Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 21. - Vášnivý návrat

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 21.

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Minulé díly: 20. Vášnivý návrat 19. Vášnivé čekání 18. Vášnivé uvěznění 17. Vášnivé bloudění 16. Vášnivé obvinění 15. Vášnivé poselství 14. Vášnivé procitnutí 13. Vášnivé hledání 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Téměř naráz se všichni vzpamatovali a hbitě vyskočili. Okamžitě se vrhli k Milchávezovi a Bubosovi. Bubos trochu dotčeně sledoval, jak doktor Gino rozšlápl zvláště velký kousek kuřecí roládky a Izziela nechtěně odkopla pod křeslo plátek lososa.

Missarina okamžitě začala jazykem laskat zcela vyčerpaného Milcháveze, který zatím zjevně nechápal, co se s ním děje. Doktor Gino a Maxavéz se snažili od veří odtáhnout Bubose tak, aby uvolnili průchod. Bezvládný Bubos však byl ještě těžší, než obvykle, a úsilí obou bylo marné. Piškotatos na ně zamyšleně hleděl. Jeho oči měly stejně hloubavý výraz, jako když tvořil svou věhlasnou vědeckou práci na téma Vliv přítomnosti potravy na rychlost pohybu našinců. Po chvíli se Piškotatos vydal do kuchyně, aby se vzápětí vynořil s čerstvě uříznutým, vonícím syrovým biftekem.

Bubos neomylně zavětřil... s mohutným vzdycháním se kymácivě postavil na své tenké tlapky a pak už střelhbitě běžel k Piškotatosovi. Bez zaváhání mu z tlapek vyškubl maso a lačně se do něj zakousl. Plně soustředěn na ráj v tlamce nepostřehl, že na něj všichni obdivně hledí a že k němu důstojně kráčí sama Missarina.

Povšiml si jí teprve ve chvíli, kdy byla těsně u něj a její pěstěná zlatavá tlapka se dotkla jeho statného hřbetu.

Bubos překvapením a úlekem nadskočil a spolkl nerozžvýkaný veliký kus masa... Několik vteřin lapal po dechu a přesvědčoval svůj žaludek, že nesmí dovolit masu, aby ho zase opustilo... Snad jen zázrakem ho žaludek vyslyšel a Bubos mohl důstojně vyslechnout Missarinina slova, během kterých rostl a narůstal pýchou do nadživotní velikosti.

„Bubosi! Jsi hrdina! Nalezl jsi a přivedl zpět domů mého ztraceného syna! Patří ti všechen můj vděk a také ti patří... no... prostě, myslím, že jsem tě obvinila neprávem! Myslím, že tys nebyl tím, kdo vzal můj dopis! Na důkaz toho, že odvolávám své obvinění, a hlavně na důkaz, že jsem ti velmi, velmi, vděčná, ti oznamuji, že na párty, kterou mám v plánu, nebudeš muset chystat pokrmy, ale naopak budeš mým čestným hostem!“

Po Missarininých slovech se halou ozvalo souhlasné, spokojené vrnění, nadšené výkřiky obdivu a pochvalné mručení.

Chillito přistoupil k štěstím rozplynutému Bubosovi a několikrát mu tlapkou poklepal tam, kde se nezřetelně rýsoval a vlnil Bubosův bok.

Netrpělivá Lassalita Bubose vyzvala: „Tak nám konečně řekni, kde jsi Milcháveze našel? Jak jsi ho zachránil?“

Bubos velmi zrozpačitěl. Nevěděl, jak by vysvětlil, že poslední, co si pamatuje, je temná, zatuchlá kobka, ve které to bylo divně cítit... něčím... Bubos pořád nemohl přijít na to, odkud ten pach zná... co mu připomíná... Když zkoumal očima temno v kobce a snažil se najít cestu ven, málem zašlápl Milcháveze, který ležel bezvládně na zemi... Snažil se ho probrat, ale nedařilo se mu to. Z nezvyklé námahy a strachu se mu začala točit hlava... najednou se mu před očima dělaly mžitky... a barevná kola... pak slyšel nějaký hluk... chtělo se mu spát... poslední, co matně, nejistě zahlédl, byla bílá... vznášející se postava... A pak se probudil u schodů, které vedly ke dveřím Chlupézů... o tři schody níž ležel Milchávez... z posledních sil Bubos vytáhl Milcháveze po schodech a upadl na dveře...

Věděl, že by mu to stejně nevěřili... a také se nechtěl připravit o příjemnosti, které vyplývají z vděčnosti Chlupézů za záchranu Milcháveze. Ale lhát také nechtěl, připadalo mu to příliš namáhavé a složité.

Rozechvělým hlasem oznámil: „Bylo to těžké!bBylo to tak těžké, že o tom zatím nedokážu vyprávět! Musím se posilnit...“

Abbygailita vzdychla: „Chudáček Bubos! Musel zažít mnoho zlého!“

Po Bubosových slovech všichni udiveně sledovali Missarinu, která se prudce otočila a zmizela v kuchyni.

Po chvilce z ní vyšla... a na stříbrném tácu nesla nejvybranější pochoutku, která byla v domě Chlupézů předkládána jen nejvzácnějším hostům... křehká myší jatérka, přelitá omáčkou z tuňáka a ozdobená lososími jikrami.

Missarina předložila tác před Bubose a dojatě pravila: „Jez, statečný hrdino!“

Dokonale překvapený Bubos si z toho sednul přímo na... zadní část těla. Halou se rozlehlo pleskavé, ohlušivé mlasknutí.

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama