Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 16. - Vášnivé obvinění

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 16.

Ilustrace Jana Ratková www.fantazie.org/novinky/

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Minulé díly: 15. Vášnivé poselství 14. Vášnivé procitnutí 13. Vášnivé hledání 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Doktor Gino právě pečlivě prohlížel Lassalitu. Konstatoval omámení kouřem, drobné ohořelinky a trochu spálené tlapky. Debbiagros soucitně hladila Lassalitu a znepokojeně sledovala zcela vyčerpaného otce Amadea, který se choulil v křesle.

Missarina s úlevou vyslechla slova doktora Gina, že Lassalitě žádné nebezpečí nehrozí a bude v pořádku. Není to nic, co by nespravilo pár plátků šunky a pořádný odpočinek. Šunku na stříbrném tácu právě přinášela Abbygailita, rozpačitá z pohledů, kterými ji sledoval Fanfanos z Bluehabešů.

Missarina se odvrátila, když doktor Gino začal ošetřovat popáleniny otce Amadea... na mnoha místech se plameny dostaly až na kůži. Otec Amadeos trpěl mlčky a jen jeho oči prozrazovaly, jak bolestná jsou místa, kterých se doktor Gino a Debbiagros opatrně dotýkají.

„Zachránil mým dětem život... musím se mu bohatě odměnit... ale ne teď, teď ne, nedokážu to,“ pomyslela si Missarina a srdce se jí sevřelo strachem... bezmocným strachem o Milcháveze.

Pak si uvědomila, že stále drží krabičku, kterou jí předal cizinec... poselství, které ji naplnilo vzpomínkami, rozpaky i obavami z budoucnosti. A to, co říkal cizinec... že viděl Chillita... Missarina pocítila, jak ji stravuje strach... strach z toho, že bude její tajemství, strašlivé tajemství vyzrazeno...

Zvolna, vyčerpaně a tiše odcházela... nahoru, po schodech, do svého budoáru.

Několik vteřin po jejím odchodu se v hale opět rozrazily dveře. Prudce do nich vpadl Piškotatos, nezvykle neupravený a rozčepýřený, s pocuchanou náprsenkou. A hned za ním Maxavéz Hazardéz, bez svého kamenně chladného výrazu, naopak, jeho oči, zježené fousky i nakrčený nos vyjadřovaly neklid a rozrušení.

Zcela zděšeni pohlédli na otce Amadea, který se plaše zakrýval tlapkami, pak jejich pohledy padly na Lassalitu, která pořád spočívala téměř nehnutě na pohovce.

„Tak je to pravda... opravdu jste unikli ohni!“ vyjekl Piškotatos.

Lassalita zasténala.

Otec Amadeos tichým hlasem přisvědčil: „Ano, hořela zásobárna na farmě... šel jsem zrovna za Barbaritou a Frankitem, viděl jsem, jak po cestě přede mnou běží Lassalita a Milchávez... viděl jsem, jak vběhli na farmu, vběhli do zásobárny... jako by se chtěli před něčím schovat... A než jsem došel, tak už zásobárna hořela... vynesl jsem je, byli jsme ve stáji... jenže Milchávez zmizel... zmizel, ztratil se.“

Piškotatos a Maxavéz nevěřícně naslouchali otci Amadeovi. Strnulí, zaskočení a bezradní stáli bez hnutí.

Náhle sebou všichni prudce škubli. Nad jejich hlavami se ozvala dunivá rána... prásknutí dveřmi. Rychlý dupot rozzlobených tlapek je upozornil, že přichází Missarina. Ta se objevila na úpatí schodiště a už odtud volala velmi rozrušeným hlasem: „Bubosi! Bubosi, kde jsi, ty ničemo, ty lenochu, ty opovážlivče?“

Opatrně a nesměle se otevřely dveře z kuchyně. V nich se objevil vylekaný, zmatený Bubos. V tlapkách svíral zmačkanou čepici a cosi, co bývalo kusem kuřecího stehýnka...

„Ma..madam Missarino, volala jste mne?“ zahuhlal Bubos, obtížně polykaje kuřecí sousto.

„Volala? Ty se ještě ptáš?“ vyprskla rozzuřeně Missarina a pokračovala: „Kde je dopis? Kde je můj dopis, který ležel v mém budoáru? Kam jsi ho dal? Byl jsi jediný, kdo zůstal v domě! Okamžitě mi ho vrať, ty... ty... ty drzý balvane!“

Bubos rozpačitě přešlápl: „A..ale j..já ne..ne..nemám dopis... žádný... dopis..o ničem nevím!“

Missarina se zalykala zlostí: „Tak ty ještě budeš lhát? Ty budeš zapírat?!? Nikdo jiný v domě nebyl... tys tu šmejdil a sebral dopis!“

Bubos se proměnil v hromádku černého neštěstí: „Madam... opravdu... já... nic jsem nevzal!“

Missarina vzteky vyskočila do výšky a rozzuřeně zasyčela: „Ssssssstřez sssse mého hněvu... sssstřez se mé pomssssssty... a teď sssse ssseber a zmiz! Jdi! Okamžitě opusť můj dům! Zloděje a lháře v mém domě nesstrpím! VEN!“

Bubos se rozpustil do žalostné loužičky: „A..ale, kam bych šel?“

Missarina k němu přiskočila a zatla mu do kožichu ostré drápky. Bubos vyjekl, roztřásl se a se staženým ocasem rychle vyběhl ze dveří.

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

16 komentářů

Reklama