Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 26. - Vášnivá večeře

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 26.

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Minulé díly: 25. Vášnivá náhrada 24. Vášnivý šok 23. Vášnivé zahlédnutí 22. Vášnivé rozhodnutí 21. Vášnivý návrat 20. Vášnivý návrat 19. Vášnivé čekání 18. Vášnivé uvěznění 17. Vášnivé bloudění 16. Vášnivé obvinění 15. Vášnivé poselství 14. Vášnivé procitnutí 13. Vášnivé hledání 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Chillito velmi rozpačitě a nejistě sledoval, jak Lassalita a Milchávez nadšeně vtrhli do kuchyně. Zvědavě prozkoumávali obsah skříní, polic a lednic. Jejich udivené výrazy nad myšovary, porcovači steaků a opékači stehýnek svědčily o tom, že následující příprava večeře nebude mít hladký průběh.

Chillito usoudil, že co se má stát, stane se. V duchu vyslovil tiché přání, aby již dnešní den skončil, a odevzdaně vyšel na zahradu, kde mezi záplavou květin a keřů procházel pomalým, plavným krokem. Byl tak zamyšlen, že si ani nevšimnul, že z nedalekých růžových keřů ho sledují dvě bystré, pozorné oči. Sledovaly každý jeho krok.

Byl tak zamyšlen, že ani nepostřehl rychle plynoucí čas. Teprve náhlý chlad a prodlužující se stíny mu připomněly, že se blíží večer a tedy i večeře, které se tolik obával. Vzápětí uslyšel hlasy, které patřily Afroditě, Bertilliovi a Danézovi Janchézovým.

„Už se schází hosté... Mňau Díoz, dej, ať vše dopadne dobře, ať to Lassalita a Milchávez zvládnou,“ pomyslel si a vyšel hostům vstříc. Kromě rodiny Janchézových přicházel po široké příjezdové cestě také Maxavéz Hazardéz, se svým obvyklým, neproniknutelným výrazem. Velmi živý a rozverný výraz měl naopak Bertilio, kterého občas Danéz sjel pohledem káravým. Afrodita se tvářila jako vždy nesměle a trochu stydlivě. Výrazy všech nabyly přívětivosti, když uviděli Chillita. Společně vešli do domu.

Ve vstupní hale zastihli Missarinu v přátelském hovoru s Piškotatosem a všemi čtyřmi sestřenicemi. Missarina vřele uvítala další hosty a pokynula jim, aby ji následovali do velké jídelny. Všichni se vydali za ní, jen Chillito zamířil ke kuchyni. Pootevřel dveře... a pátravě začichal. Překvapila ho libá, vábivá vůně, překvapilo ho, že kuchyně nejen není v troskách, ale dokonce na sporáku bublá v hrnci zřejmě podařené jídlo. Jeho citlivý nos nasál libou vůni a ocenil ji jako velmi přijatelnou... lákavou... Z přípravny vykoukla Lassalita, laškovně mu zamávala ocáskem a zase zmizela. Chillito s ulehčením usoudil, že nakonec večeře nedopadne nejhůře... a již si chystal vlídná slova, kterými Lassalitu a Milcháveze pochválí.

S mnohem radostnějšími pocity pak spěchal za ostatními do jídelny. Přišel právě v okamžiku, kdy všichni usedali ke stolu. Missarina s potěšením naslouchala pochvalným lichotkám otce Amadea, který právě říkal, že obědy i večeře v domě Chlupézů jsou pro něj vrcholným koncertem chutí, pochoutek a laskomin. Jeho slova potvrzovala nedočkavým polykáním Barbarella a také Bertilio měl dychtivý, nadšený výraz. Missarina odpověděla: „No, mí drazí, doufám, že své pověsti útočiště gurmánů dostojí můj dům i dnes, kdy sice nemáme našeho kuchaře, má zdravotní dovolenou, ale vybrané menu pro vás připravily Izziel...“

Chillito jí jemně skočil do řeči: „Mamá... a drazí hosté... máme malou změnu. Naše kuchařinky pomáhají na farmě, po požáru. Takže příprava dnešní večeře byla na....“ Chillito se odmlčel: „na Lassalitě a Milchávezovi!“

Bertilio usykl: „A jsme bez večeře!!“

Chillito nezaváhal: „Proč ta skepse, milý Bertilio? Dal jsem jim důvěru a nepochybuji, že ji nezklamou. Mamá, nedívej se vyčítavě, oni to jistě zvládnou!“

Chillito spokojeně zaznamenal, že stůl je pečlivě prostřen Missarininým oblíbeným ubrusem s vyšívanými myškami a také nádoby na pokrmy jsou umístěny správně. Už už chtěl opět ocenit Lassalitu s Milchávezem, ale pak ho napadlo, že prostření asi stihla Abbygailita před odchodem na farmu. Při pomyšlení na Abbygailitu opět ucítil u srdce onen zvláštní, neznámý, hřejivý i znepokojující pocit.

Neměl však čas o tom přemýšlet. Velké dveře do jídelny se otevřely a do nich slavnostně, hrdě vstoupila Lassalita a Milchávez. Oba měli na hlavách vysoké kuchařské čepice, kolem bříšek bělostné zástěry a za lemem zástěr se skvěly stříbrné naběračky. V tlapkách vznosně drželi podnosy, na kterých zlatě zářily velké ozdobné mísy.

Jejich vstup byl tak impozantní, že všichni začali nadšeně vzdychat a ozvaly se výkřiky: „Óóóó... brááávo, brááávo... miiiůůůů!“

Lassalita potěšeně zavrkala. Chillito sledoval, jak se oba s podnosy sunou ke stolu a trnul, kdy zakopnou, vyklopí obsah mis do klína Missarině nebo narazí mísu na hlavu Piškotatosovi. Nestalo se tak. Podnosy s mísami již stály uprostřed stolu. Všichni napjatě očekávali, co bude dál.

Lassalita velkým, grandiozním obloukem sejmula z mísy poklop. Jídelnou se rozlinula nádherná, neodolatelná, úžasná vůně.

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama