Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 13. - Vášnivé hledání

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 13.

Ilustrace Jana Ratková www.fantazie.org/novinky/

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Minulé díly: 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Missarina se s šíleným skřekem rozběhla k bezvládné Lassalitě. Přiběhla k ní a začala ji svým drsným jazykem křísit... nedbala ostré, palčivé chuti kouře, která lpěla na celém Lassalitině těle. Nehybné, tečkované tělíčko se otřásalo pod naléhavými doteky Missarinina jazyka. Všichni němě sledovali, jak Missarina bojuje o sebemenší nádech, o sebemenší naději.

Frankito se vzpamatoval z ohromení a vyrazil na pomoc otci Amadeovi, který zavrávoral a zdálo se, že se zhroutí. Žalostné zbytky jeho původně majestátního roucha byly ohořelé, rozedrané. Zdánlivě mohutný otec Amadeos náhle vypadal bezbranně a velmi zranitelně.

To už také Abbygailita procitla z prožitého zděšení a trochu nejistě, ale obětavě utíkala na pomoc Missarině. Přiskočila a s rozrušeným vrněním začala vlastním tělem zahřívat Lassalitu.

Chillito nehnutě stál a jeho oči se dívaly někam mimo čas. Náhle sebou prudce škubl a jakoby osvícen bleskem přítomnosti prudce vběhl do pootevřených dveří stáje.

„Milchávez... někde tu musí být Milchávez... najdu tě, bratříčku, najdu tě, zachráním tě,“ to byla jediná myšlenka, na kterou dokázal myslet.

Jeho oči propátrávaly tmu. Slyšel tichý cupot myších nožek, viděl obrysy boxů, ve kterých byly stovky malých, našedlých tvorů, slyšel jejich zapísknutí, cítil jejich typickou, známou vůni.

Prošel úzkou uličkou mezi boxy a soustředěně se rozhlížel.

Venku před stájí zatím Mufuela, Izziela a Lorieta ošetřovaly otce Amadea. S lítostí hleděly na jeho spálené fousy, uši plné rudých, spálených skvrn a tělo, které neslo mnoho stop plamenů. Barbarita utíkala k domu, aby přinesla hojivé, chladivé bylinky a obklady.

Missarina a Abbygailita stále pokračovaly v křísení Lassality. Abbygailita s obavami sledovala Lassalitin útlý hrudník a modlila se, aby uviděla aspoň malý pohyb... malý náznak života...

Francesquito přinášel otci Amadeovi misku čisté, studené vody. Otec Amadeos lačně, vyprahle pil... Fridrichos už už chtěl vstoupit za Chillitem do stáje, když tu si poblíž dveří povšiml podivného předmětu. Obezřetně do něj štouchl tlapou… a pak ho pozdvihl k očím.

Vzápětí vykřikl: „Ale to je přece... podívejte, našel jsem krabičku, jsou v ní zápalky a lahvička s nějakou tekutinou... páchne, hrozně smrdí... Mňau Díoz! Vždyť je to nějaká hořlavina... Frankito! Vaše zásobárna nezačala hořet sama od sebe... někdo ji zapálil!“

Frankito nevěřícně vzhlédl: „Ale Fridrichosi... to není možné... kdo by chtěl zapalovat naši starou zásobárnu?“

Fridrichos velmi rozčileně odvětil: „Kdo? Třeba někdo, kdo chtěl, abyste přišli o všechny zásoby! Nebo aby shořela celá farma!“

Fridrichos letmo pohlédl na šafáře, který se marně snažil ovládnout chlupy, které se mu naježily na hřbetě. Uhnul pohledem a předstíral, že pozoruje stále ještě doutnající spáleniště.

Fridrichos se nadechl k ostré větě, ale nevyslovil ji. Za ním se ozvaly výkřiky radosti. Otočil se a spatřil, jak se Missarina a Abbygalita sklání k Lassalitě, která pootevřela oči. Všechny zaplavila nekonečná, úlevná radost.

„Lassalito, koťátko moje...“ Missarině se v hlase objevily slzy štěstí...

„Slečno Lassalito... dýchejte, dýchejte, prosím, už je dobře, jste zachráněna,“ šeptala dojatě Abbygailita.

Všichni obklopili Lassalitu a jemnými doteky tlapek ji hladili. Otci Amadeovi se v zarudlých očích zatřpytily slzy nesmírné radosti.

Náhle se za nimi ozvalo opět zlověstné zaskřípění. Otočili své hlavy... Ze dveří stáje vyšel Chillito. Pohlédl na všechny zoufalýma, bezradnýma očima, několikrát se trpce nadechl a pak, s hrdlem staženým slzami, řekl: „Prohledal jsem všechno. Každý kout, každou chodbu, každý box. Milchávez... Milchávez tam není!“

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

11 komentářů

Reklama