Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 36. - Vášnivá žárlivost

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 36.

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Minulé díly: 35. Vášnivá návštěva 34. Vášnivé přivítání 33. Vášnivé shledání 32. Vášnivé poznání 31. Vášnivé mlčení 30. Vášnivý údiv 29. Vášnivý nález 28. Vášnivé bláznovství 27. Vášnivá lahůdka 26. Vášnivá večeře 25. Vášnivá náhrada 24. Vášnivý šok 23. Vášnivé zahlédnutí 22. Vášnivé rozhodnutí 21. Vášnivý návrat 20. Vášnivý návrat 19. Vášnivé čekání 18. Vášnivé uvěznění 17. Vášnivé bloudění 16. Vášnivé obvinění 15. Vášnivé poselství 14. Vášnivé procitnutí 13. Vášnivé hledání 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Missarina velmi zálibně a spokojeně sledovala hbitý pohyb v zahradě, kde se míhaly dvě béžové, velmi rychlé šmouhy. Chillito a Bastienitto probíhali mezi kvetoucími keři, vzájemně na sebe číhali, občas zahráli packovanou a pak zas v divoké honičce prolétli do houští. Z obou béžových šmouh vyzařovala radost... radost z toho, že jsou spolu. A jindy tak důstojný, vážný, vznešený Chillito dováděl... jako rozverné kotě.

Missarina si něžně pomyslela: „Synáčkové moji... konečně jsou spolu! A Chillito... ano, tak štastného jsem ho snad ještě neviděla.“

Missarina by se dokázala dívat donekonečna. Užívala si okamžik bezvýhradného štěstí a doufala, že už ho nic nezkalí. Návrat ztraceného syna v jejím srdci rozehřál ledový příkrov, který ji tížil dlouhý čas.

Shlížela do zahrady na skotačení svých synů, když tu ji vyrušilo zabušení na dveře. Než stihla nenadšeně vyzvat rušitele, aby vešel dál, vpadli do budoáru Lassalita a Milchávez. Oba byli naježení a měli nelibě nakrčené tlamky.

Bez okolků spustili své výhrady: „Mamá, Chillito s námi nechce hrát Kocouře, nezlob se!!“ kvílela zlostně Lassalita.

„Mamá, šli jsme za ním, ať se nám věnuje, a on nás odbyl a řekl, že si máme hrát s ním a tím... tím kuchařem!!“ prskal Milchávez.

„Než by si hrál s námi, lítá kolem křoví!! Už zlomili tři rododendrony, dvě azalky a jeden svlačec,“ vztekala se Lassalita.

„Si sem přivandruje kocouřví odkud a sebere nám brášku,“ syčel Milchávez.

Missarina udiveně hleděla na své nezvedené děti. Vznášely se v oblaku ryzí žárlivosti a třásly se hněvem, že nejsou středem pozornosti. Nepochybovala, že udělají cokoliv, další výtržnost, aby na sebe pozornost zas připoutali.

Unaveně si povzdechla: „Děti moje... byla jsem tak ráda, že jste všichni pohromadě, a teď vidím, že má radost dlouho netrvala. Vždyť je to váš bratr... nemůže za to, že jeho zlotřilý otec ho unesl z rodného pelíšku... že jste s ním nevyrůstali! Zvyknete si... a na Chillita nežárlete, on vás má rád... jen si teď chce užít bratra, o kterého přišel. Uvidíte, i vy si Bastienitta zamilujete!!“

Lassalita a Milchávez se zvětšili mohutným naježením o třetinu, stáhli uši, sekli rozčileně svorně synchronně ocasy a vyprskli: „NIKDY!!“

A vypálili z budoáru... Missarině z nich před očima zůstalo pár mizejících vzteklých teček a pruhů.

Rozčarovaně sklonila hlavu a přemýšlela, jak přesvědčit své děti, aby k sobě našly cestu. V hlavě měla zmatek...

Pak znovu pohlédla z okna. Bastienitto zrovna číhal na Chillita za lavičkou... mohutný výskok, kutálející se béžové klubko... do sebe zapletené ocásky... Missarině se roztáhly koutky tlamky k úsměvu.

Klep, klep, klepity... ozvalo se zaťukání na dveře.

Missarina, rozčilena dalším vyrušením, zlostně vymňukla: „Dále!!“

Do budoáru nesměle nahlédla Abbygailita: „Madam... máte návštěvu... mám ohlásit slečnu Bettyanu los Caterinos, dceru vaší přítelkyně.“

Missarina zděšeně zaškubla fousky: „Mňau Díoz... já na to v tom zmatku úplně zapomněla!!“

A už spěchala po schodech dolů do vstupní haly. Tam spatřila nejen elegantní Bettyanu, ale zcela okouzleného Frankita Matea, který nespouštěl z Bettyany oči, a ona se polichoceně uchichtávala.

Bettyana se okamžitě vrhla k Missarině: „Mňaaauuuch, drahá tetinko Missarino, tedy jestli vám mohu tak říkat, mamička mi o vás tolik vyprávěla... tedy, drahá tetinko Missarino, je fakt hustý, že jsem konečně přidrandila... totiž, chci říci, jsem nesmírně potěšena, že jsem konečně ve vznešeném, krásném domě Chlupézů.“

Missarina překvapeně ucouvla před vodopádem slov... a pak pokynula Abbygailitě, aby Bettyaně ukázala její pokoj . Bettyana odcházela nahoru po schodech, uprostřed se zastavila a laškovně zamávala Frankitovi. Ten neměl daleko k rozplynutí, uklonil se a pak se stydlivě vydal ke dveřím.

Všichni to sledovali s velkým zájmem a tak si nikdo nevšiml, že za vyřezávaným zábradlím se přikrčila Dorchita, které z očí sršely jiskry a nakrčený nos nevěštil nic dobrého.

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama