Kočičí deníčky

Stránka 91 z 143

5. prosince 2009 | Autor: Pinocchio

Můj nejhorší zážitek v životě aneb jak jsem šel pod kudlu

Ahoj kočičky a kocouři. Toto, co vám teď budu vyprávět, byl můj úúplně nejhorší zážitek v životě. Začlo to tím, že mi nedali najíst. Divil jsem se. No toto!Vždycky mám plnou mističku. Divný... Potom mě panička vzala do takové divné věci s mřížemi a dala do takové plechové, červené krabice. To se mi teda nelíbilo ještě víc a začal se vztekat, že chci ven! Pak přišla panička 2 a ta krabice se rozjela. Začal jsem se bát. Bylo to příšerné!!! Tak příšerné, až jsem se rozplakal. Mňáááu!!! Dejte mě odsud veeen!!! Mňááááu!!! Prosím, dejte mě ven!!! A to už jsem se bál tak, až jsem se do toho i roztřásl. Konečně to zastavilo. Panička mě v té věci s mřížkou vzala a šli jsme nějakým cizím místem plným ...

4. prosince 2009 | Autor: Wirgo Narsil*CZ (Šer Chán)

Jak sem přišel vo MŮŽO

Když sem už povyrost do správný tygří velikosti a začal si sám sebe víc všímat, nemoh sem se při tom sebou nepokochat. Slušnej chlapák se ze mě stal! Elegantní postava, dlouhý nohy, štíhlej, přitom samej sval (taky každej den trénuju jak vo život), krásný veliký ušiska, dlouhatánskej vocas, tmavě modrý vočiska, sexy kresba, no prostě tygr jak má bejt. A tak, když už se mi vyklubaly tečky i na bříšku, řek sem si, že by byla věčná škoda tak kvalitní genofond nechat vymřít. Jenže jako vostatní tygři i já žiju vosamocenym životem, do kterýho se akorát přimotávaj mý člověci, sám lovím (myš na provázku), sám zápasím (s plyšovym medvědem), sám uléhám (klukovi na hlavu) a vo ňákou kočku tím pádem ne ...

3. prosince 2009 | Autor: Linduška

Zavlečenec

Ahojte kočky a kocouři !! Mňauk! Jsem ráda, že se konečně našel čas na to, abychom s paničkou zase napsaly pokračování příběhů nejúžasnější kočičky Lindušky, tedy mých... :o) No, dalo mi to hodně přemlouvání, než jsem paničku donutila sednout k počítači a začít psát, co diktuju. To bylo pořád: Teď ne, nevím, kde mně hlava stojí, teď nemám myšlenky na psaní... A kdesi cosi. Mně se to teda moc nelíbilo, ale na druhou stranu je pravda, že panička chodila domů jakási neveselá, páníček taky, pořád se bavili o penězích a bylo dusno... Tak jsem si řekla, že radši nebudu provokovat s deníčkem, protože by se mi taky mohlo stát, že dostanu horší granule. Což se nakonec taky stalo, ale ne kvůli ...

3. prosince 2009 | Autor: Chandler

Hormňounové

Poslední dobou, kočky a kočičáci, se mnou není něco v pořádku. Chodí za mnou takoví divní tvorové. Říkají si Hormňounové. Jsou škaredí, černí s velkýma zubama. To Vám takhle vždycky přijdou, sednou si mi na záda a vrčí, prskají, chrčí a mňoukají něco o tom, že je celý svět na nic, že nic není dobré, že jsem utrápený kocouř a že to tak už zůstane... Občas se je snažím sklepat, ale nejde to. Nejde a nejde. Až se pak už ani nesnažím a jen na ně občas křičím. Ale ani to nezabírá... To vám je pak tůze těžké zachovat si optimismus. Tak vám tak chodím, s Hormňounama za krkem, tu vynadám páníčkovi, co tak blbě kouká, tam zase paničce, proč mi ještě nevyčistila záchůdek, potvora líná, a občas ...

1. prosince 2009 | Autor: Matýsek (20)

Někdy to muselo příjít...

Už třetím dnem chodím po bytě a řvu: KOOOČÍÍÍÍČKOOOO, KDEEE JSIIIII??? POOOJĎ KEE MNĚÉ, JÁÁ TĚĚĚ CHCUUU. Nic. Nic a NIC. Začíná mě to štvát a o mých spoluobyvatelích ani nemluvím. Včera byli vzteky bez sebe. Ale copak to nechápou??? NEDÁ SE TO VYDRŽET, sou táák bezohlední. Jsem po uřvaném dnu unaven, ale nevzdám to, co když právě ted nějaká kočička příjde??! A já bych to zaspal? NIKDY!! A jejej, slyším dvounožkyni: Matyáši, laskavě na chvilku zavři tu svou tlamičku. Mám toho až po krk... nechápu, proč mi, když je naštvaná, říká Matyáši, když se jmenuju Matýsek. Zase chodím a řvu. Nic. Asi si vezmu slova dvounožkyně k srdci a půjdu si zdřímnout. Slyším, jak dvounožkyně říká dvounožci, že ...

1. prosince 2009 | Autor: Eliášek

Dva dny s nemocnou paničkou

Panička byla prohlášena za nemocnou. To, že má teplotu, si nedokážu nijak přesně změřit, ale to její věčné smrkání a kašlání obvlášť mě budí. Ovšem panička byla v zájmu zachování zdraví jiných dvounožců nucena nejít do školy právě kvůli té teplotě. Co je mi do jejích dvounožců, kteří s ní tráví hodně času v oné škole. Ještě bych se mohl nachladit já. A moc dobře si pamatuju, že se paničce nelíbilo, když jsem měl průjem a ona každých 5 minut čistila záchod. Nebo když jsem si naordinoval léčbu nachlazení válením v její posteli. Nicméně první den, a to včerejšek, začal poklidně. Ráno mi vyklidila postel, protože, jak známo, v noci je v ní ona a já ji mám přes den. Sledovala nějaké filmy, pak ...

1. prosince 2009 | Autor: Sisi z Líšně

Manuál pro zacházení s dvounožci

Mňaupozdravení přátelé, mám pro vás pár triků jak zvládnout poddané: 1) Musíte být roztomilí, nevinný výraz je také moc učinný, zvláště když se vám povede převrhnout květináč, zatrhnout punčocháče, když panička vyráží do práce, nebo převrátit sušák s prádlem. 2) Důslednost, to je základ úspěchu, zvlášt když chcete jít ven, je třeba vrhat u dveří žalostné pohledy na dvounožce (mimochodem, v tom jsem přebornice); žalostné mňoukání také moc pomáhá (u nás obstarává Alex). 3) Vytrvalost není na škodu v kuchyni, zvlášť když zavoní maso, to je třeba motat se neustále dvounožcům pod nohama, je pravděpodobné, že o to rychleji vám něco dají, aby se vás zbavili. 4) Umíněnost, to když vás ...

29. listopadu 2009 | Autor: Spinky

Jak to bylo dál

Ten čas nějak rychle utíká. Už je to měsíc, co bydlím v novém domově. V pátek mi byly tři měsíce, takže už jsem velká slečna... Snad si ale ještě vzpomenu, jaké to bylo druhý den u dvounohých rodičů a jak to bylo pak dál. Ten den poté, co jsem se přestěhovala do nového domova, jsem se v něm pohybovala už dost suverénně a zvládla vylézt na škrabadlo nejen do prvního, ale k večeru už i do druhého patra, ačkoli moji stále mě podceňující rodičové pořád říkali, že to určitě bude ještě dlouho trvat, než se to naučím. A když pak byl večer, šla jsem spinkat s dvounožci do jejich pelíšku. Usnula jsem přitulená k mamině a vždycky, když se trochu pohnula, musela jsem se zase víc přitisknout. ...

25. listopadu 2009 | Autor: Alex z Líšně

Jak TO na mě přišlo...

Mňaupozdrav přátelé, prostě jednou v noci jsem se probudil s pocitem, že jsem nejlepší kocouří chlapák široko daleko a že všechny kočky to musí vědět. Naše princeznička to pocítila jako první, ale vůbec nic nechápala, místo pochopení jsem dostal facek nepočítaně, a tak jsem si řekl, je ještě malá a já si musím přivolat jinou pořádnou kočenu. A začal jsem volat po celém baráku kdeeeeeeeee jsiiiiiiiiiiiiiiiii kráááááááááskooooooooo!!!!!!!!!! Jáááááá jsem tadyyyyyyyyyyyyy!!!!!!!!!!!!!!! Poooooooojď sssssssem!!!! Poté jsem vždy vysílen usnul u dvounožců, jen co jsem si trošku pospal, tak jsem vyrazil na obchůzku nanovo. To musí přece každá kočka pochopit, že se to nedá jen tak rozchodit... No, ...

24. listopadu 2009 | Autor: Rómeo černý švihák Chouzavský

Zbyde na moje kapsičky?

Tak jsem si všimnul, že moje panička má doma nějakou novou malou kočičku. Každý večer se k nim chodím dívat skleněnými dveřmi. Sleduju jí jak si hraje, honí se a rošťačí. Je to sice ještě prcek, ale už teď vypadá dost dobře. A co teprve až vyroste? To bude panečku krasavice. A jak krásně bude zpívat. Už se na to těším. Jenom mám starost, aby nebyla moc prožraná a nesnědla mojí paničce všechny zásoby a úspory. Aby zbylo taky na kapsičky pro mě. Tak mi držte palce. Váš Rómeo

24. listopadu 2009 | Autor: Wyome May Blobs, Cz

Za co???

Tak nevím. Udělala jsem něco špatně? Panička mě už nemá ráda? Už jí nebaví se se mnou mazlit? Žila jsem si svůj spokojený a klidný kočičí život. Po tom, co jsem přestala volat Romea, se ze mě stala krásná, klidná, velká a urostlá kočka. Každé ráno jsem chodila opečovávat paničku do postele, hlídala jsem to nejcennější, co doma mají, studnu, a oni na mě takhle. Nevím, co se stalo, ale jednoho dne přijela panička s páníčkem a z mé přepravky vylezla tečkovaná žížala. Byla mrňavá, hubená, ne jako my, pořádné kočky. Ale přesto jí byl najednou plný dům. Byla všude. Kam se kočka hnula, hned tam byla ta žížala. Vlezla do mých pelíšků, do mé mističky, do mého záchodu. Byla děsně drzá, pořád na mě ...

24. listopadu 2009 | Autor: Jessie Basia von Spotted Wariors

Jupíííí, tak jsem tady

Čauves všichni chlupatci. Tak se konečně hlásím ze svého nového domu. Ale vezmu to pěkně po pořádku. Když si moji dvounožci pro mě přijeli, hned jsem věděla, že jsou moji. To se totiž pozná. Všechny ségry, tetička a strejdové sice chtěli jet se mnou, ale nakonec jsem do přepravky nastoupila sama a jelo se domů. Moje dvounohá babi nám mávala a plakala. Bude jí po mně smutno. No to je jasný, kdo mě pozná, už beze mne nemůže být. Ale zpátky k vyprávění. Tak jsme vyjeli. To se mi ovšem moc nezamlouvalo a dost hlasitě jsem to dala najevo. Moje dvounohá panička to pochopila správně, otevřela přepravku a celou cestu domů mě chovala, mazlila a hladila. Občas sice měla snahu mě dát zpátky do ...

24. listopadu 2009 | Autor: Betty (3)

Jak se mi to zase stalo

Ahoj kočenky a kočičáři. Skoro každý z vás to zná. Nastěhujete se do svého domu, zabydlíte se v něm, najdete si oblíbená místa, dostanete spoustu hraček, ochočíte si dvounožce, žijete si krásný, klidný, spokojený kočičí život a pak to přijde. Nasadí vám do vašeho domu vetřelce. I mně se to stalo. Ale nakonec jsem si zvykla, smířila jsem se s tím. No, koneckonců to zase tak špatné není. S Wyušou se dá pěkně rošťačit, lítat po domě a zlobit dvounožce. Vlastně je to fajn, mít mladší ségru. Tak jsme si spolu spokojeně žily, usadily jsme se, každá z nás má své zvyky a nerušíme se v nich. Až potud to byl harmonický a klidný život. A do této pohody, klidu a míru vletělo tečkované torpédo. Ano, ...

23. listopadu 2009 | Autor: Piskotek

To jsme tomu dali!

Ahoj, tak se s vama podelim o dalsi zazitek. Minuly tyden k nam prisla navsteva. Nejaka vzdalena teta dvounozcu. Vidaji se jen zridka, takze je radime do kategorie ”znami”, nikoli “blizka rodina”. Jsou celkem fajn, hlavne teticka z nas byla cela unesena. Donesla nam i kapsicku, byla moc dobra... priste urcite donese zase. Pokud tedy nejake priste jeste vubec nekdy bude, protoze jsme tomu s Gurem nasadili korunu... TO JSME TOMU DALI... Bylo to takhle... Vite, jak to chodi... prisli na navstevu... a bylo veselo. Nejprv dorazila teta, strejda se nekde zatoulal. Pozdeji prisel i on. Teticka se s nama mazlila, Guru predl jak traktor a ja jsem na ni skakal ze vsech stran... dvounozci ...

23. listopadu 2009 | Autor: Wirgo Narsil*CZ (Šer Chán)

Jak mě člověci dali do polepšovny

Byl letní den, já se labužnicky roztahoval po gauči a poslouchal holku, jak mluví do mýho telefonu: „Dneska to celkem šlo, jen zas utopil myšku, kapky do očí mi zapinknul pod skříň a ráno děsně řval, když jsem byla na záchodě. Ale po včerejšku, co rozflákal tu vázu, je to o dost lepší...“ Spokojeně sem pokejval hlavou, jo jo, je to dobrý, už je vycvičená. „...no to bude kovbojka, až odjedem s bráchou do Španělska, jsem zvědavá, jak to zvládne!“ Co co co? My jedem někam na dovču? No co bych to nezvlád! Zatetelil sem se, že budu mít příležitost prozkoumat nový kraje. To sem ještě netušil, jakej podraz na mě mý člověci chystaj... Pár dní nato přišla návštěva v podobě snad největšího člověka, ...

16. listopadu 2009 | Autor: Spinky

Drezúra dvounožců začíná

Už je to přes dva týdny, co bydlím v novém domově. Moje úzkostlivá lidská mamina, která nikdy neví, čím by se stresovala dřív, měla obavy, jak to zvládnu, když mi při stěhování bylo teprv osm týdnů, jestli se nebudu bát a nebude se mi stýskat. Ale to mě ještě neznala. Já se totiž nebojím ničeho a dávno jsem tam jako doma. Když si mě moji noví rodičové dovezli domů, byla jsem z té cesty v tmavé bedničce celá ukolíbaná, takže když mě vybalili, spala jsem na svém ručníčku a nechala se přenést do nového pelíšku, aniž bych se vzbudila. A nějakou hodinu dvě jsem takhle prospala. Bylo to člověčího času v sobotu tak nějak kolem poledne. Jen co jsem se probudila, vyrazila jsem na první průzkum. ...

15. listopadu 2009 | Autor: Spinky

Hello Kitty

Ahoj, dovolte, abych se vám představila. Narodila jsem se v Praze 4. září 2009. Když měli moji adoptivní dvojnozí rodiče svatbu, byly mi akorát dva týdny. Ale v té době jsem ještě ani já, ani oni nevěděli, že k sobě budeme za dalších šest týdnů patřit. Když měla mamina s tátou tu svatbu, vymysleli si, že by si jako svatební dar přáli koťátko. A kamarádi, že jim ho seženou. Všechno mohlo být úplně jinak, protože prý měli vyhlídnuté úplně jiné kotě – zrzavého chlapečka, ale ten byl pořád moc malý, tak se čekalo a čekalo, až trochu povyroste. No a pak opravdu povyrostl a protože i s maminkou a sestřičkami běhali různě po venku, všichni se někam zatoulali a k člověkům už nepřišli. A tak prý ...

8. listopadu 2009 | Autor: Minda Skrejvalů

Nový kocour

8. 10. 2009 jsme dostali nového kocourka. Moc se mi libí, asi mu budeme říkat Levhart. Doufám že se mu u nás bude líbit. P. S. Dodám fotky.

3. listopadu 2009 | Autor: Alex z Líšně

Příměří

Mňaupozdravení mí přátelé, především bych chtěl poděkovat všem, kteří se mnou v této těžké chvíli soucítí. Po prvním týdnu soužití s papiňáčkem (kotel už nesmím použít) jsem se dokázal jakžtak prosadit a opět usadit v ložnici. Při pokusu o státní převrat v naší poklidné domácnosti jsem použil proti papiňáčku i násilí, což se nelíbilo dvounožcům, nakonec ani mně, jsem totiž proti domácímu násilí. Ale uznejte, nemůžu se vzdát svého panování, já tu byl přece první!!! Nakonec jsem se rozhodl vzít tu slečnu na milost a povolit jí alespoň pohyb po mém království. Ale důrazně byla upozorněna, že u paničky spím já a protesty nestrpím. Na okně může pomáhat s lovením hmyzáků, a taky se s ní dá ...

3. listopadu 2009 | Autor: Damian live Silvier

Pravidla soužití s Damiánem

Ahoj kamarádi! Po dlouhém hloubání jsem sestavil několik pravidel pro soužití s mou maličkostí. Zde jsou: 1) bašta – v pravidelných intervalech (ideálně 3x denně) je potřeba nabídnout kapsičku popř. konzervičku (pokud má Damiánek plné bříško, lze zbytek milostivě dát psovi); je třeba však neopomenout kontrolu stavu granulí v misce!!! Jakmile počet granulí klesne pod 10, máte problém!!! 2) spánek přes den – je nutné zajistit dostatečný počet měkkých a teplých pelíšku; ideální je dvounožkyně v pozici nehybného polštáře, pokud není k dispozici, postačí peřiny nebo hezky načechrané deky (při spánku Damiánka NERUŠIT!!!) 3) spánek v noci – jediné přijatelné místo je pod peřinou s ...

<< Starší 87 88 89 90 91 92 93 94 95 Novější >>