Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 15. - Vášnivé poselství
26. června 2008 |
Azuros Kocouřéz |
10 309x / 1x
uvádí
nekonečnou kočkonovelu
Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz
Díl 15.
V širokých dveřích stál vysoký, štíhlý , cizokrajně vyhlížející elegán. Jeho namodralý úbor se hedvábně leskl a dokonale vyleštěné drápky a načesané fousky dávaly tušit jeho urozený původ. Všichni na něj upřeli své vysílené, kouřem a pláčem a zarudlé oči.
Cizinec promluvil zvláštní, trochu lámanou řečí: „Podle emblému na bráně já poznat, že být tu dobře v sídle Chlupézů. Já vykonat dlouhou cestu, mě posílat dobrý přítel... velmi dobrý přítel madam Missariny... on prosit mne, abych jí předat jeho poselství... on mi vyprávět, jaká být madam Missarina krásná, jak zdobit se skvostnými tečkami a zlatou krajkou...“
Missarina, zničená žalem, nebyla schopna ani pohybu. Otupěle přihlížela, jak se k ní cizinec blíží, jak se uklání v širokém šelmím oblouku a jak se představuje: „Být já málem nezdvořák... zapomenout na etiketu... muset já napravit, muset já představit se... být já Fanfanos z rodu Bluehabešů.“
Chillito sebral poslední síly a pomalu, nesmírně unaveně, popošel k cizinci. Ten na něj upřel svůj pronikavý zrak a zcela zmateně pravil: „Ach... vy být už zde? Vždyť vidět já vás před chvílí utíkat na opačnou stranu, než cesta k domu vést... vy muset být neuvěřitelně rychlý!“
Chillitovy modré oči hleděly zcela nechápavě: „To musí být omyl... naprostý omyl... nikam jsem nešel, už vůbec ne od našeho domu... ještě před chvílí jsem hledal svého bratra... a křísil svou sestru... ať jste kdo jste, cizinče, přicházíte ve chvíli, kdy má rodina prochází těžkou, přetěžkou zkouškou!“
Cizinec zmateně, rozladěně vrtěl hlavou: „Ne, ne, být já si jistý... určitě vás vidět... ano, ta béžová barva, ty tmavé znaky rodu urozeného... být to vy, určitě, nemýlit se, vidět já dobře! Běžet vy a mihnout se mým očím a zmizet ve tmě!“
Po jeho slovech se všichni udiveně zadívali na Missarinu, která se roztřásla, a její veliké, široce otevřené oči vyzařovaly čiré zděšení.
Silou vůle ovládla třes konečků tlapek a tenkým, ale naléhavým hlasem volala na Abbygailitu, ať okamžitě přijde. Rychlé kroky předznamenaly Abbygailitin příchod. Než stihla Missarina vyslovit své příkazy, cizinec ohromeně přistoupil k Abbygailitě a vykřikl: „U všech zlatých zubů mého otce! Znát já vás! Vy být na obrázku, který můj dobrý přítel pořád mít u sebe a pořád se na něj dívat!“
Abbygailita strnula. „To... to není možné... jsem sirotek... bez rodiny, nikdo neví, kde jsem se vzala.“
Cizinec se nadechl k odpovědi, ale byl přerušen ostrým hlasem Missariny, která hlasitě zvolala: „Tak dost planých řečí. Vy, cizinče, předejte své poselství, jestli vůbec nějaké máte. Pak vám Abbygailita připraví pokoj pro hosty. A vy ostatní, okamžitě se vydejte do okolí farmy... musíme nalézt mého syna, musíme nalézt Milcháveze... nemohl zmizet z povrchu zemského! Musí někde být... možná někde leží, bez pomoci... byl zraněný, nemohl se dostat daleko!“
Missarině opět trochu selhal hlas. Ale vzápětí se rozkřikla: „Tak na co čekáte? Běžte... běžte už! Hledejte!“
Na její povel všichni, s hlavami plnými zmatených otázek, vyběhli z domu... jen Abbygailita odcházela připravit pokoj pro cizince a Missarina dál objímala celým tělem Lassalitu, netrpělivě hledíc ke dveřím a vyčkávajíc příchodu doktora Gina a Debbiagros...
Cizinec velmi zdvořile přistoupil k Missarině a podával jí malý, úhledný balíček.
Missarina se na okamžik zdráhala vztáhnout po balíčku tlapku. Nakonec však předmět přijala. Zkoumavě ho očichala... a náhle jí známá, téměř zapomenutá vůně připomněla... připomněla toho, kdo balíček posílá. Srdce se jí divoce rozbušilo. S předtuchou čehosi zvláštního opatrně roztrhla obal... pomalu, váhavě otevírala krabičku, kterou obal skrýval... zvolna, velmi zvolna odklopovala víčko... Na vteřinu zavřela oči... A když je otevřela, spatřila na sametovém, zlatém podkladu s tmavými tečkami ležet...
Pokračování příště
| O sdílení
Dana 27. června 2008 20:38
Napínavé,vtipné, krásné - prostě úžasná kočkonovela! A ještě další záhada - jméno autorky, kdy to bude odhaleno?
kocickalea 27. června 2008 20:03
na Modrého kocouře? Myslím, že určitě, dokonce je tu i ikonka na vaše stránky(na hlavní stránce)=o)))
kocickalea 27. června 2008 19:59
na Modrého kocouře? Myslím, že určitě, dokonce je tu i ikonka na vaše stránky(na hlavní stránce)=o)))
Maine Coon 27. června 2008 13:24
Pokračovat! Pokračovat! Pokračovat!
P.S. Pokud to nebude vadit, můžu si dát na stránky odkaz na Modrého kocouře?
adelnik 26. června 2008 14:39
Báječné! Napětí, že by se dalo krájet...!
Mikuláš 26. června 2008 14:35
A jak jsem se dostal na tu fotku já?? To jsou moje záda :-O
Veronika J. 26. června 2008 14:34
Ty portréty jsou fakt úžasný !
Dita 26. června 2008 14:23
Hluboce smekám před autorem (či autorkou) i oběma ilustrátorkami ! Je to nádhera a doufám, že kočkonovela bude jako správná novela tzv. nekonečná =o)
EvaNo 26. června 2008 11:42
Lucko, k takhle napsanému dílu tvořit obrázky je radost. Jano, určitý kus fantazie má v sobě každý z nás, ne však každý ho dokáže přenést na papír tak dokonale jako ty. Všem díky
Kačaba 26. června 2008 10:21
Jé, já jsem tajemný cizinec Fanfanos! Hurááá! Tahle role mi sedí, děsně rád tajemně něco loupím. Třeba nedávno dvounožkyně dva dny hledala vajíčko na tvrdo, marně. No měl jsem ho schovaný pod gaučem. :o)) Tajemný Fanfán
Laalaa 26. června 2008 9:28
Báječné, báječné, už aby bylo pondělí a byl tu další díl. Jsem opět napnutá jako struna.
Laďka 26. června 2008 8:27
Kočkolit!!!!! Kočkolit!!!!! Neurol!!!!!
Maxik 26. června 2008 7:37
Jen samá chvála. Ale přežije to napětí moje přítulkyně? CO bylo v dopise, kde je Milchavéz, kdo je Chillitův dvojník,.....?
kocickalea 26. června 2008 6:24
Komentáře přede mnou vyjádřily všechno za mě...a autore, kdy už nás přestamete napínat?
Jana R. 26. června 2008 1:17
Evo, já čubrním na drát :) Moc pěkné. A ty portréty dávno mrtvých předků! Dobrý :)
A díky, Lucko, Beto.
Luci + 4 26. června 2008 1:04
Mně dostal obraz s Antoniusem Los Kokososem.... neuvěřitelný smysl pro detail, úžasná fantazie obou, Evy a Jany
beta.1 26. června 2008 0:58
pane autore,to je děs:-),ono nestačí,že nevíme dosud co bylo v dopise a kdo ho napsal,ale objevil se ještě k tomu balíček s neznámým obsahem,ach jo,kdo to má vydržet,to napětí?!!
S obdivem a uctou k ilustrátorkám se přidávám k Lucce s hlubokou úklonou,to nemá chybu,fotka....ještě i obrázky dětí to je dílo,hodné fakt hluboké úklony
Luci + 4 26. června 2008 0:09
Jano a Evo, hluboce se před vámi skláním...tleskám, obdivuji a jásám. Díky.
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Reklama
Bude tohle NEJ fotka měsíce prosince?
Máte fotku svého kočičáka? Právě máte možnost ji do soutěže NEJ fotka nominovat!
Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?
Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit
osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?
Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.
Přitlapkovat se
