Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 82 z 1437. června 2009 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Rotace
12. 5. 2009
Jsem vytočenej kocour. Vytočilo mne klíště. Taky vytočený. Z holky. Vtočilo se do ní na zahradě. Muselo být úplně blbý. Klíště. Vybere si nejhubenější kořist. Přitom na zahradě pobíhalo i mnohem tučnější sousto. Bubu. Chápu. Sousto má chlupy. Má jich hodně. Holka nemá. Proto si ji klíště zvolilo. No dobře. Jeho problém. Klíště má holku, holka má klíště. Pak má holka pinzetu a jodisol. Klíště má smůlu.
Mám ji také. Smůlu. Klíště holku inspirovalo. K návštěvě. Prý navštívíme doktora. Prý mi dá něco, co odradí klíště, blechy a jiné příšery. Tsss! Rozhodl jsem se, že se nedám. Zahájil jsem hbitou autoevakuaci. Málem se zdařila. Už jsem byl ve spisovně skoro celý. Chyběl jen ...5. června 2009 | Autor: Cecil
Jak panička plakala
Tak mě panička přesadila jako kytku. Navíc, jakmile jsme zastavili před novým obydlím, tak se nám sápal do auta nějaký načisto cizí pes. Aha, tak není cizí, je to Bobeš od sousedů a prý zastupoval uvítací výbor.
No, moc jsme si nepolepšili. Tedy, vůbec jsme si nepolepšili. Opravdu nechápu, odkud pramení ta paniččina spokojenost. Zas máme o jednu kočičí tělocvičnu míň a balkon žádný. To mě tedy nepotěšilo vůbec. Jdu na první průzkum. Všechno musím zdokumentovat, jestli jsme nazapomněli záchodek a misečku na vodičku a žrádýlko pro našeho hodného mě.
Jejda, schody. Tak ty jsme doma neměli. Musím je prozkoumat. Nahoře prý je šatna a pokoj kamaráda. A mě prý nemá ani napadnout tam strčit ...3. června 2009 | Autor: Lexinka alias Ušík :-)
Bubliny jsou mi fuk!
Ta panička, ta si teda na mě zase něco vymyslela! Nevím, jak to dělá, ale někdy na mě z tlamičky vypouští takový zvláštní duhový míčky, co hned zmizí, jen po nich natáhnu tlapku. A nejen to - dokonce se přes ně dá i koukat! Akorát mi pak po nich občas zůstává na kožíšku takovej divnej mokrej flek, když se jich dotknu, nebo ony mě. Nevím, k čemu takový divný balónky vůbec jsou, když nic nevydží a hned zmizí. Panička se mi snažila vysvětlit, že se těm duhovým kuličkám říká bubliny, ale já na to, že jsou mi úplně fuk. Bubli-fuk, abyste věděli. Ať si s tím příště dvounožka blbne sama, kdo si pak kvůli tomu má drhnout kožíšek! :-P31. května 2009 | Autor: Samson Swift May blobs, CZ
Karamelový kocour
Něco vám povím. To, co se mi stalo před týdnem. Hrůza, děs běs, Sodoma Gomora.
Byl zrovna pátek, mami Martina trávila dopoledne v práci a velká panička si usmyslela, že upeče medovník. No, když řekne, že upeče, znamená to "já budu komandovat a ty budeš péct". Tím myslela samozřejmě mami. Nakonec odjeli všichni někam do Plzně na nákupy a přihnali se pozdě odpoledne. Mami nadávala, že jde večer někam pryč a nemá čas trdlovat ještě s nějakým medovníkem. Nicméně se do té divné věci pustila. Přidávala mouku pořád a pořád a nakonec měla těsta, že by nakrmila celou Afriku. Ale to není důležité. Podstatné je, že do toho zvláštního dortu se dává taková karamelová sladká a lepivá náplň. A ...31. května 2009 | Autor: Bertrand
Jak jsem protestoval a pak udělal velkorysé rozhodnutí
Když jsem zjistil, že mi dvounožci nasadili do ocelotária konkurenčního kocoura, odhodlal jsem se vyhlásit válku. Přikrčil jsem se k zemi, protáhl tělo, sklopil uši, vystrčil čenich dopředu a neslyšně se vydal za vetřelcem. „Psschá!“ zařval jsem mu do ucha, jakmile jsem byl za ním. Otočil se a překvapeně na mě zíral. „Pssschá!“ zopakoval jsem, a jen co mi odskočil od čenichu, hnal jsem se za tím.
„Necháš ho!“ ječela za mnou panička a běžela vetřelce zachránit. Vzala ho do náruče, položila ho k sobě na polštář a prej že se jde spát. Šedivec se schoulil do klubka a v tu ránu usnul. Když jsem viděl to strašlivé příkoří, začal jsem stávkovat. Za strašlivého vrčení jsem zalezl pod postel, ...31. května 2009 | Autor: Chandler
Jak páníčci hledali hlavu
To Vám bylo tak... To si tak občas s páníčkama hrajeme naší oblíbenou hru na letadlo. A to s provázkem, na jehož konci je přivázaný hrozně oprsklý pan Papírek, který pořád někde běhá a lítá, ťuká mě do hlavy, skáče mi po zádech, no a mně prostě nezbývá, než ho chytit, zakousnout a zneškodnit. Jinak nedá a nedá pokoj. A zase lítá a skáče a já samosebou za ním a pořád ho zakusuju. On se z toho většinou nějakým záhadným způsobem zberchá a běhá dál a to i tehdy, když mu ukousnu hlavu a tu sním! Páníčkové se mi většinou teda snaží jeho hlavu vytahovat z útrob, ale někdy to prostě nestihnou :-) Hlavní je, že pak dá Papírek pokoj, a to do té doby, než páníčkové stihnou oběsit dalšího nebohého pana ...29. května 2009 | Autor: Mišan (Mišule)
Nekecala :-)
Zdravím všechny kočičáky :-)
Tak jsem se rozhodl zase tady něco naškrábat...:-). Zjistil jsem taktickou špionáží, že dvounožka nekecala ohledně balkonu. Byli tu nějací dvounožští chlapíci a debatili dlouze o tom, jak to všechno bude vypadat. Tak to aspoň povídala dvounožka s dvounožcem. Jen chudáčci si lámou hlavu, kde nás všechny schovají, když budou v celém našem bytovém teritoriu měnit okna. A taky říkali, že budem moci koukat z okýnka v kuchyni, že tam nechají dát nějakou síťku. Netuším, co to je, ale hlavní bude výhled :-D. Jů, zrovna tu přiletěl na balkon ptáček a my ho chtěli sníst :-D. Jo a škrabadlo asi taky vypadá nadějně. Už se zase dívala na internetových stránkách a co jsem ...25. května 2009 | Autor: Lexinka alias Ušík :-)
Zdá se, že utěšeně rostu
To vám tedy povím, to moje vážení je vždycky legrace. Původní páníček to se mnou dělal tak, že si nejdřív sám stoupnul na osobní váhu a pak si mě vzal do náruče, aby výsledek odečetl, ale nová panička na to jde úplně jinak. Představte si, že mě vždycky položí do takového zvláštního kulatého pelíšku, kde se pohodlně stočím do klubíčka. No, poprvé jsem v něm i usnula. :-) Ale to jsem ještě nevěděla, že je to kuchyňská váha a že ji bude panička potom potřebovat, až bude péct koláč, že jo. Ještěže si mě potom všimla a nestrčila mě taky do trouby! No, bodejť by nevšimla - už jsem pěkný macík a mám asi kilo sedmdesát. A budu ještě větší, a ještě větší - až budu největší na celém světě! ;-) Tak mi ...24. května 2009 | Autor: Bertrand
Jak si mí dvounožci pořídili myš
Tak aby bylo jasno. Já s tím nesouhlasím, nelíbí se mi to a jsem všemi drápky proti. V ocelotáriu se prostě myši pěstovat NEBUDOU.
Že má panička nejapné poznámky, to jsem si už zvykl. Poslední dobou je ale měla extranejapné. Hráli jsme třeba výbornou společenskou hru „Vidím tě a ty mě ne“, já ležel pod postelí, panička seděla přikrčená za křeslem, hra se dostávala do nejvyšších obrátek, protože už půl hodiny se nikdo nepohnul, a panička se najednou zvedla a povídá: „Mě už ty tvý hry nebavěji.“ Jindy jsem ji opakovaně lovil, zatímco z křesla sledovala televizi, a ona zas, že prý má už ruce celé pohryzané a že na takový lovecký hry bych měl mít zvířecího parťáka. Fajn, pomyslel jsem si, ...24. května 2009 | Autor: Cecil
Déja vu
Něco je ve vzduchu.
Něco se chystá.
Něco přijde.
Něco se stane.
Nevím co.
Ale jsem z toho na nervy.
Včera u nás byl kamarád Reňa.
Nic mi nepřinesl.
Nikdy mi nic nepřinesl.
Drbat pod krčkem umí skvěle, takže ho mám rád. Když jsem byl ještě Baskervil, krásně se sním pralo, kousalo a škrábalo. Teda já jeho, on by si to nedovolil, má rád zvířátka, takže hrubé násilí nehrozilo, maximálně úprk. Můj. Jo, abych nezapomněl, někdy mi dá vylízat talíř po obědě.
Dali si s paničkou kafe. Uvelebil jsem se mu na klíně a spokojeně jsem podřimoval. Do stavu pohotovosti mě uvedl až konec rozhovoru. Prý se má panička rozhodnout a to rychle. Má prý na to tři dny.
Tak to teda prrrr! Nám tady ...23. května 2009 | Autor: Lexinka alias Ušík :-)
Tak jsem tady
Ahoj, tady Ušík z Odo Vodo. Rozhodla jsem se, že si taky založím deníček, abyste věděli, jak se mi vede. I když jinak jsem docela nezvedená, ale moji dvounožci mi to velkoryse odpouštějí a mají mě rádi jako nikoho jiného na světě, heč! ;-)21. května 2009 | Autor: Wyome May Blobs, Cz
Nápadník
Tak už jsem pořádně vyrostla a je ze mne velká a šikovná kočka. Všude, kam potřebuji, vylezu nebo vyskočím. I na místa, o kterých si panička myslela, že budou přítomnosti kočky ušetřena. Bettynka je nechutně vzorná kočka, nikam neleze a nic nevyvádí. Ale co jsem tady pánem já, je všechno jinak. V mém domě už není jediného místečka, kterého by se moje kočičí tlapka nedotkla. I zahradu už mám dávno prošmejděnou, stromy i střechy zdolané a páníčky pěkně ochočené. Jak říkala moje původní maminka, jsem velmi komunikativní. Pokud něco chci, tak si o to řeknu. Když je potřeba, přidám na hlase a dožaduji se svého, než mi to paniča nebo páníček dají. Moje současná panička říká, že jsem uřvan. No, s ...21. května 2009 | Autor: Jonatán
Tak konečně
Ahoj všichni moji milí kočičáci a kočičky. Tak konečně se mamce podařilo přitlapkovat nějakou tu fotku z dob, kdy jsem byl ještě miminko. Teď už jsem dost velký kocour a už jsem se i trochu zklidnil. Teda pořád rád skáču, běhám a kočkuju se s naší psí babi Besinkou, ale už jsem se naučil třeba to, že nesmím na chodbu z bytu. Jo, to když jsem byl ještě divoch, tak jsem svoje lidi několikrát prohnal po schodišti třeba i přes tři patra (bydlíme totiž ve čtvrtém poschodí), ale pak mi jich přišlo líto, protože už nejsou nejmladší a mohlo by to s nimi seknout (tak to říká mamka). A to bych tedy nerad. Kde bych potom hledal nové, když už se tihle osvědčili. Taky bydlení není špatné. Mám tady dva ...20. května 2009 | Autor: Chandler
Den, co jsme si jeli pro Chandlerka. Jedno z největších štěstí v našem životě....
Náš den, kdy jsme si měli jet pro Chandlerka, začal už hodně brzy. Vstali jsme ve 3 hodiny ráno. V to ráno jsme totiž ještě měli odvézt kamaráda s přítelkyní na Ruzyňské letiště, odkud letěli do Paříže. Bylo studené deštivé ráno. Byla ještě tma a my už čekali na ranní autobusovou linku, která nás měla přiblížit k letišti a k místu, kde jsme měli sraz s přáteli.
Vyšli jsme z domu o dost dřív, takže jsme na zastávce stihli docela pěkně vymrznout a namoknout. Ale nakonec jsme se přeci dočkali a autobus nás vezl na naše smluvené místo. Když jsme dorazili, vystoupili jsme a jak je naším dobrým zvykem, vyrazili jsme úplně na opačnou stranu (s přítelem máme orientační nesmysl :-)). Ale po ...20. května 2009 | Autor: Natally Rayva, CZ - Natálka
Můj vlastní nekonečný seriál
Díl první – Nové stelivo
S paničkou se jeden nenudí. Pořád mi připravuje nějaká překvapení. Jedno „větší“ mě potkalo zhruba před dvěma měsíci. Asi ji přestanu pouštět na návštěvy. Na jedné totiž potkala a dokonce i hladila kocoura. Úplně cizího! A ona ho hladí! Naštěstí říkala, že jen trošku, když prý si k ní on sám přišel lehnout na klín. Nechápu, to bych nikdy neudělala, pokud teda zrovna nejsem po narkóze. Ale k věci. Co čert nechtěl, zmiňovaný kocour měl v záchodku silikonové stelivo. A paničce se po popsání všech výhod zalíbilo... Já jsem dál nic netuše spokojeně chodila na hrudkující stelivo (panička říká, že bylo potřeba spotřebovat zásoby), ale pořád mi doma říkali, že přijde ...19. května 2009 | Autor: Maxmilián Rybomil
Proti protiva protivný (Závidím)
Ahoj, lidi. Maxík nějak stávkuje. Pro samé pózovaní nemá čas na deníčky, a tak já mohu jen napsat ZÁVIDÍM. Bertrand, Aretka, Cecil, pan Profesor... Všichni píší a deníčky mají plné dobrodružství.
Maxík by také psal. Ale psát o tom, jak způsobně se usadil do křesla, jak očichával květiny na zahrádce, o tom, že neskáče do pánvičky, když připravuji ryby... Vždyť to by ani nikoho nezajímalo. „Maxínáček, vzorný žáček.“ Asi by tím u kocouřů moc obdivu nezískal. Krhounek. Ale mně to takhle vyhovuje.
Maxík asi dbá o mé duševní zdraví. Nebo o své. Je to totiž stále plašším představitelem živočisné říše Felis silvestris.
Nedávno mi tu upravovali podlahu. Nebyla jsem doma, a když jsem ...18. května 2009 | Autor: Mohinder Wake Up Kiss,CZ
Já, šampion
Já, champion.
Na výstavě jsem potřetí dostal tři písmenka: CAC. To prej znamená, že jsem champion. Panička říkala, ať se neraduju, že prej mě nejdřív musí někam přihlásit a poslat někam ty tři předchozí papíry se třema písmenkama, akorát neví, jestli je najde.
Mě na nějakym papírování nesejde. Já jsem champion ze všech championů nejchampiojonovatější a na tom se shodnem, ne?
Výstava byla v sobotu a dost mě zmohla, no to víte, bejt champion, to nejni legrace. A tak jsem skoro celou neděli vodpočíval a přemejšlel, až jsem nakonec vymyslel todlecto provolání, který teďka toudle formou předkládám p.t. ctěnýmu a vosvícenýmu publiku na Modrym Kocouřovi:
Mým kočičákům,
Jelikož jsem ...17. května 2009 | Autor: Bertrand
Jak jsem si v Brdech založil letecku základnu
Páníčci chrupkali na rozkládacím gauči a ocelot se nudil. Bylo časné ráno, nacházeli jsme se na venkovském sídle a já nevěděl, do čeho hryznout. Všechny dveře v domě už jsem cílenými výskoky na kliky pozotvíral, prošel jsem se po půdě i po dvoře, nechal za sebou špinavé šlápoty, kde se dalo, a ohryzal jsem hned několik pokojových rostlin.
Najednou jsem si všimnul, že se na gauči něco pohnulo. Hnedka jsem tam skočil a s velkým vrněním začal přešlapovat na peřině. Páníček se vzápětí probral a ve chvíli, kdy zamžoural kolem sebe, otřel jsem si o něj hlavičku tak prudce, že dostal ránu do zubů ocelotí hlavou. Zatímco páníček po nečekaném úderu zapadl zpátky do peřin, já nepřestával vrnět a ...17. května 2009 | Autor: Ámos Bačvarov
Linda aneb Všechno je jinak
Ámos Bačvarov
Tak ahoj, kamarádi, už jsem se trochu vzpamatoval z událostí posledních měsíců – a tak vám píšu... Co že se u nás stalo?
Na začátku února začala panička mizet z domova. Mizela a vracela se, ale jednou zmizela nadobro. Zase jsme tu zbyli s parťákem sami dva. Což o to, já jsem na paniččino občasné mizení zvyklý (Sofie je dost daleko a chvíli to trvá, než se mi panička vrátí z cest), ale tentokrát vám začal mizet i parťák. Nic neříkal, jen se potutelně usmíval. A pak se vrátili – všichni tři. Panička, parťák a malé, bílé kotě. Jupí, budu mít kamaráda! Vlastně kamarádku. Říkali jí Linda.
Mělo to malou tlamičku a čtyři tlapky, občas to mňoukalo a občas hlady řvalo jako tur, ale ...14. května 2009 | Autor: Aretka
Návštěva
Kočky, tak jsem byla u doktora. Já vím, je to ohrané. Byly jsme tam všechny. Jenže já pořád nevím, jestli to opravdu byl doktor. Ne, že bych byla tak blbá, doktora poznám, Ordinaci sleduji. Panička totiž říkala, že poslední dobou je to leda tak pro kočku.
Prostě, přišly jsme a doktor mě začal holit v podpaží. Tak si říkám, je to nějaký kosmetický salón? Minule mi tady střihal drápky, třeba mi je dnes i nalakuje. Ale pořád jsem nechápala tu břitvu. Abych se nepotila? Abych byla jak ty člověčí kočky? Pořád nevím, jen vím, že mi pak na kůžičku připnul takové protivné sponky, které mě lechtaly. Panička mě pořád držela a najednou se s doktorem začali dívat na televizi. Mě to lechtá jako blázen a ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 
