Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 12. - Vášnivá beznaděj
16. června 2008 |
Azuros Kocouřéz |
10 196x / 1x
uvádí
nekonečnou kočkonovelu
Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz
Díl 12.
Ve chvíli, kdy Missarina klesla bezmocně do Fridrichosovy náruče, otevřelo se noční, temné nebe a vyslalo k zemi prudký, studený déšť. Navzdory slzám, které padaly z nebe, stáli všichni nehnutě a snad ani nevnímali chlad, který se jim dostal na kůži a stékal po jejich tělech.
S ohlušivým sykotem padal déšt´ na žhnoucí hromadu. Plameny odolávaly a stále tančily do výšky. Déšť náhle ještě zesílil.
Všichni ohromeně, bez hlesu sledovali, jak se najednou z požářiště vyvalil neproniknutelný, velký oblak kouře. A v něm se znovu nezřetelně, mlhavě opět objevila bílá, podivně neurčitá postava... nejdříve jen jako obláček, pak její obrysy začaly vystupovat z dýmu... postava se vznášela nad požářištěm... mizela... objevovala se...
Všichni široce zvětšenýma očima sledovali, jak se postava vznáší... jak mezi jejími tlapkami prochází závany kouře, jak její ocásek ovíjí pramínky dýmu. V záblescích ohně zazářily její jantarově žluté, výrazné oči. Na okamžik spočinuly na zoufalé Missarině, dotkly se zničeného Chillita a trochu se zúžily, když mířily na Otrapéze Kojotéze. Ten se mimoděk přikrčil.
Postava zvolna proplouvala dýmem. Náhle se neslyšně otočila a začala mizet... rozplývala se.
Všichni bez dechu sledovali tajemnou postavu. Missarina ztěžka, sípavě mňukla: „To je... to je přece první z nejurozenějších, ochranitel rodu Chlupézů, náš dávný prapředek, Don Antonios Los Kokosos Chlupézos...“
Všichni zděšeně pohlédli na Missarinu.
„Zbláznila se... zbláznila se žalem,“ blesklo Chillitovi hlavou.
Náhle prudký závan větru přivál hustý kouř a ten vnikl všem do očí. Rozprskali se, rozkýchali, museli zavřít oči...
Dusivým kouřem zaznělo ostré, zlověstné zaskřípání. Abbygailita vyděšeně vykníkla a schovala se Francesquitovi do náruče.
A zase táhlé, mrazivé zakřípění... neproniknutelným dýmem a tmou nebylo vidět...
Všichni se vystrašeně, úzkostně semkli k sobě. Jen Otrapéz Kojotéz stál stranou, s podivně sklopenýma ušima neklidně poškubával fousy a jeho ocas nervózně sekal do země.
Skříííííííííp... skříííííííííííííp.
Na okamžik se dým rozplynul. Chillito rozšířenými zornicemi hleděl do tmy... zkoumal... vyčkával...
A tu uviděl, jak se pomalu, skřípavě, velmi pomalu otvírají oprýskané dveře v jedné ze stájí. Dveře se pootevřely na škvíru a zase zavřely. Jako by si s nimi pohrávala tajemná ruka, která váhá, jestli je otevřít.
Náhle se dveře prudce rozevřely dokořán. Za nimi černočerná, tichá tma.
A z té černé, zvláštní tmy se ozvalo zaúpění... a pak se z ní vypotácel otec Amadeos, nesoucí v náručí bezvládnou Lassalitu.
Chillito se na roztřesených nohách rozběhl k otci Amadeovi vstříc. Ostatní jen nevěřícně sledovali, jak Chillito dobíhá k Amadeovi, který měl na sobě jen ohořelé, ubohé zbytky svého kdysi bohatého roucha.
Bez dechu sledovali, jak vyčerpaný Amadeos pokládá Lassalitu bez známek života do Chiillitova náručí a hlasem, přidušeným a bolavým, šeptá: „Milchávez... tam, ve stáji... leží... myslím, že... myslím, že jsem ho nevynesl včas... ten kouř... myslím, že on... on...“
A otec Amadeos si tlapami zoufale zakryl oči.
Pokračování příště
| O sdílení
adelnik 21. června 2008 19:29
no téééda, los kokosos :-)))
luxusní ;-)
dadinka 16. června 2008 20:48
jsem zapomněla napsat,že Eva je profík-to jsou nádherný fotomontáže-bych si je dala klidně na zeď!!
dadinka 16. června 2008 20:43
teda tohle mě fakt dostalo!!! já tu sedím a bulím,Lucko-jsi fakt úžasná! Tohle by mě fakt nenapadlo. Já zítra půjdu mu to na zahrádku povědět.
A holky taky dík za pěkný komentáře-je to fakt milý!!
Tak ještě jednou díky za Toníčka,určitě tam nahoře má z toho radost.
Veronika J. 16. června 2008 17:45
Úžasné čtení,ohromující zápletka, milé rozuzlení bílého Toníčka sněžněbílého Kokosáčka!!! A ty ilustrace i fotomontáže o5 nezklamaly!
Betty 16. června 2008 17:10
Aspoň, že to vypadá, že Lassalita přežila. Ale jinak nám autor skutečně usiluje o zdraví!!!!
Chillhousová 16. června 2008 15:35
co bylo v tom dopise?... přece nejvíc největší tajemství madam Missariny
Maxík 16. června 2008 15:12
Antonios Los Kokos, tedy takové rozuzlení by mě nenapadlo. Deus ex machina!!!!Velmi milé připomenutí Toníčka.
Ale proboha!!!!!!!CO BYLO V TOM DOPISE??????????????
beta.1 16. června 2008 7:10
Nekonečná kočkonovela.....chudinka Chuckinka,já pořád odolávám...zvýšila jsem dávku prášků na snížení tlaku,přibrala prášky na uklidnění,snad vydržím do konce...jsem klidná,jsem klidná,jsem klidná....kruci pane autore,alespoň něco prozraďte!Ta chemie mi poškozuje ledviny!
Pro Janu a Evu:obrázek a fotka....jenom zírám nad vaší šikovností a fantazií,to nemá chybu,ke pěknému čtení navíc ilustrace a fotka....jedna báseň.Díky!
kocickalea 16. června 2008 6:24
Hezký, ale kdy už nás konečně přestanete napínat? Ilustrace i fotomontáž nádherný!
Chillhousová 16. června 2008 0:21
...kýv, kýv, slint...
díl:opět mimořádně napínavý,
ilustrace: opět dokonalá, plastická ,
fotomontáž...ehm, paparaziho foto: opět úžasně zmáknuté...
smekám!
... kýv, kýv, slint...
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Reklama
Bude tohle NEJ fotka měsíce prosince?
Máte fotku svého kočičáka? Právě máte možnost ji do soutěže NEJ fotka nominovat!
Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?
Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit
osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?
Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.
Přitlapkovat se
