Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 65 z 14311. července 2008 | Autor: Betty (3)
Jak jsem byla hodná
Jak jsem již psala, absolvovala jsem ten hrozný zážitek zvaný kastrace. Další dny už mi bylo lépe. Bříško mě pomalu přestávalo bolet, začala jsem jíst a pít. Dokonce více než před tím. Na sobě jsem měla ale pořád tu divnou věc, co mě tahala za chlupy a nedovolovala mi se pořádně hýbat a ani umýt. Musím napsat, že jsem se chovala velmi zodpovědně. Když jsem někam chtěla vyskočit, jenom, když to bylo nízko, skákala jsem velmi opatrně. Když jsem chtěla výš, stačilo se trochu přikrčit a počkat. V tu chvíli tam byla panička a hned: "Nikam neskákej, Bettynko, víš, že teď nesmíš," a vysadila mě vždycky tam, kam jsem potřebovala. Když jsem zase chtěla dolů, panička zase přiběhla a opatrně ...8. července 2008 | Autor: Betty (3)
Hrozný zážitek
Tak se panička rozhodla, že mě nechá vykastrovat. Mě se na můj názor samozřejmě neptala. Né, že bych volala na kocouří ženichy nějak moc nahlas, ale nechtěla jsem mezi voláním a toužením vůbec jíst, a to se panička vždycky moc trápila. Že prý jsem strašně hubená. No a tak to naplánovala na čtvrtek. Ve středu jsme jeli k paní doktorce na zkoušku. Do přepravky jsem vlezla sama, proti tomu nic nemám, ale ta velká věc, která dělá tak strašný rámus a veze mě s paničkou pryč, tak ta mi vadí moc. Celou cestu jsem na paničku volala, že chci zpátky domů, kde je ticho a klid. Panička mě celou cestu konejšila, ale já trvala na svém. U paní doktorky jsem měla v klidu ležet a nechat jim svou tlapku. To ...8. července 2008 | Autor: Bertrand
Na procházce
Uhodily vedra. Panička vzdychala a co chvíli se osvěžovala vodou z rozprašovače, páníček nadával a opěvoval krásy Islandu. Já jsem trávil většinu času za skříní, kam na mě sluneční paprsky nemohly. Pak ale přišla panička s nápadem: Když je ve dne takové vedro, že se nedá nic dělat, začneme chodit na noční procházky. Jako obvykle, i tentokrát jsem její nápad zcela ignoroval. Až do pozdního večera...
Jakmile uhodila jedenáctá, začala se panička chystat na procházku a sháněla své oblečení. „Kdepak je ten můj černej kožíšek?“, pátrala po bytě. Procházel jsem zrovna směrem k hromadě vypraného prádla, v níž jsem si chtěl udělat noční ležení, když tu něco radostně vykviklo: „Tady je!“ a vzápětí ...7. července 2008 | Autor: Fridrich II
Velký boj
Vždycky, když se u nás luxuje, stanou se dvě věci: Mufka a Mourovatý Torpédo zdrhnou a schovají se do výšin několika našich pozorovatelen, takže jsou v bezpečí a nemůže se jim nic stát, což je zejména u Torpéda nanejvýš podivuhodné, protože tak voprsklýho kocoura jsem ještě neviděl. Nutno ovšem podotknout, že se ve svých úkrytech tváří velmi sebevědomě a předstírají, že sledování toho červeného kraválu s kolečkama je ta nejzajímavější činnost na světě. Ta druhá věc je, že v bytě vznikají a zase zanikají nové překážky, což je povel pro mě, abych se zbláznil a lítal jak střelenej. Na rozdíl od těch dvou se vysavače vůbec nebojím, mám ho za průměrného soupeře a dovedu mu i pěkně nafackovat. ...7. července 2008 | Autor: Barnabáš Porubský květ
Cat show television
Kdyby mohl být jednou Alasca Arien, napsal by jí, aby mě dala do své televize. No a to proto, abych tolik nebyl sám. Řekl bych jí: Mňaulá Alasco, páničci moc jedou pryč, tak já to ta dám. Představil bych si to takhle: podle mě napíšeš mé jméno a já ti tam namňauluvím, páničci mooooooooooooc nejsou doma, tak já chci opatrovatelku, co má ráda kočky, a když né jí, tak kočku. Ale nebudu po paničce opakovat, ona mi namlouvá, že tam na chatce někoho balí. Tak co, Alasco, souhlasíš?6. července 2008 | Autor: Slečna Dorotka Černá
Slečna Dorotka Černá pokračuje ve stížnostech
Pokud se, moji milí kočičáci a kočičandy, divíte, že jsem si tak dlouho nic do svého deníčku nezapsala, pak se nedivte, neboť důvod je až směšně prostý a hloupý a jmenuje se člověčka. Nejdřív si odjela do lázní, pak na školení a nakonec si s malým a velkým člověkem zabalila velkou tašku, mě z ní vyndali, a odjeli do nějakého Čičorvatska.
Nevím, kde přesně to je, ale vím bezpečně, že by mě tam nedostal ani párem kastrovaných kocourů, protože, jak jsem zaslechla, cesta trvá delší dobu, než jakou se tam zdržíte, pláže jsou malinké, že když se na ní velký člověk položí, máčí si nohy v moři, a místo koček vás do palců u nohy koušou ježci. Nicméně člověčka se už víckrát odhalila jako laskavá, ...4. července 2008 | Autor: Jaffa z Lužinek
Myši pozor, máme doma novou kočku!!!
Včera se u nás stala taková pozoruhodná událost, že nelením a hned píšu. A jen předešlu, tím, jak s námi naše mami už tolik let žije, je vlastně taková velká kočka, je to člen mojí smečky, beru jí, no a tím, co včera dokázala, tak tím jí pasuju do řady hned za mnou, teprve potom jsou naše kočičky, i když ty také umějí lovit, to zase nemůžu popřít. Ale tak bravurně, jak to dokázala mami, tak by postupoval při lovu málo kdo.
Ale k věci.
Každý večer chodím s mami na procházku na zahradu. Proběhnu se, poležím si pod keřem, poválím se v trávě. Včera ale přišla ta foukačka, bouřka a pršení, tak jsem byl ve volieře. Když se to uklidnilo, vzala mě mami, že prý jdeme jen nakrmit slepice, že jí není ...1. července 2008 | Autor: Eliášek
Velká hádka kvůli mně
Tak se zase hlásím z mého bydliště, které sdílím s Gábinkou a mnohým lidstvem a zvířectvem. Dneska jsou hlavní představitelé: křeček (o kterém si panička myslí, že je to křečice), já, Gábinka, panička a páníček toho křečka (bydlí se mnou, sourozenec paničky).
Vše začíná poněkud normálně - ráno jsem si vyrazil omrknout křečka, jestli nepáchá škodu (vždyť nám už jednou utekl a hledal se!) a viděl mě páníček křečka. Hned vystartoval jak namydlený blesk, že jsem zlá kočka atd. Moje panička si poklidně snídala, jak to má ve zvyku, ale křeččí páníček k ní přišel a hned začal: "Ten tvůj Elišák, to je zlá kočka!" jenže panička se mě zastala otázkou: "Proč?" kde jí bylo ...29. června 2008 | Autor: Čičin z Města perníku
Jak jsem hlídal ryby
Všichni vidíte, že doma pomáhám, co mi tlapky stačí. Ale tu fotku, co mi tam dala na předposlední zápisek, jsem požádal, aby poslal lepší. Na téhle vůbec nevyniká můj šarm. Takže tahle by měla být lepší. Zdraví Čičin29. června 2008 | Autor: Čičin z Města perníku
Zrádcové a jiní podvodníci
Tedy píši značně rozčilen a špatně naladěn. Ale začnu od začátku, jak je mým zvykem, i popořadě. O tom, že jsem lovec, jsem vám psal. Stávám se lepším a lepším. A protože jsem tak dobrej a skromnej a ne lakomej, chodím se dělit a chlubit těm mým dvounožcům. Naposled to byla myška a ta mi dala fakt práci. Víte, co to je, donést to domů a po cestě to nezakousnout? Malý holky mě chválily, a tak jsem jim to půjčil na prohlédnutí. Včera v noci jsem paničče dopinkal ropuchu. Nesahal jsem na ni jinak než tlapkou, je hnusně olezlá nějakým slizkým jedem. Panička ji poslala na zahradu na slimáky. Po těchto mých hrdinských činech byste čekali od nich aspoň úctu a obdiv, ale to oni ne. Dnes přivedli na ...29. června 2008 | Autor: Maxmilián Rybomil
Zmatený kocouř a český jazyk
Jsem zmatený kocouř. Opravdu jen zmatený. Pomatený tu sice někdo je a protože tuto rezidenci obýváme pouze dva a já to nejsem, je snad vše jasné.
Jsem kocouř, plemeno kočka domácí, felis silvestris. A jaké zvuky vydává kočka domácí? Na tuto otázku vám odpoví i malé dítě. „Mňau.“ Jenže moje přítulkyně, člověk, homo (sapiens raději vynechám) je stále někde mimo. Občas se vynoří odněkud z pralesa, kde pravděpodobně pra se prasměje. Když se totiž probere, tak kouká jako bacil do lékárny a jeden by se jí lek. Mám opravdu vážné obavy o její zdraví (přivlastek ke zdraví také raději vynechám, byl by opravdu shodný).
Žijeme tady spolu v míru a pohodě, nikdo nám do ničeho „nekecá“. Já bych sice i ...27. června 2008 | Autor: Muff
Jak jsem se nastěhoval II: Výchova
Tím, že si kocouř prohlédne a zabere nové území, pro něj veškerá práce zdaleka nekončí.
Dvounožci jsou hloupí, nebo se o to aspoň snaží, proto je nutné je stále vychovávat, aby nezvlčili docela. Zvlášť ti, co dříve žádnou vzácnou šelmu doma neměli, jsou trochu natvrdlí, jejich vychování zabere roztomilému huňatému kocourkovi spoustu času, který by mohl využít k velkolepějším činům.
U dvounožců, které jsem dostal já, to naštěstí šlo rychle. Jak už jsem napsal, nejprve jsem musel zakročit ve věci svojí spací ošatky, což jsem provedl hned první den. Pak jsem ale s údivem zjistil, že páníček považuje ošatku za jediné místečko mého odpočinku! Jak ho něco takového mohlo napadnout, divil jsem se. ...27. června 2008 | Autor: Eliášek
Vysvědčení
Tak páníček nám přitáhl své vysvědčení - bylo hezké, ale hlavní výhoda musí být zachována - od dneška bude dva měsíce doma, resp. nebude navštěvovat tu školu, která jen stejnak "požírala čas", a aby mi páníček nosil papír s čísílky, podle toho jak se učil, o to nestojím. Stejně dopadl lépe, než jak předpokládal. Takže mě čekají dva měsíce zvýšené péče, což zajisté bude obsahovat misku jídla, mléka a vody, službu hlazení v sekundě a v neposlední řadě pelíšek vždy čistý, záchod taky, a záhonky od jiných páníčků budou zcela jistě pečlivě rozryty, přesně na mé potřeby. Taky byste chtěly takovéhle služby?26. června 2008 | Autor: Montíček (2)
Jak si mě koupili
Mysleli si, že budu hodnej mazlivej kocourek, tím zdegenerováním se budu válet na gauči, nechat si přitom drbat kožíšek a skákat tak, jak dvounožci zapískaj. Do inzerátu o mně napsali, že jsem vymazlenej, naučenej na škrabadlo (haha) a na suchý granule (no to do tlamy nedám ani omylem :) a když se na mě přijeli kouknout, tak jsem dělal hodný koťátko, jak nejlíp to šlo. No skočili mi na to :) Pak si mě přivezli do nového domova a já jako překvapení vykouknul na paničku z košíku, ta se do mě zamilovala na první pohled a bylo jasný, že tyhle lidi se mě nikdy nezbaví. Tak jsem jim pomalu začal ukazovat, kdo já sem!
Prej zdegenorovaná mazlivá kočka... Já jsem kočkovitá šelma, jen modrá a v ...25. června 2008 | Autor: Bertrand
Jak jsem uvěznil válečného zajatce
Zatímco dvounožci pochrupovali ve svých peleších, já jsem nestačil odrážet útoky nepřátel. Bzučeli za záclonama a snažili se prorazit okenní tabulky. Už jsem jich ulovil a zkonzumoval spoustu, ale jeden extra hlasitý bzučák si pořád poletoval u okna tak vysoko, že jsem k němu nemohl doskočit. Jak jsem skákal proti oknu a žuchal zase dolů, dvounožec začal být poněkud nervózní, mlel sebou v pelechu a mluvil o čísi smrti.
Sotva jsem asi dvacetkrát skočil, nedoskočil a spadl pod okno, napadlo mě, že bych mohl bzučáka nejdříve vylákat rafinovanou lstí a pak pohodlně ulovit v nižších nadpodlažních výškách. Zaběhnul jsem si proto do ocelotí skrýše za televizí, vylovil odtamtud polštářek s ...24. června 2008 | Autor: Pacička
Zápisek seniora
Do bytu vtrhlo kotě! A to doslova. Vyrazilo z přepravky, preventivně na mě zasyčelo a suverénně si začalo vykračovat po bytě.
Jistě, věděla jsem, že jednou přijde (nebo spíš bude přineseno páníčkem), ale netušila jsem, že to pro mne bude tak těžké.
Přiznám se, že jsem tuto krizovou situaci vůbec nezvládla. Jen jsem nevěřícně zírala a z hloubi tlamičky se mi dralo vrčení a syčení.
Nechávám u sebe bydlet páníčky skoro zadarmo, jako jejich domácí od nich prakticky nic nechci (pouze úctu, lásku, respekt, čistý záchůdek, plnou mističku a hezký výhled z okna).
A oni, aniž by se mne zeptali na názor (no možná se mě zeptali, ale asi jsem zrovna spala), si přivedou nového podnájemníka.
Ale ...24. června 2008 | Autor: Luigi
První zápisek z nového domova
Tak jsem před dvěma týdny podala mamince Sašence pacičku na rozloučenou a jako spořádané, vyrovnané a se stavem věcí smířené koťátko jsem vzorně hupsla do přepravky.
Po cestě do nového pelíšku jsem si trošičku zdřímla, proto jsem pak čile vyskočila a okamžitě začala nové prostředí prozkoumávat. Koutkem očka jsem si všimla velké chlupaté vrčící koule, která prosvištěla kolem mě, ale z míry mě to nevyvedlo.
Že na mě bude v novém pelíšku čekat nějaká Pacička, to jsem už věděla. A pokud tohleto naštvané uražené kocouřstvo byla Pacička - nu, však my se seznámíme později... Teď je tu kolem tolik věcí, které si musím očichat a otlapkat...
Druhý den bylo vznešené kocouřstvo Pacička ochotné ...23. června 2008 | Autor: Muff
Jak jsem se nastěhoval
Smutno je lidem, kteří nemají doma žádnou rozkošnou šelmu, jež by je zákeřně napadala, kousala je do všemožných končetin, zbavovala je přebytečného masa k nedělnímu obědu a jestě by se u toho tak roztomile dívala a vrněla. Vůbec se nedivím, že takoví lidé ze života nic nemají a nenaleznou klidu, dokud jim takový překrásný chundelatý a drápavý kožíšek nespadne do náruče.
I já jsem spadl.
Jednoho dne, bylo to v létě 2003, se moji dvounožci konečně dovtípili, že žít bez neustálého strachu o to, kdo jim zpřevrhá květníky, potrhá záclony, olíže návštěvě chlebíčky a zákusky, pokouše palec u nohy a označí vše, co je vyšší než 20 cm, je zhola nesmyslné a začli hbitě shánět koťátko. Jako na ...22. června 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Celebrace
3. 12. 2006
Holka je rafinovaná jak cukr!! Už hodinu hladí Tsunamissy. Nejdřív jsem chtěl žárlit. Ale došlo mi, že to bude asi metoda na vyřešení kalamity v bytě. Prostě chce Tsunamissy vyhladit. Nejvyšší čas. Brzy budou vánoce. Rád bych je prožil v klidu.
6. 12. 2006
Tak nic. Tsunamissy nevyhlazeno. Naopak. Vzrostlo mu sebevědomí. Asi mu taky zase ještě zesílily zadní okopáváky. Zrovna je využilo na efektní odraz. Odrazilo se od břicha holky, když ho chtěla poponést z terasy. Nebudu se koukat, jak se holka svíjí. Čekat na to, až se jí odlepí žaludek od páteře, taky nebudu. Jdu psát zásadní spis na téma Milý Ježíšku, přál bych si pro myš Evelínu kámoše.
10. 12. 2006 10.20
Ono ...21. června 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Kreativita
9. 11. 2006
Jsem znechucen. Holka zahájila tvorbu toho, čemu říká adventní věnce a svícny. Za začátku to vypadalo, že to proběhne jako vloni. V obýváku stoleček (teda stůl jako kráva), na stolečku mističky... no, dobře, tak krabičky. V krabičkách bezva věcičky, zrovna tak akorát do kocouří tlamičky. Pomocí tlamičky (mojí) a tlapiček (mých) se dá bezva neomezené množství bukviček, šištiček, zdobiček rozpinkat po celém bytě. Bukvice, chytře umístěná na křesle, dokáže katapultovat holku až ke stropu. Stačí, aby na ni dosedla. Taky se dá mezi všemi těmi přízdobkami bezva spát. Když holka potřebuje bukvici, tak prostě nadzvedne kocoura a bukvici si vyloví. Myslím, že na věncích bukvice, ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 
