Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 24. - Vášnivý šok

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 23.

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Minulé díly: 23. Vášnivé zahlédnutí 22. Vášnivé rozhodnutí 21. Vášnivý návrat 20. Vášnivý návrat 19. Vášnivé čekání 18. Vášnivé uvěznění 17. Vášnivé bloudění 16. Vášnivé obvinění 15. Vášnivé poselství 14. Vášnivé procitnutí 13. Vášnivé hledání 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Fridrichos zapomněl na bolest unavených tlapek. Vyskočil, zahrábl všemi čtyřmi, odrazil se a šíleným tempem vyrazil k bráně do zahrady domu Chlupézových. Očima zoufale sledoval hustý kouř, valící se k modrému nebi. Prudce zatočil do brány a upaloval po příjezdové cestě.

Viděl, že kouř se valí z okna kuchyně. Fridrichos vběhl do vstupní haly. Tam vrazil do Abbygaility, která už také běžela po čichu. Oba naráz vtrhli do kuchyně. Rázem se ocitli v kouřovém pekle, ve kterém nebylo vidět ani na délku tlapky. Celá kuchyně byla zahalena neproniknutelným, dusivým kouřem.

Prskaje a kašlaje tápal Fridrichos kuchyní tam, kde tušil sporák. Kouř a jeho šílený zápach zesílily. Fridrichos zoufale máchal tlapkami a ocasem, aby kouř trochu rozvířil. Už, už zahlédl sporák... a na něm to, co věděl, že uvidí. Z velikého hrnce stoupal oblak dýmu. Fridrichos po paměti zašmátral kousek od sebe... a nahmatal jednu z největších měchaček, které visely na věšáku nad sporákem. Jediným dobře mířeným švihem se Fridrichosovi povedlo srazit dýmající hrnec ze sporáku. Ozvala se dunivá rána. Abbygailita úlekem vyjekla. Hrnec na podlaze pořád dýmal, ale kouř slábl a začal se rozplývat.

Abbygailita a Fridrichos se začali rozhlížet. Viděli zcela začouzenou, značně špinavou kuchyni, prosáknutou pachem spáleniny. Viděli hrnec, který změnil původní stříbrnou barvu na černou a uvnitř hrnce nerozpoznatelnou hmotu, dokonale připečenou. Viděli stále ještě rozpálený sporák. Jediné, co neviděli, byl původce obrazu zkázy. Bubos nikde nebyl. Jeho oblíbené místo vedle sporáku bylo prázdné.

Do kuchyně vletěla veliká, béžová, naježená koule. Abbygailita a Fridrichos nadskočili a očima, zarudlýma od kouře, zkoumali, co se z koule vyklube. Koule měla jasně modré oči a také značně načepýřený ocas. Pak koule zasyčela velmi rozčileným hlasem: „Co se to tu děje? Hledám v knihovně spisy o společenském chování a najednou vidím, že z okna nic nevidím... jen kouř! Já to tušil, já to říkal, že nebude trvat dlouho a bude zas nějaký mňaulér! A taky že ano!! KDE, ptám se, kde je ten ničema Bubos?“

Abbygailita udiveně hleděla na rozzuřeného Chillita. Takto rozzlobeného ho ještě neviděla. Velmi nesměle a ulekaně mňukla: „Bu..Bu..bubos tady není, pane Chillito! Nevíme, kde je.“

Chillita zarazil ustrašený Abbygailitin hlásek. Zarazil se, omluvně zamručel a zděšeně se rozhlížel po dokonale začouzené, špinavé kuchyni. „Tohle až uvidí mamá, tak ji bude doktor Gino křísit!“

Veden neomylným tušením, vydal se ke dveřím do spižírny. Rázně je otevřel a za nimi... za nimi se všem třem naskytl pohled na Bubose, který seděl na velkém sudu s nakládanými rybičkami, nepřítomně hleděl někam mezi naplněné police a vůbec nic nejedl. Upřeně civěl do jediného místa, vůbec nepostřehl, že se otevřely dveře, a stále tichým hlasem opakoval: „Nemohu být čestným hostem na párty... nemohu být čestným hostem na párty... nezasloužím si to.“

Chillito při pohledu na zkroušeného Bubose spolkl všechna slova, kterými chtěl Bubosovi vyčinit za zapomenutý hrnec. Pohled na Bubose, který sedí ve spižírně přeplněné lahůdkami a přesto nemá v tlamce ani sousto, ho dokonale vyvedl z míry. Tiše přivřel dveře spižírny, pokynul Abbygailitě a Fridrichosovi, aby ho následovali do vstupní haly, a tam jim přikázal, ať zatím o začazené kuchyni mlčí. Pak se vydal k budoáru Missariny.

Zaklepal a na hlasité „Vstupte“ vešel. Missarina právě u ozdobného stolku svými drápky zaznamenávala menu a nápoje na svou párty.

Chillito předstoupil před svou matku a oznámil jí,že Bubos je patrně stále v šoku z prožité hrůzy a je tedy nutné mu dát zdravotní dovolenou. Missarina nejprve odmítla dát souhlas, ale jakási naléhavost v hlase jejího syna ji nakonec vedla ke konstatování: „Budiž, synu. Nepochybuji, že máš k svému návrhu vážné důvody. Nakonec... když to důkladně promýšlím, mít kuchaře v šoku není dobré. Ještě by mohl v náhlém pominutí smyslů způsobit nějakou katastrofu. Třeba podpálit kuchyni.“

Chillito málem vyprskl „Už se stalo,“ ale ovládl se a spokojeně vyšel z budoáru, aby Bubosovi, stále ještě civícímu na polici v spižírně, oznámil,ž e má týden zdravotního volna. Abbygailita, která stále ještě větrala kuchyni, se zmohla na nesmělý dotaz: „A kdo, prosím pěkně, pane Chillito, tedy bude místo Bubose vařit?“

Chillito se zarazil: „No... ehm... mno... jaksi... aha... no to nevím. Snad se co nejdřív na inzerát přihlásí nějaký kuchař. A jestli ne, tak buď Velké kočičí božstvo milostivo Bubosovi i nám všem.“

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama