Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 76 z 14330. prosince 2008 | Autor: Sindy (4)
Čekání na paničku bylo moc unavující
Dneska, když jsem se vzbudila, byla moje dvounohá panička doma. Když jsem se koukala do zrcadla, tak moje panička byla fuč. Tak jsem na ni čekala a čekala a čekala. Ale nedočkala. Panička musela někam ject, jsem si myslela, nebo mě tu zapomněla. Zapomněla, to by znamenalo, že někam jely beze mě, ne, já chci jet s nimi. Sednu si do krabice, možná panička příjde, ale taky je možné, že ne. Tak jsem si sedla do krabice a najednou jsem usnula. Tu se proberu a moje panička se na mě dívá, to jsem ráda. Moje panička vezme hřebínek na moji srst a já začnu brečet. Škoda, že tam nezůstala déle, pomyslela jsem si. No špatný začátek a konec hrůzostrašný, pomoc, pomoc.30. prosince 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Tradice
10. 12. 2008
Jo, jo. Nejsem blbej kocour. Jsem chytrej kocour. Když chci, rozumím všemu. To, že většinou nechci, není dnes námětem mého spisu. Námětem mého spisu je ten blázinec, kterému holka říká vánoce. Původně jsem mínil vypracovat soubor rad, jak lze vánoce obohatit a zpestřit, ale protože změna je život, aplikuji vánoční poznatky na různá přísloví, která má moje holka v oblibě. Vždycky se tvářím, že jim nerozumím, ale rozumím. Když chci. Už jednou jsem přísloví ve spisu rozebíral, ovšem tam jsem k nim uvedl nesouhlasná praktická stanoviska. Tady provedu opak, prokážu, jak moc jsou přísloví pravdivá. Nakonec, přísloví jsou tradice, vánoce jsou tradice... tak k sobě moc dobře ...30. prosince 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Evoluce
10. 10. 2008
Opět jsem byl nucen provést autoevakuaci. Prchal jsem tak rychle, že jsem málem předběhl světlo. Zvuk jsem nepředběhl. Chyba. Při vzteklém ječení tečkovaných oškubanců nemohu tvořit. Chtěl jsem si v klidu uspořádat spisy. Chtěl jsem některé kapitoly doplnit. Některé poopravit. Některé úplně vydrápnout ven, ztratily platnost. Například kapitola Kolik hlav, tolik rozumu. Tečkovaný drak dole pod spisovnou má hlavy čtyři a rozum žádný.
25. 10. 2008
Jsem skromnej kocour. Tiše a nenápadně bádám a studuji. Nejsem zvyklý přijímat obdiv davu. Dav, který se tu vyskytl, aby mi projevil svou úctu, přízeň a vděčnost za mé spisy, mne zaskočil. Bylo jich moc. Nebylo kam šlápnout. Byl jsem ...29. prosince 2008 | Autor: Čert (3)
Vánoce jsou tady!!
Už od rána jsem spokojeně spal. Ale po nazdobení stromku jsem se musel jít podívat na tu naší hračku. Matýsek a Miky byli vyhnáni naší paničkou. Alespoň jsem měl klid. Okamžitě jsem se vrhnul k tomu veledílu a začal jsem si pohrávat s třásněmi. To byste nevěřili, jak jsou dobré, obzvlášť ty stříbrné, MŇAM (A jelikož nejsou určeny k jídlu, tak to ze mě musela panička tahat a teď tam mám přístup přísně zakázán, prý, aby se mi něco nestalo c). Ty kouličky baňky a co teprve ty čokoládičky. Taky jsem jich pár shodil a pěkně rozmatlal, po koberci, no už to dávno chtělo nějakou tu úpravu. Jenže to nikdo neocenil, když tam přišli, tak to svedli na nejmladší holku. Ač jim to namáhavě vysvětlovala, že ...28. prosince 2008 | Autor: Cecil
Vánoční rady
Už je to tady zase. Přichází ten divný čas, kdy panička nechodí na dlouhé procházky s vlčicí a jen stojí u plotny a něco kuchtí. Sem tam něco dostanu, sem tam si něco znárodním, sem tam něco shodím vlčici z linky na zem, ať si taky smlsne. Panička se zlobí, ale jen tak na oko. To, že jsme banda chlupatá zlodějská černá nenažraná, to víme dávno a nechápu, proč nám to opakuje několikrát za den. Já jsem inteligentní kocour a jednou by to stačilo. Proč překračuje vlčici padesátkrát, taky nechápu, má to jít dělat jinam, když ví, že tenblbejpeszaseležítamkdesenejvícchodí, i když by si asi moc nepomohla. Kdyby šla jinam, tak tennemožnejpessizaselehlnepodnohy. A vůbec, přišel čas, kdy se konečně v ...27. prosince 2008 | Autor: Monty (6)
Jak Vánoce nepřišly
"Tak už je po vánocích," řekla dneska ráno panička. Jak to, vždyť u nás nebyly. Přišli mladí s Natálkou, taky teta Věrka, ale Vánoce jsem neviděl. A to jsem je vyhlížel skoro celý den. Sedl jsem si nově namalovaný pultík a koukal na dveře. Páníček začal zdobit strom. Tedy spíš stromek, stromeček. To jsem mu musel pomáhat. Dali jsme na něj světýlka a barevné koule. Je divné, že i když vím, co kde doma je, stromeček a ty koule jsem nikdy nenašel. Musím dát pozor, až je budou schovávat, bezva by se s něma hrálo.
Potom jsem si zase sedl na pultík a vyhlížel Vánoce. Najednou začala panička strašně křičet. Prý hoří. A shodila mě s pultíku. Byl jsem v šoku, takové chování jsem u ní ještě ...26. prosince 2008 | Autor: Fabien Éclat du soleil
To jsem to vymňouk'
V posledních dnech se dělo něco divného. Dvounožka nevysedávala po večerech u počítače, místo toho seděla v kuchyni a pořád cosi šudlila po stole na jakémsi velkém plochém dřevě. Byla kolem toho dokola spousta nových věcí, které jsem ještě neviděl, tak jsem samozřejmě musel asistovat a kontrolovat, co to dělá. Vždycky napřed udělala velkou hroudu, pak ji zase rozplácala a jezdila po ní takovým kulatým dřevem a nakonec vyndávala obrázky jeden jako druhý a dávala je na plech. Když jich měla plných několik a ta hrouda byla celá pryč, strkala to do horké černé jeskyně vedle dveří. Táhla z ní podivná nasládlá vůně, ta se mi nijak moc nelíbila. To když tam dvounožka strká maso a potom to jedí, to ...26. prosince 2008 | Autor: Tygr-Pan Kočičák
Pečení cukroví
Ahoj kočičáci!
Jako každý rok, vypuklo u nás v kočičárně vánoční šílenství. Panička uklízela, drhla a nakonec se rozhodla, že umyje v obýváku-kočičárně okna. To nebylo tak jednoduché. Musela odnosit jednu po druhé všechny členy naší kočičí smečky nahoru do patra. Bála se, aby jí její miláčci nevyskočili otevřeným oknem ven a neutekli jí. Jenom já - Pan kočičák - jsem zůstal dole, protože já neuteču.
Potom sundala záclony, umyla okna a odnosila zase 10 kočiček zpátky do kočičárny. Za utrpené příkoří nás musela odměnit konzervou.
Jednou večer se rozhodla, že bude péct cukroví. To mě nijak zvlášť nezajímá, maso to není a sladké já nerad. Odešel jsem se uložit ke krbu. Jen Flíček - její ...24. prosince 2008 | Autor: Cecil
Bambína
Ahoj kočkoslečny a udatní kočkoreci.
Tak co? Napínal jsem Vaši zvědavost dostatečně dlouho? Už se nemůžete dočkat, až vám nadrápínkuju, jakýže vetřelec byl nastěhován do mého bytečku? Budu k vám milosrdný a už vás nebudu déle napínat jako háčkovanou dečku a všechno vám to vykecínkuji.
Byla to hrůůůůza. Něco malého, chlupatého, čtyřnohého a nesmíííírně drzého dotáhla panička domů v ten strašný den. A hned na mě úlisně: "Cecilku, zlato moje černé kočičí, pojď se seznámit. To je Bambínka, štěňátko maličké naše nové."
NAŠEEEE, NOVÉÉÉ... tak to teda NEEEEE!!!!
A co si to vůbec dovoluje?????
Žere mi žrádýlko z mojí žrádýlkové mističky!!!!!
Pije mi mlíčko z mojí mlíčkové ...23. prosince 2008 | Autor: Monty (6)
Čekání na Vánoce
Včera přinesl páníček domů velkou tašku. Nevím, co v ní bylo, ale moc to vonělo. Asi maso, ale vonělo jinak. Páníček ho vytáhl a jako vždycky, když něco dobrého chystá, začal brousit nůž. To už jsem nemohl vydržet, i Lejdy se Zuzkou se začaly motat pánovi kolem nohou a čekaly na příděl. Ale nedostali jsme nic. Pán kuchal, řezal, krájel, porcoval a na nás zapomněl. A to jsme v poslední době, kdy je u nás blázinec, protože mají přijít na návštěvu nějaké Vánoce, byli dost hodní.
Například když s paničkou malovali pultík mezi pokojem a kuchyní novou barvou, moc jsem jim nepřekážel. Samozřejmě jsem tu barvu musel očichat. Pak osahat a o nový pultík se i otřít, voněl totiž nějak nově. Proč potom ...17. prosince 2008 | Autor: Minda von Holomóc
Pohodové odpoledne
To jsme tak byly jednou s máter samy doma a ona zrovna ve chvíli, kdy mě šimrala za uchem, prohlásila: Mindo mám nápad, uděláme si pohodové odpoledne, a shodila mě z klína. Zpozorněla jsem, protože jak náš páník říká, když má máter nějaký nápad, tak to většinou nedopadne dobře. Zatím si ale pustila takovou umňoukanou hudbu, prý relaxační, uvařila si kafe a obložila se časopisema. Chvilku se nic nedělo, ale potom donesla z koupelny takový růžový kelímek a řekla mi, ať do toho nestrkám čumák, protože je v tom pleťová maska, a kdyby páník věděl, kolik ta sranda stála, tak se z toho osype. Myslela jsem si, že kdyby páník věděl jen o polovině věcí, které si máter výhodně pořídila, tak je osypanej ...17. prosince 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Euforie
14. 9. 2008
Jsem velkorysej kocour. Rozpracoval a dokončil jsem nový významný spis. Věnuji ho Kalassymitě. Nazval jsem ho Opakování matka moudrosti, ale nic se nemá přehánět. Rád poskytuji odpovědi a vysvětlení, ake po třicáté opakovaná stejná otázka už není inspirativní. Vetkl jsem tedy výsledky svých poznatků do spisu:
Ne, Lassy, opravdu jsem je neviděl, neslyšel, nesežral, nevím, kde jsou, nepotkal jsem je a nevim, kam se schovali. Ne, Lassy, opravdu jsem je neviděl, neslyšel, nesežral, nevím, kde jsou, nepotkal jsem je a nevim, kam se schovali. Ne, Lassy, opravdu jsem je neviděl, neslyšel, nesežral, nevím, kde jsou, nepotkal jsem je a nevim, kam se schovali. Ne, Lassy, opravdu jsem ...17. prosince 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Reorganizace
8. 9. 2008
Situace je vážná, neostýchám se napsat, že kritická. Zatím ještě nebojuji o holý život, ale už brzy budu. Po nájezdech tečkovaných piraní ze mne chlupy jen lítají. Budu holý kocour. Obávám se, že to výrazně sníží mou vědeckou důstojnost. Právě se nacházím ve fázi „vorvanej jak samice“... Od fáze „bezchlupej“ mne dělí již asi jen 4567 chlupů. Holka řekla, že jsem nějak vypelichanej. Že mi musí přidat vitamíny. Myslím, že by spíš měla ubrat tečky.
10. 9. 2008 16.20
Situace začíná být víc než kritická. Jsem ve spisovně. Jsem otřesenej. Spisovna se otřásá. Tečkované pirani skáčou výš a výš. Nechci domyslet, co nastane, až se jim podaří doskočit až do mé studovny. Chystám se k ...16. prosince 2008 | Autor: Minda von Holomóc
Kočičí léčení
To si tak jednou v sobotu lebedím u kamen a poslouchám, co ti lidi zase mají za hrozné starosti. Máter si zrovna páníkovi stěžovala, jak ji všechno bolí, záda má jako přeražený, ramenem nemůže pohnout a že to má určitě z toho věčnýho tahání těch tašek. Páník zrovna na kanapi pilně studoval noviny a občas se za nimi ozvalo něco jako hm, jo, nojo. Máter ten monolog za chvíli přestal bavit a razanztě prohlásila: já se na ty tašky můžu tak akorát vykašlat, noste si je sami. Objednám se na nějaký skvělý masáže a bude. Za novinama se ozvalo, jo, jo máš pravdu. A na mě se obrátila s tím, že Minda teď bude baštit granule obyč a maso z plechovky, protože ty masáže nebudou zadarmo. Tak to přece nemůžu ...15. prosince 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Kvalifikace
6. 9. 2008 12.15
Jsem padlej kocour. Upadnul jsem při pohledu na holku. Ne dost na tom, že zahmyzila území tečkovanými příšerami. Ne dost na tom, že kam se kouknu, tam nějaká tečka. Ještě si holka vezme tečkované triko. To už je vrchol. Provokace. Jdu ji ztrestat.
12.30
Tak nic. Vše odpuštěno. Holka mi vysvětlila, že nemohla jinak. Že mne nechtěla rozčílit. Že nebylo jiné volby. Puntíkované triko bylo jediné volné. Na ostatních spali tečkovaní despotové. No dobře. Mám pochopení. Odpouštím jí. Každá chvíle, kdy spí a je klid, je vzácná. Chápu, že je nechtěla budit. I holka má právo na chvíli, kdy nemusí být ve střehu. Odpustil jsem jí. A abych jí byl oporou, sepsal jsem jí základní, ...11. prosince 2008 | Autor: Minda von Holomóc
Jsem všestranná
Jsou dny, kdy oplývám geniálními nápady. Bohužel jich většinu nedotáhnu do konce, protože mi v tom někdo zabrání. Jako například když jsem chtěla na záclonách vytvořit slušivé třásně, nebo z té vysoké vázy na chodbě udělat rozkošné torzo. Vždy, jak se o něco začnu víc zajímat, tak slyším: Mindo, co tady zase kutíš, okamžitě vypadni než něco rozbiješ! Tak mi nezbývá, než moje badatelské a tvořivé sklony uplatňovat v době, kdy se to nejmíň čeká. Chce to sice trpělivost a pak bleskurychlou akci. Příležitost se naskytla, když máter vařila oběd a něco hledala v kuchyňské lince. Než stačila dovřít dvířka... šup, Minda průzkumnice byla uvnitř. Máter sice měla řeči, ale byla poměrně v klidu, protože ...9. prosince 2008 | Autor: Mohinder Wake Up Kiss,CZ
Frater, qui adiuvatur a fratre, quasi civitas firma
Už když jsem poprvý voznačil roh vany, začla mi panička vemlouvavým hlasem domlouvat, abych byl způsobný a ukázněný, že by mi ráda obstarala tečkovanou přítelkyni, ale musím být trpělivý, hned to nejde, a když si z koupelny udělám záchod a budu čůrat do peřin, tak to se páníčkovi nebude pranic líbit a pošupajdíme k doktorovi, který udělá šmik fik a už nikdy, nikdy žádná přítelkyně a ani potomci.
Já bych jí rád vyhověl, ale panička neví, co je kocouří puzení. Kocouří puzení je silnější než domlouvání, než paniččino hlazení a prošení. Kocouří puzení vás nutí dělat, co byste jindy nedělali, nepřemejšlet vo následcích a neohlížet se na nic. Kdo chce bejt aspoň v myšlenkách členem kocouřího ...9. prosince 2008 | Autor: Barunka Peli*CZ
Ohlédnutí
Zdravím vás všechny, po dlouhé době. Blíží se Vánoce a maminka říká, že je to čas vzpomínek a lásky.
Byl to krásný rok, začátek takový toužebný, ale maminka dvounožka mne na moje narozeniny překvapila a odvezla mne za Amíkem (to už jsem tady do deníčku psala), na kterého nikdy nezapomenu. Z mojí velké lásky se mi narodilo pět nádherných miminek. Byla s nimi velká práce, ale já mám naštěstí zlatýho brášku Matěje, který mi se vším moc pomáhal. S láskou a trpělivostí ty moje malé chlupaté medvídky myl, vyprazdňoval, hlídal, spinkal s nimi a když povyrostli, tak je formou hry učil všemu, co má pořádná kočičí šelma umět a znát. Jsem mu moc vděčná, protože nevím, jak bych to kotěcí hemžení sama ...9. prosince 2008 | Autor: Alasca Arien
Srdce si nedá poroučet
Mňaufix, tady nejsou!
Ve skříni? Nejsou. Za skříní? Nejsou. V nohavicích kalhot na židli? Nejsou. V regálu za knížkami? Nejsou.
Ve vaně, za linkou, v pračce, pod kobercem, pod sedačkou, v koši u Myšívkoši... nejsou.
Áááá... už to mám!! V lampě! Ve stojací lampě budou! Letím tam....
Nejsou. V lampě také nejsou.
Tak kde tedy jsou?? Kde jsou mí tečkovaní tajfunci, hurikánci, orkánci a vůbec větroplachové??
Hledám, volám, křičím... a nic. Ticho. Je tu jen moje holčička vichřička a ta je také hledá.
A Missy a její děti a Piškot a Bubu tu jsou.
A dvounožkyně.
Všechno je jako vždycky, jen moje tři tečkované děti se někam schovaly. Marně beru do zubů pracně ulovenou ...8. prosince 2008 | Autor: Bertrand
Báječná neděle s ocelotem
Sluníčko se smálo za oknem, páníček si vesele pobrukoval a uplatňoval svůj temperament na čištění ocelotího záchodku, panička se lenošivě povalovala v posteli a přemítala, co si vezme na sebe na dnešní výlet, který s páníčkem plánovali už týden. Zachtělo se jim, nevděčníkům, opustit ocelota, vydat se mimo jeho teritorium, nechat ho celý den, aby se samotinký nudil v prázdném bytě. To jsem ovšem nemohl strpět.
Sotva se panička odebrala do koupelny, připlížil jsem se za páníčkem, který v chodbě právě omýval jedno z mých dvou WC, hopsnul jsem na kliku dveří z bytu a začal zadníma drápama drásat dveře. Ale ouha. Dveře se neotevřely a páníček se ani pořádně nerozčílil, takže očekávaná honička ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 
