Kočičí deníčky

Stránka 88 z 143

1. října 2009 | Autor: Trevor Z Hvozdnice

Jak jsem cestoval

Ahoj kocourci a kočičky. Jmenuju se Trevor a jsem britský modrý kocourek z chovatelské stanice Z Hvozdnice v Opavě. Moje dvounohá kamarádka mě objevila úplně náhodou a hned se do mě prý zamilovala a přemlouvala zase toho svýho kamaráda, aby si mě pořídili. Tak když mi bylo asi šest týdnů, se na mě až z Prahy přijeli podívat a "vybrat" si mě. Spíš jsem si ale vybral já je, říkal jsem si, že bych se taky mohl podívat někam jinam, než jen po mém pelíšku s bráškou a sestřičkama a ostatníma kočičíma kamarádama, jenže to jsem ještě netušil, do čeho jdu. Když mi bylo 12 týdnů, tak si pro mě odpoledne přijeli s takovou velkou plastovou věcí, do které mě strčili a šoupli na sedadlo do ...

30. září 2009 | Autor: Slečna Dorotka Černá

Kočkosútra aneb 6 mazlicích poloh Slečny Dorotky Černé

Zaslechla jsem, že se o nás kočkách šíří již po staletí velice nepěkné pomluvy. Jsme prý falešné a nestálé v lásce k lidem a sotva kdo může od nás očekávat pravou oddanost. Musím se proti takovému tvrzení ohradit co nejdůrazněji. Já, například, jsem velice stálá v lásce, pokud jde o lásku k jídlu a mazlení. Je pravda, a to připouštím, že láska k jídlu je u mě neustále přítomna, zatímco láska k mazlení se projeví jen občas, ale potom s o to větší intenzitou. Ale jelikož se o nás povídají tak nepěkné věci, rozhodla jsem se uveřejnit svůj návod na mazlení s člověky, aby každá kočka, která si snad se svou náklonností k lidem není tak docela jistá, mohla ode mě čerpat ponaučení. Zde jsou tedy ...

30. září 2009 | Autor: Damian live Silvier

Jak jsme malovali

Ahoj kamarádi! Chvílemi jsem si začal říkat, že dvounožci nějak polevili ve vymýšlení zábavy pro mne (když já jim stále nějakou zábavu přináším), ale nezklamali mě. Dvounožec přišel se zajímavým náčiním a nějakými kbelíky. Vyčkával jsem, co z toho bude. Vzhledem k nervozitě dvounožkyně jsem očekával velké věci. Pak to přišlo. Dvounožec otevřel kbelík s nápisem primalex a já se dostal do transu. Kam se hrabe šanta kočičí nebo kozlík lékařský. Primalex, to je něco!!! Bohužel, dvounožci si mého úletu všimli a kbelíček přede mnou hlídali. Ale, známe to všichni, že... Pomalí a ne příliš bystří dvounožci hlídají mě, kocoura??? No... jak to asi dopadlo, už tušíte. Po pár minutách pečlivé ...

29. září 2009 | Autor: Kimi the Miau Oriental cats

Rychlý sběr

Můj den začal tím, že mě (konečně) vypustili ze sklepa na ranní procházku a pak mě zavolali do domu. Jakmile skončila ranní hodina mazlení, uviděla jsem tašky na skříni, kaštany v krabici... dobře vím, jaká je s těmihle předměty psina, a rozhodla jsem, že se mi bude hodit ty věci sesbírat. První byla taška. Skočila jsem po ní a bum, bác! Taška mi skončila na ocase. Na můj výkřik přiběhla panička a vysvobodila mě. Letěla jsem do papírové tašky, která ležela na zemi. Párkrát jsem na ní skočila a schovala jsem se do ní. V bezpečném úkrytu čekala, až panička odejde, a pak jsem pokračovala ve sběru.

28. září 2009 | Autor: Piškot Pišutka

Mňautobiografie pana Profesora - Konfrontace

12. 7. 2009 Jsem rozčilenej kocour. Jsem rozčilenej, protože jsem sledovanej. Ostře. A pronásledovanej. Pořád. Kam se hnu, tam mám holku za patami. Chlupatými. Může za to Hroch. Od jeho Velkého zmizení nás holky hlídají ještě víc než předtím. Myslel jsem, že víc už to nejde. Jde. Kam jde kocour, tam jde holka. Kocour do trávy, holka za kocourem. Kocour na břízu, holka pod břízu. Kocour k řece, holka, bez šunky!! za kocourem. Kocour kolečko kolem chalupy, holka kolečko za kocourem. Tsss! Nepotřebuji mít dva ocásky. Když zrovna holka není mým ocáskem, stejně mne sleduje. Vypracovaly s ostatními holkami systém. Sledují nás. Vzájemně si předávají informace o pohybu sledovaných objektů. Nemáme ...

27. září 2009 | Autor: Agátka Christie

Agátka je slavná

Vážně, tomu byste nevěřili! Zveřejnila jsem totiž fotku naší Agátky na stránkách, kam si chodím dopisovat s lidmi z celého světa. A reakce byla zcela nečekaná. Abych to vysvětlila – jedná se o stránku, kam se zaregistrujete, vytvoříte si vlastní profil, ve kterém se představíte a napíšete, v jakém jazyce chcete komunikovat (něco jako Facebook). Našla jsem tam celou řadu kamarádů, a tak jsem jim postupně představila svoji rodinu, ukázala fotky Prahy i svého rodného města Mariánských Lázní. Všechny tyhle fotografie se setkaly s docela vlídným přijetím. Jenže pak přišla Agátka Christie. A byl konec. Historička z Kanady, se kterou jsem před tím diskutovala o krásách barokních samonosných ...

26. září 2009 | Autor: Chandler

Jak jsem bojoval s hady

Po dlouhé odmlce se vám, milé kočky a kocuři, zase ozývám. Měl jsem velmi napilno a nestíhal jsem proto své zážitky dokumentovat. Teď vám povím, cože se to vlastně dělo... To vám bylo tak. Jednoho kocouřího rána (tj. když se páníček odpoledne vrátil domů) jsem se líně protáhl a šel ho očuchat, jestli je to on, a když byl, nechal jsem mu na kalhotech vrstvu chlupů a přimňoukal ho ve svém království. Páníček byl ale celý mrzutý. Říkal, že se mu něco rozbilo, prý nějaké trafo k mňautbooku, a že ho tedy musel koupit nové. Lítostivě jsem se na něj díval a snažil se ho utěšit předením a přešlapováním po jeho tašce, kterou si s sebou přinesl. To ovšem nemělo úplně nejlepší účinek, ale alespoň ...

23. září 2009 | Autor: Gucci z Chrášťan

Kocourek

Teď je u nás doma docela klid. I když... Kocourka nějak zlobí bříško, už jsme byli u veterináře, vymačkal mu "kulky" (je po kastraci a v životě mě nenapadlo, že se to dělá) - byl tam s ním manžel, nevím podrobnosti. Vypadalo to, že to pomohlo, ale asi je zádrhel i v něčem jiném. Takže teď nás čeká odchycení moči. Což bude asi zábava, ještě jsme to neabsolvovali. (Pokud máte nějaké fígle, jak nejlíp na to, sem s nimi). Ale hlavně ať jsou pak výsledky v pořádku. Navíc nám nějak tloustne, co jsme se vrátili z dovolené. Takže máme nařízenou dietu. Se lehce řekne, ale hůř dělá. Protože, jak máme zabránit tomu, aby nesežral porci Nieře, vážně nevím. Snažíme se, seč můžeme, ale ...

20. září 2009 | Autor: Agátka Christie

Záhada zmizelé misky aneb čtvrtý rozměr?

Dokud si nás Agátka nevybrala za svoje poddané, neměla jsem o nějaké čtvrté dimenzi ani tušení... nás pejsek byl důsledně trojrozměrný... za celou dobu svého života nám v bytě neudělal žádnou škodu... jemně ožužlaný hřbet kuchařky pro začátečníky se nepočítá... První dny naší Agátky se také nevyznačovaly nijak dramaticky... Agátka se zpočátku ani neodvažovala z pokoje... teprve po pár dnech se vydávala na opatrné výpravy... ale už tehdy jsem zaznamenala její pozorný pohled... pohled, který říkal: tak copak to tady máme?!? Jak jsme se radovali, když poprvé vyskočila na křeslo! Jak jsme ji chválili: šikovná Agátka, moooc šikovná... ale co to? Zdálo se, že ji naše chvála nezajímá... své ...

16. září 2009 | Autor: Míša (6)

Jak jsem se ztratil

Ahoj kočičáci. Abych se představil - jsem Míša (6), jsou mi 3 roky a 10. 9. jsme s paničkou oslavili "3leté spolužití". V pátek jsme jako vždy v létě jeli na chaloupku, kde to mám strašně rád: lovím myšky apod., nosím je paničce v různých podobách, lezu po okapech, po střeše, po komíně apod., a protože mám kočičí dvířka, dělám si vlastně, co chci. Z nádraží chodím sám, bezpečně trefím. Jednou jsem se paničce vytrhl, protože jsem to už nemohl vydržet, moc se courala, a suverénně jsem přišel k naší brance. No a od té doby mě panička jen "doprovází". Když mám něco zajímavého v trávě, chvíli počká, až si to očuchám, a pak jdeme spolu. Ale teď v pátek mě něco zaujalo ve ...

15. září 2009 | Autor: Mohinder Wake Up Kiss,CZ

Hlad

Zatímco Slečna Dorotka Černá leží na židli a připomíná úhledně složenou štolu z černého sametu, a kdyby co chvíli nevzplály dva žluté lampionky a nekmitl se na černočerném kožíšku růžový jazýček, nenapadlo by snad žádného, že zde namáhavě pracuje malá kočička, běhá Mordechaj ztřeštěným tempem po celém domě, začne zkratkou přes největší škrabadlo na světě, tryskosprintem do koupelny, skokem do vany – prázdné - kde se chvíli zdrží marným lovem vlastního ocásku, načež se řítí s ohlušujícím dupotáním zpět po schodech a při obíhání kuchyně odráží se o stěny, porušuje tak elementární principy gravitace, již zcela vysílená kronikářka šelmích životů činí tento pokus o zaznamenání jejich ...

15. září 2009 | Autor: Gábinka (2)

Kočičí a lidská psychologie

Ahoj kočičáci, zrovna včera se panička vrátila v půl sedmé domů. Na to si teprve s Elišáčkem zvykáme, že zrovna v pondělí tvrdne (tak to aspoň říká) devět hodin ve škole a pak jede na kroužek. Ovšem včera nás šokovala výkladem, cože to provedla. Měli prý občanku a v té se zabývají hlavně poslední dobou lidskou psychologií. Panička je v tomhle celkem zběhlá a kolikrát mě a Elišákovi vysvětlovala, kdo z nás je extrovert a kdo introvert... Ale stalo se něco mnohem horšího! Panička začla vyprávět, že vyplňovali jakýsi dotazník a měli tam vždycky dvě opačné vlastnosti - jako třeba veselý a smutný. A mezitím čísla od jedné do sedmi a jednička byla znakem toho, že si o sobě myslí, že jsou ...

13. září 2009 | Autor: Piškot Pišutka

Mňautobiografie pana Profesora - Expirace

11. 7. 2009 – 10:20 Jsem překvapenej kocour. Asi jsem inspirativní kocour. Inspiroval jsem holky. Asi se jim hledání myši Empétrojky zalíbilo. Už zase něco hledaji. 11:00 Pro jistotu jsem se uklidil do spisovny. Nevim sice, co hledají, ale byl bych nerad, kdyby velkou holku napadlo, že jsem to ukryl já. Nemám rád spílání za to, co jsem udělal, natož za to, co jsem neudělal. 11:30 A kruci. Musí hledat něco moc důležitého. Už do hledání zapojily i Jiřinku, kluka Martina a kluka Dominika. 11:40 Velká holka má záchvat. Sebekritiky. Řekla, že je blázen. Jsem spokojenej kocour. Mám rád vzácné chvíle, kdy se s holkou názorově plně shodujeme. 11:41 Tak nic. Neshodujeme se. Navíc ...

11. září 2009 | Autor: Pinocchio

Malý ragdollán rovná se velký krasavec

Milí kočičáci a kočičky... Denně si kladu otázku, jestli jsem nebo nejsem nejhezčí kočka. Nedivte se, že o tom přemýšlím, protože jakmile k nám někdo příjde, tak: "jeeee, to je slaďoučké koťáááátko!!! A jak to, že má tak nádherně modrááá očičkaaa?? Ty jsi ale krasavec!!!" A to je pokaždý. A jelikož máme hoodně návštěvy, jsem neustále středem pozornosti. A panička je na mě patřičně hrdá:)!! Bývá to příjemné. Například paniččina kamarádka: "Ahooj, Pinečku!! Počem, počem!! Ťuťůůů, ňuňůůů!!!" Ale někdy to bývá i nepříjemné, například se k nám přivalí taková tlustá, strašná ženská a: "Jeeee, koooočiiičkaaaa!!!!! Pojď k tetičce, pojď." No málem mě udusí, jak mě ...

8. září 2009 | Autor: Damian live Silvier

Bojový kocour

Ahoj kamarádi! Uplynulých pár dní jsem se věnoval vypilování některých mých dovedností, zejména těch loveckých. Inspirován některými deníčky a momentkami z fotogalerie, posílen radami dvounohých tet u některých zápisků, vrhl jsem se na to. Hmyzáků je v poslední době nějak málo, tak mi jako trenažér posloužila dvounožkyně a čtyřnohý psí spolubydlící (protentokrát jsem mu dal přezdívku „boxovací pes“, obdoba boxovacího pytle). Dvounožce jsem z toho zatím vynechal, přece jen už toho na něj zkouším dost. S boxovacím psem to mám velmi jednoduché. Není moc vysoký, mohu přes něj skákat, pod ním podlézat a zkoušet jakékoli výpady a klinče (klinč = držení / zaklesnutí soupeře). Když má dobrou ...

3. září 2009 | Autor: Kittie

Ďábelská červená tečka

Poslední dobou se u nás doma vždycky večer dějí divné věci... Na stropě nebo a stěně se objevuje neznámý vetřelec! Má podobu malé červené tečky, ďábelsky zářivé. A pak si po tom stropě a stěnách drze leze, občas si troufne i na podlahu... To se ví, že si to nenechám líbit a svoje území bráním! Takže na tu drzou tečku skáču a skáču a skáču a skáču a skáču a skáču a skáču... ufff... a skáču a skáču a skáču a skáču a skáču a skáču... úúúúúúúúfffffff! Už jsem z toho věčného skákání celá unavená... A tečka je tam pořád!!! Hrůza! Ona je snad NEPOLAPITELNÁ! A moji pánečci se asi museli úplně zbláznit, protože v tak vážné situaci, kdy máme doma nepolapitelného vetřelce, se válí smíchy po ...

2. září 2009 | Autor: Gucci z Chrášťan

Nevíte proč???

Ahoj kočičáci, kočičindy a dvounožci:+) Máme doma záhadu, teda aspoň mně to vrtá hlavou. Pod okny naší ložnice se poslední dobou konají kočičí sněmy, klidně i 5 koček naráz. Jestli je tam lákají ti naši, nevím. Poprvé jsem na to přišla, když jsem šla spát před manželem, zavřela jsem se v ložnici, aby kočky neskákaly bungee jumping, když je nebudu hlídat, protože chci spát, a že vyvětrám. V teplu je to možné jen v noci.+) Usnula jsem, pak přišel spát i manžel, kočičky normálně pustil do ložnice (běžná praxe, spíme s nimi v posteli), ale jaksi zapoměl zavřít okno. Probudilo mě mňoukání - venku. Rozespalá, bez brýlí, jsem se zvedla, zjistila otevřené okno, vykoukla jsem a tam sněm. Naše jsem ...

2. září 2009 | Autor: Tequilla Zličínský IT cucík

Zásady plného bříška

Ahoj koťata, musím vás varovat. Snad vás to nikdy nepotká, ale stejně. Je to hrůzný pocit, mít na něco chuť. Sliny se vám derou na jazyk, žaludek volá "Hoď sem něcooo ty kočko" a nemůžete myslet na nic jiného než na to, kde sehnat něco na zub. Pokud tyto příznaky zanedbáte a nezačnete hned něco hledat, přepadnou vás halucinace. Nejen že pelíšek, deka, škrabadlo bude vonět jako masíčko, ale váš dvounožec taky, a to oni nemají rádi, když je začnete okusovat. Takže zásada první - rychle něco najít. Já už takhle našla věcí... V kuchyňských přihrádkách najdete sušenky, rohlíky, piškoty, nic moc pro kočky, ale v nouzi dobrý... Lednička je lepší, ale tu sami neotevřete... Taky můžete počkat na ...

1. září 2009 | Autor: Fridrich II

Jedno běžné ráno

Máme s naší člověčicí takovou nepsanou dohodu: dokud ráno spí, tak spíme taky, nebo aspoň předstíráme, že spíme, no prostě nerušíme. Ale jakmile se člověčice pohne nebo otevře jedno oko a začne vnímat realitu, hned jsme ve střehu. Napochodujeme za ní do postele a vyžadujeme mazlení, drbkání, hlazení a jiné ňuchňání, a za to jí střídavě masírujeme břicho, hlavu, nohy, případně jiné části těla vydatným tlapkáním. Někdy se stane, že člověčice nereaguje a dělá, že ještě spí, ale na to máme jinou metodu – přemístíme se na stůl k počítači a začneme přerovnávat papírky, lístečky, mobily, propisky, šňůry, gumičky a bůhvícotamještěmá, občas něco spadne na zem, ale většinou to zabere hned na první ...

1. září 2009 | Autor: Damian live Silvier

Damián kontrolor a pomocník – II. díl

Ahoj kamarádi! Jak už jsem psal minule, účastním se z kontrolních a asistenčních důvodů mnoha domácích činností. Zjišťuji, že to je čím dál zábavnější, vlastně nechápu, na co si stále dvounožkyně stěžuje. Jednou z mých opravdu oblíbených činností je kontrola správnosti zalitých pokojových květin. Škoda, od mého příchodu jich hodně ubylo, prý „šly do dobrých rukou“. Ale pár jich tu přece jen zůstalo. Jakmile dvounožkyně kytku zalije, hned packou zkontroluji, zda je zalitá dostatečně, a případně hlínu packami trochu prohrábnu. Nechápu proč, ale z tohoto dvounožkyně dvakrát nadšená není. Taky máme bezva vysokou palmu (má oblíbená), té zase kontroluji dostatečnou sílu kmene, pravidelně po ...

<< Starší 84 85 86 87 88 89 90 91 92 Novější >>