Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 23. - Vášnivé zahlédnutí

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 23.

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Minulé díly: 22. Vášnivé rozhodnutí 21. Vášnivý návrat 20. Vášnivý návrat 19. Vášnivé čekání 18. Vášnivé uvěznění 17. Vášnivé bloudění 16. Vášnivé obvinění 15. Vášnivé poselství 14. Vášnivé procitnutí 13. Vášnivé hledání 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Missarina pohlédla přísně na Chillita: „Nedělej nemístné vtipy, synu!“ Chillito se zatvářil omluvně, ale i svou další otázkou projevil nesouhlas s Missarininými plány: „A mamá, jak si představuješ přípravu hostiny, když Bubos má být čestným hostem a místo smažení řízků a pečení holoubat bude studovat poklony, vybrané chování a konverzaci?“

Missarinu nevyvedl z hrdého klidu: „Samozřejmě najmeme kuchaře... což mi připomíná... Tadeasosi?“

Tadeasos hbitě přiskočil před Missarinu: „Ano,madam? Jsem připraven plnit všechny vaše příkazy.“

Missarina usykla: „Ještě, abys nebyl, když tě královsky platím! Mám připravený text inzerátu, že najmeme kuchaře... okamžitě se s ním vydáš do redakce našeho oblíbeného deníku a zařídíš expresní zveřejnění! Pak teprve půjdeš roznést pozvánky!“

Tadeasos s hlubokou úklonou vyrazil splnit úkol.

Chillito poznamenal: „Jsem zvědav, mamá, podle čeho budeš vybírat kuchaře, který bude nejlepší!“

Missarina nebyla ochotna diskutovat: „Tuto starost, milý synu, ponech na mně. Ty dohlédni, ať tvá sestra, tvůj bratr a Bubos nevyděsí hosty svým chováním.“

Chillito odvrkl: „Nějaký lehčí úkol bys pro mne neměla? Třeba bych mohl jít kutat do kamenolomu nebo kácet stromy v lese?“

Missarina nebyla nakloněna diskusi: „Nedělej nemístné vtipy, synu, jak jsem řekla, tak i bude!“

Vzápětí Missarina svou pozornost obrátila k Abbygailitě a Mufuele: „Kromě úkolů, které jsem vám již zadala, budete také v den slavnosti k dispozici hostům... zejména u našich zvláště vážených přátel budete dohlížet, aby měli veškeré pohodlí a všechny náležitosti, které si budou přát! A teď, všichni víte, co máte dělat, takže ihned, do práce!“

Všichni sice nenadšeně, ale poslušně uposlechli... Jen Fanfanos Blue Habesos předstoupil před Missarinu, poklekl před ní a s očima, přetékajícíma vděčností, pravil: „Madam... já kořit se vaší urozenosti a moudrosti... vy mít vše dokonale připraveno... vy můj mít obdiv. A děkovat já osudu, že smět se také účastnit tak... tak... tak velkolepé události, jakou vaše párty být... Škoda, že nemoci tu být také váš a můj přítel...

Missarina, která naslouchala prvním větám cizince s potěšením, při zmínce o společném příteli velmi zrozpačitěla a její výrazné fousky kolem přísné tlamky byly náhle naježené tak, že trčely dopředu jako mroží kly. Po několika vteřinách rozpaků si je Missarina zmateně přihladila a beze slova odešla do svého budoáru.

O 2 hodiny později:

Po širokém chodníku, který vedl k rezidenci Chlupézových, unaveně kráčel Fridrichos. Bylo mu horko, ovíval se ocasem a snažil se našlapovat tak, aby jeho tlapky dopadaly na tvrdý chodník co nejopatrněji. „Ještě několik takových dlouhých cest po chodnících a místo polštářků na tlapkách budu mít kopyta,“ pomyslel si unaveně.

Navíc začínal mít pocit, že ještě víc než tlapky ho tíží bříško. Každý, komu předal pozvánku, ho chtěl nějak odměnit. Doktor Gino mu věnoval vitamínovou tabletku Čičivit, ředitel Piškotatos mu nabídl zaručeně čerstvou tyčinku Myslfit a v domě sourozenců Janchézových zavládlo nad pozvánkou takové nadšení, že Fridrichose odměnili dokonce sklenicí čičinzana. I díky němu se Fridrichosovi chvílemi zdálo, že vidí dva chodníky, v zahradách dva domy a kolem sebe dvakrát víc stromů a květin, než obvykle.

„Už abych byl doma,“ pomyslel si Fridrichos a zatěšil se, že mu Mufuela přinese chladivou smetánku a unavené tlapky si natáhne do neméně chladivé trávy. Fridrichos, poháněn milými představami, zrychlil krok. Nedočkavě vyhlížel, kdy se objeví známý plot lemující zahradu haciendy Chlupézů. Po několika krocích plot spatřil... spatřil bohaté keře kolem něj... a spatřil... spatřil hustý, neproniknutelný kouř, který mohutně stoupal z místa, kde Fridrichos tušil haciendu. Nadskočil půl metru nad zem, dopadl zpět a zděšeně zavřeštěl: „Hoří! Mňau Díoz, pomoooc, pomooc... hoří!! Hacienda El Mňuos hoří!

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama