Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 107 z 1439. července 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Maruška
Dvounohá vykřikuje, že kousavé kocouře nemá nikdo rád.
Ale není to žádná pravda! Abych se nenudil, Dvounožkyně mi k Vánocům pořídila Marušku. Marušku mám rád. Maruška je hodná. Přestože jsem ji kousnul, řekla, že jenom trochu.
Maruška je taky krásná! Na hlavě má čím dál delší kudrnaté chlupy. Když přišla poprvé, schoval jsem se a špicoval uši, co bude. Jsem chytrej kocour, vždycky se radši schovám!
Moje Dvounožkyně mluví, jak jí zobák narostl. Někdy je na mě dokonce hubatá.
Maruška mluví krásně. Spisovně. Je z Moravy. Tam jim prý zobák roste takhle. Taková velká a ještě chodí do školy! To bude asi tím, že krájí samou zeleninu. Neví, že nejzdravější je kuře. Já to sleduju. Když přijde ...8. července 2011 | Autor: Očenko
Klub syrového hovězího
Ahoj, kočičáci, po dlouhé době vás opět zdravím, abych předala všem něco ze svých životních postřehů a zkušeností. Když tak pročítám jiné kočičí deníčky, tak se teda nestačím divit. Co to, proboha, vidíte na tom kuřecím mase? Vždyť je to suché a nechutné a jeden má pocit, že žvýká peří... no, fuj. Tak, pro pořádek, já se teda do vašeho klubu krájených kuřet vůbec nehlásím. A je mi líto, že jste tak hluboce klesli, milí kočičáci. Já teda zakládám proti vám „Klub syrového hovězího“! Tak si kočky pamatujte: I když „v přírodě kočka krávu neuloví“, nejlepší masíčko je prostě hovězí – a syrové ještě lepší. To vím nejen podle vlastní a Čertinčiny chuti, ale i z doslechu. Naše podřízená (ona si ...6. července 2011 | Autor: Žofré
To má být dárek k narozeninám??
Náš poklidný život nám narušila naše panička, když nám koupila další novou misku na jídlo. Já tvrdil, že konečně začne servírovat jídlo o několika chodech, tak jsem jí začal hlídat, abych u ní byl první, ale Skuba jako starší a drobátko chytřejší si jí vůbec nevšímala. Asi tušila...
Jedno ráno, bylo mi to trošku divné, si bere panička do práce můj cestovní domeček, a já zůstávám doma??
Domů se vrací o něco později než jindy a něco sebou vláčí v mém domečku. Tak to jsme opravdu nečekali. Velkého, zrzavého, jak se nám snaží namluvit, "parťáka". Na co? Je snad po bytě málo chlupů, natrhaných papírků vysypaných a otrhaných kytek vyhrabaného steliva a zahrabaných granulí?? Stačí se ...2. července 2011 | Autor: Bart Barry CZ
Jak se ze mne stává mňoulosof
Moc rád povídám a komentuji dění kolem sebe. A taky cvičím dvounožkyni. Ale o tom jindy. Chtěl bych se všem modrokocouřovým kočičákům představit a seznámit se. Takže tady mne máte. My kocouři máme mnoho témat, nad nimiž se zamyslíme, přemýšlíme, meditujeme, zkoumáme, diskutujeme, blogujeme a badáme. Prostě máme co mňouknout světu. Spousta z nich má vědecký základ, spousta ryze filozofický a některé jsou zase existenciální. A jelikož existenciální témata jsou základem našeho kocouřího bytí, tak dnes začnu jedním z nich. Vím, že hodně z vás má taky sem tam nějakého spolumňoukajicího či spolumňoukající. Mám dokonce dvě. Nevím, jestli je to výhra. Ale zase záleží na úhlu pohledu. Když se na ...1. července 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Za všechno může Eliška
Vždycky je dobré vědět, kdo za to může...
Ještě nedávno jsem měl krásný život. V poledne do růžova vyspinkaný jsem se našťouchl dietních granulí v kuchyni a na zpáteční cestě na okamžik zastavil mezi dveřmi a přísně přehlédl svůj harém.
Na dálku bylo vidět, jak mi to v hlavě šrotuje. Jeden nápad lepší než druhý:
- Poohlédnout se po Kačence, jestli bych po ní neměl skočit.
- Zkontrolovat sluníčko na vyhřátem polštáři na okně.
- Zálibným okem spočinout na Dvounožkyni a když už se raduje, že byla právě zvolena královnou plesu a chystá se hladit a mazlit, co jí síly stačí, mocným skokem se přes opěradlo jejího křesla vyšvihnout až nahoru na knihovnu a tam usnout spánkem ...27. června 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Dva tisíce pelíšků, ve kterých nikdo nespí!
To je název, co?! Efektní název rovná se polovina bulváru. Chci říci úspěchu.
A čím větší tragedie, tím líp!
Svých 15 minut slávy mám zajištěných!
Ale nebojte se. Tohle není malér. Spíš štěstí!
To je těch dva tisíce pelíšků, co je páníčkové s láskou vybírali a zakoupili pro své kočičáky, než zjistili, že spolu stejně budou spát v jedné posteli. To není pomluva. To mám ze Zlaté knihy koček!
Taky se mi zdá, že jsem si tam našel tajnou přízeň.
Možná přímo mladšího bráchu?!
První údaj v očkovacím průkaze mám datovaný 22. 8. 2002 na Praze 7.
To znamená, že jsem minimálně o pár týdnů starší než ten zápis. Ale zároveň to neznamená vůbec nic o tom, kde jsem se narodil. Prohlídnul jsem ...27. června 2011 | Autor: Eliška z Lužných záhrad
Eliška, domáca mačka
Som mačka domáca. To sa vie. Vzorne líham pred terasovými dverami a čakám na paničku. Kto by povedal, že som ešte pred rokom bola mačka nedomáca, zdivená? Už to ani pravda nie je. Som tu doma a hotovo. Gino občas machruje, že je tu doma viac, ale všetci vieme, ako to bolo. Jeho si sem doniesli krpatého v krabici, ale to ja som to tu už vtedy mala dávno omrknuté. A rozhodla som sa sama, že budem doma tu. A že si adoptujem túto dvojnohú, aj s rodinou. Tak by mal sklapnúť, ešte je aj o rok mladší, fafrnok. No a čo, že si väčší a silnejší!? To mám za to, že som ti prenechávala jedlo, keď si bol v puberte. Za dobrotu na žobrotu... Dvojnohá nás toť zasa vážila. Teda mňa prvýkrát. Gino mal v zime ...22. června 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
O potížích s počítačem
Dneska ležím na okně na sluníčku, protože je hezky.
Když je horko, tak se povaluju. To dá rozum. Chvíli se převaluju ze strany na stranu a drbu si hřbet o koberec. Potom se rozplácnu jak široký, tak dlouhý a přemýšlím. Někdy přemýšlím úplně nahlas.
Dvounožkyně říká, že jsem výstavní povaleč. Ale výstavní být nechci. Kočky tam jsou krásné, skoro jako já. Jenže celý den leží v malém domečku. Co jsou jim platné záclonky, kanýry a pentle vyznamenání, když nemůžou běhat, hrát si a, představte si to, ani kousnout cizí lidi, co je berou drze do ruky. Co mají ze života?
Já se povaluju plánovitě, svědomitě a soustředěně, ale jsem pořád ve střehu.
Jak se Kačenka začne plížit kolem, bafnu na ...17. června 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
O nedostatku hub a sexu
Jelikož všechny majitelky kočičáků hubnou do krásy, hnulo se v Dvounožkyni svědomí a rozhodla se jít na procházku.
Aby někde zbůhdarma netrajdala, že se půjde podívat, jestli nerostou houby. Upozornil jsem ji, že nerostou. Na to, aby zjistila, že je moc sucho, stačí kouknout z okna.
Odbyla mě, abych nezdržoval. Že se musí vypravit dřív, než ji to nadšení přejde. Hradecké lesy jsou rozsáhlé a leží na písku, ale na okouknutí, jestli už vypukla první vlna houbobraní, stačí cvičák.
Za Rakousko-Uherska každé nóbl město mělo vojenské cvičiště. Hradec byl obzvlášť nóbl, takže měl i opevnění. Ovšem po roce 1866 si pomohl. Taková prohraná bitva dodá městu na eleganci. Na polích v širém okolí ...12. června 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Veterina
Jak už jsem podotkl, moje Dvounožkyně je tvrdá ženská. Někdy taky natvrdlá. Co s tím nadělám…
Čte si veselé kočičí deníky a má z nich radost. Čte si o kočičkách, co mají trable, a je smutná. Ale čte si také o kočičkách, od kterých se ještě musím hodně učit. Například načůrat Dvounožkyni, když mě naštve, do pantoflí, to mě nenapadlo...
Každý kočičák píše, jak nejlépe umí, a každý kočičák je něčím zvláštní a zajímavý. Už jenom vybrat jméno je kumšt!
Náš první křeček, pracovité zvířátko statné postavy, dostal jméno podle Pišty Hufnágla, co si ho měla vzít kreslená paní Smolíková. Když přičinlivě porodil šest mláďat, ze zvyku a setrvačnosti jsme ho pak nazývali Pištule.
Druhý křeček ...11. června 2011 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Epilog - 90. díl - věnováno Bubíkovi Hrošíkovi
20. 2. 2011
Jsem poslední kocour. Jsem poslední z úžasného kočičího jihočeského rodu mojí babičky, malé, statečné černé Bubu, která přišla k holkám jako malé opuštěné kotě, aby z něj vyrostla ve vznešenou vládkyni a strážkyni rodu člověčího i kočičího. Malé černé Bubu, kterou někdo zastřelil. Malé černé Bubu, na jejíž počest byl její stejně černý vnuk pojmenován.
Jsem poslední kocour.
Bubu II Hrošík dnes ráno umřel.
Ještě ani nesvítalo, když ho tajemná síla začala zvát na cestu za Duhový most.
Nechtěl jít. Bránil se a vzdoroval. Bojoval. A Lassy běžela a křikem vzbudila holku, aby mu v té cestě zabránila.
A pak holka klečela u Bubu, bojovala s ním a o něj, prosila, ať dýchá, ...10. června 2011 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Identita.
2. 12. 2010
Nejsem kocour. Jsem veverka. Nadšená! Jsem veverka, která hbitě vyšplhala na trám. A skočila na další trám. Trámy jsou na území, které patří nejmladší holce. Má na svém území dolní území, horní území, mezi nimi schody a na horním území navíc trámy. Mezonet, říkala holka. Prostřední holka nemá mezonet, ale má dvoukřeslo, na kterém se veverce po šplhu na trámech dobře odpočívá. Taky jsou tu další schody, pěkně velké hlavní obývací území, celkem ucházející dvorek a velký sklep. Jsem s prostorem spokojená veverka. Tsunamissy, Kalassymita a tečkovaný element jsou také spokojeni. Už nejsou kočky a kocour. Jsou sloni. Jsou sloni, protože jedině sloni mohou dusat tak strašně, jako ...9. června 2011 | Autor: Puff
Jako štvanec
Milý deníčku. Cítím, že na chatě brzo vypukne veliký boj. Pokořila mě posluhovačka. Nelíbí se jí mé zaječí umysly. Je mi neustále v tlapkách. Ať se pohnu kamkoliv, duse si to svým krokem za mnou. Takzvaně mi narostl druhý ocas. Nepotřebný a nevítaný ocas. Plaší motýly, ptáky i hmyz. Sprint kolem chaty na x krát sice vzburcoval její plíce, ale to bylo asi tak vše. Podcenil jsem její kondičku. Možná jí i vycvičím a bude za chvíli běhat na olympiádě sprinty. Třeba by zvládla i štafetu, chytat kočičí ocas, můj ocas! jí jde vcelku dobře. Podcenil jsem i svou kondičku. Ano, stále je tedy výborná, jak jinak. Ale plíce zaostávají a mně se nedostává kyslík. Posluhovači zkonstatovali, že bych mohl ...8. června 2011 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Navigace
17. 11. 2010
Nejsem kocour! Jsem obsah. Jsem chlupatý obsah prakticky každé krabice, která se na území vyskytuje. A že jich je. Krabic. Kam moje zraková čidla dohlédnou, tam krabice. S obsahem. Různým. Obsah krabic se mění podle toho, v které fázi je právě můj vědecký výzkum. Postupuji systematicky! Postupuji postupně od krabice ke krabici. Při výzkumu mi asistuje myš Evelína. Nemohu ji o vzrušení z vědeckého procesu připravit! Výzkumný proces jsem zatím do spisu zaznamenal pod pracovním názvem „Chlupaté těleso zanořené do krabice je nadlehčováno a odstraňováno silou přímo úměrnou rozčilení holky nad zdevastovaným obsahem krabice“. Zjistil jsem, že zatímco z některých krabic holka chlupaté ...6. června 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Vánoce
S radostí vidím, že máte pochopení!
Frflám často, ale krásně!
Rudolf Havlík ve svém blogu píše, že v Indii a Číně jsou chudí. Některé kočky nemají kuře. Ani svoji dvounožkyni. To si neumím představit. Dvounožkyně jsou na světě proto, aby krájely kuře. To dá rozum.
Že prej si tam kočka musí něco sama najít.
Taky si musím najít lednici nebo aspoň špajz, když není kuře. Ale neumím s otvírákem na konzervy. To tam musí být kočky opravdu šikovné. Jak si najdou ryby bez otvíráku na konzervy?
Na rybím trhu?! To neznám. Já se na televizi nedívám. Párkrát jsem to zkoušel. Ale je tam málo kuřat. A kočky, co ukazují, nevoní. Každé kočce přece voní kožíšek. A můžete se přitulit. Teda pokud ...3. června 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Dieta
Prej jsem tlustý. Prej to říkali na veterině.
Určitě neříkali. Tam jsou zdvořilí. Dali mi kočičí bonbon. Káče taky dali bonbon. Ona je hloupá. Nežere kočičí bonbony. Nechala ho zakutálený v přepravce. A já jsem si ho našel! Já jsem chytrý kocour. Já jsem krásnej a Kačena je líná! Tady se nikdo nepřežírá, protože Dvounožkyně málo krájí kuře. Maximálně mohli říkat něco o nadváze.
Nejdřív Dvounožkyně přinesla úplně maličkou konzervu. Byla dobrá.
Nevím, jestli byla dobrá, protože byla malá. Nebo byla malá, že byla dobrá?
S konzervama je to složité. Při prvním soustě se tvářej, že jsou dobré, ale pak oschnou a už to není ono.
Ty maličké neoschnou. Nestihnou to.
Dvounožec uměl ...31. května 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Předsevzetí
„Ocitl jsem se v koncích, což se mi stává obvykle tehdy, pokud moc přemýšlím, nebo nemám peníze, nebo po mně něco chce můj pes.“ - Marian Palla
Ještě, že nemáme psa.
Na Nový rok si lidi dávají předsevzetí. Na vlastní uši jsem to slyšel.
Moje Dvounožkyně nic.
Sedí, kouká do zdi a brečí.
Kačenka (to je naše kočka, takové obyčejné, mourovaté stvoření, nic, o co byste se museli zvlášť zajímat) jí sedí na klíně, a kdyby to uměla, brečela by taky.
Nesnáším, když ženský brečej.
„Ženský“ není nadávka. Jenom trochu...
Například já! Brečím jenom v noci, když se mi něco ošklivého zdá. A pak se probudím a jdu se podívat do misky. Sním, co najdu. A už nebrečím.
Že prej nemůže sníst, co najde. ...24. května 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Na nejhorší se nedá připravit...
31. 12. 2010
„Příběh je tehdy domyšlen do konce, nastane-li v něm obrat k nejhoršímu"
(F. Dürrenmatt)
IX
„Ty jsi hodná, Kačenka je krásná, ale Potštejn,“ usmíval se muž smutně, „ Potštejn byl chytrej!“
Během tří měsíců měl muž rakovinu.
X
Poslední dny muž, žena a obě kočky trávili v Hospicu. Každý podle svých možností a nátury.
Kačenka ležela v nohách nemocniční postele, spokojená, že má muže jen pro sebe, a slézala dolů, až když to bylo nezbytně nutné.
Matýsek, vyděšený dalším stěhováním, zaujal místo v tunelu pod dekou a vylézal teprve po zjištění, že nikdo cizí není v dohledu.
Personál pracoval ohleduplně a rychle. Kočky si pomalu zvykaly.
Když v noci usnula ...22. května 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
A tak měli Matýska!
„Takové koťátko odnímá stesk a žal, že takový kocourek je schopen velkých citů.“
Bohumil Hrabal – Proluky
VIII
Našli ho v Kočičí naději a byl zase úplně jiný než kočky, které znali.
Matýsek není problematický kocour. Má vychování.
Taky kouše jenom z čistě výchovných důvodů.
Prababička musela uhnat plyšového medvěda, ale při kartáčování drží a blaženě přede.
Nikdy neleze do postele bez pozvání.
Počká, až ho požádáte, aby se přišel pomazlit. Nosit v náručí se nechce.
Neloudí o jídlo na stole. Pečené kuře nebo ryba ho vyloženě zklamaly. „Syrové maso, to je něco úplně jiného. Pro to se poženu přes tři místnosti dřív, než ho stačíte vyndat z nákupní tašky.“
Zato je specialista ...21. května 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Potštejn
VI
„Zvířata jsou taky lidi!“ (Radar ze seriálu M. A. S. H.)
„Už zase zvracel, ten rošťák zmlsaná,“ zlobila se žena, když uviděla pár kroků od misky s konzervou vyklopené nestrávené jídlo. Potštejn se zájmem pozoroval, jak to po něm uklízí a pak šel dojíst zbytky.
„Není nějak hubený? Často zvrací,“ ptala se žena při pravidelné prohlídce doktora.
„Češete ho?“ Zajímal se doktor.
„Nečešeme,“ musela přiznat žena. Už nerozváděla, že při spatření kartáče v ruce se Potštejn zatetelí blahem a vystartuje. Následuje bláznivá honička po bytě, při níž se sem tam podaří přelíznout mu zběžně záda nebo boky. Potštejn to považuje za bezvadnou hru a chytit se prostě nenechá.
„To bude v ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 
