Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 35. - Vášnivá návštěva

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 35.

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Minulé díly: 34. Vášnivé přivítání 33. Vášnivé shledání 32. Vášnivé poznání 31. Vášnivé mlčení 30. Vášnivý údiv 29. Vášnivý nález 28. Vášnivé bláznovství 27. Vášnivá lahůdka 26. Vášnivá večeře 25. Vášnivá náhrada 24. Vášnivý šok 23. Vášnivé zahlédnutí 22. Vášnivé rozhodnutí 21. Vášnivý návrat 20. Vášnivý návrat 19. Vášnivé čekání 18. Vášnivé uvěznění 17. Vášnivé bloudění 16. Vášnivé obvinění 15. Vášnivé poselství 14. Vášnivé procitnutí 13. Vášnivé hledání 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Zatímco v domě Chlupézů se radovali z návratu ztraceného syna, na myší farmě panoval smutek. Frankito obcházel místo, kde zůstalo už jen trochu neodklizených trosek. Barbarita se v kuchyni snažila ze skromných zásob uvařit oběd a co chvíli neklidně vyhlédla z okna, aby viděla, co Frankito dělá.

Věděla, že jejich situace je velmi vážná. Krmení, které jim zbylo v zásobnících ve stájích, jim mohlo vydržet sotva tři dny... a pak už nebudou mít nic, čím by mohli myši nakrmit... přijdou o celý velký chov... budou muset prodat farmu... a ztratí domov. Peníze na nákup nových zásob krmení neměli, to věděla Barbarita velmi dobře. „Nás už může zachránit jen zázrak... a ty se nedějí,“ běhalo jí v ustarané hlavě.

Barbarita zamíchala v hrnci řídkým gulášem z myších odřezků... věděla, že jejich oběd bude velmi chudý, ale také nepochybovala, že skromný Frankito ho ocení. Barbaritě bylo Frankita nesmírně líto... poznala, že je v tuto chvíli bezradný, zoufalý a neví, co bude dál.

Barbarita znovu vyhlédla z okna... a viděla, že Frankito již neobchází, zastavil se a hledí směrem k vratům, které byly v průčelí dvora.

„Copak tam asi vidí?“ pomyslela si Barbarita. Pro jistotu vyšla z kuchyně a zamířila na dvůr, k Frankitovi, který hleděl opravdu velmi překvapeně. Viděl totiž, že před vraty zastavil luxusní, nablýskaný vůz, který zdobil emblém ušlechtilé, modré kočičí hlavy.

Dvířka vozu se pootevřela a vyklouzla z nich na první pohled ušlechtilá, modrá, vznešená nožka s pečlivě naleštěnými drápky. Hned za nožkou se vynořil vzorně učesaný, hebký ocásek... druhá nožka... a najednou před vozem stálo dokonalé, půvabné stvoření, které bez zaváhání plavným krokem vešlo do vrat.

Frankitovi unikl okouzlený vzdech.

Barbarita sledovala neznámou, jak se k nim blíží. S trochou nelibosti si prohlížela dokonalý lesk a hrdé držení těla, které prozrazovalo, že návštěvnice je z urozených kruhů.

Modrá kráska už došla až k nim, zvědavě si je prohlédla a rozverným hlasem pravila: „Čaumňau, totiž, promiňte, krásný den přeji... mohli byste mi pomoci? Hledám dům přítelkyně mojí matky... posílá mne k ní, prý abych získala ještě vybranější chování, než se podařilo mojí mamá do mne nacp... é, mne naučit!“

Barbarita s údivem zaznamenala, že Frankito má v očích neznámý výraz, trochu se čepýří a je pln rozpaků. Nezbylo jí nic jiného, než se ujmout slova: „No, můžeme pomoci, když budeme vědět, jak se ta přítelkyně jmenuje... a možná by neškodilo se představit, že?“

Modrou krásku to nevyvedlo z míry: „Ach... no jistě, představit... tím jsem měla začít, kdyby tu byla moje mamá, již by mne kárala... to by zas bylo řečí... totiž... ovšem, představit se je slušnost! Tak tedy, jsem Bettyana los Caterinos!“

Barbarita se v duchu pochválila, že urozenost neznámé dobře odhadla, řekla modré krásce své jméno a vyčkávavě se obrátila na Frankita, aby se také představil. Ten ovšem nebyl schopen slova...

Barbarita obrátila své oranžové oči k nebi, pak je upřela na Frankita a významně pronesla: „A zde mlčící... to je můj bratr. Frankito Mateo.“

Bettyana los Caterinos provedla roztomilou úklonu... a vzápětí pobaveně sledovala, jak se o hlubokou poklonu pokusil i Frankito. Dalo mu velkou práci ji vybalancovat a neudělat kotrmelec.

Barbarita se nestačila chování bratra divit. Raději se snažila odvést pozornost: „A... jak se tedy přítelkyně vaší matky jmenuje??“

Bettyana vypadala,že usilovně přemýšlí: „Nooo... je to takové hodně nezvyklé jméno... takové... něco jako Srstkisová... Kožichizová... JO! Totiž ANO! Už vím! Chlupiantová!“

Barbarita skryla v koutcích tlamky smích: „Chlupézová? Missarina Chlupézová?“

Bettyana radostně vypískla: „Ano! To je ono. Tak mi to mamá říkala. Jsou dávné přítelkyně... psala paní Missarině, zda mohu přijet, a ta odpověděla, že ano. Prý je u nich vše velmi vznešené... Už bych tam ráda byla. Můžete mi poradit cestu, prosím?“

Frankito sebou trhnul, jakoby se probudil, a rozechvělým hlasem, plným něhy, dvorně nabídl: „Pokud byste dovolila, slečno... slečno Bettyano, jel bych s vámi a cestu vám přímo ukázal. Abyste nebloudila...“

Bettyanu jeho návrh potěšil: „No jasně, kámo... totiž... děkuji vám, pane Frankito, budete velmi laskav!“

A než se Barbarita nadála, viděla jen, jak nablýskaný vůz, ve kterém pyšně sedí její bratr, mizí v dálce...

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama