Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 70 z 14322. září 2008 | Autor: Akiro Siberian Squills
Na výstave
Uf. To je to jediné, čo sa o tom včerajšom dni dá povedať. Gradovalo to už celý týždeň a ja som si nemohol nevšimnúť, že sa niečo chystá. Panička ma každý deň česala a pudrovala ako nejakú fiflenu. Vraj aby som bol pekný! Pche! Akoby nevideli, že už pekný som. No ale vyvrcholilo to včera ráno. Všetci vstali hrozne skoro na to, že bola nedeľa, a začali baliť moje hračky a všetky ostatné veci, vrátane kefy a toho nenávideného pudra. Vytiahli mi aj moju prepravku a otvorenú ju postavili do stredu miestnosti. To môže znamenať len jediné - ideme na chalupu! V tejto klamlivej predtuche som vliezol do prepravky a pohodlne sa tam usadil. No potom mi to došlo. Práve v tedy, keď odniekiekiaľ ...22. září 2008 | Autor: Vanilka z Lužinek
Tohle bylo vážně divný léto I.
Většinou takový vedro na padnutí, že i mouchy radši chodily pěšky (to mi vlastně ani nevadilo, líp se packovaly) a ze mě se chlupy sypaly po hrstech. Mamka se smála, že jsem se zhlédla ve sfynxech a že se nemusím hned svlíkat do plavek, třebaže bydlíme u bazénu, ale taky trochu hubovala, protože jsem se je poctivě snažila olízat dřív, než mi je vyčeše sama. Vážně mi z nich nakonec nebylo dobře. Žmolků plný žaludek a nikdo mě nedonutí žrát trávu (copak jsem nějaký tupý býložravec? - nic ve zlém Želvušo), abych se, s prominutím, poblinkala, takže tím pádem moc chuti k jídlu nebylo (nehledě na mé žádosti o dodání kocoura a to okamžitě, děkuji) a v záchodku to vypadalo, jako když balím hoviša ...22. září 2008 | Autor: Tonička Kočičková
Orienťák, Mjauk Rozparovač a satelit na kebuli
Milé kocouřsvo, dlouho se u Kočičků žádná mimořádná událost nestala, tak si asi mí lidé řekli, že to musí změnit. Ne tedy, že by neměli zábavu, zábavu měli – hráli jsme hru podobnou orientačnímu běhu. Po celém bytě jsem dělala značky a dvounožci je hledali. Když nějakou našli, tak mě chvíli honili. Docela fajn sranda.
Vydrželi jsme si takhle hrát docela dlouho a slečna pak už jen kvílela, že nemá v čem jít do práce, protože všechno její oblečení smrdí „kocouřem“, páník se mě slušně otázal, jestli je nezbytně nutné označkovat celou postel tak, že je z ní lože pekelné. Bavila jsem se náramně. Jenže lidi mi začali dělat naschvály, všechno věšeli vysoko nebo zavírali tam, kam jsem se nemohla ...22. září 2008 | Autor: Jerrynka
Mise Kočičí dráp
Ahoj, když jsem zjistila, že si můj brácha Falkon začal psát deníček, rozhodla jsem se, že donutím mou paničku, aby mi ho začala psát taky. Jenže jak to udělat? Nemocná jako brácha naštěstí nejsem, dvě chorobné kocúřiska by už byly moc. Školu jsem studovat nemusela, já su totiž od přírody nadaná, ale psát teda neumím. Dnes v noci jsem se rozhodla, že tedy použiju donucovací techniku zvanou „Kočičí dráp“.
Když si šla panička lehnout, přikryla se dekou. Přišla jsem se na ni z blízka podívat, jestli už spí. Kontrolu provádím čumák na čumák, abych měla jistotu.
2.00 Panička zdá se spí, je čas proběhnout se po posteli
2.05 Nic se neděje, je potřeba zefektivnit snažení. Snažím se zahrabat ...20. září 2008 | Autor: Mohinder Wake Up Kiss,CZ
Amantes amentes
Láska? Láska! Láska...
"Láska je čtyřlístek v zelené trávě,
láska je slovo vyřčené právě
ve chvíli, která Ti navždy už
zůstane v hlavě."
Koukáte co? Ze mě je totiž kocour poeta. U nás doma zavládla láska!
Já miluju Dorotku, pěkně po kocouřím. Jakmile se kolem mihne její voňavej kožíšek, skočím po ní, zakousnu se jí do krku a... no však vy víte co.
Panička miluje mě. Mazlí se se mnou a říká mi, že jsem její kocourek a kožíšek puntíkovanej.
Paničku miluje páneček. Onehdá se jí ptal, co chce k výročí svatby, nebo stavby? Moc sem tomu nerozuměl, ale hnedky mi napadlo, že by mohla chtít plnou tašku tyčinek z DM.
Na to asi nepomyslela, ale povídá, že perlový náušnice a diamantovej ...20. září 2008 | Autor: Maxmilián Rybomil
Dialog
Obrana Maxíkova (Vytesaný Neotesánek)
Maxik: „Mňáááúíúíú, vstávat, chce se mi ven!“
Kama: „Maxi, ještě je brzy, spím!“
M: „Ale už je ráno a já chci běhat!“
K: „Já mám ještě noc a nedupej, seš jak malý slůně!“
M: „Já ale moc potřebuji za dveře, podívat se, co je nového! Mňaííůííí, ááááúúúú!“
Kama spí a neodpovídá.
M: „Tak mě pusť k sobě!“
Kama je zticha, dělá že spí. Naštvaný Maxík se jde ládovat. To vypudí Kamu z postele a šup za kocouřem: „Maxi, zase se už cpeš? Seš pěkně tlustej!“
Maxík: „Tak mě pusť ven!“
K: „Víš, jak to vždycky dopadne, jdu a oblíknu se, obuju se, otevřu dveře a ty vystrčíš tlapku na chodbu a vznešeně odkráčíš zpátky.“
M: „Jsem přece kocour, tak to je ...18. září 2008 | Autor: Monty (6)
Mám se taky těšit?
Dneska jsem měl veliké štěstí. Domů z práce přišel nejdříve páníček. Já jsem dneska prozkoumával novou mísu, která se objevila na kuchyňském pultě a v ní byly malé barevné dýně. Jenže ta mísa to nezvládla, spadla dolů a dyně se rozkutálely po kuchyni. Snažil jsem se je dát zpátky do mísy, ale nepodařilo se mi to. Takže doma byl trošku nepořádek. Páníček to naštěstí uklidil, nebere to tak vážně jako panička. Taky jsem se s ním zato hodně mazlil.
Potom přišli "mladí". Asi dva týdny mě neviděli a vůbec mě nemohli poznat. Spletli si mně s Lejdynkou, to je moje maminka, a je pravda, že jsme skoro stejní, máme stejný kožíšek a už jsem stejně velký jako ona. Mladí si začali povídat s ...18. září 2008 | Autor: Gábinka (2)
Tak už jsem kočkou polštářovou
Jelikož se nám tak drasticky ochladilo, rozhodla jsem, že se naprosto přestěhuju domů... První den: tak jsem strávila celý den v křesle a spinkala jsem. Musím dodat, že opravdu do růžova. Panička ještě se mnou sledovala seriál a pokoušela se mě pohladit, což jsem jí povolila natolik, že dokonce si na mě směla šáhnout a to musím dodat, jsem plašan. Elišáček dělal už sama nevím co a pak následoval spánek... Noční a slaďoučký. Prostě jsem povaleč... Teď se taky povaluju...18. září 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Inspirace
20. 10. 2007
Nemohl jsem psát. Intenzivně jsem pracoval na spisu Žádost o okamžité zapsání mě do Červené knihy kriticky ohrožených druhů. Jsem kriticky ohrožen. Vřeštění holky, které Kalassymita každé ráno prokusuje palec, by nepřežil ani mamut. A to mamut nespal u holky na polštáři a nebyl každé ráno v šoku z decibelů, které vydává. A stejně vyhynul.
22. 10. 2007
Jsem velkorysej kocour. Žiju s holkou už 5 let. Čekal bych, že za tu dobu už se mohla ode mne přiučit. Velkorysosti. Nepřiučila. Kdyby jo, tak by teď nedělala takový povyk. Vždyť může tu předložku vyprat. Nemůžu za to, že v jedné kadibudce bylo Tsunamissy, v druhé Bubu, v třetí Kalassymita a do čtvrté se mi zrovna ...15. září 2008 | Autor: Minda von Holomóc
Na návštěvě u Šmurina
To byl hned od rána takový krásný den. Máter mě hned po snídaní pustila na zahradu, prý že bude mýt okna, tak ať se jí tam nepletu. Škoda, chtěla jsem jí asistovat u věšení záclon, ale dobře jí tak, JÁ u všeho být nemusím, bohužel.
Na kytkách byla rosa a to je panečku něco. Kapičky se hezky třpytí a když do nich plesknete packou, tak se krásně zarácháte a můžete se pak do sytosti olizovat. Nad tím kvetoucím plevelem, kde občas vyčuhuje nějakej šutr, prý se tomu říká skalka, lítala taková mini rogala-motýli. Snažila jsem se je chytit, prozkoumat a popřípadě ochutnat. Bohužel, rogala se ve vzduchu chovala naprosto nevyzpytatelně a tak z toho pro tentokrát nic nebylo.
Z nedostatku jiné zábavy ...14. září 2008 | Autor: Monty (6)
Ubrus
Tak jsem se začal učit otevírat dveře, ale je to fuška. Tak jsem toho nechal, vždyť je to snadné, když dveře zavřou, začnu škrábat a oni mi je zase otevřou. Začal jsem hledat nějakou novou zábavu a víte, co jsem objevil? Panička dává na stůl v pokoji ubrus. A já když na stůl vyskočím, tak to prima klouže. Moc mě to začlo bavit, jenže dlouho to dělat nemůžu. On ten ubrus nakonec z toho stolu spadne a s ním i další věci, co na stole bývají - ovladač, popelník, noviny, někdy tyčinky. A bez ubrusu to není ono. Ale když je všechno na zemi, příjde panička a zametáme. Sice při tom někdy křičí něco jako "Monty ne" nebo "nechej toho", ale je to pěkná hra. To se pak unavím a moc ...12. září 2008 | Autor: Minda von Holomóc
Měla jsem návštěvu
To si tak lebedím na terase, sluníčko svítí, dlaždice pode mnou příjemně hřejí a mně se oči klíží. A tu slyším z křoví, čauky mňauky Mindo, podívám se, kdo to mňouká, no jo, sousedovic kocour Šmurin. Povídám, co ty tady. Ále, jdu zrovna z lovu, jsem z toho vedra celej upachtěnej a tak si jdu za tebou chvilku orazit, mňoukne. Tak pojď k nám do chládku, já už jsem nějaká přeleželá, zvu tě do mého budoáru, nabízím mu. Šmurin se tváří nechápavě, do čeho to jako? No do budoáru, ty nemáš budoár? Naparuju se. Šmurin se šklebí a povídá, že se napřed koukne, jak to vypadá, a pak mi řekne.
Vedu ho po schůdkách do podkroví a rozšafně mu nabízím, že může jít první. Šmurin všechno pozorně prozkoumal, ...11. září 2008 | Autor: Falkon
Veterina
Tak jsem zase tu... poznamenán novým výletem na veterinu... brrr, mnauiii. Jana si všimla, že nejsem moc nadšený, když čůrám. Bolelo to, ale já to statečně snášel a nedával na sobě nic moc znát. Sem tam jsem si trošku zamňoukal, abych si ulevil. A to byl asi důvod, proč jsem dneska zase cestoval. Doprovázela mě i Jerry. Prý se bude očkovat. Snad kočkovat, ne???
Když mě vyndali zase ti dva pánové, které vůbec nemám rád, bylo mi jasné, že to bude zlé. Dostal jsem injekci do packy a pak už si toho moc nepamatuju. Odneslo mě to někam do snů...
Když jsem se probudil, Jerry už byla asi nakočkovaná, protože čekala v přepravce, a mě šoupli k ní. Jenže nám tam v tom zmatku nepřibalili deku, se ...11. září 2008 | Autor: Monty (6)
Opět je tu sobota
Dneska je zase sobota a tu mám rád. Panička nikam nespěchá, sice máme hodně práce, musel jsem se schovat před vysavačem, ale to asi k sobotě patří. Dneska jsem hrál s paničkou novou hru, šněrovala nové tkaničky do bot a já ji pomáhal. Mi to šlo moc dobře, ale ona si stěžovala, že se mnou nehraje, že ji to nejde. Páníček pak vzal do ruky velkou tyč, chvíli jsem se bál, že ji vzal na mě, ale ne. Lehl si do ložnice na zem. Koukal jsem jak blázen, co dělá na zemi, vždyť mají velkou postel. Ale on začal tou tyčkou vyšťouchávat všechny moje hračky, které se mi tam schovaly. Měl jsem takovou radost, že jsem nechal paničku s tkaničkama samotnou a šel si hrát s myškou. Paničce to asi bylo líto, ...11. září 2008 | Autor: Maxík Ciki
Nová rodina 16. 8. 2008
Dobrý den, jmenuji se Maxík a narodil jsem se mamince Daffne. Dne 16. 8. 2008 si pro mě do Velvar přijela nová rodina. Mám ještě pět sourozenců, ale každý už má svoji novou rodinu. Jsem hodný a šikovný kocourek a hlavně mazlíček celé své rodiny.10. září 2008 | Autor: Slečna Dorotka Černá
Slečna Dorotka Černá je moderní
I stalo se, že mazlení s člověčkou mi přestalo stačit a já jsem se chtěla, ba ne, ne chtěla, toužila jsem každičkým nervem svého těla, pomazlit se tak nějak jinak, doopravdy s kocourem, s jakýmkoli kocourem, s výjimkou Mordechaje, který mi bere hračky a se kterým bych se nebyla mazlila ani kdyby byl jediným, posledním kocourem na celém světě.
Procházela jsem se na zahrádce podél plotu a vrkala, převalovala jsem se v trávě, vyčůrala jsem se na záchodek a hlínu za sebou jen nedbale zahrábla a všechno dohromady to znamenalo: "Přijď, jsem tady a čekám..."
Člověčka, která to pozorovala, si mě vzala na klín a povídá: "Dorotko, takhle by to dál nešlo. Vím, že chceš kocoura, ale kocour, to ...10. září 2008 | Autor: Akiro Siberian Squills
Tak ahojte!!
Ahoj! moje meno je Akiro a zistil som, že sa tu dajú písať denníčky. Je to, myslím si, fakt super, pretože tu môžem písať o svojich zážitkoch a o všetkom, čo ma stretne. Teda, aj keď s pomocou dvojnožcov...
No nič, ja len aby ste vedeli, že je vás o jedného viac! Zatiaľ ahoj!9. září 2008 | Autor: Mína Princezna
Příhody s proteiny
Ať se dvounožci snaží, jak chtějí, aby nám hezky podstrojovali, jistě mi dáte za pravdu, milé kočičí krásky a ztepilí krasavci, že nikdy nevynecháme příležitost, abychom si jídelníček nezpestřili o chutné proteiny. Je nutné, aby proteiny byly nejdříve živé, a to hodně, lhostejno, zda běží po zemi, nebo se snaží odplachtit do povětří. A když při tom pohybu navíc vydávají zvuky, je to důvod navíc získat pochoutku bez ohledu na překážky, které po bytě nepoučitelně rozestavují dvounožci.
Nezapomenutelný zážitek se naskytl jednoho vlahého večera. V kuchyni se jako obvykle větralo a svítilo, ale venku zůstala tma tmoucí. A tu vidím, jak pod stropem lítají úžasné proteinové bonbonky, velké, menší ...8. září 2008 | Autor: Minda von Holomóc
Tak mám konečně jméno
Když měli dvounožci konečně jistotu, že jsem kočičí děvčica, tak se přemýšlelo, jak se tedy budu jmenovat, protože to bylo nutné napsat i do mého kočičího průkazu. Moje člověčí ségra navrhovala Mínu, prý jako ta dcera bohyně Slávy, ona je totiž tím svým studie trošku "postižená" a tak chtěla něco vznešeného. Máter navrhovala Micku a jejich starému kocourovi to bylo jako obvykle jedno. Já se přiznám, že mně teda taky. Nakonec to dopadlo tak, že v průkazu mám napsáno Mína, ale říkají mi Minda. Já na to občas i slyším, tedy jak kdy a podle toho, jestli se ukáže pro mě výhodné na zavolání přijít.
Ještě musím vysvětlit, proč se té naší člověčí ženské říká máter. To její kotě ...5. září 2008 | Autor: Micinka (9)
Návod na přípravu vaječiny
(návod pro dvounohé)
Vezmi: pánev, olivový olej, 4 vajíčka.
Olej nalij do pánve
4 vajíčka rozklepni do pánve
Skořápky schovej, aby se k nim kočičky nedostaly (chicht)
(během této první fáze je třeba asi 15x sundat šimo-matouše z pánvičky, až nakonec dvounohá vzdá, a kotíci můžou v klidu ujídat bílky)
V druhé fázi je třeba otrlého přístupu, s nímž ignorujeme zoufale hladový pohled očí pod linkou, kam se majitelka zoufalého pohledu ukryla, protože přece se nebude cpát mezi zrzavou zvěř...
Třetí fáze: bílá kočka je silnější než dvounohá, která v rámci prohry dá pánvičku na zem. Míca jako chytrá kóča ví, že kromě bílků je možné užírat i žloutky. takže když od pánvičky odchází, ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 
