Kočičí deníčky

Stránka 64 z 143

21. června 2008 | Autor: Akim Aron Sphynx

Začátky... a nový kamarád

Od doby, co jsem u nových páníčků, chodím ven, občas se mi tam libí, ale občas se mi moc nechce. Byl jsem středem pozornosti, ale to jsme si tu prochazku moc neužili, takže teď s páníčky chodim někam, kde není moc lidí. Dokonce jsme spolu i běhali a moc se mi to libilo. Ostatni veci jsou jako u jinych panickum co maji sva zviratka radi, spinkani v posteli, nejlepsi granulky a dalsí veci... Pred tydnem mi poridili o mesic mladsiho kamarada, modreho britskeho kocourka Montyho, ale ten nema rad ani cestovani, ani vodítko, a doma sam zustavat take nemuze, protoze řve jak turek. Tak nevim, jak to budeme resit. Je z chovne stanice a ze zacatku vypadal zdravý... no ale protoze se porad ...

18. června 2008 | Autor: Gábinka (2)

Už jsme kamarádi?

Asi tak někdy před týdnem jsem seděla u televize a pozorovala jednu z mých paniček. Nějak mě napadlo, že by nemusel být nejhorší nápad kamarádit se s lidmi. A tak to začalo. Sedla jsem si do vedlejšího křesla a nechala se krmit. Tím, co panička zrovna měla. Myslím, že to byl bagetový rohlík. Tak to byl můj první krok. Po pár dnech, kdy jsem s Eliáškem spokojeně ležela v křesle, přišla stejná panička a začala nás hladit. Nebránila jsem se a tak to dopadlo šťastně. Už se lidí moc nebojím.

18. června 2008 | Autor: Bertrand

Zážitky z venkova II.

Po válečné zkušenosti s dvojicí dobře živených vorvaňů jsem se rozhodl, že budu ocelotí území monitorovat z výšky, a vylezl jsem proto na pozorovatelnu v koruně stromu. Vydržel jsem tam až do chvíle, kdy přišel velký dvounožec se zajímavým balíčkem, na jehož obsah se mě panička následně pokusila lákat dolů na zem. Po čichové kontrole na dálku jsem během dvou sekund hbitě slezl ze stromu, chňapl jatýrka do tlamy a vyhoupl se zpátky na strom. Tam jsem je pak nabodl na ulomenou větev a začal se věnovat jejich konzumaci. Teprve, když dvounožci opět zmizeli z mého rajónu, vydal jsem se na cestu za vodou. Překonal jsem území ozdobných květináčů a hromady štěrku a záhy jsem se octl u proslulého ...

17. června 2008 | Autor: Corina Porubský Květ

Asi jsem zlobila..

Ahoj všichni dvou a více nožci :-) Včera večer se mi stala strašná věc, dvounožka měla pověšené prádlo v ložnici na sušáku a určitě mi rozumíte, já si s tím prádlem strašně ráda hraju. Ta moje protivná domácí mě od něj vždycky vyhání a nenechá mě tam si hrát... otrava... no ale včera jsem si řekla, že se vzepřu! No za chvíli mi bude šest měsíců, mám právo na vlastní názor!! Takže když mě dvounožka odehnala, vrátila jsem se druhou stranou... pak jsem toho tedy na chvíli nechala, protože se setmělo a dvounožka se ukládala ke spaní, doufala jsem, že usne a dá mi pokoj. No jenže pak mi to nedalo a začala jsem si hrát s prádlem dřív, než usla, a začalo to... cituji: "jestli toho nenecháš, ...

16. června 2008 | Autor: Bertrand

Zážitky z venkova I.

Příjezd sira Bertranda na jeho venkovské sídlo byl vskutku velkolepý. Velká dvounožkyně mi na uvítanou dokonce přinesla v náruči jediný mop na světě, který má své jméno. Ten se mě drze zeptal, jestli prý „miu-í“, a když jsem ho sebevědomým „tsssechepchue“ odkázal zpátky do jeho mezí, naskytl se nám v mžiku pohled na Muffovy zadní tlapky, jak mohutnými odrazy mizí do dáli. Panička přitom zhrzeně vykřikla: „Jak se to chováš?“ a udělala takový pohyb, jako kdyby chtěla odhodit svoji ruku přesně na místo, kde jsem ještě před zlomkem sekundy seděl já. Na velkého dvounožce jsem syčel jenom ze začátku. Ukázalo se totiž, že když mu chci schramstnout kousek masíčka přímo z ruky, syčení mě přitom ...

16. června 2008 | Autor: Artuš (2)

O nasich kocickach

Kocici povidani... Jak jsme si privezli Arwenku (3. 6. 2008) Tak uz to prislo, mame doma nase vytouzene kotatko. V nedeli jsme ani nedutali, kdyz jsme Arwen polozili na zem v prepravce a cekali, co bude... Artus okamzite vedel, ze se neco deje, a zacal smejdit kolem prepravky. Po otevreni to male stvoreni vyskocilo jako by nic a slo se prochazet po obyvaku. Artus nasadil vyraz vydeseneho kuzlatka a to mu zustalo dlouho. Pri kazdem vzajemnem priblizeni na ni sycel a hrozil ji. Meli jsme strach, ale postupem casu uz nas tak nedesil a zacalo to byt lepsi. Dnes - 3 dny po seznameni - je situace mnohem lepsi, uz ji Artik i olizuje a taky morduje. Je to takova jeho hra, ale nam to spis ...

16. června 2008 | Autor: Piškot Pišutka

Mňautobiografie pana Profesora - Globalizace

1. 11. 2006 Nejsem vrba!! Jsem kocour. Teda... no... ale jo. Pořád jsem kocour. Tak nevim, proč se mi tsunami pořád svěřuje. Nacpe se mi do pelechu a diskutuje. Prý je nadšené, co tu má místa. Prý tam, co bydlelo předtím, bylo v kleci. S mámou a dalšími tsunami. Je okouzlené, že tady může úplně všude. Prý nevíme, co máme. Pche. Vím dobře, co mám. Prokopnutou ledvinu, modřiny na zádech a přidupnutej ocas. Tsunami musí být křížené s klokanem. Ten prý může úderem zadních nohou i zabít. Jdu říct holce, ať naučí tsunami spát jinde než se mnou. Nerad bych usnul navěky. Tsunami se strašně vrtí a neumí koordinovat zadní úderníky se zbytkem těla. 2. 11. 2006 Jau. To bylo do jater. Jsem ...

15. června 2008 | Autor: Betty (3)

Opět na stromy

Jak jsme slíbila ve svém posledním deníčku, pilně trénuji lezení na stromy. Druhý den po mém prvním výkonu jsem vylezla na malou borovičku, na první patro větví. Ale to nic nebylo. Teprve dneska to byl můj nejlepší výkon. Vylezla jsem na jabloň, na tu úplně nejvyšší větvičku. Prostě výš už to nešlo. Bylo to super. Moc jsme si to užívala. Lezla jsem docela pomalu, elegantně, a rozhlížela jsem se kolem. Panička stála pod stromem a moc mě chválila, jak jsem šikovná. Jenomže já lezla pořád výš a výš a panička pomalu přestávala chválit a začínala mít obavu, abych slezla. Samozřejmě zbytečně, protože slezu úplně v klidu. Když už jsem byla na konci nejvyšší větvičky, panička zpanikařila. Jako ...

14. června 2008 | Autor: Mňouk

Už jsem dlouho nemeldoval...

Nazdárek, kočkomilové, už jsem dlouho nic nenamňoukal - ale když on ten náš život plyne celkem klidně a nemáme žádné extra události (naštěstí). Riči už dost povyrostl, taky miluje běhat venku, a když je teď tak krásně, doma nás skoro neuvidíte. Každý den se ale dostavíme k plným mističkám. Aby náhodou nebylo málo, přinesu občas taky příspěvek do kuchyně - koukněte do fotogalerie (pro slabší povahy jsem se neodvážil dát tu fotku rovnou sem :-) )

14. června 2008 | Autor: Maxa (2)

Sise hrklo...

Nedá mně to, musím sem zase napsat, protože jak ta naše Sisa nedávno vyváděla, to bylo dílo. Všiml jsem si, že teď občas jezdí s paničkou pryč naší červenou Máňou a odpoledne se zase obě vrácí, že prej adaptace na nový prostředí. Budou se totiž obě od nás stěhovat za velkým. Velkej bydlí asi deset minut odtud. Já tam s nima nejdu, neboť jsem tulák a okamžitě by mě tam prej přejelo auto, je to u hlavní. A taky tady někdo musí zůstat s babi, dědou a klukem a dávat na ně pozor. Kluk už je velkej a zůstává tady, ale Sisa visí na paničce, takže se stěhuje s ní. Bude jí tam taky pomáhat s miminem, panička si ho prej odněkud doveze. Budou za náma hodně jezdit, říkala panička, a kluk na to odvětil ...

14. června 2008 | Autor: Piškot Pišutka

Mňautobiografie pana Profesora - Tsunami

20. 10. 2006 9.00 Tak nevim. Holka je zmatená jak lesní včela. Pusu čumákovku mi dala na ucho. Do misky na vodu dala granule. Do misky na granule dala vodu. Řekla, že bude pryč dlouho. Že jede daleko. Že přiveze překvapení. Že budeme koukat. Nechci vidět, co zas vymyslela. 13.30 Nuda. Hroch se zakrtkoval do pelechu. Funí. Mlaská ze spaní. Budu se muset zabavit sám. Možná naučím myš Evelínu taky krtkovat. 15.40 Krtek Evelína je v květníku. Trochu země a celá dracena není v květníku. 17.45 A kruci. Holka už je tady. Slyším jí v předsíni. Krtek Evelína pořád v květníku. Dracena je pod sedačkou. Tam si jí holka určitě nevšimne. Jdu jí říct, že v tom květníku nikdy žádná kytka ...

13. června 2008 | Autor: Eliášek

Kočka, pán (nebo paní?) tvorstva

Milí kočičáci, poslední dobou si tu s Gábinkou uvědomujeme svoji nadřazenost nad psy, králíky, křečky, ptáčky, slimáky (co přepadli naši zahradu), šneky, lidmi a vším tím, co existuje. Nejdříve to začalo, když naše krásná zahrada byla napadena šneky a slimáky. Ne ledajakými slimáky, ale těmi všemi, co existují, a u šneků to je stejně. Takže zahrada byla zamořená těmi měkkýšovitými šneky a slimáky. Jenže jeden náš páníček si uvědomil, že zahrada je pro kočky tak podstatná, že ty odporné vetřelce musí vyhubit. A tak začal každý večer chodit po zahradě a lovit slimáky a šneky. Den co den, večer co večer. Jenže vetřelci jsou pěkně zlí a tak s nimi bojuje dodnes. Mezitím náš příběh pokračuje. ...

12. června 2008 | Autor: Barnabáš Porubský květ

Sprcha

Ahoj micky, co nemáte rádi vodu. Patřím k vám. Ne, že bych neměl rád, když teče, ale nemám rád sprchu. A dvounožci jsou už takoví, že někdy dělají to, co nemáme rádi. Já... mně... se to stalo dneska. Dostával jsem moje milované kapsičky. Pak jsem se umňauzal od krmiva, panička běžela, vrátila se, zase běžela a to už se mnou. Pořád říkala kocour, du tě drhnout! A to mluvila pravdu. Myla mi hlavičku a vypadal jsem jako Kubo neumytý rozcuchaný, otřásl sem se a jel do postele. Mám rád POHODU A NE SPRCHU, SNAD SI TO MOJE PANI BUDE PAMATOVAT. No a na tom obrázku NEJSEM JAAAA, Mňau Díoz, tak zatím.

11. června 2008 | Autor: Corina Porubský Květ

Když má dvounožkyně chřipku...

V pondělí odpoledne přišla moje panička domů strašně brzy, v pondělí chodívá pozdě, a já pojala podezření, že něco není v pořádku. Když jsem jako obvykle vyskočila na stůl a zamňoukala pro pohlazení, tak se jen sesunula na židli a divně se koukala, jako bych něco provedla, ale to ona ještě vůbec nemohla vědět! Tak jsem ji opatrně vlezla na klín a konečně mě pohladila, pak ještě jednou a řekla, že jde spinkat. Než jsem za ni doběhla do ložnice, už byla v mém pelíšku, celá přikrytá a usínala. To se mi nelíbilo, protože jsem ji nemohla šimrat, ani se nechat hladit. To má tedy u mne schované! Ale šla jsem si hrát vedle... Později se dvounožkyně probudila, přišla mne pohladit a omlouvala se, že ...

11. června 2008 | Autor: Gábinka (2)

Jaro

Tak už je to celkem dlouho, co jsem si našla novou rodinu. Je to tu skvělé, protože si teď chodím ven a domů, jak chci, a mám tu svého kočičího kamaráda. U útulkových tet to bylo ale taky dobré. Teď si užívám křesel a chodím ven a domů. Lovím ptáčky a mušky. Jím. Je to krása pozorovat přírodu.

7. června 2008 | Autor: Barnabáš Porubský květ

Pozor na vodidlo

Ahoooj, jsem zpátky. Tak vodidlo je dlouhá barevná tkanička s postrojem. A postroj je to, co vám dají na hlavu atd. Na spodek. A já jsem to měl i s vodidlem. Tak jsem chodil jako jezefčík a pani mne za to vychvalovala do nebe, že jse nevydávám ven atd. Tak to jsme byli na 3. patre při kamarádce, co mi říkala Baunabášek. Na 4. patre, kde jse ptali kdo jsem. Pokud bydlíte v bytovce aaa cestovali jste v bedničce? Asi jo, co... Tak jestli jste v takové velké skříni a bojíte se, že vás tam zase dají, začnite mňoukat, to na dvunožce zabírá (alespoň na moje). Pak byste měli jít po schodech. A pokud ani potom nezpoznáte vodidlo, ještě tu je dvounožec, co by vám měl utřet tlapky a dát vám postroj a ...

5. června 2008 | Autor: Betty (3)

Poprvé na strom

Milé kočenky a kočenkové, musím vám zase po delší době napsat, protože dneska se stalo NĚCO. Byli jsme s paničkou na zahradě. To ještě není ono. Na tom není nic divného, protože na zahradu chodím s paničkou každý den. Je to tam super. Moc se mi tam líbí. Ráda si běhám po trávě, lovím hmyzáky, prozkoumávám všechny skrýše, ale nejraději pokouším sousedovic psy tím, že si lehnu až k plotu a oni strašně vyvádějí a já se tam v klidu povaluju. Mám na zahradě taky několik stromů. Některé jsou ještě malé, ale jeden už je dost veliký. Vždycky jsem kolem něj jenom běhala a očuchávala ho. Panička zkoušela, jestli si na něm budu brousila drápky, ale mně se to moc nelíbilo. Opadávala z něj kůra a měla ...

4. června 2008 | Autor: Maxík (2)

Nový byteček

Ahojte kočičáci, tak jsem se zase po delší odmlce dostal k tomu napsat vám pár řádek. Ono to bylo tak, já totiž trucoval a odmítal jsem se bavit s paničkou, natož se doprošovat, aby mě pustila k počítači, to tak. Musím vám všem říct, že panička se pěkně vybarvila. Nejdřív jsem přišel o moje letiště, na kterém jsem jí nechával přespat, potom mi odnesla mojí oblíbenou hrabací palmu a nakonec mi vzala i celej můj byt! Konečně jsem pochopil to její věčné běhání s krabicema sem a tam. I když s těmi běhá pořád, ale už odnáší jen ty prázdné. Já totiž dostal nový byt, je menší než ten předtím, ale panička říkala, že tenhle už je náš. Ale na to jí, jak se slušně řekne, prdí pes, natož já, tygřisko. ...

3. června 2008 | Autor: Piškot Pišutka

Mňautobiografie pana Profesora - Asociace

25. 8. 2006 Miluju výživné večeře. Miluju hezky prostřený stůl. Jen mi vadí, že musím docela hltat. Rád bych kuchyni opustil dřív, než přijde holka a začne vřeštět, kterej darebák jí sežral smaženici. 26. 8. 2006 Už dlouho se mi tak dobře neleželo. Když se protahuju nebo otáčím, hezky to zachrastí. Jsem rád, že holky odešly do lesa. Aspoň neklade velká holka nesmyslné otázky. Jak já mám asi vědět, kolikrát mě ještě z toho síta se sušenými houbami bude vyhazovat?? 27. 8. 2006 No teda! Jako by nestačily kuličky. Ještě i ocásek. Málem. To by si mohla velká holka dát patentovat. Amputace ocasu pomocí dveří od skříně. Potřebujeme skříň, na které spí kocour. Hezký, milý kocour s ocasem ...

2. června 2008 | Autor: Asmar

Slyšte, slyšte!

Ahojte kočky a kocouři, jmenuji se Asmar a chci vám povědět něco o mých páničcích. Jsou to dva moc milí dvounožci, kteří jsou 5 dnů v týdnu neustále někde pryč. Někdy, to je výjimka, zůstane pánička s náma doma, aby nás hýčkala, vyčesala chlupy, ostříhala drápky a pořádně nás pomazlila. Páneček se vymlouvá, že musí chodit do nějaké práce a proto je neustále pryč. Když se dvounožec vrátí, tak se úchýlí k plechové zavírací bedýnce, která vydává zvláštní zvuky, a začne tam něco dělat. Pro přivítanou si mu jdu lehnout na "ťukací písmenkovač", aby věděl, kdo je tady na prvním místě, po několika vyhozeních usoudím, že už by to stačilo, a jdu si hrát s houbičkou, kterou mají v ...

<< Starší 60 61 62 63 64 65 66 67 68 Novější >>