Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 37. - Vášnivý sykot

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 37.

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Minulé díly: 36. Vášnivá žárlivost 35. Vášnivá návštěva 34. Vášnivé přivítání 33. Vášnivé shledání 32. Vášnivé poznání 31. Vášnivé mlčení 30. Vášnivý údiv 29. Vášnivý nález 28. Vášnivé bláznovství 27. Vášnivá lahůdka 26. Vášnivá večeře 25. Vášnivá náhrada 24. Vášnivý šok 23. Vášnivé zahlédnutí 22. Vášnivé rozhodnutí 21. Vášnivý návrat 20. Vášnivý návrat 19. Vášnivé čekání 18. Vášnivé uvěznění 17. Vášnivé bloudění 16. Vášnivé obvinění 15. Vášnivé poselství 14. Vášnivé procitnutí 13. Vášnivé hledání 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Missarina přivolala Abbygailitu a přikázala jí, aby ihned požádala všechny v domě, aby přišli do jídelny. Abbygailita odběhla a po chvíli se již začali objevovat všichni, kteří stále byli Missarininými hosty. S obrovským rámusem do domu vběhli i Chillito a Bastienitto, ještě celí rozčepýření svými honičkami.

Missarina je objala pohledem a pokynula jim, ať jdou do jídelny. Vstoupila za nimi a chystala se k proslovu. Náhle k ní však přiběhla zděšená Abbygailita a rozrušeně jí řekla: „Madam... madam... vešla jsem do pokoje pana ředitele Piškotatose a on... on tam je!! On neodešel. Ani nemůže. Ono je mu... je mu... nooo... nevolno. Asi.“

Missarina, rozmrzelá, že je rušena, odvrkla: „No dobře... jistěže mu pomůžeme... doktore Gino, až domluvím, mohla bych vás poprosit??“

Doktor Ginos hlubokou úklonou dal najevo, že na něj se může Missarina spolehnout. Ta na něj vděčně pohlédla a pak už přikročila k Bettyaně a pronesla: „Vážení mí přátelé, dovolte, abych vám představila Bettyanu los Caterinos, dceru mé dávné dobré přítelkyně. Je hostem domu Chlupézů a nějaký čas to tak zůstane. Doufám, že jí dobu, kdy u nás bude, zpříjemníte!“

Z kouta jídelny se ozval zvláštní zvuk. Missarina se pátravě rozhlédla, na okamžik se odmlňučela, ale hned pokračovala: „Předpokládám, že zejména mladší z vás se budou Bettyaně věnovat a ... Abbygailito, až to tu ukončíme, podívej se pod nábytek a do rohů, někde tu musí být had! Už podruhé ho slyším syčet!“

Všichni v jídelně se po sobě rozpačitě dívali a snažili se, aby se jejich pohledy vyhnuly naježené Dorchitě, která stála nenápadně v rohu jídelny.

Missarina ještě neskončila: „Máme zde ovšem velký problém. Nemáme kuchaře. Drahý synku, budu muset zrušit Bubosovi zdravotní dovolenou. Bez jídla náš dům zůstat nemůže!“

Bastienitto hrdě předstoupil před Missarinu: „Milá maminko, máme kuchaře!! Máme mne! Rád budu pro vás vařit... baví mne to.“

Než se Missarina zmohla na protest, že pro syna z urozeného rodu se pachtění v kuchyni nehodí, přiskočil vedle Bastienitta Chillito a nadšeně zvolal: „Ano! Ano, drahá mamá, dovol to mému bratrovi! Budu mu pomáhat!“

Missarina s výrazem pýchy v očích kývla. Hned poté jídelnou prosvištělo ostré, prudké zasyčení. Missarina usoudila, že je nejvyšší čas jídelnu opustit, aby Abbygailita mohla hada nalézt a odnést. Pokynula všem ke dveřím a kývnutím hlavy naznačila, že vše, co chtěla říci, řekla.

Ozvalo se několikeré klapnutí zavíraných dveří... Chillito a Bastienitto vyběhli zase ven, Missarina se uvelebila na jedné z teras, vystavila slunci k obdivu své tečky a spokojeně zamhouřila oči.

Snad proto jí uniklo, že její dům se stal místem šepotů a sykotů.

„Ssssssi odněkud přivandruje, fiflena zmodralá, a už se tu uhnízďuje, už svými kouzly k sobě Frankita láká,“ syčelo z jedněch dveří.

„Sssslyšel jsssi to? Prý – půjdeme ssspolu do kuchyně, budeme sssspolu vařit... a my jsme najednou vosssssk. A mamá je ještě podporuje! Povím ti, nejradši bych odtud utekla!“

„Kam bys chtěla utéct?? I když... možná to není zas tak špatný nápad!“ syčelo z druhých.

„Sssstůj při nich všech, Mňau Díoz, nedopusť, aby jejich city zmítaly jejich majestátem a odpusť jim jejich viny, jakož i já odpouštím všem hříšníkům, mňaumen,“ ozývalo se ze třetích.

„Sssymptomaticus doctorus: tikus v okus, tikus chlupus per čumákus, škubus slechus a nonstopus poskokus. To nevypadá dobře... pane řediteli, pane řediteli, slyšíte mne??“ zněly zděšené sykoty ze čtvrtých dveří.

Pak se v chodbě, plné dveří, jedny z nich pootevřely. Ve škvíře zapátraly bystré, ostražité oči... mihly se dva stíny, dveře zaklaply. Po měkkém koberci spěšně běžely tlapky... mířily po schodech dolů... vběhly do kuchyně... po chvíli z ní vyběhly... otevřely se vstupní dveře... a zase se zavřely. Domem Chlupézů se rozhostilo ticho.

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama