Kočičí deníčky

Stránka 61 z 143

11. května 2008 | Autor: Alasca Arien

Horečka sobotní noci

Horečka sobotní nociKdyž tma přikryje krajinu svým pláštěm tmavomodře sametovým a svět se skryje do stínu všem očím ve tmě téměř nevidomým, když ticho vejde do korun stromoví, když hvězdy rozzáří své světlo vzdálené a jejich odlesky jsou jak zlatavé krajkoví, a vánek přináší tajemství nocí změněné, doteky zázraků jak zlacená zrcadla, křehké bohatství nevídaných krás pak přímo do srdce hebká myšlenka dopadla že půlnoc je tu a nastal čas... ... na mejdááááán!! Kde jste kdoooo, kočičáci, uděláme slezinu, mejdlo, párty, normální čoromoromňaušou... A hele, mňauzdááár, Barunko, Matěji, Chilli, Milhousi, to je perfektní, že už jste tady... jsem se bála, že dvounožkyním nezdrhnete... Chilli, ...
10. května 2008 | Autor: Piškot Pišutka

Mňautobiografie pana Profesora - Kooperace

Mňautobiografie pana Profesora - Kooperace30. 3. 2006 Už měsíc jsem kocour-ová. Nevadí mi to. Stejně mě z toho přivolávání ženských škrabalo v krku. 6. 4. 2006 Protestuju. Nesnášim, když mi někdo bere jídlo. Byl jsem na terase. Kutal jsem v truhlíku, kam předtím holka nasypala nějaký něco z pytlíku. Vypadalo to jako drobky. Nesnáším plýtvání, tak jsem to chtěl vyhrabat. Holka přišla a měla řeči. Prý mám ležet na sluníčku a nezlobit. Tak jsem si lehl. Je to lepší než poslouchat řeči. Pak mi přelítlo něco přes čumák. Teda kolem čumáku. Bylo to hnědý, pomalý a vydatně to bzučelo. Usoudil jsem, že je to chutné sousto, a vyrazil. Holka vyrazila taky. Následovala komedie zvaná Piškot po čmelákovi, holka po Piškotovi. Byl jsem ...
9. května 2008 | Autor: Pacička

Přírůstek do naší rodiny

Přírůstek do naší rodinyPředstavte si, že už páníčkům nestačím. Už nebudu jejich jediná a nejkrásnější kočička, jejich Upírek, jejich Slečinka. Achich, musím zamáčknout slzu... Přijde Vetřelec!!! Narodil se zničehonic před pár týdny a od té doby se u nás nemluví o ničem jiném. Dokonce mi pod čumáček strkají jeho fotky a videa. Po očku jsem na TO mrkla a řeknu vám, že se není třeba obávat.... Je to taková malá Chlupatá koule nezajímavé barvy, nožičky se tomu rozjíždějí do všech stran a hrozně to řve... Nevím, nevím, jestli tohle je zrovna ten nejchytřejší nápad, adoptovat Hlupáčka a přivést ho k nám. Páníčci jsou asi slepí a hluší, jinak si to nedokážu vysvětlit. Už TO dokonce pojmenovali a já slyším jen Luigi ...
9. května 2008 | Autor: Tonička Kočičková

Jáááro, jááááro, jáááro už je tu!

Jáááro, jááááro, jáááro už je tu!Dlouho jsem nic nepsala, protože u nás se pořád něco dělo. Slečna začala chodit do novýho... zamňaustnání nebo čeho (zkrátka do takový tý budovy, jak se tam chodí, a za to chození se pak kupují kapsičky a granulky a šplhadla) a neměla na nic čas. Jen v krátkosti napíšu, co se u nás za tu dobu semlelo, abyste si nemysleli, že jsme na vás zanevřely nebo zapomněly. Já i Doris v jednom kuse mrouskáme. Tedy my nemrouskáme obě naráz, my se střídáme, protože zkuste to vydržet měsíc v kuse bez odpočinku. Děláme to poprvé, tak ještě nejsme moc dobré, ale snažíme se. V podstatě ani nevím, jaký to má smysl, protože široko daleko jediná kočka (ani nevíme, jestli je to kočka nebo kocouř) bydlí v ...
9. května 2008 | Autor: Pacička

Pažout

PažoutRozhodla jsem se věnovat tento zápisek v deníčku několika svým obzvlášť vypečeným lumpárnám. Mám ráda pevný režim a jakékoliv vybočení ze zaběhnutého stereotypu mi, mírně řečeno, dokáže načepýřit kožíšek. Páníčci se mi smějí, že vypadám jako Pažout - naježené zlobidlo. Jsem zvyklá dostávat granule pozdě v noci, respektive brzy ráno, cca kolem 3. hodiny. Spinkám na páníčkovi a najednou crrrrr!!! - probudí mne můj vnitřní budíček Labužník. "Aha, je čas na granulky," mrouknu si pro sebe a ještě v polospánku si plynule přelezu na paničku, kterou začnu pusinkovat. To je pro ni signál, že chci jíst. Včera ale paničku napadlo, že bych měla jíst jako normální člověk (pche! člověk?!) ráno a ...
7. května 2008 | Autor: Lea Tery Houžvička mladší

Hlásím se

Hlásím seMilí kocouři, hlásím se vám zde opět po delší době, ale měla jsem takové malé problémy... Nejdřív za mnou dolejzal jeden kocouř (krásnej... jojo, už běžím, miláčku, jen to dopíšu...) a k tom se mi někam zatoulal hlas. Musela jsem ho najít, zatím ještě neúspěšně (mimochodem, neviděli jste ho někde?). Takže, ráda bych věděla, jak to je s dvounožcema, jestli náš projekt fungoval. Očekávám výsledky totiž velmi brzy... Tak se držte Vaše Lea
7. května 2008 | Autor: Eliášek

Kočka domácí = tvor inteligentní a její pravda

Kočka domácí = tvor inteligentní a její pravdaPaníček si četl noviny a mlel: "Hele, Elišáčku, věděls, že aktivní kočka uloví až 1000 myší za rok?" Samé: "Víš, že..." Vůbec se nezmiňoval o klíšťatech. A teď vám poví svou pravdu kočka. My kočky, považujeme lidi za podřadnou rasu (proč taky ne? Kdo by chtěl být Homo Sapiens Sapiens, že?), ale také přiznáváme, že u druhu Homo Sapiens Sapiens existují lepší jedinci, kteří mají lépe vyvinutý vztah k nám. Vezmeme si na mušku poddruh Homo Sapiens Sapiens Kočkomilus. Tento podruh miluje kočky a krmí nás. Většinou se nemusí s psomilem (Homo Sapiens Sapiens Psomilus) a také nemá rád akvaristy, "hlodavco-mily" atd. Pro nás kočky se naprosto hodí Homo Sapiens Sapiens Kočkomilus, který nám bude ...
7. května 2008 | Autor: Gábinka (2)

Eliášek

EliášekTak to mě těší. Eliášek za mnou zase začal docházet z povinnosti (nosí ho sem), avšak jeho původní nechuť ustala. Většinou si jentak povídáme, ale myslím, že lidé jsou opravdu chytří - nechají vám rozsvíceno, odejdou, a pak se na vás dívají přes okno, aby viděli jak se snášíte... Eliášek, ten to vycítil hned a řekl mi to, tak jsme se ještě se psem na sebe dívali. Páníček se diví, že Eliášek nechce odejít, jenže teď jsem jim zalezla a hledejte si mě. Já se však vždycky vynořím, když se Eliášek objeví. Dneska tu byl celý den...
7. května 2008 | Autor: Piškot Pišutka

Mňautobiografie pana Profesora - Eliminace

Mňautobiografie pana Profesora - Eliminace20. 1. 2006 Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Hned! 25. 1. 2006 Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Pořád žádná nejde. Asi málo řvu. Zkusím řvát víc. Určitě přijde. 30. 1. 2006 Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ...
5. května 2008 | Autor: Slečna Dorotka Černá

Dívčí - éé - vlastně kočičí čest v ohrožení

Dívčí - éé - vlastně kočičí čest v ohroženíPŘEDSTAVTE SI! Představte si, co se mi stalo. Člověčka s velkým člověkem seděli na zahradě, povídali si a po očku (to já moc dobře vím!) se po mně dívali, abych se nezaběhla, neskočila pod auto anebo kdoví co ještě horšího, co si představují, jako kdybych snad byla úplně pitomá. Já jsem se hezky procházela, tu jsem přivoněla k rozkvetlé sedmikrásce, tam jsem uždíbla a spolkla kousek travičky, jinde zas smetla rázným úderem packy drzou včelu. Sluníčko mi uhladilo kožíšek do stříbrného lesku a jeho paprsky mi rozsvítily oči jak dva planoucí lampiony, ve kterých se místo knotů svíček černaly štěrbinky mých zorniček. Právě jsem prozkoumávala temný a tlející prostor pod tůjovým plotem, když ...
5. května 2008 | Autor: Brumbál Porubský Květ

Jak jsem truchlil a podobné novinky

Jak jsem truchlil a podobné novinkyAhojte všichni, nějak dlouho jsem se k tomu spisování nedostal. Ale to bylo tím, že jsem tady delší dobu truchlil a smutnil, protože moje kamarádka, co jí občas půjčuju ten pokojíček s hračkami, tak ta najednou byla fuč. Úplně se někde ztratila a já jsem byl celý nervózní. Nejdřív jsem myslel, že je zas v té školce, nebo kam se mi to každý den zaběhne, ale ona nešla a nešla... Tak už jsem se začal bát, jestli ji třeba, chudinku, nestrčili taky do nějaké bedny a někam neodvezli pryč od nás, jako kdysi mě. A tak jsem chodil a truchlil, a když jsem věděl, že mě nikdo neslyší, tak jsem si žalostně pomňoukával a furt trčel v tom pokojíčku a čekal, a docela bych jí byl půjčil i ty prima panenky, ...
5. května 2008 | Autor: Piškot Pišutka

Mňautobiografie pana Profesora - Stabilizace

Mňautobiografie pana Profesora - Stabilizace16. 10. 2005 Už se mi tady líbí. Nevim, kdo vymyslel, že kočka se drží víc domu než lidí. K čemu by mi byl dům bez mých holek? Jsem radši s nimi a bez domu. Lezení po střeše a skoky ze stromů jsem vyměnil za jiné sporty. Přeskakuju sedačku. Číhám za monitorem. Holka vždycky pěkně vykvikne. Nejvíc mne baví hrabání v záchůdku. Ve 3 ráno je to správnej kocouří adrenalin. Vždycky typuju, která z holek vylítne první. Vede velká. To jsem rád. Potmě a navíc bez čoček ani netrefí do dveří. Tuhle zašmátrala, chytla, vykřikla: „Už tě mám, hraboši!“ A zase školní tašku menší holky dala zpátky na místo. 20. 10. 2005 Věděl jsem to. Věděl jsem, že kecá. Prej „jedinej chlap jejího života“. Pche. ...
4. května 2008 | Autor: Piškot Pišutka

Mňautobiografie pana Profesora - Prolog

Mňautobiografie pana Profesora - Prolog20. 9. 2005 Nějak se mi to nechce líbit. Holky pořád někam mizí. Vracejí se večer. Vždycky jim vynadám. Nechávají mne tu samotného. Máma Líza a tety Popelka, Zuzka a strejda Buchta pořád někde lítaji, a tak jsem na dvorku sám. Pořád se kolem mě motá malej Bubu. Ten černej pišišvor chvíli nepoleží. Občas se projdu po rajonu, ale moc dlouho necourám, abych nepropásl holky. Vždycky mi přinesou něco na zub. Mluví o nějakém stěhování. Nechápu. 22. 9. 2005 Vůbec se mi to nechce líbit. Holky přivlekly plno krabic. Odtahaly je domů. Mě nechaly na dvorku. Když mě konečně pustily dovnitř, hned jsem vletěl do krabice. Zrada! Už byla obsazená. Naskákaly do ní knížky z polic. A do dalších krabic ...
4. května 2008 | Autor: Alasca Arien

Umňoukněte se, prosím.

Umňoukněte se, prosím.Vážení číhači, sledovači a bystřiči, zkrátka, vážení televizní dívači, dovolte, abych vás uvítala u sledování premiérového vydání mojí zbrusu nové mňaulk show Umňoukněte se, prosím. Jako první přijal mé pozvání zvláště vážený a vítaný host, vám všem dobře známý vědec, badatel a objevitel Piškot Pišurka Profesor, který byl tak laskav, že se na chvíli odpoutal od výzkumného bádání a přišel sem k nám do studia... ano, právě přichází, prosím potlesk... posaďte se, pane Profesore a hned nám umňoukněte: v mňaulové korespondenci, kterou jsme spolu vedli, jste striktně odmítl, abych o vás napsala váš životopis, a vznesl jste požadavek, abyste se mohl modrokocouřím kočlegům představit sám. Co vás ...
3. května 2008 | Autor: Damián Knight of Coby Lissy

Jak jsem začal vychovávat služebnictvo

Jak jsem začal vychovávat služebnictvoKdyž jsem se konečně vypravil na své panství, byl jsem velmi zvědav, co mě čeká. Coby maličký nezkušený kocouř jsem si představoval rozlehlou rezidenci, vlídné dvorní dámy a spoustu služebnictva plnícího každé mé přání dřív, než na něj pomyslím. Nakonec to samozřejmě vypadalo zcela jinak. Pokud jde o vybavení mého nového bydliště, nebyl jsem nijak zklamán. Porost lahodné trávy na každém rohu, myši na hraní pod každým stolem, strom na šplhání, spousta krásných schovek, čisté záchody... paráda. Přesto se ale našly dvě věci, které mě poněkud zaskočily. První z nich je hraběnka Minuta - neuvěřitelně líná, značně upjatá stará panna, která je zvyklá trávit veškerý čas civěním z okna, lapáním ...
3. května 2008 | Autor: Mau Indíra Pause Ynobe.cz

Nemám chvíli klid

Nemám chvíli klidTedy přátelé, je to hrůza. Bety má koťata. Čtyři. Už lezou a to všude. Musím si dávat pozor, kde usnu. Tuhle na mě sahali těma svejma malejma pacičkama... pěkně jsem se lekla! Zasyčela jsem na ně tak silně, že se ten dotěra převrátil na záda. Vůbec přede mnou neutekl a zabral výhružný postoj. Vyhrbil se a zježil tak, že připomínal malinkatý kartáček na zuby. Takže teď si musím vyskočit na skříň nebo tam, kam se nedostanou. Prostě nemám klid na spaní, a co teprve, až se mi začnou somrovat do misky! No snad to nějak přežiju... Hraběnka je z nich celá unešená, Čičin jim meje zadky a máma je na ně pyšná. Jen já jsem z nich otrávená až na půdu. Ach jo. Vaše Mauzí
3. května 2008 | Autor: Hraběnka z Města perníku,cz

Už je mi veseleji

Už je mi veselejiTak jsem vám naposled psala, jak se mi chce vdávat a jak jsem z toho smutná. To mě už přešlo. Teď je mi veseleji, protože má Bety koťata. Už jsou dost velká na hraní. Moc mě baví je vychovávat a učit kočičí mravy. Tak pozdravit už umí. Pomalu přijdou ke mně a zdvořile mně očichají nos. Zrovna dnes jsme hráli na lov a honěnou. Číhala jsem na ně a bafala ze zálohy. Asi je to bavilo, protože mámu nevolali. Jsem na ně ještě moc rychlá, takže jsem něco jako jejich tetička. Zatím mě to baví. Jsem něco jako chůva v akci. Zatím ahoj, jdu je učit, jak se chodí na záchod.
3. května 2008 | Autor: Beatrix Star Cats

Moje dětičky

Moje dětičkyTak zase píšu po delší době. Moje dětičky jsou prostě krásný! Už sami ťapkají po bytečku, začínají se i prát! Tak jenom pošlu fotečku a běžím je hlídat, aby mi někde nezapadly... Pá, vaše Bety
3. května 2008 | Autor: Čičin z Města perníku

Jsem lovec

Jsem lovecTak milí a milé, je to tady, jsem lovec. Myslím, že plnoprávný a nefalšovaný lovec. Jasně, že všechny úlovky neukazuju. Ale nosím je na zahradě na studnu, aby je všichni viděli a pochválili mě. Naposled jsem jim přinesl rejska. Smrděl pižmem a nedal se jíst. Ale ulovil jsem si ho sám. Víte o tom, že rejsek je největší dravec z našich středoevropských zvířat? Za den sní tolik, co 2,5krát váží. No to už je pěknej predátor, ne? Já vím, že má rychlou látkovou výměnu (metabolismus - tyhle cizí termity znám z televize z toho kanálu o přírodě), a tak musí rychle a hodně jíst. Taky se chudáček nedožije moc vysokého věku... A tak jsem přemohl strašnýho dravce. Panička se moc nezlobila, ale povídala, ...
3. května 2008 | Autor: Slečna Dorotka Černá

Slečna Dorotka Černá brání své území

Slečna Dorotka Černá brání své územíSluníčko svítí stále častěji a víc a víc hřeje a já stále častěji a více pobývám na své zahrádce. Mé uzemí není nijak velké, když mi člověčka otevře dveře, posedím chvíli na prahu, přemýšlím a zvažuji, kudy se vydat, jestli vlevo k odkvétajícímu keři zlatého deště, či vpravo k magnolii a thujím. Ponejprv kráčím obezřele a rozvážně, čichám všechny vůně, plížím se, ale nakonec mě přemůže radost ze stříbrného vánku, ševelení větví a pružnosti paciček, které mě tak hbitě nesou, a skáču a peláším, dokud mou pozornost nezvábí blízká kořist. Poctivě lovím všechno, co se hýbe, ale nejraději včely - kapky medu s průsvitnými křidélky, a čmeláky bombarďáky s hukotem přistávající na šarlatové runwayi ...

Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek. Kdyby něco nefungovalo, e-mňauněte!


25. 11. 2024 začíná
naše fotografická soutěž NEJ fotka.

Kocouřova veterinární poradna

Škrabadlo
Vše, co se děje na Modrém kocouřovi.cz

Anketa:
Jak často čistíte kočkám záchůdek?

Novinky 7. 11. 2023

Schváleny nové stránky ve Zlaté knize koček. Nejnovější je Dulcynea EGREGIUS*PL.