Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 27. - Vášnivá lahůdka
15. září 2008 |
Azuros Kocouřéz |
10 328x / 1x
uvádí
nekonečnou kočkonovelu
Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz
Díl 27.
Všichni kolem stolu v domě Chlupézů s blaženě přivřenýma očima nasávali vůni, která se linula kolem jejich vznešených nosů. Bertilio samou nedočkavostí poposedával a vrtěl se, za což si vysloužil velmi káravý pohled Danéze. Ale i otci Amadeovi, řediteli Piškotatosovi a všem ostatním rozsvítila oči naděje na pochoutku, kterou mísy skrývají.
Lassalita obřadně pozvedla naběračku, vnořila ji do mísy a pak elegantním obloukem servírovala lákavý pokrm na Missarinin talíř. Oči všech okamžitě směřovaly do jediného bodu... do Missarinina talíře. Na myšeňském porcelánu báječně vynikla sytá barva omáčky, z které plasticky vystupovaly úhledné, drobné kousky masa, tu a tam obalené měkkým sýrem a prošperkované jemně krájenými snítkami něčeho zeleného.
Missarina velmi, velmi zálibně pohlédla na talíř, na Lassalitu, na Milcháveze, který mezitím servíroval všem hostům. V očích Missariny se objevila pýcha, radost z dětí, které nejen nevyhodily kuchyni do povětří, ale ještě dokázaly uvařit patrně chutný pokrm.
Chillito také dění kolem stolu a obsah talířů sledoval nevěřícně a udiveně: „To není možné... oni to zvládli, oni to zvládli... neuvěřitelné! Teď ještě, aby to bylo k jídlu,“ pomyslel si. A s napětím sledoval, jak Missarina ochutnala první sousto.
„Vynikající!! Lahůdka! Děti, jsem na vás pyšná,“ zajásala Missarina a okamžitě pokračovala v jídle.
„Bofské... digdy jfem nif lepfího nejedl,“ zajásal Bertilio, přestože slova a sousto v tlamce nešly moc dohromady. Afrodita, která pojídala decentně pouze malý kousek masa, Bertiliova slova přeložila: „Božské... nikdy nic lepšího nejedl!“
Missarina stále obdivně hleděla na své děti: „Věděla jsem, že jste úžasní, talentovaní a šikovní, prostě celí po mně. Ovšem, že jste až tolik nadaní... to jsem netušila. Prozraďte, z čeho jste tuhle lahůdku vytvořili?“
Lassalita se na okamžik zarazila. Pohlédla na Milcháveze, který netratil nic ze svého klidu: „Mamá, základem jsou lehce restované myší kýtky, opékané na mňoulivovém oleji, pak jsme přidávali krémový sýr, trochu smetánky, malinko vývaru z kuřecích jatýrek, vmíchali jsme drobně umletá myší srdíčka, přidali trochu parmňauzánu...“
„... a výsledek je geniální!“ zvolal nadšený otec Amadeos. „Jen se chci zeptat... to zelené, to je co?“
Lassalita suverénně odvětila: „To zelené, otče Amadee, to jsou bylinky! Právě ty dodají našemu jídlu tu pravou, jiskrnou vůni a chuť.“
Obdiv, s kterým všichni hleděli na tvůrce večeře, byl téměř hmatatelný.
Slova chvály a nadšení se ozývala ze všech stran stolu. Lassalita a Milchávez si je velmi spokojeně vyslechli a tvářili se, jakože to je přece běžné a kuchařské umění ovládají odjakživa a dokonale.
Pak už se jídelnou rozléhalo jen kultivované, ale stejně nepřeslechnutelné mlaskání a kousání. Všichni byli plně zaujati božskou krmí, vychutnávali její chuť, vůni, měkkost... a tak si nikdo, ani opatrný Chilli, nevšiml, že Lassalita neustále mrká na Milcháveze a oběma škubají fousky a koutky tlamek utajovaným smíchem.
...
O hodinu později:
Bubos, který se stále ještě nevzpamatoval z toho, že má zdravotní dovolenou, tvrdě spal ve své kuchařské komůrce. Ležel ve své obvyklé poloze, rozvalen na zádech, zadní nohy mířily ke stropu a přední sebou neklidně poškubávaly. Stejně tak sem tam škublo a cuklo Bubosovo levé ucho. Pravé se škubat pokoušelo, ale marně, protože ho Bubos přilehl k polštáři. Bubos sebou neklidně zmítal a nemít důkladnou zádovou základnu, snad by se i překulil. Trápily ho děsivé sny, ve kterých nad ním stála rozzuřená Missarina vteřinu poté, co nějak zjistila, že on vlastně Milcháveze nezachránil.
Bubos vyděšeně zafuněl. Zdálo se mu, že Missarina na něj křičí... hlasitě, hrozně křičí... strašný rámus, strašný rá... Bubos se prudce probudil. Uvolnil si pravé ucho a vyděsil se. To nebyl sen!! Odněkud se ozývá rámus! Hluk,rány, podivné zvuky!
Bubos se roztřásl. S vypětím všech sil posbíral drobečky odvahy, poručil svým chlupům, aby se postavily do pozoru a pomohly mu zmátnout nepřítele dojmem, že je Bubos velká, velmi veliká šelma.
Bubos se opatrně vydal za hlukem. Neomylně veden zvyšujícími se decibely, kráčel k jídelně. Ohlušivý rachot zesílil. Bubos s hrůzou rozeznával podivné skřeky, tupé údery a něco, co znělo jako smích.
Bubos se nadechl, opatrně přistoupil ke dveřím,které byly pootevřené a jedním okem nahlédl do mezery. Vzápětí odskočil a se zuby, cvakajícími o sebe, zašeptal: „To ne... to není možné! Musím mít halucinaci!“
Pokračování příště
| O sdílení
adelnik 19. září 2008 21:01
moooc pěkný...až teď mi došlo, že jsem vynechala pondělní kočkonovelu! Já se tak stydím... a fotka prostě dokonalá! Jsem taky zvědavá, co snítky zelené šanty způsobily :-)))
Chillhousová 18. září 2008 22:49
šmarjá, já se tak těším na další díl, že si to ani neumíte představit :-D
Sherlocková 17. září 2008 12:16
jj, taky bych to viděla na Šantu :)) Jsem moc zvědavá, co se děje v jídelně, ale jak znám toho prevíta autora, tak nám to řekne až za tři díly :((
kocikcalea 16. září 2008 20:32
Fotky je vážně mistrovské dílo...až se vlastně těžko rozhoduji, co chválit dřív, zda text nebo fotku...Tak chválím oboje...Teď=o)))
janča 15. září 2008 10:25
taky se přidávám k ovacím nad fotkou a jsem zvědavá, co to vlastně uklohnili.
Kačaba 15. září 2008 9:50
Oblíbená dvoujka opět nezklamala. :o)) A ještě že sedím, jinak bych si nad fotkou sedla na zadek. Super!!!
Mikuláš a Floppy 15. září 2008 9:43
Afrodita je fakt divná, taková dobrota na první pohled a ona žmoulá 1 kousek!!! Floppy
Mikuláš a Floppy 15. září 2008 9:38
Fotomontáž si člověci stáhli,, kouleli tady nad tím očima,že jsme se báli,aby jim nevypadly! A kde jsme my? ;-((( plaky plak... (nikoli zubní,podotýkám! Mikuláš)
Maxik 15. září 2008 8:13
Vynikající a nad fotkou opravdu kroutíme hlavou. Tu si necháme zarámovat.
Luci + 4 15. září 2008 1:00
Evo, lituji, že nemám klobouk ...abych ho mohla před Tebou smeknout!
beta.1 15. září 2008 0:21
Já věděla,že ti dva něco provedou s jídlem ,ale čekala jsem,že napečou koláčky,oni navařili omáčku,určitě ze šanty:-)))))))))))))))))))))
Evo ta fotka,já už opravdu nemám slov,to nelze slovy vyjádřit,slova mi došla,zírám s otevřenou pusou nad tvou šikovností
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Reklama
Bude tohle NEJ fotka měsíce prosince?
Máte fotku svého kočičáka? Právě máte možnost ji do soutěže NEJ fotka nominovat!
Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?
Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit
osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?
Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.
Přitlapkovat se
