Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 32. - Vášnivé poznání

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 32.

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Minulé díly: 31. Vášnivé mlčení 30. Vášnivý údiv 29. Vášnivý nález 28. Vášnivé bláznovství 27. Vášnivá lahůdka 26. Vášnivá večeře 25. Vášnivá náhrada 24. Vášnivý šok 23. Vášnivé zahlédnutí 22. Vášnivé rozhodnutí 21. Vášnivý návrat 20. Vášnivý návrat 19. Vášnivé čekání 18. Vášnivé uvěznění 17. Vášnivé bloudění 16. Vášnivé obvinění 15. Vášnivé poselství 14. Vášnivé procitnutí 13. Vášnivé hledání 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Po široké cestě k domu Chlupézů se pomalu, unaveně vlekla skupinka zmožených postav. Všichni měli společnou nejen unavenou chůzi, ale také černošedé šmouhy, které prozrazovaly, že na mytí mnoho času nezbývalo.

Vyčerpané tlapky se ztěžka dotýkaly země a asi nejvíc klopýtali Lassalita a Milchávez, kteří se snad poprvé setkali s těžkou prací. Tahání ohořelých trámů, odklízení trosek a neustálé odnášení sutin jim odčerpalo všechnu energii.

Nyní se vlekli po cestě a jejich jediná myšlenka patřila chvíli, kdy ve svých pokojích složí rozlámaná těla do měkkých polštářů a odpočinou si. Tato vidina se míhala před očima i ostatním, ti ale věděli, že je rozhodně odpočinek nečeká. Zejména Abbygailita, Izziela, Lorrieta a Muffuela myslely na to, kolik práce je v domě čeká... věděly, že budou muset nastoupit do kuchyně a zastat i ostatní práci v domě.

I tyto myšlenky svazovaly jejich kroky a k domu se blížili velmi pomalu.

Přesto náhle všichni stáli před vstupními dveřmi. Jako první neomylně začichal Fridrichos... jeho citlivý nos zachytil stopu libé vůně... vlnila se ve vzduchu a vstupovala úzkým pramínkem přímo k jeho čichovým buňkám. Fridrichos téměř před sebou stužku vůně viděl... viděl, že se odvíjí od klíčové dírky ve dveřích. Přistrčil k ní nos a byl přímo ovanut závanem slasti.

Nezaváhal a pln nadšení otevřel dveře. Nemýlil se!! Okamžitě byli všichni v oblaku božské vůně. Byla jí plná hala a nebylo pochyb o tom, že vůně vychází z kuchyně...

Všichni se snažili ovládnout sliny, které už už chtěly skanout z jejich tlamek.

„Páááni... to vypadá, že Bubos ukončil dovolenou a zas se zaparkoval ke sporáku!! Nic lepšího udělat nemohl,“ ocenil Fridrichos to, co se chvělo ve vzduchu.

Abbygailita měla zvláštní tušení a pochybnosti: „Bubos?? Bubos, který ještě včera asi nevěděl, jak se jmenuje? Že by se vzpamatoval tak rychle??“

Muffuela souhlasila s bratrem: „Určitě Bubos... také, kdo jiný by mohl vařit v naší kuchyni??“

Lassalita se mlsně olízla, čímž vytvořila v šedi kolem tlamky hnědé kolečko a s mlaskáním řekla: „Je mi to jedno, kdo tam vaří, ale určitě si dnešní oběd nenechám ujít... i když už u něj nebude taková legrace, jako když jsme vařili my!! A teď se jdu prospat, abych si ten oběd užila.“

Milchávez usoudil, že udělá totéž, co Lassalita, a oba se pomalu vydali do svých pokojů.

Izziela a Lorrieta už už také chtěly odejít, aby se mohly umýt, když tu Abbygailitu napadlo: „Počkejte chvilku, dojdu se podívat, jak je na tom Bubos... jestli třeba nepotřebuje pomoc... aby zas nehořelo!!“

Poslední slova už se ozývala od dveří, za kterými zavlál černošedý konec Abbygailitina ocásku.

Izziela,Lorrieta, Muffuela a Fridrichos se unaveně posadili na koberec a vyčkávavě hleděli ke dveřím, zvědavi, jaké zprávy o Bubosově stavu se dozví.

Netrvalo ani několik minut, když se dveře otevřely, nejdřív z nich vyběhly dvě Abbygalitiny vytřeštěné oči a za nimi Abbygailita: „Ééééé... mimimiaaauuuu... a..a..aaaasi ssse mmmi ttto jejeje... jen zdá... aaaale tam uvnitř,“ koktala dokonale překvapená, tomu, co viděla a slyšela, stále nevěřící, Abbygailita.

Fridrichos vstal, mužně si načechral fousky a řekl: „Cos tam viděla, že tě to tak vzalo?? Dým se za tebou nevalí, takže nehoří... co horšího se mohlo stát?? Vmíchal snad Bubos do myšího perkeltu omylem křepelčí srdíčka??“

A vydal se obhlédnout situaci. Izziela, Lorrieta a Muffuela zatím znepokojeně hleděly tu na roztřesenou Abbygailitu, tu na dveře do kuchyně. Ty se po několika minutách otevřely, stanul v nich naježený Fridrichos a staženým hrdlem ze sebe vysyčel : „Sssssssssssssse z toho sssnad okotím!“

Izziela,Lorrieta a Muffuela už na nic nečekaly a vtrhly do kuchyně. I ony byly po několika minutách venku, s očima rozšířenýma tím, co viděly, ušima zvětšenýma tím, co slyšely. A Muffuela vypískla: „Nopotěškoště... tak tohle by nevymysleli ani v televizi!!“

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

7 komentářů

Reklama