-.. / --..- /
Promluvit!!
Sestry a bratři z kmene Chlupančů,
Tečkovaná vichřice vítězit a bídná bledá tvář konečně promluvit... co, promluvit, zařvat ona jako raněný medvěd, zařvat ona tak, že Bubu se málem udusit kusem polykané obětiny, zařvat ona tak, že ani nemoci to sem já napsat a muset to zašifrovat, aby někteří z vás nebýt pohoršeni a taky aby nedospělí jedinci neobohatit si svůj slovník.
Muset já později zazpívat děkovnou píseň velkému z největších, ochránci všech z kmenů šelmích, velkému Mňaunitouovi, neboť on to být, kdo mi myšlenku seslat, vést ...4. dubna 2008 | Autor: Maxa (2)
Pravděpodobně jediný zápisek lenochoda.
Uááá, zívačka. Já a deníček!!! To nejde dohromady. Na to mám lidi. Tedy přesněji mou kočičku Sisu. Já se raději rozvalím na klíně, třikrát se olíznu, když jsem ve formě, olíznu i člověčí svetr a trálalá, už jsem v limbu. Nejraději ležím na dědovi, voní tabákem a má svetr jako já. Říká, že mám na něj dobré účinky. Když ho někde píchá a bolí a já si na něj lehnu a zapnu vrnění, tak prý ho to přejde. A že já vrnět umím!
Jsem klínový kocour. Mou zálibu občas dvounožci těžce nesou. Okamžitě po příchodu z venku totiž hledám vhodnou přistávací klínovou plochu k očištění tlapek, nabroušení tlapek a k mazlení. Třeba babičku nepochopitelně štve, když si sedne ke stolu, rozevře papír, kterému říká ...4. dubna 2008 | Autor: Slečna Dorotka Černá
Slečna Dorotka Černá vypráví o svých lidech
Milí kočičáci a kočičandy, tak se mi zachtělo napsat něco o lidech, kteří se mnou žijí. Jak víte, je to velký člověk, malý člověk a člověčka, ve které, ačkoli je člověk, něco z kočky bude.
Jestli se ptáte, jak může mít člověk část kočičí, tak na mňauduši, to vám nepovím, ale že si nevymýšlím vám dokážu na pár příkladech ze života.
Malý člověk se za strašlivého dupotu řítí ke mně.
Já: na nic nečekám a schovám se do nejtajnějšího úkrytu.
Člověčka: "Nesmíš jíitakhle honit, bude se Tě bát a schovávat se." Jde za mnou a VŽDYCKY MĚ NAJDE!
Já: vyndavám kamínky z květináčů a honím je.
Velký člověk houkne, abych je tam koukala vrátit.
Člověčka: "Podívej, jak je šikovná, prostě se nudí. Říkala ...4. dubna 2008 | Autor: Eliášek
Změna je život
Milí kočičáci a kočičky,
asi jste nepřemýšleli, co se děje "tam venku". No, já, abych tak řekl, tak taky moc ne. Jenže co se mi stalo??? Když jsem kočka plyšová, také musím lovit. Jenže co, když ptáčci v zimě nejsou, a myši jsou zalezlé. No a tak jsem lovil rybky. Jenže tohle, co vám povím, je neslychaná drzost. Paníček uklízel pokoj, dobře, občas vy lidi uklízet musíte, s tím se nic nedá dělat. Spíš byste měli přemýšlet, jestli uklízet v koččině přítomnosti a jak hodně uklízet. Já nemám rád změny. Jenže život jde dopředu, tak já také (na fotce). Ale paníček to dnes přehnal. Vzal takový stolek, překlopil mu desku, aby ji zmenšil, a nějak s tím točil, aby to vyšlo. Dal to někam a ...3. dubna 2008 | Autor: Mau Indíra Pause Ynobe.cz
Jak jsem měla koťátka
A tak jsme si žili a nic nám nechybělo. Jen s jednou věcí jsem paničku a všechny okolo trápila. Strašně jsem chtěla koťátka. Zpívala jsem celé dny a noci. Lehala si pod nohy každému mužskému elementu s výrazem oddané otrokyně. Nejvíc mě rozčilovalo, když stejné touhy měla i Anuška. To jsem na ni syčela (a teď už to píšu gramaticky správně, ne jako posledně) a tloukla jsem ji hlava nehlava, kam jsem se trefila. Tak mi domluvili rande. Kocouři tam byli dva. Plachý krásný červený perský krasavec a modrý perský Belmondo. Skutečně se jmenoval a doufám, že ještě, jmenuje Belmondo. Nejdřív jsem nechtěla ani slyšet, co mi vyzpěvuje, pak jsem zkusila, že ho zbiju. Nedal se a málem jsem to schytala ...3. dubna 2008 | Autor: Micínek Jelínek
Pan Hrabal podruhé
Každá věc potřebuje dozrát. Stejně jako ty kočičky v babiččině váze. Bude to už zanedlouho rok a pořád nic. Dnes už vím, že to byl podfuk. Teta Věrka z Olomouce psala, abych si dal pozor, že děda je starej šíďák. No toto! Jak na to přišla? A co babička? Ta v tom taky jela. Já těm dvěma věřím. Ale pochopil jsem, že jsem naletěl. Že to bylo opravdu jen proutí a na něm... To mně právě vrtá hlavou. Takové malé bobulky, jemné jako naše tlapky, hebounké jako naše kožíšky. Že by přece jenom? Ale proč taková doba? Nevím. Nezdá se mně to.
Kočičenky a kočičáčci, odpusťte. Ale znovu jsem si vzpomněl na Pana spisovatele, který tak neskutečně miloval své kočendy a tak krásně o nich psal, že mně děda ...3. dubna 2008 | Autor: Alasca Arien
Týden v tichém domě
TICHO.
Ticho.
T
I
C
H
O
Těžká
Ignorace
Citlivé
Hodné
Oblíbené
kočičky pokračuje.
Je úplně nemožná, vůbec nepochopila, že kdyby nebyla drzá a na tu terasu mě pustila, tak nebyl důvod ji trestat, a nakonec může být ráda, že to odnesla jenom peřina a ne přímo vona, že jo, za to asi nemůžu, že ani po půl roce pořád nepochopila, kdo je tady šéf, a když jednou řeknu, že chci na terasu, tak tam taky půjdu, a ne, že mě od těch dveří vodstrčí, a jako ať si mě klidně přehlíží, překračuje a ignoruje, ale taky ať už si mě nepřeje, protože jednou jsem vůdce smečky a území a ředitelka zeměkoule a vesmíru a vůbec, když na to přijde, tak vymyslím ještě mnohem horší pomsty a tresty a ...2. dubna 2008 | Autor: Brumbál Porubský Květ
"Očuchávací návštěva"
Tak si představte, co se mi nedávno stalo - zas mě strčili do té umělohmotné bedny a že prý nějaká "očuchávací návštěva".
Návštěva - to znám - někdo přijde a pak mě hlasitě a dlouho obdivuje - krásu, inteligenci, postřeh... to je pochopitelné. Ale toto, přepravka, auto, jízda... no pěkně jsem řval celou cestu. A pak mě položili i s bednou, otevřeli dvířka a kousek před ně postavili misku. No, ne že bych něco menšího nesnědl, ale byl jsem trochu nesvůj. Něco bylo ve vzduchu. A pak se to něco objevilo - malá chlupatá jakási cizí osoba kočičí podoby. A cpala se z té misky, co mi nachystali. Aú. A aby toho nebylo málo, objevil se ještě nějaký další cizák. To už bylo i na mě moc a ...2. dubna 2008 | Autor: Ámos Bačvarov
Jak jsem se stal hlavou rodiny
Jo, milé kočinky a kocourci, Vánoce jsme měli idylické, zato na jaře to u nás vypadalo jako v polním lazaretu. Prostě – smůla na smůlu.
Nejdřív jsem chytil nějakou střevní infekci (sámpánbůhví z čeho, vždyť mě panička živí těmi nejvybranějšími kapsičkami a masíčkem), přestal jsem jíst, chřadl jsem a chřadl a nakonec jsem začal zvracet. To už se mnou panička pádila jako o život k panu doktorovi, ten mě prohlédl, píchl injekci a nařídil každý den chodit na další. Taky mi předepsal kupu léků... Když jsem se zotavil a byl ze mě zase ten starý, hravý a žravý kocourek, musel jsem na kocouří operaci (víme své, páni kocouři, že?). Po dvakrát mi bylo na umření a po dvakrát se o mě moje panička ...1. dubna 2008 | Autor: Eliášek
Co NErad dělám
Milí kočičáci, tak tady se vám hlásí Eliášek. (Říkají mi i jinak...)
Co děláte rádi a neradi vy??? Co rád dělám, už jsem napsal, ale co ne, to píšu teď. Začnu těmi nejběžnějšími činnostmi. Nemám rád to hnusné vařené jídlo. Je to hnusné a slizké a ještě bůhvíco. Jenže já mám hlavního páníčka moc rád - vždycky mi tajně dá granulky (někdo hodný být musí). Jenže kočka musí chodit ven, pokud bydlí v domě a je zdravá. Ale co když napadne sníh??? To se neřeší. Já bych chtěl všem páníčkům vzkázat, že nám kočkám vadí mokré ťapičky od sněhu. To je tak vždycky. Jeden z mých páníčku, ne však ten hodný a hlavní (Terezka), ale jiní, vždycky řeknou: "Ten kocour musí ven!" a řeknou mé milované Terezce, ať ...1. dubna 2008 | Autor: Fridrich II
Přišel host
Naše člověčice po přečtení Lassynčiných deníků usoudila, že jsme málo akční, a abychom úplně nezlenivěli, domluvila se s mladým páníkem, že nám sem dá na pár dní svého kocoura. Jmenuje se taky Fridrich, bydlí s mladým páníkem sám a když má páník občas čtyřiadvacítku, tak je přesvědčená, že mu doma musí být smutno. Párkrát už u nás na návštěvě byl, takže se známe, vždycky si vzájemně vyměníme nové poznatky z výchovy dvounožců a naučíme se nové lumpárny. Mufka nám u toho zdatně sekunduje, ale jen do té míry, aby si udržela pozici dámy.
A tak jo. Dopoledne mladý páník přišel a přinesl kočičí bednu. Jak jsme to uviděli, tak jsme zajásali a vrhli jsme se Fridricha přivítat. Ten v první chvíli ...1. dubna 2008 | Autor: Bertrand
Povedená svačinka
Bolela mě už sice celá tlamička, ale nepolevil jsem a hryzal a hryzal, protože jsem věděl, že výsledek bude stát za to.
Panička totiž před nedávnem pořídila malou a nudně vypadající lahvičku, která byla tak neforemná, že se nedala ani kutálet. Večer se ale ukázalo, že lahvička má jiné přednosti, protože je naplněna voňavým olejíčkem. Když jím páníček večer masíroval paniččino pozadí, zachtělo se mi okusit, jestli olejíček taky tak dobře chutná, jako voní.
Byl opravdu výtečný, jenže jak jsem si na něm pochutnával, prozradila mě panička, když s koketním uchichtnutím zašeptala páníčkovi: „Hihi, ty mě lechtáš na stehnech.“ Páníček jí trochu zmateně odpověděl, že ji nikde nelechtá, a když ...1. dubna 2008 | Autor: Brumbál Porubský Květ
Jsem tady a vzal jsem to pevně do tlapek
... tak jsem se jednou vzbudil a začal přemýšlet, co s načatým dnem - prohnat ségru a bráchy, trošku pocuchat nervy psům, přitulit se k mamině... a najednou byly všechny plány fuč. Někdo mě drapsnul a strčil do bedny, pak mě nesli a vezli, až jsem se octl někde úplně jinde. Byl jsem z toho tak v šoku, že jsem sám nad sebou musel žalostně plakat skrz té nespravedlnosti. Ale pak jsem si řekl, že to třeba nebude tak zlé, a vzal jsem to pevně do tlapek. Protože někdo tomu tady musí velet, že ano.
A tak jsem tady a jediný chlap, takže jsem tady král. Ze začátku jsem to trochu musel uvést na pravou míru, protože se mi zdálo, že tady měl kdekdo o nás šelmách trochu zkreslené představy, takže -
1. ...1. dubna 2008 | Autor: Alasca Arien
Zítra se bude zpívat všude
Mňaufix, tak honem, honem, pojďte, kde jste všichni... už mi z toho ticha tady hranatí tečky... no jo, pořád nemluví... nevadí, hlavně když vy jste přišli... to by bylo, abychom to nezvládli... jen teda koukám, co že jste tu jen samí kocouři? Jo tááák, dámy jsou v přísálí... to jako se rozmňoukávají, nebo co... CO? Jak, že obdivují... no je to možný? Tady není žádná výstava sochařský dokonalosti, tady se bude zkoušet... takže Chilli a Milhousi, dosochujte a vy prosím dámy, za mnou... ale no tak, šup šup. Obdiv a autogramy až po zkoušce.
Takže vážení, vítám vás na zkoušce našeho věhlasného pěveckého sboru Boni Mňueri Blue Cat Band a doufám, že jste se konečně naučili všichni text, ať se ...31. března 2008 | Autor: Mau Indíra Pause Ynobe.cz
Aby mi nebylo smutno
Tak pokračuju ve svém životopise. Když už jsem se zabydlela a udělala se ze mě pěkná šlechtična, nevím proč panička došla k závěru, že je mi doma smutno, když jsou v práci. A tak se rozhodla, že mi pořídí koťátko na hraní. Vyčetla v té chytré knize, že se prý jako dospělá spíš skamarádím s kotětěm, než s velkou kočkou. A protože se u známých narodila právě koťata peršata, když trochu vyrostla a mohla jít od maminky, jedno - tedy jednu - mi přivezli. Syčela jsem na ni tak, že jsem málem začala šišlat. Honila jsem ji všude, až jsem ji zahnala do paniččiný postele. Tak se zavrtala a nedala se najít. Nakonec si našla v kuchyni místo za rohovou lavicí a já pomalu myslela, že zmizela. Občas se ...31. března 2008 | Autor: Betty (3)
Kytky a já
Ahoj všechny kočenky a kočenkové!
Tak tohle vám musím napsat. Bydlím s paničkou a páníčkem v docela pěkném domečku. Je celý jenom můj a mám tam spoustu místa na hraní i spinkání. Všude jsou takové ty zelené věci, co se jim říká kytky. Panička říkala, že tu byly ještě dřív než já, i když některé prý zavřela do toho pokoje, co tam nesmím. Nejspíš moc zlobily, tak jsou tam za trest. Některé kytky jsem nenápadně vytlačila na místa, kde mi nepřekážejí, protože okupovaly jinak moc příjemná a příhodná místa. Bylo by škoda o takové pelíšky a rozhledny přijít, a tak jsem pomalu a hlavně nenápadně zahájila odsun. Nemyslete si, nebyla to žádná velká destrukce, nejsem barbar. Jenom jsem si trošku ...31. března 2008 | Autor: Alasca Arien
Mlčení jehňátek
... a nad prérií se rozprostřelo zlověstné, ponuré ticho. Den potemněl, utichl zpěv ptáků i dusot kopyt bizoních. Supi usedli na skalisko a v očekávání věcí příštích si v předtuše blížící se hostiny mnuli pařáty. I hyeny přešel smích a schovaly se za pahorek. Zvěd kmene Chlupančů plížil se tiše a ostražitě vysokou trávou a prodíral se opatrně křovím. Jeho smysly byly napjaty jak tětiva luku, oči pronikaly krajinou, uším neušel ani slabý šelest a neomylný nos z větru četl každý závan nebezpečí. Zvěd se protáhl hustým podrostem divokého stromoví a obezřetně se vydal k místu, na němž měla být vykonána největší a potupná msta. S odhodláním pomstít zlotřilé a mrzké činy nepřítele došel zvěd až na ...30. března 2008 | Autor: Lucky (2)
Kvído a Lucky
Tak to jsem já, Lucky a Kvído, paničce rádi trháme židle.30. března 2008 | Autor: Lucky (2)
Lucky ráda sleduje pohyb
Lucky ráda spí v peřince, tam je jí nejlépe
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 
