Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 34. - Vášnivé přivítání

Datum3. listopadu 2008  |  AutorAzuros Kocouřéz  |  Zobrazení celkem/dnes9 544x / 4x

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 34.


Vášnivé přivítání
Vášnivé prokletí rodu Chlupézů. Autor: EvaNo
Autor: EvaNo
mufka.denicek.eu
Minulé díly:
33. Vášnivé shledání
32. Vášnivé poznání
31. Vášnivé mlčení
30. Vášnivý údiv
29. Vášnivý nález
28. Vášnivé bláznovství
27. Vášnivá lahůdka
26. Vášnivá večeře
25. Vášnivá náhrada
24. Vášnivý šok
23. Vášnivé zahlédnutí
22. Vášnivé rozhodnutí
21. Vášnivý návrat
20. Vášnivý návrat
19. Vášnivé čekání
18. Vášnivé uvěznění
17. Vášnivé bloudění
16. Vášnivé obvinění
15. Vášnivé poselství
14. Vášnivé procitnutí
13. Vášnivé hledání
12. Vášnivá beznaděj
11. Vášnivé vzpomínky
10. Vášnivé odhodlání
9. Vášnivé zděšení
8. Vášnivé zoufalství
7. Vášnivé plameny
6. Vášnivé otázky
5. Vášnivý plán
4. Vášnivé odpoledne
3. Vášnivá snídaně
2. Vášnivé probuzení
1. Vášnivé svítání
V jídelně nastalo naprosté ticho. Všichni strnule zírali ke dveřím jídelny, kde stál Chillito... ale Chillito také seděl u stolu... a ohromeně hleděl, jak jeho druhé, stejně béžové, stejně štíhlé, stejně modrooké Já pomalu, téměř nesměle, předstupuje před Missarinu...

Ta jako ve snu, nevěřícně, nejistě povstala ze židle. Široce rozevřenýma očima hleděla na toho, kdo už stál těsně před ní.

Pak ztěžka, hlasem, v kterém se chvěly slzy, vydala ze sevřeného hrdla několik slov: „Bastienitto... můj Bastienitto, jsi... jsi to opravdu ty??“

„Ano... ano, jsem to já... maminko!“

A béžový, štíhlý, modrooký Bastienitto náhle zmizel v tečkované náruči Missariny, která mu zmáčela kožíšek slzami...

Když Missarina Bastienitta pustila, vypadal, jako by právě prošel silným deštěm. Zprudka se otřepal a slané kapky postříkaly všechny kolem stolu. Naráz je to vytrhlo z ustrnulého údivu.

Chillito se zvedl a opatrnými kroky došel k Bastienittovi. Váhavě a opatrně k němu čichl. Ucítil mnoho neznámých, zvláštních vůní a pachů. Ucítil ale také jakousi dávnou, vzdálenou, ale velmi příjemnou vůni... vůni společného pelíšku, vůni hledání libého zdroje mléka... vůni společného usínání a tulení... Najednou mu v béžové hlavě vytanuly vzpomínky... vzpomínky na chvíli, kdy poprvé otevřel modré očko a uviděl proti sobě stejně béžové stvoření... vzpomínky na první nesmělé pokusy o šermování nemotornými pacičkami... a pak také vzpomínka na to, jak máma Missarina zoufale běhá po domě, hledá... hledá... pláče...

Chillito se otřásl a pohlédl na Missarinu. Teď také plakala, ale byly to slzy štěstí. Po dlouhé době viděla to, v co už ani nevěřila... viděla zase své dva syny spolu.

Chillito se lehce dotkl tlapkou Bastienitta a potichu řekl: „Tak ahoj... brácho!“

Bastienitto se zatvářil blaženě. Ihned si ale všiml, že Lassalita a Milchávez se naopak tváří velmi, velmi rozčileně a hledí na něj nevraživě. Ani výrazy ostatních u stolu nebyly nejpřívětivější.

Missarina postřehla totéž. Okamžitě se ujala slova: „Mé drahé děti, mí drazí přátelé... dovolte, abych vám představila svého ztraceného syna... Bastienitta! Unesl mi ho jeho zlotřilý otec... unesl ho ze zlatého pelíšku jako malé, nevinné kotě... všechno pátrání bylo marné... nenašli jsme je, nevím, kde se skrývali. Málem jsem tehdy přišla o rozum... rvalo mi to srdce... ale musela jsem se smířit s tím, že už svého synáčka nikdy neuvidím. Dlouhý čas jsem žila jen ve vzpomínkách... přemýšlela jsem, zda vůbec žije... a jestli ano, tak jaký je, jak vypadá... A pak najednou mi od něj přišel dopis! Psal, že se už brzy shledáme! Myslela jsem, že je to nějaký hloupý žert... že někdo chce sypat sůl do nezhojené rány...

A ten dopis se mi ztratil... někdo ho vzal... myslela jsem, že Bubos... ale Bubos to asi nebyl. A je už jedno, kdo dopis vzal, hlavně, když je můj drahý syn zpátky. Chillito, Lassalito, Milchávezi... to je váš bratr!“

Lassalita se tvářila velmi nespokojeně: „Ale proč jsi nám o něm nikdy neřekla?“

Missarina vysvětlila: „Proč? Nechtěla jsem, abyste z toho měli těžkou hlavu ještě vy... stačilo, že to trápilo mne!“

Otec Amadeos, který její příběh znal, na ni soucitně pohlédl... a jako první vstal od stolu, aby mohl Bastienitta přivítat. Jeho příkladu následovali i ostatní... a Bastienitto se náhle ocitl uprostřed spokojené, přátelské skupinky, ve které mu každý třepal tlapkou, představoval se a vyjadřoval radost z jeho návratu.

Ale přes všechnu radost nemohl Bastienitto nevidět, že Lassalita a Milchávez zůstali sedět u stolu, mají naježené fousky, sklopené uši a nevlídně zúžené oči. Lassalita dokonce pohlédla na Milcháveze a s výmluvným zavrčením ukázala ostré zuby. Milchávez odpověděl prudkým sekáním pruhovaného ocásku...

Pokračování příště
Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+





6 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Kačaba
KocouřákKačaba  Datum3. listopadu 2008 13:51

Hurááá, už se nám aspoň něco začíná rozmotávat. Chillito na druhou, to musí být nádhera, tolik modrých kukadel. :o))

Maxik
KocouřákMaxik  Datum3. listopadu 2008 13:23

Bastienitto na fotkách (v bublině na vzpomínky) je z dob, kdy byl ještě Koko a bydlel v prádelním koši. Jejda, to je krásná vzpomínka.

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum3. listopadu 2008 12:37

Z radosti jsem zapomněla na fotku,opět nemám slov nad perfektností :-).

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum3. listopadu 2008 12:35

JUpíííííííííí tajemství dopisu odhaleno:-) a můj tlak o trochu poklesl:-)))).Děkuji autorovi za zlepšení mého zdravotního stavu:-)))))).

April
KocouřákApril  Datum3. listopadu 2008 9:15

No hurá, jedna záhada vyřešená ... ale pár dalších na odhalení ještě čeká :-)))

Maxik
KocouřákMaxik  Datum3. listopadu 2008 6:20

Konečně po půl roce víme, co bylo v tom dopise. Bastienitto! Tak to je super překvapení. Jen nemohu uvěřit, že Milchávez je taková potvora. :)

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
Které hračky pro kočky jsou nejoblíbenější? (31x)
2
Kočičí jména (24x)
3
RSS kanály (20x)
4
Je řešením množíren zákon? Britská Kolumbie chystá ... (16x)
5
Vyhlášení NEJ fotky listopadu 2024 (13x)
6
Vaříme pro kočky: Polévka pro kočky (13x)

Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?

Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?

Registrujte se!

Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top