Kočičí deníčky

Stránka 73 z 143

1. listopadu 2008 | Autor: Bastien Baron z prádelního koše

Pane, pojďte, budeme si hrát...

Duben 2007 Holky si dojely na něco, čemu říkaly dovolená. Já jsem jim ale nic nedovolil. Zato ony si dovolily mě šoupnout k cizím, tam mi prý bude líp než s taťuldou a dědkem (Kidem). Ze začátku to tam bylo fajn, dokud tam byla moje Holka. Ještě v noci jsem se Tetu, jak jí ti mojí říkali, snažil přesvědčit, aby mě vrátila domů. No nevyšlo to, tak jsem zahájil hladovku za sporákem. Za dva dny to ta Teta nevydržela a přijel pro mě brácha. Huráááá, jede se domů. Houby. Odvezl mě k sobě domů, nééé ke mně domů. Tam se mnou zůstal, ale asi jen do tří do rána. Chtěl jsem si povídat, ale dědeček mojí holky řekl, že se mi tam nelíbí, tak ať mě odveze. Tak jsme jeli konečně domů. Tam jsme se s ...

1. listopadu 2008 | Autor: Barnabáš Porubský květ

Dvojče... anebo... dvojníčka. A jiné news

1. Dvojče anebo dvojníčka. Přede mnou, před Nalou, před Garfieldem... Garfield je asi o rok starší ode mě. Nala byla oblíbené kotě mé paničky. A před nima byla Mňouka. Normální domácí micinka. Mněla jednoho pána, ale přišla k babičce mé paničky, která jí nakrmila a spřátelili jse. Měla asi tři vrhy. Pak onemocněla a s koťaty byl konec. I přesto žila ještě dlouho, ale jednou ji vzali do auta a jeli do obchodu, nějakým způsobem utekla a už se nevrátila. Dnes, 1. 11. 08, jsme ale jeli k té babičce a viděli jsme tam navlas stejnou kočku. Nebyla to asi ona, protože ona by se nelekla auta. Já vim že všeeechnyyy domácí kočky jsou skoro stejné, ale tahle byla fakt stejná. 2. ...

30. října 2008 | Autor: Maxík (2)

Tak nevím...

Tak nevím, jestli jsem to náhodou nepřemňouk. Panička bulí kudy chodí. Já svorně za ní a mňaučím jí v patách. Já nechtěl, aby byla smutná, chtěl jsem jí pomoct, ale nějak jsem to přehnal. Panička mi sice říká, že to není moje vina, že vetřelec odešel, ale to ať si říká někde jinde. Kočičáci, musím říct, že mi taky chybí. Je tady bez něj nuda, nemám se s kým honit, už ani panička se mnou nelítá po bytě, dokonce se už ani nerozčiluje, když jí shazuju věci ze skříně a tak. Včera jsem se musel nutně podívat, cože to jsou kořeny v květináči, a ona ani nenadávala:(. Jen tiše vzala do ruky smetáček a lopatku a normáně to uklidila. Jindy vyvádí, to je jiná sranda. Tohle už mě fakt nebaví:( Jsem ...

30. října 2008 | Autor: Piškot Pišutka

Mňautobiografie pana Profesora - Exploze

30. 3. 2008 Jsem znepokojenej kocour. Něco je ve vzduchu. Holka se tváří tajemně. Má divnej výraz. Prý přemýšlí. I když jsem plně ponořen do bádání na spisu Vliv Tsunamissího volání mňauláčka na velikost kruhů pod očima holky, nemůžu neslyšet, že holka řekla něco jako No je opravdu krásnej. Jsem zmatenej! Nedívala se přitom na mě. Koukala zas na tu placku, co jí říká monitor. Tak nevim. Doufám, že má holka rozum a nedotáhne další tečkovanou katastrofu. 20. 4. 2008 Nemá rozum. Katastrofa je tady. Jsem zhrzenej. To bylo řečí, že jedinej chlap, kterej smí holce do života a do baráku, jsem já. Jo. A ten, co se tu drze promenáduje, to je jako co?? Prý mňauláček pro Missy. Jsem nevěděl, že ...

29. října 2008 | Autor: Šmudlík (2)

Návštěva z Kolína

Ahoj kočičky a kocourci! Jsem tu zase a chci se podělit o nové skutečnosti, které se udály v mém kočičím životě. V úterý 28. 10. 2008 moji dvounožci slavili svátek založení republiky a tak se rozhodli, že zajdou do jednoho krámečku, kde prodávají domečky, prolézačky pro kočičky a kocourky, dobré papáníčko, vitamíny a jiné věci. No nebudu to prodlužovat, když se objevili ve dveřích našeho bytečku, měli v ruce pro mne překvapení: nový, krásný záchůdek-jedna báseň, má stříšku, pachový filtr a je prostorný, že občas zapomenu a pletu si ho jako mé nové bydliště. Jsou na mě hodní a snaží se mně vytvořit útulné bydlení a já se jim snažím vše oplatit, a to tím, že občas něco shodím nebo zkusím ...

29. října 2008 | Autor: Fabien Éclat du soleil

Tak dlouho?

No páni kocouři, tak dlouho, že jsem nic nenatlapkoval? No jo, ona ta moje dvounožka pořád seděla u počítače, bušila do klávesnice a nadávala, co má práce. Tak jsem raději jen podřimoval vedle na křesle a k počítači se nehrnul. Chtěl jsem napsat, když jsem měl půlroční mňaurozeniny, ale nějak mi to nevyšlo. Tak teda vám musím mňauknout aspoň s tím dvoutýdenním zpožděním, že mě dvounožka vážila a zjistila, že mám 4 kila. Hrozně si toho užívá a pořád si naoko stěžuje, jaké prý já jsem půlroční mňaukátko, když jsem takový macek, ale vlastně si libuje, že už jsem pořádný kocour. Však já se taky chovám patřičně ke svému vzhledu. Jen občas během dne lítám a blbnu, jinak důstojně kráčím, a když ...

28. října 2008 | Autor: Monty (6)

Jak přišli mladí na návštěvu

Mladí přišli na návštěvu. S kočárkem. Máme malou předsíň a když do ní nacpali ještě kočárek, už se tam nikdo nehnul. S kočárku vytáhli tašku a dali ji na gauč. Panička začla do té tašky mluvit a rozplývat se nad ní. Něco jako: "Miminko, sluníčko, drobeček," a tak podobně. Tak vždycky říká mi, když se se mnou mazlí. A když příjde páníček z nákupu, tak se nad taškou nerozplývá. Jen vybalí nákup a uklidí ho do ledničky. Vždyť říkám, zbláznila se. Z tašky vytáhli nějaký ranec. A pořád kolem něho vyváděli, proto jsem šel prozkoumat kočárek. Jenže v něm už byla Zuzka, ta je všude první. Chvíli jsme se pokoušeli uvelebit se tam oba, ale najednou jsem uslyšel ty zvuky. Vyskočil jsem ...

28. října 2008 | Autor: Vanilka z Lužinek

Tohle bylo vážně divný léto II.

Po přečtení mého minulého zápisku si jistě leckterá z vás pomyslela: „Tsss, to JÁ, když pouštím chlupy, nestačí ani pět hučobludích sáčků na to, aby se poznala původní barva koberce.“ nebo: „Závějemi MÝCH chlupů si musí člověci prohazovat cestičky škrabkou na sníh.“ či: „Co nám to tady ta *** blondýna vykládá, jako by byla něco zvláštního. Já když zvracím chlupožmolky, končí všichni přítomní člověci s hlavou v záchodě a TAKY zvrací chlupožmolky.“ Uznávám všechny námitky (Až na tu poslední. Kdo to byl? Želvina? To jsem si mohla myslet. To už bylo vážně nechutný), že samotné chlupatění není nic moc extra. I když už samo o sobě stačilo, aby mi bylo špatně od žaludku. Další trápení, s kterým ...

28. října 2008 | Autor: Maxík (2)

A je to...

Ahoj kočičáci:) Dlouho jsem nic nepřitlapkoval, páč jsem měl moooooc práce. Musel jsem totiž zneškodnit jednoho vetřelce. Přitlapkal si to k nám docela brzy po tom, co jsme se nastěhovali do nového bytečku. Chtěl se pořád lepit na mojí paničku, dokonce mi vlezl i do mé postele a mě vyháněl. No taková drzost!!! Vždyť panička i postel je moje, tak jako všechno ostatní. Ze začátku jsem kolem něj jen chodil, ale pak jsme si spou i hráli s mávátkem, na honěnou a tak... Pak mi začal nadávat, když jsem ho sem tam NECHTĚNĚ drápnul, nebo mu v noci skočil na hlavu. Prostě nechápal, že si chci hrát a že on chce zrovna spát mě nějak netrápilo. To panička si se mnou v noci hraje. Hrajeme házenou... ...

28. října 2008 | Autor: Xany alias Bubu

Jak ven z okapu?

Já moc rád utíkám. Jednou jsem utekl ven oknem a šup do okapu. No a samozřejmně se mi nechtělo skákat z 5 metrů a ještě k tomu na beton, vždyť bych si zlomil nožku. Obě paničky mě lákaly, abych zase přešel na parapet, a já sem jako truhlík seděl v okapu a koukal a mňoukal. Když už jsem tam byl víc jak půl hodiny, řekla panička, že mě budou muset něčím pošťouchnout. Přinesli si dlouhou větvičku a chtěli do mě trošičku šťouchnout, abych si vůbec uvědomil, co po mně chtějí. Ale to by se ještě musely trefit. Větička byla moc krátká. Pak si starší panička přinesla z kůlny štafle, aby mě sundala. Štafle byly samozřejmně krátké. Když přinesla větší, už mě málem chytila, tak jsem utekl na druhou ...

28. října 2008 | Autor: Agáta

HRA

Milé kočičáctvo, mám pro vás námět na skvělou hru na ukrácení sychravých podzimních večerů pro pobavení vás i vašich dvounohých spolubydlících. Já to dělám takto: Když vidím, že se nic moc neděje, spolubydlící koukají na televizi nebo něco datlují do počítače, tak se nenápadně vykradu ke vchodovým dveřím, sednu si před ně a spustím zoufalé a hlavně hlasité mňoukání, dokud pro mě někdo nepřijde. K tomu je ještě dobré nahodit výraz něco jako – vy mě, tu malou chudinku, necháte sedět ve tmě a zimě... že se nestydíte! Když mě odnese spolubydlící zpět do obýváku (sami neodcházejte, to by nebylo tak zábavné), tak chvíli dělám, jako že se budu mazlit, a pak se zase nepozorovaně ...

26. října 2008 | Autor: Barnabáš Porubský květ

Narozeniny

Ahoj kočinky a kocourci, tak byl pátek, panička kamarádkám vše povědela. A já ani nevědel, co se děje. Panička dala do misky granulky pro koťata a na ně pár pro kočky chované v bytu. Jinak k nám přišel novej spolubydlící Pet Shop a paničcina kamarádka vyfotila svého pejska na baterky, Bobbyho na INZERÁT. To je fakt divný, protože má panička to po ní opakovala. Ne inzerát, ale před rokem koupě. Tak k nám teda přirostl Pet Shop jménem Lady a přibudnou i další. Fouha, ale, hihi, mám asi sourodence: Dvě sestry Dafni a Drusillu a bratry Desperada, Diamonda, Damsela a Darwina. Diamond je nejtěžší, protože má už 575 g. A Drusilla má stejnou myš na hraní jako já. Ale jsou ode mně hoooodně mladší, ...

23. října 2008 | Autor: Micátko

Přišlo děcko :-)

Děcko teď chodí za mamkou (paničkou) celkom často, ale včera mě celý večer drbalo a ňuňalo, nechalo se i kousnout, a pak mi rozestlalo největší postel v domě - hádejte, kde bylo Micátko celou noc rozvalené?

23. října 2008 | Autor: Bertík Briliant Vetřelec Šikulkasohn

Inzerce

Drazí souchlupáči a souchlupačky, i vy nechlupatí, protože jak všichni víme, lidi jsou velmi nepraktičtí a nedokáží rychle a účelně reagovat na naše potřeby, dovolil jsem si tímto zveřejnit tento inzerátový deníček. Takže máte-li nějaké věci k výměně nebo prodeji, nebo se nutně, ale nutně, potřebujete s někým seznámit, klidně to sem mňoukněte. Váš Bertík. PRODÁM Vzhledem k mé alergii prodám (v nouzi jsem ochotná i připlatit několik granulí) jednoho moc pěkného, hodného, bíločerného kocourka. Jmenuje se Bertík. Vůbec neprudí, má malou spotřebu a je to úplný kliďas. Zn.: Přijeďte si pro něj rychle! Áďa HEDÁM Kdo daruje ubohému, hladovému, hubenému kocourkovi hodně velký kus ...

23. října 2008 | Autor: Cecil

Jak jsem hledal kousek.

Zdravím všechny kočkoholky, kočkokluky i kočkomimina. Dnes ráno se mě panička škodolibě zeptala, jestli jsem už našel ten uražený kousek, co se mi nedávno urazil, když nebylo po mém i přes všechny přemlouváníčka. Já nejlíp ze všech doma vím, kde hledat, když se něco ztratí. Nejdřív jsem zajel pod postel, ale nic neobvyklého tam nebylo. Ořechy, kuličky, opeřená myška, špunty korkové, špunty červené, špunty modré, špunty zelené, jeden špunt dokonce kovový zlatý, náprstek, který panička už hooodně dlouho hledá, zacuchané klubko, pár ukradených psích granulek, ale po kousku Cecila ani vidu ani čuchu ani slechu. Jestli však nemyslela zbytky mého starého kožíšku. Ty jsou ostatně úpně všude, ...

23. října 2008 | Autor: Goliash of Marillion

Motivácia a odmeňovanie

Vážení kolegovia, ďakujem za ohlasy, ktoré ste mi poslali, v každom prípade budem implementovať vaše názory v praxi. Na priebežnej operatívnej porade ma Miš a Maš informovali, že ľudia si dosť potrpia na motiváciu a odmeňovanie a je potrebné tomu venovať pozornosť predovšetkým v prípade členky personálu, ktorá väčšinou otvára konzervičky, vyťahuje mäso a dosypáva granule. Touto problematikou som sa preto začal zaoberať dôkladnejšie a naše spoločné poznatky a skúsenosti by som zhrnul takto: - Maš Manažérka – keď ľudia ležia v posteli, ignorujú akékoľvek dobre mienené požiadavky až dovtedy, kým nevystrčíte pazúriky – toto vypracovala Maš k dokonalosti – úderom šiestej hodiny ráno ...

22. října 2008 | Autor: Maxmilián Rybomil

Dialogy - O lásce (tygří)

„Ta už je určitě poslední, prosím, ještě tuhle slzičku mi utři. Mňauk, mňauk. To bylo krásné. Nikdy bych nevěřil, že je možné plakat i dojetím. Už je to dobrý, už mě nech. A nesměj se, vždyť ty taky brečíš, ty moje přitulkyně jedna. Jen se tul. A už taky přestaň. Vždyť to všechno skončilo dobře. Takový konec jsem nečekal. Strašně jsem se bál. Když jsem viděl, jak toho tygra ženou do klece násilím... Bylo mi ho tak líto. Ale hlavně, že to dopadlo tak dobře. Mňauk.“ „Jj, Maxíku, taky se mi ten film moc líbil. Zvířata mají mnohdy více rozumu než lidi. Dva bráškové. Moc krásný film. Tygříci maličcí. Chudáčkové. Tak brzy se ztratili mamince. Škoda, že ten lovec a spisovatel si toho ...

21. října 2008 | Autor: Gábinka (2)

Můj běžný den

Jak bysme to řekli... "Ochlazuje se," což nám dokazuje nejen moderátorka počasí v TV, ale i sama příroda. Tu a tam je tepleji, ale ranka bývají chladná... Proto jsem se rozhodla, že se k páníčkům nastěhuju tak dokonale, že ven budu chodit jen na vycházky, zatím co dřív mě tam bavilo i přespávat. Takže ráno vstanu a buď jdu domu a nebo budim paničku, ať mi dá najíst. Elišáček se usilovně přidává a odměnou je miska plná jídla. Dopoledne není toho moc na dělání, a tak myslím, že 2-3 hodinky spánku neuškodí. A spánek je jedna z věcí, s kterou se nešetří, a tak si hodinku přidáme. Je asi tak půl druhé, co se probouzím. Podívám se do křesla a jak vidím, Elišák si tu svou porci řádně ...

20. října 2008 | Autor: Nikinek

Dobytí ráje

Bylo mi řečeno, že flákám psaní deníčku. Jenže já jsem strašně zaměstnanej kocour a tak nějak na to nemám lidi... Doma je to fajn, ale chvíli mi trvalo, než se mi povedlo ovládnout celý dům. První dny doma jsem byl uveden do nejhezčího pokoje s výhledem na kostel. Mohl jsem si vybrat, zda budu spát na zemi (to snad nee), na křesle (lepší, ale malé), na dvojkřesle (ujde) nebo na sedačce (vyhrála :o) ). Dvojnožci se mi smáli, že prý něco tak malého se určitě nebude roztahovat na největší sedačce. Co myslíte? Já mám sedačku, ale abyste si nemysleli, že jsem bezcita, sem tam si za mnou může přisednout jeden dvojnožec. Pěkně do rožku, abych se mohl i nadále pořádně protahovat a ...

20. října 2008 | Autor: Monty (6)

Jak se panička zbláznila

Panička přišla domů později, prý byla nakupovat. Měla tašku a v ní nějaké balíčky. Sotva si svlíkla bundu, ani ji nepověsila na věšák, už byla v ložnici a začala vybalovat. Balíčky byly dva, docela malé. Když jsem je chtěl očichat, prozradila mi, co v nich je. Prý kočky. Takové malé balíčky a v nich kočky? Vždyť když jsem se narodil, tak jsem byl určitě větší. A to nás koček má doma málo? Tak velký byt nemáme. To už byl zvědavý i páníček. Koukal společně se mnou, co se z balíčku vyklube. No vyklubalo se něco, co jsme ani jeden z nás nemohli poznat. Bylo to cokoliv, jenom né kočky. "Nebojte kluci, jsou keramické," řekla panička a dala ty dvě věci na poličku. Schválně jsem si je ...

<< Starší 69 70 71 72 73 74 75 76 77 Novější >>