Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 28. - Vášnivé bláznovství
22. září 2008 |
Azuros Kocouřéz |
10 033x / 1x
uvádí
nekonečnou kočkonovelu
Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz
Díl 28.
Bubos zděšeně odskočil od dveří a přitiskl se ke zdi. Několik vteřin zůstal zcela nehybný a doufal, že to, co viděl, se mu jen zdá... že je to vidina, kterou mu v hlavě způsobil hlad.
Zatřásl hlavou, jako by z ní chtěl hrozivý obraz vysypat a promnul si tlapkami oči. S nadějí, že halucinace zmizela, odhodlaně přistoupil ke dveřím a nahlédl do jídelny.
Nezmizela. Halucinace nejen nezmizela, ale byla ještě horší. Zcela zděšenému Bubosovi se naskytl bezmála šílený pohled na křepčící bytosti, které se jen vzdáleně podobaly těm, které znal.
Bytost, vypadající jako madam Missarina, ležela uprostřed stolu a s nadšeným chichotáním se trefovala zadními tlapkami do všeho, co ještě na stole zbylo. Mistrně odkopávala vše, co mohla. Každý pád a třeskot sklenice nebo misky provázelo její vítězné, nadšené „Vrrraaauuuu“.
Nad ní se v divokých poryvech houpal bohatě zdobený lustr, na kterém visel rozevlátý, rozesmátý otec Amadeos. V pravidelným intervalech mezi zhoupnutím vysokým hláskem vykřikoval „Visííím... já visíííím...“ Od okna mu nadšeným hlasem odpovídala Afrodita, která pískala: „Jááá takííííííííííííííí visíííííííííííííííííííím... se mííííííííí to líbíííííííííííííííííííííííííííí.“ Při každém vypísknutí popolezla po zácloně, na které visela, o něco výš... a již se blížila k zdobené garnyži.
V pravidelných intervalech se rozrážely dveře intarzovaného příborníku. Pokaždé z nich vyhlédla načepýřená hlava Bertilia, který ze sebe vydal ohlušivé: „KUKU! KUKU!“ a zase za sebou dvířka příborníku zapráskl. Po každém prásknutí dvířek se ozvalo dvojhlasé chechtání Danéze a Maxavéze, kteří se vesele váleli pod kobercem a pokoušeli se ho nadzdvihnout zadními tlapkami. Vlnící se koberec připomínal rozbouřené moře. Těsně u něj se jako velryba, vyvržená na mělčinu, radostně převalovala a zadními tlapkami ve vzduchu hrabala Dorchita. Její obvykle vážnou tlamku zdobil široký, blažený úsměv.
Barbarella, Stephanie a Pepita se v arkýři jídelny držely za tlapky, točily se dokolečka a s trochu nezřetelnou výslovností zdatně falešně kvílely: „Fpadla kočka do kafíčka, udělala žbluňk!“ Po každém žblunknutí se svalily na zem a jejich lesklé kožíšky se otřásaly nezadržitelným smíchem.
Na samém vrcholu veliké palmy, téměř u stropu, stepoval a balancoval Piškotatos. Jeho ocas sebou sekal v divokém rytmu a mohutně naježený hřbet nasvědčoval, že se slovutný ředitel chystá k zvláště povedenému skoku. Vzápětí se jeho tělo odrazilo, proletělo vzduchem a přistálo na ozdobném závěsu. Zvuk látky, drásané ostrými drápky, připomínal svištění větru. Piškotatos nadšeně zavřeštěl a přískoky, připomínajícími veverku, vyhupkal zpět do koruny palmy. Odvážně zapanáčkoval, naježil hřbet a znovu skočil.
Pod plachtícím Piškotatosem se míhala velká, béžová , nerozpoznatelná šmouha, řítící se velikou rychlostí mezi nohami stolu a kroužící kolem jídelny.
Bubos usilovně mhouřil oči a snažil se rozeznat, co šmouha je. Nakonec zúžením zorniček i očí zjistil, že šmouhou je upalující Chillito, který s vztyčenýma ušima a ostře nataženým ocasem zběsile probíhá slalomem nábytku. Vždy po třech okruzích si rozjásaně povyskočil, zahrabal tlapkami ve vzduchu a zase pokračoval ve víření a kroužení.
Dokonalé šílenství v jídelně podtrhoval bláznivý smích Lassality a Milcháveze, kteří stáli v koutě jídelny a svíjeli se nespoutaným smíchem. Občas na sebe spiklenecky pohlédli, plácli si tlapkou o tlapku a a vykřikli: „Kde se dobře vaří, tam se bláznům daří!“
A zas je přemohl záchvat smíchu.
Bubos cítil, jak se mu třesou všechny tukové buňky, rozmístěné v jeho statném těle. Nevnímal ani táhlé kručení, kterým jeho prázdný žaludek protestoval proti hladu. Bubos se třásl neskonalou hrůzou a nemohl se od strašlivé podívané odtrhnout. Nejvíc ho děsily obrovské, kulaté, velmi zvětšené oči a zorničky a podivně blažené, nepřítomné výrazy všech v jídelně...
„Zbláznili se. Všichni se zbláznili. Co si počnu, co si jen počnu?“ zoufal si Bubos.
„Nemohu přece sloužit v domě bláznů... co když začnou být nebezpeční? Co když to není jen přechodné šílenství, co když už jim to zůstane?“ ptal se sám sebe Bubos a s obavami pořád sledoval vřeštící, bláznící jídelnu.
Rámus a povyk zesílily. Otec Amadeos statným odrazem opustil rozkývaný lustr, přelétl jídelnu a rozplácle přistál přímo v míse se zbytkem jídla. Obsah mísy se vyklopil na záda válející se Missariny a mísa se kutálivým pohybem sunula po stole... dorazila na kraj... padala... padala... a právě zpod koberce vykouknuvší Maxavéz měl náhle místo hlavy mísu.
Pokračování příště
| O sdílení
Chat Noir 29. září 2008 16:58
Šantička zelená, to je moje potěšení :-D
bibiana27 23. září 2008 11:57
Chudak Abbygailita, az tohle bude uklizet.
Sherlocková 22. září 2008 20:53
Šanta je dobrý kamarád :))
adelnik 22. září 2008 12:34
jo a lassalita s milchavezem jsou na fotce opravdu dokonalí....a chechtající se madam na stole...nemám slov :-))))))))
adelnik 22. září 2008 12:32
to jsem se pobavila :-))) bertilio dělá kukačku, ctihodný otec ač z nich nejtěžší visí na lustru.... :-))) hehe
Karin 22. září 2008 11:59
Cha cha cha, další naprosto skvělá fotka :-)))
Maxik 22. září 2008 10:42
Doufam, ze to Maxavez přežije. Fotka je fakt vy-ni-ka-jí-ci.
janča 22. září 2008 8:04
úplně vidím Bertíka,jak kuká z příborníku :-))))
Evu nominuji na vítěze Cat press photo!
Luci + 4 22. září 2008 0:09
Jak, co vyvedli....vždyt´si to všichni užívají :-))))))))))))))))
Evo, potlesk...fotka je úžasná!!!!
beta.1 22. září 2008 0:06
panebože to je šílené,ta potvora Lassyce s Milchevesem,co to vyvedli,to už je trochu moc:-)))
Fotka,úžasné Dílo s velkým D,Evo jsi umělec
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Reklama
Bude tohle NEJ fotka měsíce prosince?
Máte fotku svého kočičáka? Právě máte možnost ji do soutěže NEJ fotka nominovat!
Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?
Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit
osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?
Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.
Přitlapkovat se
