Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 83 z 14328. června 2009 | Autor: Cecil
Jak jsem se stal kocouřem zahradním. Aneb: Klid před bouří.
Ještě, že mě máme. Jinak by tady nebylo tak veselo. Jsem rozený komik. Nevím, co to je, ale říká mi tak panička. Nevím, jestli mě to má těšit nebo se mám urazit a jít trucovat na skříň.
A prý jsem zvědavý jak opice. Nevím, co je opice, ale asi něco naprosto vyjímečného a úžasného, protože prý jsem jí byl v minulém životě. Teď prý jsem ještě nějaký lenochod a směje se tak, až jí tečou slzy. Kamarád taky. Místo, aby mi aplaudovali, tak se smějí. Aplaudovali mi jednou. To když jsem popvé posbíral odvahu a vyskočil jsem oknem do zahrady a pak hned skočil zpět. Byl jsem odměněn kapsičkou za nesmírnou statečnost. S vidinou dalšího uznání ve formě kapsičky jsem seskočil do zahrady ještě ...25. června 2009 | Autor: Cipísek L.
Paní v bílém plášti
Ahojky číči a kocourci,
tak jsem zase tu. S bráchou jsme velcí kámoši. Zjistil jsem, že mě má moc rád. Dneska jsme jeli zase k té paní, co má bílý plášť. Samozřejmě sem vůbec nechtěl vlézt do bedýnky, ale dneska v červené skončil brácha. Chacha :D já měl šedobílou, heč. Divil jsem se, že nás vezli zase tou bílou kraksnou. Hrůza, fakt, opět se mi chtělo blinkat. Volal sem o pomoc a nečekaně se mi ozval brácha. Já začal tak hlasitě řvát na celý autobus a chtěl se vydrápat za ním. Ale bedýnka byla pevná, potvora jedna :/ Tak jsem tak řval, ať mě brácha zachrání, ale k mému velkému překvapení jsem zjistil, že není takovej silák, za kterého se vydává, a taky nemohl to červené monstrum ...24. června 2009 | Autor: Jimmy
Jak jsem rozdupal skřítkům domeček
To vám bylo tak, drazí,
moje dvojnožkyně ráda staví takové papírové nesmysly. A já to rád zkoumám. Má drahá panička mě od toho pořád vyhazuje, prý bych to mohl rozšlapat a neměli by kde bydlet skřítci. To mi moc nejde do hlavy - skřítci u nás v obýváku? Myslím, že si ze mě stále dělá srandu. Vždycky se na mě směje. Ta má tak hloupé vtipy. Jako nedávno nmě a Cipajzovi řekla, že nám pořídí ještě jednoho bráchu. Já tak stuhnul. Už mi před očima běhal zase nějaký prcek, který mi spí v posteli a který jí z mé misky. Tak jsem na ni tak vytřeštil oči a ona se začala smát, že je to prý jen sranda. Takhle já mám vtipnou dvojnožkyni, haha. Ale zpět ke skřítčímu domečku. Když ho asi po dvou měsících ...24. června 2009 | Autor: Agátka Christie
Jak si nás pořídila kočka
Nikdy jsem neměla kočku. Nikdy jsem nechtěla kočku.
Kočky jsou záludné, škrábou, mají drápy a v nečekaném okamžiku po vás seknou.
Já mám radši psy. Jsou přátelští, přímočaří - nedovedou skrývat emoce. Když bylo mojí dceři asi 7, strašně si přála psa. Nejdříve jsme ji podpláceli různými plyšáky, ale když touha přetrvávala asi rok - nakazila nás všechny. Prostudovala jsem desítky knih o psech a pečlivým výběrem jsme došli k tomu, že Kavalír King Charles Spaniel je pro nás to pravé plemeno. Nakoupili jsme krmivo, pelíšek, hračky, vybrali štěně. Dcera někde vyčetla, že se malému štěňátku má dát do pelíšku ponožka - aby si zvyknul na pach nové majitelky - a tak se Rexík stal po devět let ...24. června 2009 | Autor: Pan Fidorka
Kronika žižkovského kocouřstva, díl druhý - O bombičkách
Milí kocouřové, jak jsem slíbil, mám tu pro vás příběh druhý. Takže hajdy do pelíšků a poslouchejte. Byl jsem stále ještě malý kocouř v rozkvětu a s Pudlou jsme už měli zcela synchronizovanou domácnost. Já zlobil a hrál dvounožcům na nervy, ona pelešila bílé chlupajze a ve správnou chvíli pro odvrácení pozornosti od mých lumpáren si hrála na xxl modelku. Abyste tomu rozumněli, Pudla byla velmi šetřivá kočka. Šetřila pohybem, šetřila projevy náklonosti k dvounožcům, prostě se všude šetřila. Teda kromě jídla a puštěných chlupů. Takže pokud se mi povedlo zbourat květináč a Pudla zrovna nespala, nastoupila před dvounožce, zavlnila se, mrkla a nějaký květináč byl zapomenut. Dvounožci se tetelili, ...22. června 2009 | Autor: Pan Fidorka
Kronika žižkovského kocouřstva, díl první - O šrámech, trámech a bábovce
Brý den. Jsem Pan Fidorka, vůdce a zakladatel žižkovské smečky. Rozhodl jsem se po dlouhém a důkladném uvážení, že se s vámi podělím o svůj životní příběh aneb jak jsem k těm sedmi tajtrlíkům přišel. Takže se pohodlně zavrtejte do pelíšků, je tu příběh první.
Pocházím z veleváženého potulného libčického rodu. Maminka byla sličná myšilovka, tatínek správný vesnický bouchač. Byla to prý láska na první pohled. Packa dala packu, pak padla i facka (jó mamka byla divoška) a narodil jsem já a moje ségra Sněhurka. Bydleli jsme si spokojeně v domku se zahradou, když jednoho dne přifrčeli ukníkaní pražáci. To bylo samé jůůůů a jééé a kterýho si vezmeme. Ségra byla trochu připrdlá, zalezla si za ...20. června 2009 | Autor: Bertrand
Výhody videa
Jednoho dne se páníček vrátil domů s lákavě vypadající krabicí. Musela být stráááášně těžká, soudě aspoň podle toho, jak páníček po zdolání schodů do našeho bytu funěl. Postavil ji před stolek s televizí a se zarputilým výrazem hlavního domácího technika nás všechny vyhnal do vedlejšího pokoje. Včetně paničky, která byla jediná, kdo ve vedlejším pokoji skutečně zůstal aspoň několik vteřin. I ta však za okamžik přispěchala k nám, zřejmě na páníčkovu laskavou výzvu „Nestůj tam jak dřevo a poď mi sem s tím pomoct, když mi to tady celý padá!“
To co padalo, bylo video, které se původně ukrývalo v nové krabici, polička v televizním stolku, na kterou chtěl páníček video umístit, a Willard, který ...20. června 2009 | Autor: Jimmy
Perný život kocouře Jimmyho
Zdravím, kočky a kocouři,
dozvěděl jsem se, že si můj nový brácha začal psát deníček. V tom případě nesmím být pozadu a začal jsem si ho taky psát. Když si může stěžovat on, tak proč ne já?
Prý si stěžuje na to, že jsem obluda, to není pravda, já jsem moc hezký kocour. No, ale když on je takový prcek, tak se nesmí divit, jsem 5krát větší než on.
Věc se má tak, koukal jsem na něj zlostně, to je jasné, že jo? No řekněte, kdyby k vám prskli nějakého cizího kocoura, jak by jste se na něj tvářili? Byl jsem překvapen, hrozně překvapen. Nemohl jsem to pochopit, moje drahé dvojnožkyně. A přitáhli dalšího kocoura. Tohle je přeci mé království, ne? Jak si vůbec mohli dovolit donést sem něco tak ...19. června 2009 | Autor: Cecil
UUO: Ztraceni.
Trošku jsem zanedbal informování všech zvědavých kocouřů, kočenek a koťátek o dění v naší UUO (Uliční Uličnická Organizace). Tímto se budu snažit tuto politování hodnou nedbalost napravit.
Kikínova vyřvávací akce, že chce ženskou, se neminula účinkem. Urychleně byl odvezen k panu doktorovi a za týden jsem ho potkal na zahradě na vodítku s vyholeným bříškem. Sice ještě nějaký čas vyřvával, ale jeho vyřvávací hlasitost postupně ubírala na intenzitě. Taky už mohl chodit ven bez vodítka.
Matesova účast na našich každodenních slezech byla nepravidelná a nedostatečná. Chápu. Jeho akční rádius je daleko větší než můj a Kikínův.
S pěkným počasím nastala změna. Celý den trávíme na zahrádce. Mám ...19. června 2009 | Autor: Cipísek L.
První den v nové rodině
Ahojky Číči a Kočičáci,
tak jsem se rozhodl, že se vám také budu svěřovat s lumpárnama a starostma v mém životě.
Včera jsem přišel do nové rodiny, no řeknu vám, myslel jsem, že tu cestu ve vlaku vůbec nepřežiju. Bylo příšerné hic, potil se mi ocásek a byl jsem z toho celý rozpačitý. Když už jsme konečně dorazili na nádraží, venku na mě čekala druhá panička. Když jsem ji viděl a ona mě, tak jsem měl radost, že ona má radost. Jestli mi rozumíte.:) Myslel jsem si, že už jedem konečně někam domů, ale k mému překvapení jsem skončil u nějaké pani v bílém plášti na stole. Číči, já se jí tak lekl, mačkala mi bříško a já se chtěl bránit, ale ona se nedala :( Pak konečně odešla k jinému stolku a ...18. června 2009 | Autor: Apple Maximilián Wan Vivienne
Už je to 14dní
Tak už to bude zítra 14 dní, co jsem u nových páníčků. První dva dny se mi tuze stýskalo po mamince a sourozencích, ale vždy jen večer, když jsem usínal. Teď si na ně už nevzpomenu a pro změnu se mi stýská po páníčkách, když jsou v práci. Ale naučil jsem se, že se dopoledne hodně spí a pak řádí. Sice jsem ještě špunt, takže se stane, že zničeho nic odpadnu a spím jak dřevo. Ale potom to je energie:)
Zvládám již celý prostorný byt, oblíbil jsem si i ty hračky, které se mi zprvu moc nezdály. Ale v největší oblibě zůstaly plyšové myšky a pírko z bažanta, které se nachází chvíli tady a pak zase támhle... včera mě dokonce sezmanovali s křečky, ale to jsou takové velké tmavé příšery, že jsem ...18. června 2009 | Autor: Piskotek
Zlata srst
Ahoj,
Tak me tady konecne dvounozka pustila a tak muzu pritlapkovat muj zazitek. Zase z lovu.
Opet jsem lovil a opet uspesne! ;-)
Bylo to asi takhle...
Mame sousedku, moc peknou sousedku. Takovou opalenou, porad namalovanou, prsatou, dlouhovlasou... blondynu. Strasne o sebe pecuje. Chlapi ji rikaji kocka, zenske ji rikaji silikonka. Ja ji rikam blondyna. Moje dvounozka ji rika smradek. Pry protoze ma "smrad pod nosem" (Ja sice nikdy nic nevidel, ale kdyz to rika moje dvounozka... tak to tak bude). Smrdi sice silne a to vsemi parfemy, ktere na sebe patla, ale ja vzdycky, kdyz k nam prijde na navstevu, tak se ji snazim oznackovat a pretrit ty jeji drahe smradky mym ...16. června 2009 | Autor: Mína Princezna
Čichám zradu
Dlouho jsem nic nepsala. Není to moje vina, nemůžu za to, že bydlím s gamblery a závisláky na virtuální realitě, věčně přisátými na bedýnky s obrázky. Asi jsem si tu rodinu vybrala špatně. Jenže uznejte, že v pěti týdnech života nemá koček ještě ty správné zkušenosti s výběrem dvounožců.
Mám velmi vyvinutý čich. Moc ráda čichám ke všem novým věcem, očichávám oblečení, boty, ruce a taky ty... fusekle. Pootevřu tlamičku – vůně jsou pak mnohem intenzivnější – a nasávám ty zajímavé pachy. Dvounožka se tomu směje a říká mi „ty moje feťačko“. Když přijede ze zahrady, donese mi trávu, natáhne ke mně ruce a zve mě: „Pojď si mě přečíst.“ A já čichám a vím, kde byla, co dělala a na co sahala. ...14. června 2009 | Autor: Bertrand
Jak jsem se staral o levhartí mládě
Jsem svědomité zvíře. Když si vytknu nějaký cíl, dotáhnu to do něj, i kdyby to mělo cestou chcípnout. Tak to dělám nejenom s vypasenými bzučáky, které tu a tam dotáhnu po ránu paničce do postele, ale i s dalšími předsevzetími. Jakmile jsem se tudíž rozhodl, že z Willarda vychovám statečného levharta, měli to páníčci spočítané...
Will naštěstí brzo pochopil, že to nejsou dvounožci, kdo v téhle domácnosti vládne, a začal černého krále všude následovat. To dělalo páníčkům obrovskou radost hlavně o půl třetí ráno, kdy se Willard pokoušel doskočit za mnou na knihovnu, pískal a opakovaně padal páníčkovi do postele.
Zpočátku jsem hlavně musel odstranit levhartovy chybné návyky. Narozdíl ode mne ...12. června 2009 | Autor: Monty (6)
Jak přišli mladí na návštěvu
Včera odpoledne přišli mladí s Natálkou na návštěvu. To by nebylo nic divného, chodí k nám často, ale kromě kočárku s Natálkou, batůžku a tašky na plíny měli ještě jednu tašku. Tu jsem ještě nikdy neviděl. Zuzka, ta je vždycky první u všeho, se už cpala do kočárku k Natálce, někdy ji panička ani nestačí vytáhnout a Zuzka je tam. Lejdy se zase někam schovala, je to sice moje mamka, ale je hrozná "herečka", zaleze se schovat a přitom ji strašně sžírá zvědavost a tak pořád vykukuje a pozoruje všechny kolem, ale jak ji někdo uvidí a vesele se s ní chce přivítat, zmizí pryč. A protože se všichni točili kolem Natálky, já šel prozkoumat, co dobrého je v té tašce.
Že jsem tu tašku raději ...12. června 2009 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Deficit
29. 5. 2009 9:30
Jsem pozornej kocour. Nic mi neunikne. Neunikl mi známý zvuk. Z pokoje. Letěl jsem tam. HA! Nemýlil jsem se! Byla tam. Taška. Velká. Cestovní. Zajásal jsem. No konečně! Přesouváme se na chalupu. Bude střecha! Bříza! Řeka! Jiřinka a další holky!! Jsem natěšenej kocour. Nelenil jsem. Z archivu pod regálem jsem vykutal myš Evelínu. Provedl jsem transport. Sebe a myši Evelíny. Přerovnal jsem obsah tašky. Vytvořil jsem nám úhledné, pohodlné cestovní místo. Oznámil jsem holkám, že to nejdůležitější – mě a Evelínu – máme sbaleno. Že můžeme odjet. Velká holka mne vybalila z tašky. Řekla, že zbytečně plaším. Že se ještě na chalupu nejede. Tss! Nejsem blbej kocour. Jím všechno, ale ...8. června 2009 | Autor: Lexinka alias Ušík :-)
Moje první osvojeniny
No jo, už je to tak. Samotné se mi tomu ani nechtělo uvěřit, když mi to dneska panička se slavnostním výrazem ve tváři sdělovala. \"Dnes slavíme, Ušíčku, tvoje první měsíční osvojeniny.\" Tím jako myslela, že už je to měsíc od chvíle, kdy si mě s páníčkem za mého zoufalého mňoukání přivezli z takové dálky, že dál už si pro mě snad ani jet nemohli. Ale naříkala jsem asi jen prvních třicet kilometrů, náhodou. Pak jsem se totiž vysílila a zbytek cesty jsem víceméně prospala. Panička seděla celou cestu vzadu na sedadle vedle mě a skrz dvířka mě hladila a drbala, abych věděla, že v tom nejsem sama. Sice pak cestou byla ještě dvě mezipřistání, kdy jsem měla možnost se občerstvit, ale z ...8. června 2009 | Autor: Apple Maximilián Wan Vivienne
V novém domově
Tak a je to konečně tu!
V pátek 5. 6. 2009 večer jsem dorazil se svými novými páničky do nového bytu, kde teď budeme společně žít. Jsem sice ještě malej prďola - 6,5 týdne, ale na neplechy jsem už moooooc velký. Hned jsem se vrh do paštiky a dokonce jsem ochutnal i granulku. Ale znáte to, maso je přece jen maso.
Mojí nejoblíbenější hračkou jsou zatím malé plyšové myšky - hrkajících a hlasitých kuliček jsem se zprvu hodně bál. Teď už ale vím, že mě nekousnou, tak do nich pro změnu koušu zase já. Dvojnožci mají v obýváku parkety, na kterých to suprově klouže, a dokonce mi po nich utíká z pacek i myška. A takový závěs až na zem či už pěkně rostlá dracena s kamínky v květináči, to je teprve ...8. června 2009 | Autor: Chandler
Mňaucholov
To vám jednoho dne do našeho bytu vletěla taková podivná černá bzučivá věc a to bych nebyl správný kocouř, aby mě to nezajímalo. Tak běhám, kudy lítá, když mi letí na doskok, tak samozřejmě skáču a to nehledě na to, co je okolo. Takže pak třeba doskočím na pytel s kočkolitem, který převrhnu, do srovnaných skleněných láhví, které se pak pěkně kutálí a rámusí po celé kuchyni, nebo do kýble s vodou, se kterým se pak stane něco, co tu snad ani popisovat nebudu :-)
Jednou jsem takhle seděl na okně, kde lítala tahle černá věc (páníčci jí říkají mňaucha), a chytám ji a chytám. Máchám pacičkama a najednou mňaucha zmizela. A tak koukám, kde je jí konec. Zmateně se rozhlížím. Zvednu jednu packu, ...7. června 2009 | Autor: Lexinka alias Ušík :-)
Uštvat a spát!
Mno, musím uznat, že panička ví čím dál tím líp, jak na mě. Učíme se totiž od sebe navzájem. Já už jsem třeba taky pochopila, že když má odpolední, tak ji ráno dřív než v deset z pelíšku dostanu jen zřídkakdy. Nepomáhá ani vplížení se pod peřinu a okusování prstů u nohou, ani nečekaný skok na bříško (můj na její, podotýkám), dokonce ani hlasité mňoukání z bezprostřední blízkosti přímo do obličeje. Prostě nic. Je úplně tuhá! Tedy, úplně ještě ne, ale... Normálně mě ignoruje a spí jako zabitá. No, aby taky ne, když kolikrát přijede domů až kolem jedný v noci. Ale zase musím uznat, že i v tuhle nekřesťanskou hodinu je ochotná a schopná si se mnou aspoň chvíli hrát, když si jakože nenápadně ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 
