Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 20. - Vášnivý návrat
28. července 2008 |
Azuros Kocouřéz |
9 883x / 2x
uvádí
nekonečnou kočkonovelu
Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz
Díl 20.
Strnulém, hluboké ticho v hale domě Chlupézů vytvořilo ze všech nehybné, mlčící sochy.
Náhle všichni nadskočili a naježili se. Za dveřmi se ozval šramot, vzdechy, funění... a na dveře dopadla tupá, divně tlumená rána.
Barbarella ustrašeně kníkla. Afrodita se přikrčila v křesle a Debbiagros upustila na zem hrst chlupů. „Koneckonců... mohla jsem upustit i něco horšího,“ pomyslela si provinile.
Za dveřmi se stále ozýval podivný šramot.
Chillito odhodlaně přistoupil ke dveřím a prudce je otevřel.
Do dveří vpadlo cosi černého... velkého... a za černou valivou koulí všichni zahlédli známou, stříbrnočernou postavu.
„Milchávez! Bubos!“ vzkřikla Lassalita.
Na její výkřik se vymrštil Piškotatos, zároveń s ním také Maxavéz a po prudké srážce oba skončili v zrzavomouratém klubku na zemi. Padli přímo pod nohy doktora Gina, který také chtěl běžet ke dveřím, ale nečekaná překážka mu podrazila nohy, takže se skulil do cesty Barbarelle, která ho zavalila... z pod černé záplavy hedvábných chlupů vykukoval z doktora Gina pouze konec ocasu, tlapka, dosud svírající chladivý obklad, a tři fousky. Debbiagros se vrhla Ginovi na pomoc, upadla přes Barbarellu a přistála pod zlacenou truhlicí. Francesquito a Fridrichos svorně vložili do rozběhu tolik síly, že zahrabali na místě tlapami, podhrábli si koberec, zamotali se do něj a nezadržitelně se řítili do krbu, odkud se po jejich dopadu vznesl oblak popela.
Lassalita vyskočila ze sofa a chtěla běžet k Milchávezovi, zradily ji však nejisté tlapky, zavrávorala a zakličkovala, přišlápla si ocas a kutálivým pádem podrazila nohy Missarině, která dosud ohromeně sledovala Bubose a Milcháveze. Tečkované klubko Missariny a Lassality se nezadržitelně kutálelo ke křeslu, ve kterém právě začal vstávat otec Amadeos... náraz... a dál se kutálelo klubko, ve kterém se střídala hnědá s tečkami, hnědá, tečky, hnědá, tečky... Proměny barev zastavila až veliká váza, která sice dokázala zastavit let Missariny, Lassality a Amadea, ale po pádu se roztříštila na stovky střepů.
Danéz se odrazil k mohutnému skoku, aby mohl také být u dveří... nepočítal ovšem s tím, že jeho skok vede úplně stejným směrem jako skok Bertilia, a oba skončili jako bílomodročerné klubko pod stolem. Kácející se stůl lehce udeřil Afrodítu, která s vydatným zaječením odskočila... a dopadla na Dorchitu, povalila ji a na naleštěné podlaze obě doklouzaly přímo ke dveřím kuchyně, ze kterých právě vycházely nic netušící Abbygailita, Izziela, Lorrieta a Mufuela. Dívajíc se všechny před sebe, nepovšimly si živé překážky, která vyvstala před jejich tlapkami... a zakoply o ni všechny současně.
Lákavě upravené tácy, plné myších pochoutek, kuřecích roládek a lososích plátků, vzlétly ke stropu a překlopily svůj obsah na všechny v hale. Abbygailita, chtíc zachránit aspoň něco, obětavě vyběhla, ovšem tlapky jí podklouzly na rozlité omáčce a stírajíc svým kožíškem podlahu a hrnouc svým hřbetem před sebou plátky lososa, jela až k Bubosovi, který ležel bezvládně v mrákotách na prahu dveří.
Abbygailita narazila hřbetem do Bubosovy hlavy. Bubos pootevřel oko a pátravě začichal. Trochu rozmazaně uviděl kopku lososích plátků.
„Jsem... v nebi,“ zavzdychal a začal znovu upadat do mdlob. Lahodná vůně ho však probrala. Vedena krutým, dosud nepoznaným hladem, zanořila se jeho tlamka do vábivé hromádky... jeho jazyk a zuby se prodíraly báječně měkkými sousty... v mžiku v Bubosovi celá kopka zmizela a on náhle zjistil, že se chystá kousnout do stříbrného chlupatého hřbetu Abbygaility.
Zarazil se a konečně si uvědomil, kde je.
Vzhlédl přes Abbygailitina záda a spatřil ležící těla a neposatelnou spoušť. Užasle, překvapeně a polichoceně vykoktal: „J..j..jsem vě..vě..věděl, že bu..bu..budete rádi, že ná..nás vi..vi..vidíte. Ale že z toho až všichni upadnete na zem, to mne nenapadlo!“
A pln radosti zálibně zašilhal na masitou kuřecí roládičku, která ležela pár centimetrů od něj.
Pokračování příště
| O sdílení
reina 30. července 2008 15:56
ještě že se jim tam nepřimotaly 4 dračí ocásky!
Veronika J. 28. července 2008 21:24
...jsem se přistihla, jak si kočkonovelu čtu s otevřenou hu... ehm.., tedy nezavřenými ústy :-D
kocickalea 28. července 2008 8:52
no, alespoň chvilka komedie mezi těmi tragickými událostmi...to jsem zvědavá, co se z toho vyvine=o)Snad ani nemusím připomínat fotomontáž opět skvělá a skvěle vyjadřující děj
dadinka 28. července 2008 8:34
No mě vždycky dostanou ty fotomontáže-to jsou umělecká díla!!:-)
Betty 28. července 2008 7:01
Tak to musela být pěkná spoušť. Od autora je to ovšem velmi nelidské celý jeden díl věnovat překotnému závodu chlupézů, kdo bude dřív u dveří. Důležitější je, kde se tam ti dva vzali a kde byli? Zase čekat celý týden. Nepochybuji o tom, že budeme příště zase řešit něco nepodstatného. To je peklo. Nedá se to vydržet.
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Reklama
Bude tohle NEJ fotka měsíce prosince?
Máte fotku svého kočičáka? Právě máte možnost ji do soutěže NEJ fotka nominovat!
Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?
Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit
osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?
Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.
Přitlapkovat se
